český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Papírové neschopenky od lékaře důvěrně zná každý zaměstnanec. Teď se ale zdá, že je těmto formulářům konec a nahradí je elektronické zpracování evidence pracovní neschopnosti. To ušetří práci jak lékařům, tak dalším úředníků, ale bude to v lecčems jednodušší i pro samotné pacienty. Jen je třeba nebát se nového systému.

 

V teorii je fungování eNeschopenky vlastně docela jednoduché. Lékaři už nyní mají přístup do různých elektronických databází a údaje o pacientech často spravují digitálně. Elektronická neschopenka tedy bude dalším krokem na této cestě. Pokud lékař po vyšetření uzná, že je pacient nemocný a není možné, aby se svou nemocí do uzdravení pracoval, vystaví mu eNeschopenku.

 

Zjednodušení administrativy

Elektronickou neschopenku bude podle plánu státních úředníků lékař moci vystavit ze svého již nyní užívaného lékařského softwaru nebo z webové aplikace ePortálu České správy sociálního zabezpečení. Přímo z registrů České správy sociálního zabezpečení se lékaři už předvyplní eNeschopenka údaji o pacientovi a také o zaměstnavateli. Lékař doplní diagnózu, datum vzniku pracovní neschopnosti a další doplňující údaje. Tímto způsobem se tedy bude moci lékař vyhnout různým nedorozuměním nebo chybám ve vyplnění údajů o pacientovi nebo zaměstnavateli a zároveň budou mít úřady údaj o pracovní neschopnosti ihned k dispozici.

 

Pro pacienty jen malá změna

Elektronicky lékař odešle totiž ihned a automaticky hlášení Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ). Tato zpráva nahrazuje 1. díl současného papírového formuláře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Druhý díl, průkaz práce neschopného pojištěnce, nahradí papír formátu A5, který lékař pacientovi vytiskne. Tento vytištěný papír tak bude sloužit pro kontroly ošetřujícího lékaře, kontroly OSSZ a také k vyznačení potvrzení o délce pracovní neschopnosti a pro ukončení neschopnosti. Je vidět, že pro pacienta se toho zavedením eNeschopenky vlastně příliš mnoho nemění. Jenom část administrativy bude automaticky vyřízena systémem.

 

Změny na žádost lékařů

Systém elektronických neschopenek spustí Česká správa sociálního zabezpečení od 1. 1. 2020 v kompletní a plně funkční podobě, namísto původně plánovaného spuštění ve dvou etapách. Elektronické zpracování přinese výrazné zjednodušení v předávání informací mezi nemocnými, lékaři a zaměstnavateli. MPSV se zaměstnavateli i lékaři intenzivně jednalo a uspořádalo řadu podrobných diskuzí. Zatímco zaměstnavatelé nejvíce akcentovali požadavek na plně funkční eNeschopenku optimálně už od 1. 7. 2019, zástupci lékařů si přáli pokud možno co nejjednodušší způsob zavedení elektronické neschopenky s dostatečným časem na přípravu – ideálně tedy v jedné etapě od 1. 1. 2020. V rámci tohoto jednoho kroku jsou akceptovány nejdůležitější požadavky zaměstnavatelů. Zejména byl zohledněn požadavek na zakotvení tzv. proaktivních notifikací. To znamená, že zaměstnavatelé budou moci požádat ČSSZ o automatické zasílání oznámení o vzniku dočasných pracovních neschopností u jednotlivých zaměstnanců.

 

Zjednodušení pro zaměstnavatele

Samozřejmě nadále platí, že by měl zaměstnanec svému zaměstnavateli sdělit, že jde k lékaři. „Měl by to učinit, jakmile namísto do zaměstnání odchází k lékaři,“ upozorňuje ministerstvo. Pro zaměstnavatele je ale nový systém jednodušší v tom, že urychluje komunikaci. Pokud si zaměstnavatel vyžádá notifikace, dostane zprávu o pracovní neschopnosti svého zaměstnance ve chvíli, kdy ji lékař odešle OSSZ. Pokud o tuto možnost nezažádá, dostane zaměstnavatel zprávu, když neschopenku zaeviduje OSSZ. V notifikaci se ale dozví jen jméno, příjmení a datum narození nemocného a datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Na portálu ČSSZ zjistí další informace, jako místo, kde se má zaměstnanec během neschopnosti nacházet a povolené vycházky.

