český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Nejen Žižka nad Prahou

Postavu Jana Žižky na pražském Vítkově zná každý. Tato jezdecká socha je jednou z dominant pražského panoramatu. Méně lidí si ale z hlavy vzpomene na jméno jejího autora. Bohumil Kafka byl ve své době jedním z velmi uznávaných sochařů doma i v zahraničí a celá jeho tvorba, nejen ona slavná socha, určitě zaslouží připomínky.

 

Český sochař a pedagog Bohumil Kafka se narodil 14. března 1878. Pocházel z Nové Paky, kde také v letech 1884 až 1892 absolvoval nejprve obecnou a poté měšťanskou školu. Už od školní docházky věděl, že se jeho osudem stane sochařství. Proto jeho cesta vedla na sochařsko-kamenickou školu v Hořicích v Podkrkonoší. Zde se prokázal jako talentovaný umělec a proto se v roce 1897 zapsal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde studoval pod vedením dalšího novopackého rodáka, Stanislava Suchardy. Kafka se stal Suchardovým asistentem a pracoval s ním na pomníku Františka Palackého.

Kariéra v Paříži

V roce 1904 dostal Kafka prestižní Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo studovat v Paříži. Hned po svém příjezdu do tohoto města, zaslíbeného veškerému umění, se zapojil do tamního uměleckého života. A úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Záhy byl jmenován členem Salonu d'automne a stal se i členem soukromé umělecké společnosti Societé l'art et literraire. Jejím předsedou byl slavný Auguste Rodin, jeden z největších sochařů přelomu století. Svou první pařížskou výstavu uspořádal Kafka v roce 1904 za podpory francouzského ministerstva školství. Později byl vládou Francie jmenován rytířem řádu Čestné legie. V relativně mladém věku tak získal velký věhlas a ocenění. Do Prahy ho navrátila až smutná událost – smrt jeho učitele Stanislava Suchardy. Jako jeho žák a nástupce byl Kafka v roce 1904 jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy v oboru dekorativního sochařství a dvakrát byl zvolen jejím rektorem. Od roku 1925 působil jako profesor Akademie výtvarného umění, což bylo nejprestižnější akademické místo, které jako umělecký sochař mohl obsadit.

 

Mnohostranný umělec

Akademická a společenská dráha Bohumila Kafky byla velmi strmá a hvězdná. Všechno uznání vycházelo především z jeho sochařské umělecké tvorby. A právě jako sochař byl Kafka neobyčejně činným umělcem, což přispívalo k nárůstu jeho popularity. Pro své práce volil náměty prostého života, které byly přístupné nejen intelektuálním uměleckým kritikům, ale i širokému publiku. Za náměty si brával scény z přírody, společnosti, ale třeba i biblické výjevy. Často přijímal zakázky na dekorační práce, takže jeho ruku nalezneme v dílech jako Fauna a Flóra na Obecním domě v Praze, Alegorie na městských divadlech na Vinohradech, v Pardubicích a na řadě jiných míst.

Další práce, která je pro Kafku typická, je tvorba bust. Ty sice nejsou zásadním uměleckým počinem, ale mají velký společenský dopad a obvykle bývají prominentně umístěné na výrazných místech. Kafka tak vytvořil mezi jinými busty Smetany, Vrchlického, Destinnové, Kramáře, Rašína, Beneše, Masaryka, Mánesa i Kotěry. Vytvořil mnoho soch i pomníků a v Národní galerii jsou dvě Kafkovy podobizny, šest plaket, jeden reliéf a dvě sochy.

 

Největší projekt

Přes tyto všechny drobnější práce, které samy o sobě svědčí o Kafkově mimořádné píli, talentu i zvládnutém řemesle, je sochař vzpomínán nejčastěji díky dvěma velkým zakázkám. Jednou je socha Štefánika pro Bratislavu a druhou jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova na Žižkově. V současnosti je největší jezdeckou sochou v Evropě: samotná je vysoká devět metrů, s podstavcem měří dvaadvacet metrů, váží šestnáct a půl tuny. Studie pro tuto sochu vycházely jednak z literárního díla Aloise Jiráska a jednak z malířského díla Mikoláše Alše. Na rozdíl od myslbekovského klasického pojetí realismu se Kafka zaměřil spíše na zdůraznění pohybu koně, který konzultoval s předními hipology. Práce na soše byly zahájeny v roce 1931 a dokončeny až v roce 1942. Gestapo bylo proti jejímu postavení, a tak pátralo po jejím modelu, který však byl rozdělen na mnoho kusů. Několik částí modelu prý bylo schováno i u Kafky ve sklepě pod uskladněným uhlím. Po válce byly díly spojeny a bronzová socha byla nakonec odlita. To už se ale stalo až po smrti samotného autora, který zemřel 24. listopadu 1942 na zánět slepého střeva. Socha tedy spatřila světlo světa až 14. července 1950 na výročí bitvy na Vítkově. Skládá se ze sto dvaceti bronzových částí a téměř pěti tisíc šroubů. V letech 2010 až 2011 byla nákladně zrestaurována. Dodnes vytváří dominantu vrchu Vítkova a vlastně i jedné části pražského panoramatu. Je současně i památníkem svému autorovi, byť ten on sám ji za života hotovou nikdy nespatřil.

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270