český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Výuka víry dětí i dospělých

Základy víry, základní křesťanské texty a obřady – otčenáš, krédo, jednotlivé svátosti – nám možná přijdou úplně samozřejmé. Věřící lidé se s nimi setkávají téměř každodenně. Přesto není na škodu se k nim občas vrátit a objevit možná nečekané zajímavosti. Tento rok se na stránkách Naší rodiny budeme jednou za měsíc setkávat právě s těmito tématy, třeba pak nastane příležitost promluvit o základech víry se svými dětmi nebo vnoučaty.

 

Když se řekne katechismus, představíme si obvykle příručku, která nás zasvěcuje do základů nějakého oboru. Například Jiří Guth Jarkovský napsal svůj známý Společenský katechismus, který přináší základy slušného chování a etikety. V nejvlastnějším slova smyslu je však katechismus kniha základů církevní nauky – podle katechismu se vzdělávají lidé ve víře, ať už před přijetím křtu nebo během výuky náboženství. Takový maličký katechismus tento rok nalezneme na stránkách Naší rodiny, ale sluší se, abychom seriál začali odkazem na katechismus oficiální – tedy Katechismus katolické církve.

 

Výchova k víře

V původním významu znamenalo slovo katechismus vlastně ústní výuku dospělých a dětí, zejména během přípravy na křest. Je odvozené od řeckého slova katechein, které znamená „pevně držet“, ale také „vyučovat, instruovat“. Slovo katechismus tedy znamená původně to samé jako „výuka“, myšleno ovšem výuka ve víře. Dodnes se pro kandidáty křtu používá odvozeného slova katechumen, což tedy doslova znamená „ten, který prochází katechismem“. Původně ústní vyučování, které konal duchovní, se postupně měnilo a začaly vznikat katechismy jako knihy – a to v katolickém i nekatolickém prostředí. Umožnil to hlavně rozvoj knihtisku, který produkci knih výrazně zlevnil. Věřící, kteří měli k dispozici katechismus, se mohli utvrzovat ve víře nejen v rámci přípravy na přijetí svátostí, ale v průběhu celého života i tehdy, kdy třeba nebyl duchovní po ruce.

 

Reformační počátky

Možná to bude překvapivé, ale samotný koncept tištěného katechismu jako knihy se poprvé objevil v nekatolickém prostředí, v rámci německé reformace. Jedním z prvních dokumentů tohoto druhu byl Malý a Velký katechismus sepsaný Martinem Lutherem. Když Martin Luther v roce 1528 cestoval po Sasku, nepříjemně ho překvapilo, že prostí lidé ve farnostech často nauky víry znají jenom povrchně a neúplně. Rozhodl se proto sepsat základní příručku výuky ve víře. Využil k tomu některá svá starší kázání, která vykládala desatero přikázání, apoštolské vyznání víry nebo otčenáš. Katechismus byl sepsaný německy, proto je také někdy znám jako Německý katechismus. Malý katechismus je vlastně výtahem z velkého, omezuje se na nejdůležitější témata. Lutherovy katechismy jsou dodnes v evangelických církvích široce čtené a používané. V reformovaném prostředí se pak prosadily další podobné katechismy, například Ženevský katechismus, sepsaný Janem Kalvínem, nebo Heidelberský katechismus z roku 1563, který je také používán až do dnešních dní.  

 

Hlad po katechismu

Evangelický koncept tištěného katechismu měl velký úspěch a na katolické straně nemohl zůstat bez reakce. Několik katolických autorů, mezi nimi svatý Petr Canisius nebo jezuitský kardinál Robert Bellarmin, sepsali vlastní katolické katechismy. Největší autoritu ale po právu má katechismus, jehož oficiálně přijal Tridentský koncil a vešel do dějin jako Catechismus Romanus, tedy Římský katechismus, který ovšem z předchozích prací – zejména z té Canisiovy – čerpá. Konec konců veliký hlad, který po katolickém katechismu v tehdejším světě byl, výmluvně dokumentuje i fakt, že všechny tři Canisiovy katechismy (napsal Malý, Velký a Střední katechismus) se dočkaly jenom za jeho života na dvě stě vydání a dotisků.

