český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Krajinu je třeba ohmatat svými chodidly

Klub českých turistů (KČT) si letos připomíná 130. výročí svého vzniku. V jeho historii, tak jako v historii celé naší společnosti, bychom našli mnohé peripetie. V roce 1948 byl zakázán, jakmile poměry dovolily, byl v roce 1990 obnoven. Více než čtyřicet tisíc kilometrů značených turistických tras, udržovaných v dokonalém stavu, patří mezi nejpřehlednější v Evropě, možná i na světě. Stovky pochodů, setkání, přednášek, přibývající informační tabule v krajině přitahují zájemce všech generací. Turisté navazují na své předky údržbou starých a budováním nových turistických chat, a tak jako generace před nimi přibližují krásy naší země ostatním.

 

 

Čestným předsedou KČT je Ing. Jan Havelka (na snímku). Právě on má největší zásluhu na vzniku prvního a zatím jediného muzea turistiky. Bylo otevřeno v Bechyni v roce 2006 v prostorách bývalé židovské synagogy, a jak říká, je „jeho dítětem“. Je zatím zprovozněno pouze přízemí. Další dvě patra a okolní prostory procházejí náročnou rekonstrukcí, takže stovky exponátů čekají v krabicích.

 

Jan Havelka se narodil v roce 1936 v Praze. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, pracoval jako projektant v ČKD Praha, pět let byl ve funkci generálního ředitele. V roce 1991 byl zvolen předsedou Klubu českých turistů, ve které byl potvrzován až do roku 2006, kdy byl jmenován čestným předsedou. Významně napomáhal vzniku Muzea turistiky v Bechyni, dodnes je hlavním organizátorem rekonstrukcí, které zde probíhají.

 

Jak bude jednou muzeum vypadat?

Jeho dokončení beru jako svůj hlavní úkol. Mám pětiletý „skluz“, protože jsem řídil výstavbu Bezručovy chaty na Lysé hoře. Bylo s tím spojeno mnoho starostí, takže provoz v muzeu sice běžel, ale rozvoj se zastavil. Teď se do toho dám, vím, že vzhledem ke svému věku musím spěchat. Všechna povolení a projekt už máme, ve dvou patrech probíhá rekonstrukce stropů, instalací, druhá polovina budovy je dnes skladem výstavních předmětů. V podkroví plánujeme vybudovat centrální archiv Klubu, chceme tu mít i byt pro archiváře a malou turistickou ubytovnu. Prioritou jsou výstavní prostory. Věřím, že to zvládneme.

 

                                                                 

Předsedou KČT jste byl poprvé zvolen v roce 1991…

Hned v prosinci 1989 jsme s přáteli začali plánovat obnovení Klubu. Podařilo se to o pár měsíců později, byl jsem zvolen místopředsedou a další rok předsedou. Potvrzen ve funkci jsem byl ještě několikrát, vedl jsem Klub celkem patnáct let, dnes jsem jeho čestným předsedou. Začátek byl velmi obtížný, protože jsem se stal i generálním ředitelem v ČKD Praha, obě funkce vykonával téměř pět let souběžně.

 

Co bylo vaším nejdůležitějším úkolem?

Naším přáním bylo, aby Klub českých turistů navázal na prvorepublikové tradice našich předchůdců. Měli jsme schované staré stanovy, ročenky, přihlásili se nám čtyři bývalí funkcionáři, kteří byli ochotni pomoci. Velkým úkolem bylo změnit zaměření turistiky. Samozřejmě i ve Svazu turistiky jsme nadšeně organizovali různé pochody, ale jen ty povolené a se správným pojmenováním, to bylo ale vše. Původní KČT měl i jiné priority, pro cestovní ruch u nás byl nejdůležitějším článkem. Jeho členy byli naši nejlepší architekti, památkáři, pořádaly se desítky přednášek, diskusí. To bylo zničeno. Mohl jsem začít prosazovat své sny, ale jednoduché to nebylo, mnozí mi nechtěli rozumět. Snažil jsem se psát články do časopisu Turista a burcovat, že musíme povýšit i intelektuální činnost, která k turistice patří.

 

 

Prosazujete pojem aktivní turistika…

Ano, je to něco jiného, než vyrazit na dovolenou k moři a mluvit o turistice. Kdo si krajinu neprojde pěšky, ten ji nepozná. Turistika je pohyb vlastní silou za účelem poznání reálného světa, vlastní poznání historie. Musíte mít čas zastavit se, popovídat s místními… Třeba z učebnic známé: Za Habsburků bylo temno, poopravíte, když na svých cestách zjistíte, že polovina našich historických památek vznikla za jejich vlády.

 

Takže cyklisty mezi turisty nepočítáte?

Samozřejmě, že ano, cykloturistika je také aktivní pohyb, ale je při ní podstatně menší možnost zblízka poznávat přírodu a krajinu. Protože se velmi rychle rozvíjí, je nutno odstranit nebezpečné souběhy cyklotras s pěšími trasami. Právě tohle mají dobře propracované ve Švýcarsku nebo Německu, kde moderní pěší trasy v klidném přírodním prostředí přilákaly k turistice mnoho mladých lidí. U nás je to ještě hudbou budoucnosti, navíc moderní fenomén motorových kol přináší další komplikace.

 

Naše turistické značení cest patří k nejlepším. Kolik značkařů u nás pracuje?

