český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Přivítejme jaro: třeba v Přerově nad Labem

Přivítat jaro v Polabí se spoustou zvyků a příprav na nejvýznamnější křesťanské svátky v roce, Velikonoce, se letos povedlo líp, než si kdo vůbec dovedl naplánovat. Skanzen v Přerově nad Labem zahajoval sezonu v sobotu 23. března expozicí Jaro na vsi, sluníčko svítilo a teploměr ukazoval skoro dvacet stupňů. Stovky lidí se už nemohly dočkat, až nahlédnou do jednotlivých chalup a začnou se inspirovat předvelikonočním obdobím našich předků...

 

Jak se žilo na vesnici

Muzeum v přírodě v Přerově nad Labem prezentuje prostřednictvím přenesených objektů lidové architektury kulturu středního Polabí. Figurínami doplněné interiéry ilustrují život na polabské vesnici od půlky 18. do poloviny 20. století. Od jara do zimy tam můžeme obdivovat šikovnost a nápaditost našich předků i um restaurátorů, truhlářů, kovářů či pokrývačů, kteří pomáhají zachovat krásný kus naší historie.

 

 

Přerovská expozice patří k nejstarším regionálním muzeím v přírodě v Evropě. Jeho počátky sahají až do roku 1895, kdy bylo v upravené bývalé kovárně a rychtě, nazývané pak „staročeská chalupa“, zřízeno regionální národopisné muzeum. Jeho novodobá historie začíná v roce 1967, od kdy byl skanzen postupně rozšiřován. V současné době muzeum v přírodě předvádí na ploše dva hektary téměř čtyřicet objektů lidové architektury, a to deset chalup, sedm špýcharů, čtyři stodoly, kapličku a další drobnou lidovou architekturu. Zařízené interiéry chalup ukazují, jak si jednotliví zástupci řemesel žili a „jak daleko měli do kapsy“. V objektu bývalé panské bednárny, jejíž součástí je i stará vesnická škola, se pořádají výstavy s národopisnou tématikou. Tradičními se staly velikonoční a vánoční výstavy s doprovodným programem v celém areálu skanzenu.

 

Znáte družebnou a kýchavou neděli?

Současná výstava Jaro na vsi připomíná zvyky našich předků i veškeré obyčeje, které se na příchod jara váží. Tedy od masopustu do májů, jak je v Polabí zaznamenali národopisní sběratelé. Velká část patří samozřejmě Velikonocům a přípravám na ně. Zemědělci i prostí chalupníci mají v té době spousty práce na hospodářství, ale i sednicích, sklepích a komorách je všude krásně uklizeno a začíná se zdobit, malovat kraslice, vyšívat prostírání, plést pomlázky a péct všelijaké dobroty.

 

 

Masopustem začínala čtyřicetidenní postní doba. Ale neznamenalo to po celou dobu jen půst a odříkání. Jestlipak vám něco říká „družebná“ neděle? Bylo to přesně uprostřed půstu, tři týdny do Velikonoc, jediná neděle v postním období, kdy se mohlo tančit, a navíc byla dnem, kdy se předjednávaly námluvy. Budoucího ženicha doprovázel jeho pomocník, tzv. družba, který vše potřebné dojednával. Slavnostním koláčům, upečeným zvlášť pro tento den, se říkalo družbance. Existuje prý i popěvek, určený matce budoucí nevěsty: „Jaký je to družbanec, bez koření, bez vajec, dejte panimamo pár vajec!“ K družebné neděli patřilo také trhání kočiček, nebo větvích březových, jasanový či lískových. Děvčata chodí s májíkem, buď udělaným z kočiček, nebo ozdobené větvičky břízy. Navštěvují příbuzné a sousedy a zpívají. Za to dostanou výslužku. I to se dozvíte při návštěvě chalup ve skanzenu.

 

 

A aby toho nebylo málo, přidáme ještě jednu předvelikonoční zajímavost. Také šlo o neděli, dokonce o stejnou, třetí v postním období. Říkalo se jí také „kýchavá“ od slova kýchat. Nejspíš v době jejího vzniku bylo všude spoustu rýmy a při kýchnutí si lidé přáli slovy Pozdrav tě pán Bůh nebo Pomáhej pán Bůh. Podle tradice se říká, že kolikrát kdo kýchne, tolik roků bude ještě žít. A také, že kdo na kýchavou neděli třikrát za sebou kýchne, bude zdráv celý rok.