 

Konec také elektronicky

Podobně to bude fungovat i s ukončením pracovní neschopnosti. Lékař, který při kontrole zjistí, že pacient je již schopen vykonávat své zaměstnání, má opět na výběr dva způsoby vystavení rozhodnutí o ukončení neschopnosti – buď ve svém počítačovém programu, nebo na portálu ČSSZ načte příslušný případ – rovnou se mu vyplní všechny údaje o pacientovi i o proběhlé pracovní neschopnosti, takže je opět eliminováno nebezpečí omylu. Lékař do systému doplní údaje o ukončení pracovní neschopnosti, konečné diagnóze a odesílá hlášení elektronicky na příslušnou OSSZ. Zaměstnavatel se to opět může dozvědět ihned, pokud má nastavenou žádost o notifikace. Příslušná OSSZ na základě elektronicky zaslaných hlášení od lékaře a zaměstnavatele zpracuje výplatu nemocenského. Nemocenské se vyplácí na účet, na který je pojištěnci vyplácena mzda, popř. jiným způsobem, který si pojištěnec zvolí.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: Pixabay

Založením rodinné mýdlárny si Marie Horáčková, mýdlařka z podhůří Jeseníků, splnila sen. K podnikání ji přivedla nejen voňavá záliba ve vyrábění mýdel a bylinných výrobků, ale i strach o vlastní zdraví a touha po zaměstnání, které se dá skloubit s péčí o rodinu. Dnes Marie nejen podniká, ale stará se také o dvě malé děti.

 

Kolik znáte osobně mýdlařek nebo mýdlařů?

Osobně neznám žádného. Než jsem se pustila do výroby vlastních mýdel, nakupovala jsem za velkoobchodní ceny mýdla z různých českých mýdláren a prodávala je na jarmarcích. S několika mýdlaři jsem tedy v kontaktu byla, šlo ale pouze o obchodní spolupráci, od které jsem brzo upustila, protože mě nenaplňovala. Vlastní produkt je vlastní produkt.

 

 

Jste samouk, nebo máte vzdělání související s vaším oborem podnikání?

Mé vzdělání je zcela mimo kosmetické nebo chemické odvětví, vystudovala jsem pedagogiku a pět let jsem působila ve školství a volnočasových aktivitách dětí a mládeže. Právě činnost s dětmi v zájmových kroužcích a na táborech mě k výrobě mýdla přivedla. Zkoušeli jsme odlévat jednoduchá glycerinová mýdla, která si každé z dětí obarvilo, navonělo, přidalo k němu bylinky, co má rádo…

Současně s tím jsem začala experimentovat s výrobou mastiček, krémů, balzámů na rty a dalšího, až jsem se dostala k té, pro mě nejhlavnější činnosti – výrobě mýdla metodou za studena – tedy zmýdelněním olejů a másel chemickou reakcí pomocí roztoku hydroxidu sodného a vody. Lze tedy říct, že jsem samouk, který se pomocí knih, internetu a občas i metodou „pokus omyl“ dostal k vytvoření vlastních receptur mýdla.

 

Rodinnou mýdlárnu jste založili teprve před časem. Jak těžké pro vás bylo rozhodnutí začít podnikat?

Do založení mýdlárny jsme se pustili loni na jaře, provoz jsme ovšem zahájili až letos. Proces uvedení kosmetického výrobku na trh je velice zdlouhavý a než jsme stihli projít kolečkem laboratorního testování, posouzení bezpečnosti a registrace jednotlivých produktů v Bruselu, rok utekl jako voda.

Dlouho jsem váhala, zda do toho jít, protože začít podnikat je samozřejmě finančně velmi náročné. Různých výdajů bylo nakonec mnohem víc, než jsme původně plánovali. Měla jsem ale i trochu štěstí. Z nadačního fondu Veolia jsem v rámci programu „Startér – věř si a podnikej“ získala finanční příspěvek na vybavení provozovny. To nám hodně pomohlo.

Kromě toho, že jsem se chtěla živit tím, co mě baví, mě na tom všem také lákala možnost práce z domova. Zaměstnání ve volnočasových aktivitách pro mě totiž znamenalo především práci v odpoledních hodinách a pozdní příchody domů, což pro mámu malých dětí není ideální.

 

 

Co všechno u vás vyrábíte?

Letos jsme uvedli na trh třicet šest výrobků – přírodních mýdel, ozdobných glycerinových mýdel, bylinných mastí, koupelových solí a mýdlových koupelí. Vyrábím toho však mnohem víc a v dalších „vlnách“ certifikace plánujeme přidat pleťové a tělové krémy, masážní oleje, další druhy přírodních mýdel a také šampóny.

