český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný…

Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, kdy si lidé připomínají ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Je však hojně oslavován i ateisty, ač ti je světí z jiných důvodů než věřící. Pohanské zvyky jako koledy a pomlázka jsou však spíše pradávnou oslavou jara.

 

Může se zdát, že se současný život dotýká lidových zvyků a tradic jen okrajově. Společnost nabízí jiné výdobytky, než na jaké byla zvyklá dřív, hojně jich využívá a na odkazy předků trochu zapomíná. Ne však vždy a ne všude. V mnoha regionech tradice dodržují v širším časovém rozvrhu. A tak můžeme s místními prožít masopustní veselí, pomlázku, pálení čarodějnic, posvícení či hody. Dnes se zaměříme na Velikonoce, neboť jejich doba právě přišla.

 

Národní zvyklosti

I když mnoho lidových zvyků zaniká, ty, které přetrvávají, se orientují podle historie, regionu nebo místních zvyklostí. Velikonoce jsou jedním z nejvýznamnějších církevních svátků. Mnoho dnešních dětí je má však spojeno pouze s barevnými vajíčky a pomlázkou, lidé z měst je často vnímají jako jeden den volna navíc.

Velikonoční obyčeje patří k nosným údobím jara i roku. Křesťané tomuto období přikládají v  liturgickém roce největší význam. Považují je za ztvrzení své víry v Krista. Čas Velikonoc představuje cyklus obyčejů, v němž se propojily víra a magie. Jako křesťanská země jsme přijali jejich slavení v období trvajícím osm týdnů, během nichž probíhaly dlouhé tiché přípravy a krátké bujaré oslavy. Má tři úseky: půst, hody a koledu. Půst (nebo post) začíná o půlnoci předešlého dne, kterým bylo masopustní úterý a následuje šest týdnů čekání na dobu veselí a nových radostí života.

 

Neděle a jiné dny

Určitými mezníky se staly neděle. Každá měla své jméno a význam. Černá je odvozená od černých oděvů, které ženy o postu oblékaly. Pražná nebo pučálka ilustrovaly typy postních jídel z praženého hrachu a obilných zrn. O Kýchané si lidé navzájem přáli, aby nekýchali, neboť věřili, že kýcháním začíná mor. Zdravili se navzájem Pozdrav tě Pánbůh! a Pomáhej Pánbůh! Družebná neděle vyjadřovala konání rodinných námluv, kdy svou roli hráli družbové a družice (obdoba svědků ženicha a nevěsty). Tento čas směřoval ke svatbám v příštích měsících.

Smrtná neděle se slavila dva týdny před svátky. Končilo jí období zimy, nepohody a nemoci, obecně vyjadřující smrt. Například v 19. století dívky vystrojily figurínu ze slámy – smrtku, morenu, smrtholku či mařenu (říkalo se jí různě). Navlékly ji na tyč, oblékly do nebarevných šatů, na hlavě potažené plátnem vyznačily obličej, uvázaly šátek a na krk pověsily výsměšný náhrdelník z prázdných vajec a hlemýždích ulit. Všechny použité materiály vyjadřovaly konec života. S ní pak obcházely vesnici a říkaly: „Smrt neseme ze vsi, nové léto do vsi,“ nebo „Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede.“ Nakonec zamířily k tekoucí vodě, tam figurínu hodily a utíkaly do vsi. Kde nebyla voda, smrtku spálily. Tím bylo zažehnáno neštěstí.

Květná neděle je šestou a zároveň poslední postní neděli. Na řadě jsou malé ozdobené stromky – líta, letečka či májíčky, ověšené pestrými fábory, vajíčky, papírovými holubičkami a panenkou. Přinášely obraz plodnosti a životní naděje. Nosívala je děvčata a s přáním po domech zpívala: „Květná neděle, kdes tak dlouho byla...“ Vymetaly se světnice, aby všechna havěť zahynula a z domu zmizela.

Květná neděle otevřela Pašijový týden s jeho nejpodstatnějšími dny Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem a Bílou sobotou. Následuje Velká neděle, známá jako Hod Boží velikonoční. Vrcholem je Velikonočním pondělím, pro které je dodnes typické pletení pomlázek a barvení vajíček. Většinou chodí na koledu chlapci a šupají dívky, aby „neuschly“. Podle krajů se ale tyto zvyklosti mírně odlišují.

 

Přírodní kolorování

Každý zná kupovaná kuřátka, slepičky, pomlázky a kraslice. Ale barvíme i doma. Přípravky běžně dostupné v drogerii postupně doplňují barvy gelové, duhové nebo s matným efektem. Také obtisky se neustále vylepšují. Od těch, které noříme do vody a než uplavou, rychle přeneseme na vajíčko, až ke košilkám, jež se namočí a na vejce natáhnou. Rok od roku se setkáváme s novinkami a žasneme, co všechno lze.

