český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Sochu věnoval strašínskému kostelu koncem patnáctého století jeden z nejmocnějších a nejbohatších pánů té doby Půta Švihovský, držitel velkých hradů v okolí, Švihova a Rabí. Gotická milostná socha Panny Marie s Ježíškem, umístěná do středu barokního oltáře, se stala nejcennější památkou regionu a ochranným symbolem celého pošumavského kraje. Do Strašína k ní mířily davy poutníků zblízka i daleka. Před dvaceti sedmi ji odcizil zloděj, beze stopy zmizela. O vánočních svátcích roku 2017 se socha, vlastně její dokonalá replika, na hlavní oltář kostela vrátila.

V pondělí 7. května proběhlo v pražském Divadle pod Palmovkou finále 29. ročníku celostátní soutěže Dívka roku. Toto klání bývá zaměřeno pokaždé jiným směrem, letos pořadatel zvolil téma „Planeta Země“. Hlavním cílem soutěže je zapojení přihlášených dívek do programu pomoci druhým. Před šesti lety se navázala spolupráce s Nadačním fondem Krtek, který pomáhá a především léčí onkologicky nemocné děti. Fondu náležel i výtěžek ze vstupného.

Do finálové desítky se probojovaly dívky ve věku čtrnáct až patnáct let. Čekal je nejnapínavější večer, během kterého musely zapojit veškeré síly, šarm a dovednosti, aby porotu přesvědčily, že korunka by měla náležet právě jim. Před zraky diváků to nebylo vůbec jednoduché.

10. Pohdkov aty

Patronkou letošního ročníku se stala Iveta Vítová, která soutěž podporuje mnoho let. Moderátor slavnostního večera David Gránský vkráčel na jeviště jako Zeus a dívky znázorňující čtyři živly vzdávaly otci všech bohů hold tancem.

 

Dlouhá cesta

Než mohla desítka soutěžících stanout na jevišti pražského divadla, musela ujít dlouhou cestu. Dívky čekala třeba zkouška zručnosti, když upcyklovaly, tedy tvořily z obalového odpadu, skládaly znalostní testy, ať už všeobecné nebo ekologické. V této oblasti měly podporu a proškolení od společnosti EKO-KOM. Na soustředění se pod vedením produkční a choreografky Kristýny Sklenářové musely naučit taneční vystoupení. „V letošním ročníku je moc talentovaných dívek,“ uvedla Kristýna. „Porotě vůbec nezávidím a jsem ráda, že mohu být v zákulisí a dívky podporovat.“

1. vodn tanec

Výkony hodnotili Vlastimil Harapes, Petr Vondráček, Kristýna Kubíčková, Václav Upír Krejčí, Braňo Polák, Elis Eliška Mrázová, Roman Vojtek, Lenka Vacvalová a řada dalších porotců. Večer nabitým chvěl emocemi, bylo patrné, že si jej děvčata užívala.

 

Neměli to jednoduché

Mnohačlenná komise hodnotila výkony soutěžících ve čtyřech disciplínách. V rozhovoru s moderátorem ukázaly, jak dokážou rychle a vtipně reagovat, a nutno potvrdit, že je David Gránský vůbec nešetřil. S jeho záludnými otázkami si však hravě poradily.

2. Rozhovor

Ve volné disciplíně diváci obdivovali disko-dance, tanec v dešti, baletní vystoupení, sportovní aerobic nebo folklorní zpěv v kroji či představu, co dělá krasobruslařka, když nebruslí. Následovala pohybová vystoupení a módní přehlídka, kterou zpěvem doprovodil Vojtěch Drahokoupil. Hodnotit jednotlivé výkony a vybrat ty nejlepší byl opravdu oříšek.

6. Kroj

Během večera zpestřili už tak pestrý program i David Gránský se svou taneční partnerkou Zuzanou Šťastnou, zazpívali Petra Vraspírová a Roman Vojtek, Eva Burešová nebo Julián Záhorovský.

 

Splněný sen

Soutěž je současně charitativním projektem a pomáhá těm, kteří to nejvíce potřebují. V minulosti se přispělo speciální školce v Jičíně nebo SOS vesničce v Karlových Varech. Od roku 2012 Spolek Dívka, pořadatel soutěže, pomáhá onkologicky nemocným dětem v Nadačním fondu Krtek.

Pro tento večer přijaly pozvání dvě děvčata – Karolína a Anežka, které spojil stejný osud v podobě onkologického onemocnění. Potkaly se v nemocnici a mají mnoho společného. „Vloni jsem podstoupila čtyři sta čtyřicet sedm dní léčby včetně chemoterapií,“ řekla ztichlému sálu Karolína. „Jsem ráda, že mi rostou vlasy, mohu dělat, co chci a co mám ráda. Kvůli nemoci jsem si nemohla třeba dát ani grilovaný hermelín,“ zakončila krátkou zpověď. A protože jsou obě obdivovatelkami Václava Noida Bárty, splnil jim přání a zazpíval jen pro ně.

