český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Křesťanství – největší světové náboženství

Nejrozšířenějším náboženstvím světa je křesťanství. Mohlo by se zdát, že ho nemusíme nijak zvlášť představovat a že je všem dobře známé, ale přesto se najde řada zajímavostí a informací, které nás mohou překvapit. V rámci našeho seriálu o světových náboženstvích tedy začneme právě u něj.

 

Křesťanství patří mezi takzvaná „abrahámovská“ náboženství. To znamená, že spolu s judaismem a islámem náleží do jedné rodiny náboženství, která sdílí část společné kultury a do určité míry i posvátné texty. Naopak liší se od nich ve víře v Ježíše Krista jako Syna Božího a Spasitele, učením o Nejsvětější Trojici a slavením křtu a eucharistie či večeře Páně jako základních obřadů křesťanského života.

 

Je Evropa ještě křesťanská?

Ke křesťanství se na celém světě hlásí asi 2,5 miliardy věřících. To z něj dělá nejpočetnější náboženskou skupinu v absolutních číslech, pokud počítáme zastánce všech jednotlivých církví, konfesí a vyznání dohromady. Dá se zjednodušeně říci, že asi každý třetí člověk na světě je křesťan. Početně v současnosti křesťanství masivně narůstá v Africe a jihovýchodní Asii, zatímco tradiční křesťanské země v Evropě a Severní Americe zažívají spíše úbytek věřících. Přesto ale platí, že asi 75 % Evropanů se identifikuje jako křesťané. Evropské země s největším procentuálním počtem zastoupení křesťanů v populaci jsou Portugalsko, Irsko a Polsko s převažujícím počtem katolíků a Srbsko a Rumunsko, kde tvoří drtivou většinu pravoslavní. Naopak v zemích, jako je Estonsko nebo Česká republika, je počet křesťanů a počet věřících velmi nízký.

 

Historické formování

Můžeme s jistou mírou zjednodušení říci, že křesťanství vzniklo v 1. století po Kr. z některých proudů v judaismu. Ústřední postavou vzniku křesťanství je samozřejmě sám Ježíš, historická postava, kazatel a náboženský vůdce, který byl římskou mocí popraven někdy kolem roku 30. po Kr. O Ježíšovi nacházíme zmínky i u nekřesťanských autorů, zejména u židovského historika Josepha Flavia, ale i u některých pozdějších římských spisovatelů a historiků. O jeho existenci tak nepanují mezi seriózními historiky žádné výrazné pochyby. Z křesťanského pohledu popisuje Ježíšův život a působení Nový zákon, soubor raně křesťanských spisů, které se vedle Tóry, Proroků a Spisů, tedy vedle Starého zákona, staly postupně posvátným textem nebo též Písmem Svatým křesťanů.

Zásadní krok udělalo křesťanství už v počátku svého šíření, když začalo se svým poselstvím oslovovat i příslušníky nežidovských národů. Velice rychle se tak rozšířilo po celém Středomoří a počet těchto „křesťanů z pohanů“ brzy překonal počet křesťanů židovského původu, kteří se někdy jen obtížně rozcházeli s náboženskou praxí judaismu. Pro další formování křesťanství byl rozhodující rok 313, kdy císař Konstantin Veliký prohlásil křesťanství, do té doby v Římské říši více či méně pronásledované, za tolerované a svobodně vyznávané náboženství. O necelých 70 let později se pak v říši stalo oficiálním náboženstvím.

 

Církev a církve

Ve vyznání víry, závazným od roku 451, křesťané vyznávají: „Věřím v jednu svatou, všeobecnou apoštolskou Církev,“ a vyjadřují tak svoje přesvědčení, že pozemská církev by měla žít v jednotě, protože představuje mysticky chápané Tělo Kristovo, jak je to jasně vyjádřeno už Pavlově 1. listu křesťanům do Korintu: „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“ Navzdory tomu ale v dějinách došlo v křesťanství k mnoha různým rozdělením a formováním jednotlivých církví, konfesí a denominací. První velké rozdělení nastalo už kolem roku 451. Křesťané z oblastí mimo Římskou říši nebyli schopni dorazit na koncil v Chalcedonu a kvůli terminologickému nedorozumění následně odmítli jeho závěry. Tím vzniklo to, co dnes nazýváme orientální pravoslavné církve. Jsou rozšířené zejména na Blízkém východě a v Egyptě (zde je to hlavně církev koptská). Orientální pravoslavní představují s cca 76 miliony věřících 4. největší skupinu křesťanských vyznání. Další velké rozdělení nastalo v roce 1054, kdy z věroučných ale také politických důvodů nastal rozkol mezi západní a východní částí církve a výsledkem toho je katolická církev na západě a pravoslavná na východě. Třetím nejzásadnějším rozdělením je pak evropská reformace v 15. a 16. století, která postupně dala vzniknout velkému množství evangelických nebo také protestantských církví.

 

Sekty a okrajové proudy

Ke křesťanství se ovšem tak či onak hlásí i některé proudy, které většina křesťanů neuznává. Jedním takovým příkladem mohou být například Svědkové Jehovovi, kteří vznikli v křesťanském prostředí Spojených států v 70. letech 19. století a kteří odmítají mimo jiné základní křesťanské učení o Trojici a o Ježíšově božství. Tato skupina je i v České republice dobře známá svou velmi aktivní misijní činností. Křesťanské kořeny má i Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, lidově nazývaná „mormoni“. Ta má počátek ve 20. a 30. letech 19. století v údajných zjeveních jistého Josepha Smitha v USA. Mormoni sice uznávají Bibli jako Písmo Svaté, ale vedle ní mají ještě další, vlastní texty, zejména Knihu Mormon. Polygamie, která byla v mormonismu zpočátku praktikovaná, byla na nátlak amerických úřadů zrušena roku 1890. Nejvíce mormonů žije v americkém státě Utah, ale jsou také misijně činní na celém světě včetně České republiky.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test