český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Židovství – víra otců

Judaismus je náboženstvím asi patnácti milionů vyznavačů. Většina z nich dnes žije buď v Izraeli, nebo ve Spojených státech, ale významné stopy židovských dějin najdeme všude po Evropě, kde byli židé i Židé dlouho předmětem pronásledování až po tragické události holokaustu během 2. světové války. Nahlédněme za oponu náboženství, které bytostně patří i k našim dějinám a kultuře.

 

Judaismus je původně náboženstvím židovského národa. Úzké propojení víry a národnosti hrálo roli v daleké minulosti, i v době nedávné. Odráží se v české gramatice – pokud hovoříme o příslušníkovi židovského národa, musíme psát Žid s velkým písmenem, pokud hovoříme o vyznavači židovského náboženství, píšeme žid s písmenem malým. Z národa jednoho blízkovýchodního kmene se za staletí stalo jedno z nejvýznamnějších světových náboženství, i když početně nikdy příliš nerostlo, protože se aktivně nepokouší získávat nežidovské konvertity.

 

 

Písmo a komentáře

Židé sdílí s křesťany velkou část Bible, tedy její hebrejskou část, kterou křesťané nazývají Starým zákonem. Původně část židů, zejména ti řecky hovořící, kteří měli své centrum v Alexandrii, uznávala i dodatky k Tóře, prorokům a spisům, které nebyly sepsány hebrejsky. Později, během prvních staletí našeho letopočtu, ale tyto spisy byly z kánonu vyřazeny a ve Starém zákoně si je ponechali pouze křesťané. Dnes se těmto spisům říká „deuterokanonické knihy“ a zjednodušeně řečeno za kanonické je pokládají katolíci a pravoslavní a protestanté většinou ne, stejně jako židé.

Kromě Bible – nebo Tanachu, jak zní židovský termín pro hebrejskou Bibli – patří mezi náboženské texty i další položky. Těmi nejzákladnějšími jsou rabínské komentáře k příkazům a zákazům, které Tanach obsahuje, tedy jakási rekapitulace židovského náboženského práva. První takovou velkou rekapitulací byla Mišna, sepsaná zřejmě na začátku 3. století v hebrejštině. Možná ještě známější než Mišna je Talmud, který Mišnu obsahuje a k ní připojuje velice obsáhlé komentáře pozdějších rabínů sepsané v aramejštině. Talmud je dodnes naprostým základem náboženského studia judaismu.

 

Památka Chrámu

Starověký judaismus považoval za své centrum jeruzalémský chrám. Ten byl ale v roce 70 po Kr. zbořen římským vojskem a nebyl nikdy obnoven. Židovské náboženství se tak v 1. století muselo přeorientovat z poutních slavnostní a přinášení obětí v Chrámu na bohoslužebný život v synagogách a na studium Písma a rabínských komentářů. Přesto je památka Chrámu dodnes živá. Na jeho původním místě v Jeruzalémě dnes stojí dvě významné mešity, proto je jeho obnovení nepravděpodobné, ale židé přicházejí alespoň k jedné z opěrných zdí někdejšího chrámového dvora a modlí se zde. To je ona slavná „zeď nářků“, které se v židovském prostředí říká termínem Západní zeď.

 

 

Základy víry

Judaismus je monoteistickým náboženstvím, tedy uctívá jediného Boha. Boží Jméno je jednou z nejposvátnějších věcí. Nakládání s ním vyžaduje zvláštní úctu a obezřetnost, neboť 3. přikázání z Desatera nařizuje „nebrat ho nadarmo“. V hebrejštině se Boží jméno zapisuje písmeny JHVH a už od starověku platí, že židé toto jméno z úcty nevyslovují. Dřív je směl vyslovit jen jednou za rok velekněz ve svatostánku Chrámu. Tóra – v širokém slova smyslu psaná i ústní, tedy jak Bible, tak základní rabínské komentáře – jsou Božím zákonem seslaným Bohem a Izrael je následuje, aby dodržel podmínky smlouvy s Bohem uzavřené. Judaismus věří v posmrtný život a v odměnu nebo trest, který nás v něm čeká. Věří ve vzkříšení mrtvých a očekává, že přijde mesiáš.

 

Šabat je den odpočinutí

Židovský kalendář obsahuje mnoho svátků, které často odkazují na původní zemědělský cyklus v Izraeli nebo na dávné pouti do Chrámu. Jeden ze svátků se ale opakuje každý týden – šabat. Začíná v pátek po západu slunce a končí sobotní nocí. Je to svátek, kterým se připomíná, že Bůh sedmého dne po stvoření světa odpočíval a že i v tom se mu člověk má podobat. Žid v tento den nepracuje, nezažíhá a nezháší světlo ani oheň, nevaří, nepíše a podobně.

Nejvýznamnějšími svátky v roce jsou pak takzvané vysoké svátky Roš ha-šana a Jom kiput, kterými začíná židovský rok a které přicházejí vždy zkraje podzimu.

Židovské tradice, zvyky a přikázání se týkají doslova každého detailu lidského života. Známé je například to, že židovští muži nechodí nikdy s nepokrytou hlavou. Pokud nemají například klobouk, nosí malou čepičku, které se říká kipa nebo jarmulka.

Zvláštní jídelní předpisy také upravují, co mohou zbožní židé jíst. Pro nábožensky přijatelné pokrmy se používá termínu košer. Pokud byste se o židovském náboženství a židovské kultuře chtěli dozvědět více, není nic snazšího, než navštívit Židovské muzeum v Praze, které je jedním z nejvýznamnějších židovských muzeí na celém světě.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test