8. Noid

Výtěžek ze vstupného a finanční příspěvky od diváků ve formě šeku daroval Spolek Dívka, European Arts a POSHme zástupkyni nadačního fondu před samotným oceněním dívek. Suma 70 408 Kč poputuje dětské onkologii v Brně, na projekt domácí paliativní péče pro děti. „Je to smutné, ale patnáct procent dětí se nepodaří vyléčit,“ řekla MUDr. Renáta Skácelová, ředitelka fundraisingu fondu. „V posledních deseti letech je jim umožněna právě paliativní péče včetně kompletního servisu, aby mohly svoje poslední chvíle života strávit se svou rodinou v domácím prostředí.“

 

Jak to dopadlo?

Dívkou roku 2018 se stala Valerie Hlinovská z Chomutova. Druhou příčku obsadila Denisa Machovcová z Hradce Králové a na třetím stupni stanula Adéla Pejchová z Pardubic.

Nejsympatičtější dívkou publika a internetu je Sarah Horáková z Velkých Pavlovic, nejtalentovanější Dívkou roku Klára Olszowská z Bohumína.

Vyhlášené byly i další tituly. Ocenění Dívka roku Like chips 2018 si odnesla Denisa Machovcová z Hradce Králové. Součástí výhry jsou Originální brambůrky Like chips na rok zdarma. A titul Dívka roku Trenýrkárna 2018 si vybojovala Sofie Fritscherová z Litovle.

Pro tuto slavnostní příležitost dívky oblékla společnost Pohádkové šaty. Byly vskutku pohádkové a ušité na míru. Staly se současně jednou z cen, které všechny finalistky získaly. 

15. Trenrkrna

Generálními partnery byly například Brambůrky.cz, Statek u Prahy, Trenýrkárna.cz, Cewe-Fotolab, Dynamic Invest Group nebo Eurex ship. Všichni pro finálovou desítku připravili dárky, takže i když se dívky na pomyslné bedně neumístily, s prázdnou domů neodjela žádná z nich.

Spolek dívka vsadil na nevšednost a zvolil pro vítězku atypickou korunku z dílny VR Glass Design. „Jde o umělecké zpracování plochého skla ze speciálních ledových střepů v kombinaci s Tiffany technikou,“ popisuje korunku Roman Váha, zástupce společnosti, a dodává, že spodní kamínky jsou z broušeného skla.

 

***

Jak šel čas…

Soutěž vznikla na počátku sedmdesátých let, kdy měla pouze moravský charakter, nesla název Miss Teenager a běžela tři roky. Začala nabírat na intenzitě, zájem byl obrovský a tak se v roce 1992 stala celostátní. Postupně se změnil název přes Miss Poupě na Dívka roku. V roce 2005 odešel zakladatel Mgr. Lumír Dedek do důchodu a po zralé úvaze předal organizaci jičínskému Občanskému sdružení „Dívka“ (nyní „Spolek Dívka“), který je pořadatelem dodnes. V roce 2008 získala soutěž podporu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a letos proběhla pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy. Více informací na divkaroku.cz

Autorka: Renáta Šťastná, Foto: Miroslav Martinovský

Na začátku dvacátých let se Československo zařadilo mezi první státy Evropy, které rozhlas měly. V třicátých letech potom nastal pravý rozmach nového média. Přibývalo koncesionářů, posluchačů. Mít doma rádio už přestalo být něčím ojedinělým. V té době vznikly v rozhlase desítky nových pořadů a programových typů. Zformovalo se programové schéma, které se po mnoho dalších let nemuselo výrazně měnit.

 

Co se bohužel měnit muselo, a to už na konci třicátých let, byl obsah a dikce. Březnem 1939 nastala soumračná doba rozhlasu. V den, kdy do Československa vtrhli Němci, spáchal sebevraždu pádem z okna rozhlasové budovy slovenský redaktor a hlasatel Pavel Donner.

 

Odvaha rozhlasáků

S příchodem Němců museli rozhlas opustit zaměstnanci neárijského původu, začala fungovat cenzura, hlídalo se každé slovo a dokonce i dikce. Bohužel „uplatnění“ našli v tomto smyslu někteří němečtí obyvatelé, kteří uměli česky. „Zvenčí“ upozorňovali na podezřelé jevy ve vysílání. Většina českých rozhlasáků se přesto snažila vymýšlet nejrůznější úskoky. Ve slovech i v tónu.