 

Děti, maminky a tatínkové. Každý najde to své

Po dobu výstavy Jaro na vsi je každou sobotu a neděli a na Velký pátek pro návštěvníky připraven doprovodný program: zdobení kraslic různými technikami, paličkování, dřevořezbářské, košíkářské, drátenické a kovářské řemeslo, výroba mozajek ze skla, zdobení perníčků, výrobky z korálků, výroba smetáků, keramika, pletené, háčkované, vyšívané výrobky, bylinky, malování svíček voskem, tkaní na kolovrátku. A většinu řemesel si můžete sami vyzkoušet. Zatímco dětem se nejvíc líbí v perníkové dílničce, jejich maminky a babičky většinou „zakotví“ u kraslic. Tatínkové si zase chtějí vyzkoušet vykovat hřebík nebo vyrobit smetáček z koňských a hovězích oháněk. Ten je prý nejlepší na zametání jemného popela před domácím krbem.

 

 

Pokud se ve skanzenu vydáte podle směru prohlídky, začíná výstava v chalupě z Chvalovic zabíjačkou a průvodem starých masek na konci masopustu. Ve druhé chalupě přenesené do areálu z obce Draha masopust střídá čtyřicetidenní předvelikonoční postní období se šesti postními nedělemi, provázenými mimo jiné vynášením „smrtky“, chozením s lítem a předvelikonočním pečením. Pašijový týden od Zeleného čtvrtku do Božího hodu velikonočního má tradičně své místo ve staročeské chalupě, kde je i pomlázka o Pondělí velikonočním. K tomu se vztahuje také velká výstava kraslic, velikonočních dekorací a zvykoslovného pečiva v prostorách bednárny – v přísálí a na chodbě u staré školy.

 

 

V dolní části skanzenu pokračuje Jaro na vsi připomenutím svatovojtěšských poutí, májových zábav mládeže a májových pobožností. Chalupa z Pojed je věnována lidovému léčitelství, spojenému se svátkem sv. Jana Křtitele. Ve skanzenu jsou zpřístupněny všechny stálé expozice v komorách, špýcharech, ve velké stodole i ve staré škole. Ve velkém výstavním sále je k vidění výstava „Svátky a slavnosti na polabském venkově v minulém století“, doplněná výběrem slavnostních krojů a stejnokrojů z muzejní sbírky a obnovenou starou hospodou.

 

Zvyky a recepty? Moc toho neprozradíme

Postních a velikonočních zvyků – den po dni – jsme moc neprozradili, a ani nemáme v úmyslu v tom pokračovat. Jaké by to potom pro všechny bylo překvapení? Zmínit se ale ještě určitě musíme o jídle. I když... Ani to určitě nijak nepřeženeme. Symbolicky na Zelený čtvrtek se v Polabí pekly tzv. jidáše. Nejčastěji mají podobu spirály nebo stočeného provazce. Jsou z lepšího kynutého těsta a důležité je potírání medem podle staré pověry jako ochrana proti uštknutí hadem nebo jedovatým štípnutím hmyzu. A ještě něco o jehněčí pečení. Ta patřila k jídlům, která se tradičně podávala na Boží hod velikonoční k obědu. Zadní masitá část se obvykle upekla na másle a hrudí, kde je málo masa, se plnilo nádivkou z vajec a žemlí. Ve středních Čechách později jehněčí nahradilo kozlečí nebo holoubata. Ale už víc neprozradíme, receptů si ve skanzenu můžete opsat nebo vyfotit hned několik desítek.

 

 

O něčem důležitém jsme se ale ještě nezmínili vůbec. Velikonoce by nebyly úplné bez pomlázky zdobené pentlemi. Vyšlehání bývalo pro dívky i ženy příslibem omlazení. Vrbové proutky plné nové mízy navíc měly předávat i sílu. Po spletení do svazku měly větší moc. A jestli nevíte, jak na to se čtyřmi, šesti či osmy pruty, v Přerově nad Labem vám poradí.

 

Do přerovského skanzenu můžete přijít na návštěvu od úterý do neděle mezi 9. a 17. hodinou. A protože děti mají prázdniny už od čtvrtka 18. dubna, určitě se tam stihnete podívat. Otevřeno bude i na Velikonoční pondělí.

 

Autor: Alois Žižka, Foto: autor

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test