český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Známe jej asi všichni, kteří pracujeme s internetem. Má zvláštní jméno Google a je to nejčastěji využívaný internetový vyhledavač. Protože vznikl v takzvané předgooglovské době, kdy si jeho programátoři nemohli okamžitě ověřit správnost své domněnky, získal jméno omylem. Správně by se mu totiž mělo říkat Googol, což značí velmi vysoké číslo, které lze zapsat jako jedničku a sto nul za ní, zkráceně jedenkrát deset na stou. Mezi mladou generací se mu familiárně říká „strejda Google“. K němu pak neodmyslitelně patří „teta Wiki“, což je zase přezdívka otevřené webové encyklopedie Wikipedia.

Tento celkem harmonický pár tvoří prostor pro nepřeberné množství informací. A je pouze na nás, kterým budeme věřit a kterým nikoli. Žijeme přece v informačním věku a dennodenně se na nás valí tisíce a tisíce zpráv, mezi nimi i velké kvantum dezinformací, ať už cílených nebo nezáměrných. Pouze naše inteligence a smysl pro pochopení souvislosti by nás měly každého chránit před neuváženými kroky, které by mohly vyplynout z přečteného.

Uvedená negativa jsou důsledkem lidské potřeby shromáždit veškeré vědění na jednom místě. Už takzvaní encyklopedisté se snažili pod vedením Denise Diderota a Jean Baptiste Le Rond d'Alemberta v 18. století sepsat Encyklopedii a podat tak celkový obraz úsilí lidského ducha na celém světě od počátku věků.

Jsem hrdá, že podobný záměr napadl rovněž někoho z české kotliny. Tehdy sice království patřilo do habsburské monarchie, ale Jan Otto se vždy hrdě ke svému češství hlásil. Jemu můžeme děkovat, že spatřila světlo světa největší česká tištěná encyklopedie, tzv. Ottův slovník naučný. K jeho stránkám se uchylovaly generace a generace v touze po vědění a dodnes je celkem vyhledávaným slovníkem českých domácností. Takový Google v menším provedení.

Od otištění prvního svazku encyklopedie letos uplyne 130 let, a proto jsme o ní připravili poutavý článek. Najdete jej v tištěném vydání na straně 20. 

Mgr. Jitka Neureuterová, tajemnice redakce

Na únor pro vás chystáme reportáž z Pražské konzervatoře! Na titulní straně čísla 6 se objeví studentka Pavla Tesařová, kterou jsme vyfotili přímo v prostorách školy. Takto ji svým objektivem zachytil náš redakční fotograf Miroslav Martinovský. 

 

Zdá se mi, že se spolu čím dál víc dorozumíváme pomocí zkratek a symbolů. Souhlasné jojo si zkrátíme na jj, mám tě rád přisviští jako mtr, na znamení souhlasu pošleme symbol palce nahoru, je-li něco opravdu vydařené, pak klidně dva či tři. A to nemluvím o vyjadřovacích prvcích omladiny.

Chvíli mi trvalo, než jsem vstřebala OMG. Připomínal mi zkratku automobilky, což mě mátlo, ale záhy mi syn, s pohledem jak jsem úplně nemožná, vysvětlil, že je to ach můj bože. Pak přišly další. Třeba WTF (co to sakra znamená?), LOL (směju se, až se za břicho popadám) a jiné. Přitom máme tolik českých slov, jimiž se můžeme vyjádřit i bez překladového slovníku. Tak proč mluvíme jako roboti? Ti mladší, ve věku mého patnáctiletého syna, nejspíš ucedí: „Klidnoooou (dramaticky protaženě), dneska je to ‚kúl‘…“ Jako bych ho slyšela.

Možná na to jdu po staru a hledám, na čem jsem vyrostla. Dříve narození namítnou, že je to otázka výchovy. Bezesporu. Jako matka žijící v období puberty svého „týnejdžra“ mohu zodpovědně říct, že ač se snažím sebevíc, vštěpuju mu zásady slušného chování a správných mezilidských vztahů, ovlivňuje ho všechno, co přichází z venku, a chová se podle toho, co mu připadá zajímavější. Jsem tedy nemoderní matka. Stále se ptám, co vysloveným výrazem myslel. Tyhle otázky ho zdržují, protočí oči v sloup a odchází. Když se naopak snažím být „kúl“ a vzpomenu si na některou z populárních zkratek, vzniká trapas, neboť většinou nechápu správně význam a použiju ji úplně jinde, než by se hodila. V tu chvíli mě obdaruje soucitným pousmáním.

Nezměním to, doba je taková. Je mi to líto, ale učím se s tím žít. Co bylo, se už nevrátí, a tak si doby, kdy byli lidi víc pro lidi, aspoň hýčkám ve vzpomínkách. Hledám místa, kde je mi dobře. Vím, že když si přečtu něco pěkného o cestování, víře nebo čtení na pokračování, zase mi bude fajn.

 Renáta Šťastná, redaktorka a editorka

Vážení přátelé, čtenáři NAŠÍ RODINY, z pověření paní šéfredaktorky dostalo se mi cti, abych napsal editorial do prvního čísla ročníku 2018, tedy ve slavnostním jubilejním roce, kdy náš časopis slaví padesát let vydávání.

Když týdeník NAŠE RODINA vzpomíná letos na svůj zrod před padesáti lety, zavzpomínám i já, co padesátileté jubileum znamenalo ve svém pořádku pro mě. V tu dobu nevycházelo mnoho časopisů pro tvorbu zejména mladých, začínajících autorů;  výjimku tvořil měsíčník DIVOKÉ VÍNO, v jehož loubí se mladí literáti, výtvarníci a fotografové ukrývali.

Pamatuji se jako dnes, když jsem já, mimopražský kluk ze šumavské vesnice, přijel poprvé do Prahy, v ruce svazeček svých prvních literárních pokusů, a mířil do redakce, sídlící tehdy v podkrovní komůrce mezaninu domu čp. 4 ulice V Jirchářích, blízko Národního divadla. Vstoupil jsem celý rozechvělý do zakouřené místnůstky, kde byli shromážděni literáti, jejichž jména u nás mladších vzbuzovala úctu: Petr Cincibuch, Jiří Žáček, Ludvík Hess, Vladimír Merta, Jaroslav Holoubek, Pavel Jasanský a další a další. Za několik měsíců jsem držel v ruce čerstvě vydané číslo DIVOKÉHO VÍNA, kde bylo otištěno několik mých básní. Nadmul jsem se pýchou doma i před děvčaty.

V roce 1971 bylo vydávání tohoto skvělého časopisu normalizačním režimem zastaveno na dlouhých dvacet let. Přestože Ludvík Hess pokračuje ve vydávání DIVOKÉHO VÍNA v internetové podobě i dnes, časopis pro mladou tvorbu na našem trhu chybí. Proto týdeník NAŠE RODINA, počínaje prvním číslem letošního roku, nabízí mladým tvůrcům prostor pro tisk „literárních poklesků“.

Myslím, že jde o počin, poskytující mladým, začínajícím autorům možnost více než chvályhodnou. Vzhledem k výše napsanému mám pocit, že smím pokřtít první číslo jubilejní NAŠÍ RODINY svou básní.

 

Štědrý podvečer

Krajem jde tiché

soustředění

jen vrány táhnou

nebe k zemi

Bělounká přání stoupají

k plynoucím stejným oblakům –

a tam si visí

od svých oušek

tak jako kdysi

první doušek

voňavoučkého tabáku

JUDr. František Talián, vydavatel týdeníku Naše rodina

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270