Je začátek léta 1939. Rozhlas vysílá Smetanovu Mou vlast, Šárku. Hovoří hlasatel Mirko Očadlík. Jeho slova musela vzbudit údiv. Představme si to. V té době! Přesnou citaci obsahuje kniha Od mikrofonu k posluchačům: „Bohatýři z rodu orlů, veliká je jejich síla, neústupná je jejich mysl. Když podlehli, podlehli jen přesile a jen na čas.“ Mirko Očadlík tak statečně navázal na svého kolegu, v té době už legendárního reportéra Frantu Kocourka. Ten nedlouho předtím, v květnu, obdobným způsobem využil opožděné uložení ostatků Karla Hynka Máchy na vyšehradském hřbitově v Praze.

Franta Kocourek měl takových kousků za sebou několik. Neuvěřitelné například bylo, s jakou odvahou reportoval přehlídku německých vojsk. V Archivu Českého rozhlasu se zachovala část této slavné reportáže. Je 19. března 1939, pouhé čtyři dny po obsazení zbytku Československa německou armádou. Na Václavském náměstí v Praze probíhá velká vojenská přehlídka. Rozhlas je u toho. Na balkoně hotelu Šroubek (později Grand hotel Evropa) stojí Franta Kocourek. Těsně vedle něj jsou dva důstojníci německého wehrmachtu. Ještě, že nerozumějí česky. Franta Kocourek do mikrofonu říká: „Je to všechno jako sen. Kdo z nás byl by si pomyslil, že uvidíme takovou přehlídku v Praze na Václavském náměstí ještě před týdnem, ještě v neděli, týden před touto nedělí… Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu obrazu, který viděla před sebou.“

 

Boj o rozhlas

Tak to byl rozhlasák Franta Kocourek. Bohužel zahynul v roce 1942 v koncentračním táboře. V pozdějších letech byly obdobné „kousky“ stále obtížnější a nebezpečnější. Český rozhlas byl začleněn do říšskoněmeckého systému a byl pod stále důslednějším dohledem.

Dlouho museli čekat rozhlasoví pracovníci na konec války. Ale připravovali se na něj už od roku 1944. Například zřizováním nouzových a náhradních vysílacích pracovišť. Technici a redaktoři navázali spojení s vojenskými, policejními a četnickými složkami. A pak přišel květen 1945.

Strojem času se podíváme na místo. Je sobota pátého, brzy ráno. Ztichlou chodbou rozhlasové budovy na Schwerinově (dnes Vinohradské) třídě kráčí muž. Je zamyšlený, jde po paměti. Je pološero, ale on zná cestu velmi dobře. Je to zkušený rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal. Blíží se k hlasatelně, v šest ráno bude číst zprávy. Pak usedne před mikrofon a přesně v 6.00 řekne: „Je právě sechs hodin.“ Touto legendární větou vlastně symbolicky odstartoval Pražské povstání. Od té chvíle už mluvil jenom česky.

Během dopoledne pak přišli do rozhlasu další dva hlasatelé Stanislav Kozák a Ivan Malík. Německý intendant Ferdinand Thürmer povolal do budovy rozhlasu téměř sedm desítek německých vojáků. Po půl jedné se však podařilo dostat do rádia také skupině českých policistů. Bez boje se to ovšem neobešlo a byli také první mrtví.

Hlasatelé se mezitím zabarikádovali v hlasatelně a vysílali dál. Přesně ve 12.33 (a to je důležité) zaznělo poprvé volání rozhlasu o pomoc: „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu.“ Tato věta, kterou pak hlasatelé ještě mnohokrát opakovali a doplňovali informacemi o situaci v rozhlase a jeho okolí, vyburcovala mnoho lidí. Na pomoc vyrazili policisté, četníci, vládní vojáci a velký počet civilistů. Dostávali se do rozhlasu postranními vedlejšími vchody, o čemž svědčí mimo jiné i další slavná věta: „Vchod z Balbínovy ulice je stále volný.“

Skupina ozbrojených mužů i civilistů se dostala do budovy také přes střechy z vedlejších domů. Boj o rozhlas byl dlouhý, zejména v dalších dnech v jeho okolí.  Padlo při něm mnoho Pražanů, budova rozhlasu byla značně poškozena bombardováním. Rozhlas ale nepřestal vysílat a poskytoval dál cenné informace. Lidem dodával sílu a naději. A ty dny včetně památné věty z 5. května 1945 ve 12.33 si Český rozhlas každý rok připomíná vzpomínkovým aktem před budovou na Vinohradské ulici.

Komunistický režim si události v rozhlase při Pražském povstání později přivlastnil. A stálo mu za to pozměnit i onu památnou větu, v případě zvukového záznamu ji sestříhat a zkrátit. Takže zněla: „Voláme českou policii a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu.“ Stateční četníci, kteří v nemalém počtu přispěchali na pomoc, měli zmizet z historie. A nebyli sami. I legendární hlasatel Zdeněk Mančal, který dostal od prezidenta Edvarda Beneše vyznamenání za chrabrost. Pár let po dramatických okamžicích u rozhlasového mikrofonu byl, posledního března 1948, z Československého rozhlasu propuštěn. Bohužel ještě mnoho dalších  rozhlasáků muselo podobně jako on opustit svou milovanou práci.