Od babiček umíme na vejce klást malé lístky, zabalit je do gázy či punčochy, pevně zavázat a vložit do horké vody, v níž jsme vyvařili slupky z cibule. Čím víc slupek, tím tmavší odstín hnědé. Chemické barvy nahrazujeme přírodními, většinou rostlinného původu, získanými jako odvar či výluh. Červená vznikne ze slupek červené cibule, řepy nebo révy, žlutá či oranžová ze šafránu nebo kurkumy, zelená z listů jasanu, petržele, lipového květu, mladého žita či špenátu. Hnědou získáme z olšové a březové kůry. Modré barvy docílíme povařením vajec v červeném zelí, fialovou dodá šťáva z borůvek či brusinek.

Na dekorace můžeme použít březové větvičky, které jsou pružné a dobře se tvarují. K přírodním materiálům vždy přidáme do vody ocet a sůl. Pro vysoký lesk se dodnes používá sádlo, kterým se hotová barevná vajíčka pomažou. Přírodní barvy mají tu výhodu, že skrz skořápku neproniknou žádné chemické a zdraví škodlivé látky, a tudíž jsou nejen přirozeně krásná, ale i jedlá. Malování vajíček bývalo určeno výhradně ženám. Někdy bylo mužům zakázáno vstupovat do místnosti, kde zdobení probíhalo.

 

Povrch je důležitý

Na skořápky se původně malovaly magické ornamenty a symboly. Postupně vymizely a začaly se používat rostlinné či zvířecí motivy, jako znamení jara a nového života. Kraslice byly spjaty s barvou červenou, symbolizující lásku nebo také krev Krista. Dívky si je schovávaly pro chlapce, na kterého si tajně myslely. Darovaná vejce měla být plná, nikoli dutá, protože skořápky bílých vajíček byly určené ke zdobení bohyně smrti – Morany. Kraslice z vyfouklých vajec jsou víceméně novodobým hitem.

Důležité je i zdobení povrchu. Technik a způsobů je přehršel a některé jsou hodně pracné. Například vosková batika nebo reliéf, leptání nebo gravírování. Vejce se polepují slámou, oblékají do háčkovaných košilek, oplétají tenkými měděnými drátky, někde je zdobí jezerní sítinou. Je to tradiční, vice než sto let stará, technika, původem z jižní Moravy. Dužina se lepí na bílou skořápku a prokládá se textiliemi, sametovými či hedvábnými stužkami.

 

Sváteční pochoutky

Zelený čtvrtek si svým názvem říká o pokrmy se špenátem či zelím. Podle tradice má začínat sladkým pečivem jidášem a medem. Velký pátek byl také velmi střídmý. Patřila sem bramboračka, bramborové pokrmy, hrách, jáhly, čočka nebo sladké knedlíky se sušeným ovocem. Když konečně o Bílé sobotě skončil půst, podávala se jídla opravdu vydatná. Na svátečně prostřeném stole nesmělo chybět jehněčí maso a vynikající nádivka s mladými jarními kopřivami.
Dnes si zpravidla pochutnáme na velikonočních jídlech celý víkend od Bílé soboty až po Velikonoční pondělí. Je to čas masových polévek, nádivek, kůzlečích, jehněčích a dalších pečínek, mazanců, beránků, velikonočních dortů i cukroví a samozřejmě vajec.

Ale koukáme i jinam a přebíráme zvyky z ostatních zemí, například německou tvarohovou štolu s marcipánem. Není tak pracná jako beránek, je vláčná a na prostřené tabuli se skvěle vyjímá. Svoje místo má leckde i řecký postní koláč Spanakopita nebo tradiční britské jehněčí kotlety s bylinkovou krustou.

 

Potěší i pomohou

Stalo se tradicí, že se s jarem a svátky vyrojí v mnoha městech, obcích i vískách trhy. Ať bleší či rukodělné, ale jarní paprsky vytáhnou ven i nejzarytější lenochy. První akcí, na kterou se prodejci zpravidla vypraví, bývají velikonoční trhy.

Zvykli jsme si zdobit příbytky poslíčky jara v různých podobách. Zatímco jedni zůstávají věrni pouze přírodním materiálům v neutrálních barvách, jiní vybaví byt dekoracemi rozmanitých barev a tvarů. Hlavním aktérem výzdoby však zůstává kraslice.   

Výjimkou nejsou ani charitativní prodejní akce. Jednou z nich byla Velikonoční kraslice 2018 v rámci Velikonočních trhů ve středočeské obci Velké Přílepy. Žáci místní základní školy a mateřské školy Smile Studio chtěli pomoci klientům terénní pečovatelské služby. Zapojily se i maminky. Společně vyrobili přes tři stovky vajíček a přání, výtěžek z jejich prodeje putoval do kasičky a pomůže tak seniorům v okrese Praha–západ.  

Autorka: Renáta Šťastná, Foto: archiv

(Z knihy Jiřiny Langhammerové České tradice v proměnách času, vydané NLN, s. r. o. v roce 2017)

 

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test