český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

Rodinné dýchánky v sudu

Venkovní koupací sudy mají proti zahradním bazénům jednu velkou výhodu. Mohou se využívat celý rok. I v největší zimě stačí nasadit čepici, obléknout plavky a hurá do vody. Manželé Páleníčkovi (na snímku) jsou mladí nadšenci, kteří si svůj první koupací sud vyrobili s velkým úsilím podle různých dostupných návodů. Pak je zkusili i prodávat.

 

„Když jsme si pořídili na zahradu koupací sud, přestali k nám přátelé chodit na kafe a začali chodit do sudu, tam se nádherně povídá,“ směje se Aleš Páleníček. Za pět let mají na kontě desítky cedrových sudů.

 

Jak vznikl nápad vyrobit si koupací sud?

Viděli jsme podobný v nějakém časopise, moc se nám líbil. Tenkrát, před sedmi, osmi lety u nás byla jediná firma, která je vyráběla, a bylo to hodně drahé. Právě jsme dostavěli dům, peníze nebyly, a tak jsme si řekli, že jej zkusíme vyrobit sami. Na první jsme využili sibiřský modřín. Není tak úplně kvalitní, ale byl pro nás cenově dostupnější. Teď už vyrábíme sudy z červeného kanadského cedru, který je stálý a velmi kvalitní.

 

Vyrobit jej bez jakýchkoli zkušeností nebylo asi jednoduché…

To nebylo. Skládali jsme a rozkládali, až jsme opravdu cestou pokusů a omylů přišli na to, jak zajistit, aby vše fungovalo. Největším problémem, který jsme museli vyřešit, byla dokonalá těsnost. Napočítal jsem dvanáct nepovedených pokusů, za každým hodiny a hodiny dřiny. Vždycky večer, když dcerka usnula, překládali jsme si různé zahraniční časopisy a weby. V deset večer jsme dokončili překlad a do jedné v noci skládali prkna, protože jsme byli přesvědčeni, že teď už to musí být ono. A voda opět protékala. Začátek byl pomalý a velmi náročný. Zklamání nás vždycky na chvíli zastavilo, ale nevzdali jsme to a zkoušeli dál. Když jednoho dne voda protékat přestala, byli jsme šťastní.

Čím jste se zabýval pracovně dříve. Nebylo moc velké riziko vrhnout se do podnikání?

Vystudoval jsem Vysokou školu báňskou v Ostravě, pracuju jako hasič a svou práci mám moc rád. Zatím vůbec neuvažuju, že bych ji opustil. Firma je manželky a já „pomáhám“. Jako hasič mám vždy dvacet čtyř hodinovou směnu a pak dva dny volna. Dřevo bylo vždycky mou láskou a já si tím plním svůj sen z dětství. Manželka je na mateřské dovolené, zpočátku jsme pracovali společně, ale když se naše rodina rozrostla a máme tři malé děti, má s nimi práce dost. Vzala si na starost vyřizování všech administrativních záležitostí a já vyrábím. Když jsme po mnoha nezdarech výrobu zvládli, rozhodli jsme se, že naše sudy zkusíme prodávat. A zájemci se našli.

 

Měl jste vhodné nářadí i prostory?

Ani jedno, ani druhé. Nářadí není nijak neobvyklé, formátovací pila, protahovačka, spodní frézka, bruska, palička, to vše jsme si koupili. Postupně se snažím své stroje modernizovat, čímž se výroba urychluje. Nemáme sklad, vyrábíme na zakázku, žádné sudy do zásoby. Naše auto muselo z garáže na ulici a jeho místo obsadily nářadí a prkna. Plány na truhlářskou dílnu už máme, ale zatím jsme ji nestihli postavit.

Prezentujete se jako rodinná firma. Žádné pomocníky nemáte?

Chceme za svou práci stoprocentně ručit, spoléháme sami na sebe. S kovovými součástkami nám pomáhá manželčin bratranec, když je zakázek víc a přestávám stíhat, hledáme volné ruce v rodině. Většinou přivoláme tchána, který je také ochoten přiložit ruku k dílu. Zatím jedině se skleněnými doplňky se obracíme na sklářskou firmu, kterou máme prověřenou. Do budoucna uvidíme, zájem stoupá, ale přibrat nějakého zaměstnance se nám moc nechce, byla by to velká změna, na kterou si zatím netroufáme. Máme na sebe velké nároky, jsme takoví „puntičkáři“, a stejně bereme i naše sudy.

 

Jsou všechny vaše sudy stejné?

Nejsou. Zakládáme si na tom, že každý kousek je originál, věnujeme se mu do nejmenších detailů. S budoucím zákazníkem se sejdeme na místě, kde jednou bude sud stát, a vymýšlíme, jak jej udělat co nejlépe, aby byl zákazník spokojen. Jsme schopni je modifikovat podle přání a možností každého. Chceme, aby naše výrobky byly zajímavé, netradiční, nápadité. Hledáme nové možnosti, které nejsou běžně na trhu. A to nás baví.

 

V čem je ona originalita?

Umíme do sudu namontovat vnitřní osvětlení nebo i perličkový systém, bubliny. Tvar může být také různý, podle přání zákazníka. Sudy vyhříváme dřevem, ale už jsme si nechali testovat i elektrický ohřev. Pořád něco zkoušíme – začali jsme vyrábět i dřevěné sauny, teď zrovna máme zakázku od jednoho pána na závěsnou prosklenou saunu. Měla by viset na zdi čtyřicet centimetrů nad zemí s proskleným stropem, aby bylo vidět na oblohu. Těšíme se na to. Je fajn jít novou, neprozkoumanou cestou a hledat jiné možnosti.