 

Dokument s autoritou koncilu

Při diskusích církevních otců na Tridentském koncilu (1545–1563) vyplynula vůle a potřeba důkladně sjednotit základy učení katolické církve do jediného oficiálního textu: „Vedeni touto situací, otcové Tridentského ekumenického koncilu s živou touhou přijmout nějaký spasitelný lék na tak závažné a zhoubné zlo, neomezili se na to, že by objasnili svými definicemi hlavní body katolické nauky proti všem bludům naší doby, ale stanovili také, aby byla nabídnuta určitá formulace a určitá metoda ke vzdělávání křesťanského lidu v základech víry, jež si mají osvojit ve všech místních církvích ti, kteří mají úřad legitimních pastýřů a učitelů,“ píše se v samotné předmluvě katechismu. Tím hlavním důvodem byla potřeba vymezit se proti šířícímu se učení reformace.

 

Pod dohledem svatého Karla Boromejského

Rozhodnutí o vydání katechismu bylo přijato na 18. zasedání koncilu dne 26. února 1562 na návrh velmi známého a respektovaného kardinála svatého Karla Boromejského, který si velice přál důkladnou reformu duchovenstva, a to právě i prostřednictvím náboženského vyučování. Papež Pius IV., který koncilu předsedal, svěřil práci na něm čtyřem vynikajícím a vyzkoušeným teologům: Arcibiskupu Leonardo Marinovi z Lanciana, Muzio Calidimu ze Zary, Egidio Foscarinimu, biskupu v Modeně, a portugalskému dominikánovi Fureiro Franciscovi. Dohled nad prací měli za úkol tři kardinálové a autoři se inspirovali i v již existujících katechismech.

Karel Borromejský sám dohlížel na sestavení originálního italského textu, který byl díky jeho úsilí dokončen v roce 1564. Ten byl poté přezkoumán kardinálem Vilémem Sirletem a přeložen do latiny Paulem Manutien a Juliem Pogianim. Vyhlášení proběhlo souběžně v latině a italštině v roce 1566 na příkaz papeže sv. Pia V. Do češtiny byl Římský katechismus přeložen ve 40. letech 19. století.

 

Katechismus pro novou dobu

Po několik staletí byl Římský katechismus základem pro výuku víry po celém světě. Po 2. vatikánském koncilu ale začala být přece jen pociťována potřeba jeho částečné revize a úpravy, mimo jiné i proto, že se společnost, její myšlení a koncepty, v kterých uvažuje, od 16. století, výrazně posunuly.

Byla taky vůle papeže Jana Pavla II., aby se nový katechismus více soustředil na využití Bible a děl raných křesťanských spisovatelů. Při oslavách 20. výročí 2. vatikánského koncilu v roce 1985 tak papež zadal práci na novém katechismu pro celou katolickou církev. Text byl dokončen a papežem slavnostně vyhlášen v roce 1992 pod názvem Katechismus katolické církve. Původně byl publikován ve francouzském jazyce, jeho autoritativní latinská verze byla vyhlášena v roce 1997. Od té doby je základním textem pro výuku náboženství všude na světě. Drobnou změnu v jeho textu ohlásil v loňském roce papež František, když v článku o trestu smrti upřesnil, že dnes jej církev považuje ve světle evangelia za nepřijatelný.

 

Katechismus digitální

Katechismus katolické církve je velmi důležitý text, určený věřícím i duchovním, učitelům i žákům jako studijní pomůcka, ke které se může člověk neustále vracet, obnovovat si své pochopení víry ve shodě s církevním učením, nebo si víru i prohlubovat. K tomu patří, že by katechismus měl být pokud možno snadno dostupný. A nemusí jít vždycky jenom o fyzickou knihu. Díky snaze a úsilí programátorů a vydavatelů je dostupný i v různých elektronických formátech. Můžeme jej zdarma najít na webu, kde lze text prohledávat i podle klíčových slov a témat. Pokud používáme „chytrý telefon“, můžeme mít katechismus ještě blíž po ruce. Existuje pro něj aplikace do telefonu, kterou si lze stáhnout a mít tak tento text kdykoli velmi snadno k dispozici.

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test