 

Narodil se Hajaja

Zhruba od přelomu padesátých a šedesátých let došlo k jisté renesanci rozhlasové práce. Přestože nadále existovala cenzura a Československý rozhlas byl pod bedlivým dohledem stranických orgánů, vyrostla nová generace tvůrců. Hovořit o nějakých zlatých šedesátých letech, vzhledem ke stovkám stále ještě vězněných Čechoslovácích, by však bylo nepatřičné. Natáčely se ale zajímavé rozhlasové hry a pohádky, vznikly nové pořady pro děti a mládež, hudební pořady anebo relace ze světa vědy a techniky.

V šedesátých letech vznikly dodnes existující a populární pořady, jako je třeba Meteor. Na jejich začátku se také narodil pohádkový skřítek Hajaja. Je neděle druhého ledna 1961. Žádné mrazy, ten den bylo kolem nuly. Když se setmělo, nefoukal kolem rozhlasové budovy na Stalinově (dnes Vinohradské) třídě ani vítr. Ale ve studiu bylo příjemné útulno. Technik „vyjel kliku“, rozsvítila se červená a do éteru se rozlétla flétnová znělka a pak se ozvalo: „Dobrý večer, děti. Dovolíte, jsem Hajaja…“ sametový uklidňující hlas. Děti v celé republice slyší pohádku, kterou vypráví Vlastimil Brodský. A druhý den další a pak zase novou a tak to šlo večer co večer.

Zajímavý vývoj měl Armádní rozhlas. Zpočátku nezáživný program se v průběhu let proměnil k nepoznání. Způsobili to nově příchozí lidé, kteří se stali jeho redaktory. Nejdříve básník Karel Šiktanc. V roce 1961 přišel učitel z Knína Miloň Čepelka. A ten zase později doporučil dalšího učitele Zdeňka Svěráka. A Armádní vysílání najednou začalo být zajímavé. Na jeho půdě vznikl i pořad Vinárna u Pavouka a dnes legendární Jára Cimrman.  

Ale toto období netrvalo věčně. Nejprve se rozhlas nadýchl svobodného jara 1968, aby v pozdním létě stejného roku byl málem zadušen.

 

1968 – nenahraditelný rozhlas

Je večer 20. srpna 1968. Několik pracovníků rozhlasu už ví, že do Československa pronikají z několika směrů vojáci zemí Varšavské smlouvy. Krušnými horami (už zase) projíždějí němečtí vojáci! A co hlavně. Na ruzyňském letišti přistávají mohutná vojenská letadla a z nich vyjíždí těžká technika. Brzo ráno už budou posluchači od Aše až po Košice průběžně informováni o situaci. Rozhlas sehraje v následujících dnech nenahraditelnou roli. Díky jeho informacím nenastane chaos, který pochopitelně hrozil.

Je 21. srpna 1968. Největší pohyb v rozhlasové budově je ve druhém patře. Tam jsou místnosti Zpravodajské směny, tam se připravují zprávy, které pak hlasatelé odcházejí číst do vysílacích studií. Dveře v místnosti, kde sedí směnař, se nezavírají na kliku. Jen se přivírají a zase otvírají, jak redaktoři horečně nosí zprávy tam a odcházejí zpět k dálnopisu. Na chodbě vidíme Jiřího Dienstbiera, Slávu Volného, Jana Petránka, Karla Jezdinského a další. Technici v budově i na dalších místech, drží vysílání zuby nehty nad vodou. Obávají se, že budou vypnuty hlavní vysílače. Obyvatelé Československa mají čerstvé zprávy.

Druhý den, ráno 22. srpna, už ale byla hlavní budova obsazena sovětskými vojáky. Před budovou jsou poničená auta, vyhořelý autobus, vykolejená tramvaj. Československý rozhlas však vysílá dál. Jak je to možné? Vysílalo se z odloučených a provizorních pracovišť, kterých bylo po Praze několik. Dále pak vypomáhala krajská studia včetně těch na Slovensku. Takto se podařilo svobodně vysílat až do 27. srpna. Ten den přečetl do rádia prohlášení Alexander Dubček po návratu z Moskvy, kam byli naši vládní a straničtí představitelé násilně odvezeni.

Je konec. Od té chvíle je ve vysílání stále více hudby, vše se vrací do starých kolejí. Jiří Dienstbier, Sláva Volný, Jan Petránek a mnozí další musí postupně z Československého rozhlasu odejít.    

Autor: Miroslav Dittrich, Foto: Archiv Českého rozhlasu

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270