Znají Češi koupací sudy, vědí o nich vůbec?

Když jsme začínali, skoro nikdo je neznal. Teď už je povědomí o nich rozšířenější, i když popularity zahradních bazénů samozřejmě nedosahují. Na rozdíl od bazénů se v sudech dá koupat v jakémkoli počasí, a pokud je sud větší, pár temp v něm také uděláte. Teplota se může regulovat, prostě si víc nebo méně „zatopíte v kamnech“. Váha sudu je kolem sto padesáti kilogramů, takže s pomocí několika kamarádů jej po zahradě i snadno přemístíte.

 

Zřídili jste si rovněž půjčovnu, je o ni zájem?

Veliký. Sudy půjčujeme většinou na víkend. Kamkoli je přivezeme a zase je odvezeme. Oblíbené jsou jako narozeninový dárek, na různé oslavy, ale i na svatby jako zábava pro svatebčany. Hodně je půjčujeme dětem jako dárek pro rodiče, nebo na zkoušku pro lidi, kteří zvažují si je v budoucnu pořídit. Přes zimu byl zájem tak obrovský, že jsme byli téměř každý víkend bez sudů a ještě jsme museli zájemce odmítat.

 

Materiálem pro výrobu je červený kanadský cedr, což zní krásně, cizokrajně. Jaké jsou jeho vlastnosti, proč je právě tenhle strom vhodný? Víte, kde je váš první prodaný sud? Jak je s ním jeho majitel spokojený?

Náš první cedrový sud si odvezl pán do Dobrušky, kde provozuje wellness. Když projíždí okolo, občas se zastaví, popovídáme. Organizuje v sudu romantické večery pro dva a hostům prý se to moc líbí. Při svíčkách a vínku, člověk tam vydrží čtyři hodiny i více, je to relax. Mají to rádi i starší lidé. Vím, že naši rodiče, kdykoli někam odjedeme, pozvou si do sudu své přátele. Musí to být lidé, s nimiž je vám opravdu příjemně, které si „pustíte k tělu“ a s nimiž se vám dobře povídá. Nedávno jsme si s kamarády připravili „sudo-kino“. Vlezli jsme si večer do sudů, do každého si může sednout šest lidí, a promítali si film na stěnu baráku. Bylo to moc fajn.

 

Kam všude se vaše sudy dostaly?

Jsou všude po republice, zajímavé je, že především na horách. Jedna poptávka už přišla z Německa, jedna z Itálie. Dokonce se nám ozvali z Anglie, kde jsou koupací sudy velmi populární, abychom vyráběli pro ně. Ale podmínky byly velmi nevýhodné, takže z toho sešlo. Objednávají si je zákazníci do různých ubytovacích zařízení, ale i do vlastních zahrádek. Ověřili jsme si, že jsou mezi nimi především lidé, kteří mají rádi přírodu, klid a pohodu. Není to úplně bez práce. Zatopit musíte tak čtyři hodiny dopředu, na vyhřátí sudu spotřebujete kolečko dříví.

 

Užíváte si sami romantické večery v sudu?

Hezké večery si děláváme, ale určitě méně než před pár lety. Baví nás i to, když roztopíme v sudu pro naše děti a máme takový rodinný dýchánek. Cítíme, jak je nám spolu hezky. Vzpomínáme na naše začátky, kdy jsme si říkali, že když se to líbí nám, určitě se to bude líbit i ostatním. Koupeme se i v mrazech, stačí vzít si na hlavu kulich. Když člověk vyleze v zimě z vody teplé kolem 39 °C, vůbec zimu necítí. Zůstaneme třeba stát a povídáme si, vůbec nevnímáme, že stojíme bosi na sněhu.

Museli jste omezit své záliby, zbývá vám čas na nějaké koníčky?

Teď máme období bez koníčků. Když nám hoří termíny, máme dokonce i pracovní neděle. Dříve jsem rád lezl po horách, věřím, že se k tomu zase někdy vrátím. Jednou za měsíc se snažíme s dětmi vyrazit na nějaký výlet, v zimě rádi lyžujeme. Vloni jsme na hory vyrazili i se sudem. Postavili jej v blízkosti lyžařského vleku, vyvezli nahoru sněhovou rolbou. Lidé kolem nás jezdili na lyžích a my se koupali…

 

Z čeho máte největší radost?

Jsme spokojeni, že za sebou vidíme práci, za kterou se můžeme postavit a ručit za ni. Začínali jsme od nuly, nevěděli, jak to dopadne, zdali budeme úspěšní. Dnes, když se ohlédneme, nemáme se za co stydět.

 

***

Ing. Aleš Páleníček se narodil v roce 1982 v Pardubicích. V osmi letech se s rodiči odstěhoval do domku v Horní Krupé, kde žije dodnes. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, pracuje jako hasič, velitel družstva u Hasičského záchranného sboru v Praze. Mezi jeho koníčky patří sport a práce se dřevem. Svůj první koupací sud vyrobili s manželkou před šesti lety, od té doby jich prodali několik desítek. Stále se zdokonalují a vymýšlejí nové a nové varianty. Páleníčkovi mají tři malé děti, šestiletou Barunku, pětiletého Matyáška a půlroční Žofinku.

 

Autorka: Eva Procházková, Foto: autorka a archiv Aleše Páleníčka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test