 

Jak máte v rodině rozdělené, kdo co dělá?

Výroba je zatím výhradně mou doménou, manžel René mi ale pomáhá neuvěřitelným způsobem. Vybudoval mi doma provozovnu – výrobnu a sklad, vyrobil velké dřevěné formy a řezačku, takže můžu v jedné várce vyrobit 125 kusů mýdla od každého druhu. Velmi mi také pomohl při komunikaci s úřady a v neposlední řadě mě obrovsky psychicky podpořil, protože ne vždy nám během toho ročního přípravného procesu bylo do smíchu… Uvidíme, jak se nám bude dařit, nicméně plánujeme, že manžel časem odejde ze zaměstnání a budeme vyrábět a podnikat spolu. Stejně tak se uvidí, jestli naše dvě holčičky budou sdílet stejné nadšení pro věc a jednou budou v našem snažení pokračovat.

 

 

Na webu píšete, že mýdlařství je řemeslo tisíců tváří. Co přesně to znamená?

Mýdlařství nemá žádné hranice. Lze vymýšlet a zkoušet stále nové a nové receptury, kombinovat různé esence, byliny, oleje, másla, soli, pudry, mýdla lze také zajímavě barvit přírodními barvami a tak dále… Je to jen o nápadech a odvaze experimentovat.

Vždy se však musí dodržet správný poměr použitých surovin – každý druh oleje reaguje jinak, má jinou stabilitu… Některé potřebují odlišnou teplotu pro správnou reakci zmýdelnění, jiné zase velice rychle tuhnou, a tak se musí v závěru opravdu svižně pracovat, aby se všechny suroviny rovnoměrně rozmísily.

Kdyby se například použil nevhodný poměr hydroxidu sodného, mohlo by být mýdlo nebezpečné – žíravé, dráždivé, drolilo by se. Při správné reakci veškerý hydroxid sodný z mýdla během několika týdnů zrání vyprchá a zůstanou tak jen zmýdelněné oleje, másla, esence, byliny a další výživné látky.

 

V roce 2010 jste prodělala operaci plic. Od této doby jste se začala věnovat alternativnímu léčitelství, zdravému životnímu stylu, bylinám, aromaterapii, přírodní kosmetice a víc také přemýšlíte, co do sebe a na sebe dáváme. Nese snažení ovoce?

Ten rok opravdu považuji za zlomový, spousta věcí se změnila, především mé myšlení. Nemoc, kterou jsem prodělala, mi ukázala, co jsem do té doby dělala špatně. Jakmile jsem se vrátila z nemocnice, začala jsem užívat byliny, zelený ječmen a chlorelu, abych si vyčistila tělo od veškerých medikamentů souvisejících s operací a léčbou. Pozitivní výsledky jsem pozorovala brzy a velmi mne motivoval pocit, jak si tělo hýčkám. Z počátku mě strašili invalidním důchodem, nakonec ale lékaři konstatovali, že jsem zcela bez následků.

 

 

Co se týká alternativního léčitelství, čím nejčastěji nahrazujete léky? Měla byste nějaké tipy, jak přírodní cestou léčit obtíže, na které lékaři obyčejně předepisují farmaka?

Nedílnou součástí naší domácí lékárničky jsou již řadu let bylinné kúry a tinktury od mé kamarádky, rovněž z Jeseníků, Simony Procházkové, která má manufakturu Léčíme přírodou. Její produkty nahradily medikamenty, které jsme do té doby běžně užívali na nachlazení, virózy, alergie, cévní problémy, štítnou žlázu, oči a podobně.

V těhotenství mi míchala vitaminové a imunitní kapky, ke konci směs na přípravu k porodu, po porodu pak kojící kapky, které pomáhají tvorbě velmi kvalitního mateřského mléka a působí jako prevence novorozeneckých kolik.

Na její produkty a rady nedám dopustit a už si nedovedu představit, že bych si při nachlazení vzala třeba Paralen a Bromhexin. Mnohem lépe zabírají Simčiny antibiotické kapky z lichořeřišnice, badyánu, hřebíčku a skořice a odhleňující kapky z jitrocele, lékořice a lichořeřišnice.

 

Podnikáte v Bělé pod Pradědem. Jakým jsou Jeseníky místem pro podnikání?

Provoz jsme spustili teprve nedávno, ale myslím, že máme skvělé místo jak pro život, tak pro podnikání. Máme kolem sebe hned troje léčebné lázně (Priessnitzovy, