český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Už umím říkat ne

Radim Schwab se stal muzikálovou hvězdou mnohem dříve, než v roce 2015 získal vysněnou hlavní roli ve Fantomu opery. Od té doby si ji zahrál více než dvě stě krát, a v září se k ní opět vrátí. I když přiznává, že hudba je jeho život, dokáže ohromit v činoherních dokonce i hodně netradičních rolích. V inscenaci Mistero Buffo jsem ho viděla už několikrát. Jedná se o čtyři středověké příběhy, které sesbíral Dario Fo, nositel Nobelovy ceny. Kdysi tyto drobné scénky hráli žakéři na náměstích, jarmarcích či před hospodami.

 

Jak často Mistero Buffo hrajete?

Obvykle tak dvakrát za rok. Většinou nejdřív v Huse na provázku, kde ta inscenace před mnoha lety vznikla, a pak pár dní na to v Praze. Ale na letošní jaro jsem si toho naplánoval nějak moc, tak přestavení hrajeme jen jednou, a to 22. dubna od 17.00 v pražském Klubu Joe.

DSC 5701

Řekl jste role. Kolik jich tam vlastně je?

Dvacet pět a všechny hraji sám. Bez rekvizit, kulis, převleků. Je to ojedinělá zkušenost, která mi dala na začátku kariéry takovou průpravu, že z ní budu čerpat napořád. Když vydržíte hrát hodinu a půl sám a vystřídat tolik rolí, nemůže vás svou délkou překvapit už žádný divadelní text.

 

Hra má čtyři části. Která z nich je vaše oblíbenější?

Nemůžu přesně říct, která je nejoblíbenější. Já mám samozřejmě rád všechny, protože jsem si je vybral. Dřív jsem nejraději hrál Bonifáce a nejmíň rád jsem měl Komedianta. A asi není divu, protože když jsem s touto inscenací začínal, tak mi bylo něco přes dvacet. V takovém věku se těžko vcítíte do muže, kterému znásilnili ženu a zabili děti. Dnes můžu říct, že Komedianta mám vážně rád. Mojí trvale oblíbenou částí je Svatební hostina v Káni, protože je velmi vtipná, ale na pozadí toho všeho jsou cenná moudra.

 

Proč si myslíte, že středověké hry mohou i dnešnímu divákovi něco dát?

Podle mě se lidé moc nemění. Je to aktuální, protože lidstvo je zkrátka nepoučitelné. Technika jde dál, ale lidé zůstávají stejní. Na druhou stranu se dost změnil vztah mezi náboženstvím a uměním. Středověk byl osvobozující tím, že se posvátné míchalo se světským. Věřícím nedělalo problém se smát, jak Ježíš nakopne do zadnice papeže Bonifáce nebo jak se Ježíšova matka opije vínem na svatební hostině v Káni. Dnešního diváka to může pohoršovat, ale to je špatně, protože ty hry odrážejí ducha středověku. Nerouháme se, děláme divadlo tak jako kdysi.

 

Jak jste se na tuto inscenaci připravoval?

Moc. Musíte perfektně umět text. Jsou sice pasáže, kde můžete krásně improvizovat, ale jsou tam naopak části, kde improvizovat naprosto nesmíte, protože by se divák ztratil. Další věc je naučit se všechno v gestech jako pantomimu, aby se daly rozeznat charaktery postav. Ale nejdůležitější je do toho dostat ten podtext a hloubku. Proč a co kdo říká a proč to vůbec hrajete.

 

Jak dlouho jste hru zkoušeli?

Rok. Dnes už si to nedokážu představit.

 

To je dlouhá doba! Jak se vám spolupracovalo s režisérkou Alenou Ambrovou? Vložil jste do inscenace i nějaké svoje nápady?

Vložil, ale byly to dlouhé hádky. Dokonce jsme jednou přestali na tři týdny zkoušet. Ale pak jsme se zase sešli a pokračovali. Já jsem to začal hrát, když mi bylo dvacet, takže jsem si samozřejmě myslel, že jsem sežral rozum. Naštěstí ona viděla, že jsem dítě, a usměrňovala mě. Jí se líbilo, jak hraju, ale zároveň mi nic neodpustila, takže mě posunula dál. Hodně jsme na tom makali a myslím, že to nakonec vyšlo. Paní režisérka bohužel už zemřela, ale já se rozhodl Mistero Buffo hrát dál, jak jen dlouho to půjde, a ctít tak její památku. Bojím se, že už nikdy nepotkám tak spřízněnou duši. Myslím profesně.

 

Pojďme zabrousit i do oblasti muzikálu, který vás proslavil. V čem vás teď můžeme vidět a hlavně slyšet?