Máme tisíc šest set značkařů, mezi nimi mnoho mladých, někdy to bývá rodinná tradice i tří generací, z toho máme radost. Každý rok se kontroluje a opravuje třetina tras, v mezidobí obnovujeme ty, které zničily polomy či následné kácení stromů se značkami. Máme bezvadně fungující smlouvu s Lesy ČR, vždy nám dávají vědět, kde je třeba některou část trasy nově vyznačit. Já sám jsem nikdy neznačkoval, ale jsem takový „aktivní kritik“. Jakmile na svých cestách narazím na nějakou nesrovnalost, hned si to zapisuju a zjednávám nápravu.

 

Vraťme se ještě zpátky k muzeu. Je jeho vytvoření vaším nápadem?

Klub usiloval o jeho vznik od třicátých let minulého století. Nestihlo se to, potom přišla válka a brzy po ní zákaz činnosti. My jsme se k plánu vrátili, nejprve hledáním vhodných prostor, což byl velký problém. Nakonec „zaúřadovala“ náhoda. Moje dcera se s manželem přestěhovala do Bechyně, pomáhal jsem jim s úpravou domu a všiml si vedlejší židovské synagogy s rozbitými okny a padajícími střešními taškami. Nedalo mi to, sešel jsem se s představiteli Pražské Židovské obce, a ti nám objekt pronajali s podmínkou, že zde bude i malá výstavka ze života židovských obyvatel Bechyně. Muzeum jsme otevřeli v roce 2006 a zanedlouho za námi s nabídkou prodeje přišel i majitel sousedního domu.

 

Považujete péči o muzeum za svůj trvalý úkol?

Ano, moc bych si přál, dokud mi bude zdraví sloužit, dokončit stavební úpravy obou objektů. Vím, že pokud bude dobudováno, přijdou mí nástupci a budou v práci pokračovat. V různých sekcích KČT i v radě Síně slávy pracují mladší, šikovní lidé, věřím, že by starost o uspořádání a rozšiřování sbírek převzali.

 

Největší zajímavostí, takovým zdejším „tahákem“ bývala interaktivní mapa všech českých rozhleden, ale nikde ji tu nevidím…

Museli jsme ji z výstavních prostor odstranit. Rozhledny přibývají jako houby po dešti, během dvou let jich v mapě chybělo více než sto, bylo technicky velmi obtížné je doplňovat. Pro zjednodušení připravujeme její promítání dataprojektorem na velké plátno. Jiné vystavované předměty plánujeme propojovat s interaktivními promítacími boxy. Taková prohlídka je moderní, atraktivní a zajímavá i pro děti.

 

Co tedy v muzeu návštěvníci uvidí?

Máme tu tabule s přehledným vyobrazením historie turistiky u nás, fotografie všech našich chat s technickými popisky, kresby hradů, odznaky, razítka, písemné materiály, mnoho deníků našich bývalých členů, tzv. vandrovnických knížek a také stará i novější čísla našeho klubového časopisu. Součástí je i hojně navštěvovaná výstavka o historii židovských obcí na Bechyňsku. Historické dokumenty jsou zatím uschovány v pražském archivu, aby se neztratily a neponičily, a do muzea se po rekonstrukci vrátí. Zajímavá je třeba kupní smlouva, kterou nám Adolf Schwarzenberg prodával pivovar v Prášilech, KČT z něj vybudoval chatu…

 

 

Zmínil jste časopis. Odkdy vychází?

Měsíčník TURISTA (původně Časopis turistů) patří k nejstarším časopisům u nás. Vycházet začal brzy po založení Klubu českých turistů v roce 1889. Vycházely v něm nejen články s vlastivědným obsahem, ale také statě o mnohých společenských aktivitách. Třeba z popisu otevírání železniční trati Tábor – Bechyně v roce 1903 čerpají železniční historici dodnes. Smutek z toho, že se nám z různých důvodů nepodařilo získat zpět některé chaty, které naši předci vybudovali, si kompenzuju tím, že právě do časopisu TURISTA píšu články o všech chatách, které Klub vlastnil a vlastní.

 

Ani dnes nezahálíte a díky vašemu charitativnímu projektu vznikají turistické trasy pro vozíčkáře. Kolik jich máte a která byla úplně první?

S budováním turistických tras pro vozíčkáře jsme začali před deseti lety a každý rok otevíráme jednu. Na přelomu roku vždy pořádáme Novoroční čtyřlístek, sérii padesáti pochodů, kde se místo startovného konají sbírky. Výtěžek se používá na vybudování nové trasy pro vozíčkáře, letos to bylo více než dvě stě tisíc korun. O vozíčkářské stezky je zájem, bohužel ne u všech je vybudována potřebná infrastruktura, tedy bezbariérové ubytování apod., ale určitě je to vykročení správným směrem. První trasa se otevírala u Lutové, vesnici v blízkosti Chlumu u Třeboně, s odbočkou k památníku Emy Destinnové. Každoročně máme svůj stánek na turistickém srazu německých turistů. Materiály o stezkách pro vozíčkáře tam budí vždy velkou pozornost, je to totiž jedna z mála věcí, v nichž máme před Němci náskok.

 

Jak vidíte budoucnost Klubu českých turistů?

Nemám o ni strach. Přicházejí mladí lidé, někteří pak na čas zmizí, ale vracejí se, spolu se svými rodinami, dětmi v kočárku. Podle mého názoru se turistika brzy stane „medicínskou záležitostí“. Bude lékem na neduhy, způsobené prací u počítačů, na neustálý spěch. V Americe začínají zakládat „společnosti pomalého života“. My ji už máme, to je přece pěší turistika!

 

Autorka: Eva Procházková, Foto: autorka a archiv Jana Havelky

 

 

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test