Hraji krále Šalamouna v muzikálu Sibyla, královna ze Sáby. Je to jedna z mých nejnáročnějších rolí. Když jsem si četl scénář, tak jsem si od půlky přál, ať už tam ta moje postava není! Ale marně… Prostě neslezu z jeviště. Král Šalamoun má víc zpívaných i hereckých výstupů než hlavní postava Sibyla. A kde je nějaká spravedlnost? Nemělo by se to jmenovat spíš Král Šalamoun? Sibyla si v klidu umře a král to oddře až do konce…!

DSC 6099

Nemáte to vůbec lehké! Ale určitě máte rozjeté i další projekty.

Podařilo se nám natočit nové album Grazioso, na kterém jsme hodně pracovali, a myslím, že se nám povedlo. Jsou na něm krásné balady i muzikálové skladby, které teď zazní na jarním koncertě Čas na lásku. Pokud byste si je chtěli poslechnout i vy, tak máte možnost 10. května v Brně v Červeném kostele a 24. května v Ostravě. A pak chystáme ještě jedno překvapení. 3. června v Lucerna Music Baru bude každoroční koncert Mr. Muzikál 2018. Tentokrát jsme jej nazvali Horor a budou tam všechny hororové písně od Excaliburu přes Fantoma Opery, ale i z Kytice od pana Jiřího Suchého. Jako host vystoupí vynikající Jitka Molavcová. Už se na to moc těším.

 

Koukám, že svým hlasivkám nedáte chvilku pokoj. Máte se v oblasti zpěvu vůbec ještě co učit?

To víte, že ano. Jezdím na hodiny zpěvu do Londýna. Je to sice drahá záležitost, ale hodně mi to dává. I když jsem v oblasti muzikálu dosáhl už asi všeho, co jsem si přál, třeba hlavní role ve Fantomovi opery, nechci nijak stagnovat. Pořád na sobě pracuji, je to důležité. Jde především o kvalitu.

 

V jakém smyslu?

Dříve jsem se snažil využít každé profesní příležitosti, ale dneska už vím, že mohu říci ne, aniž bych toho litoval. Zrovna nedávno jsem odmítnul jeden velký projekt, který by ode mě vyžadoval spoustu intenzivní přípravy a jen několik málo odehraných představení. Uvědomil jsem si, že ta návratnost oproti vložené energii a úsilí by byla nulová. Stačí jedno „ne“ a můžete využít čas daleko produktivněji nebo jej věnovat rodině a přátelům.

 

Je něco, čeho jste se musel kvůli své profesi trvale vzdát?

Alkoholu, večírků, cigaret a všeho dalšího co s tím souvisí. Jinak bych totiž nemohl svou práci dělat dobře. A za to mi žádná párty nestojí, i když jsem člověk, který má rád společnost přátel a posezení do rána. S tím souvisí i to, že musím mít pravidelný režim, hlavně chodit brzy spát. To k mé profesi zkrátka patří.

 

Takže žádný bohémský způsob života. Jak jste na tom s dochvilností? Ta umělcům někdy chybí…

Snažím se chodit včas, dalo mi hodně práce se to naučit. Jednou se mi ale stalo, že jsem výjimečně zaspal a spěchal s hodinovým zpožděním na zkoušku do Abíčka. Měl jsem z toho dost špatný pocit, celou cestu jsem myslel na to, jak na mě všichni čekají, a trochu jsem se i bál, že si mě režisér s dramaturgyní pěkně podají. Jenže dorazím a místo výčitek vřelé přivítání, pěkně kávička, a že se nic neděje. Bylo mi to hned divné a pak vyšlo najevo, že jedna kolegyně ten den nedorazila, protože „položila“ roli, a všichni si mysleli, že jsme se na tom spolu domluvili. Hodinové zpoždění bylo nic proti tomu, kdyby museli přeobsazovat i mou roli.

 

Když dělám rozhovory s herci a zpěváky, všímám si, že někteří z nich moc kulturně nežijí. Jak jste na tom vy? Kdy jste někde naposledy byl?

Zrovna včera na koncertě Gabriely Beňačkové v Obecním domě. Byl pro mě po dlouhé době výjimečný a obohacující zážitek. Hlavně árie Měsíčku na nebi hlubokém. Žasl jsem. Moc rád bych si s paní Beňačkovou někdy zazpíval, má můj obdiv. Ale zpátky k vaší otázce. Ano, je pro mě důležité sledovat práci kolegů. Na druhou stranu chápu, že když pracujete v naší branži, je pro vás odpočinkem něco jiného než koncert nebo divadlo, byť tam jdete jen jako divák.

 

Jak tedy odpočíváte vy?

Rád si zajdu do fitka, když je na to čas. Tam se člověk odreaguje. Sice to vypadá hrozně banálně, zvedat činky, ale je pravda, že při takové činnosti člověk vypne. Je to takový reset, který občas potřebuji.

Autorka: Pavlína Vočková, Foto: archiv Radima Schwaba

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270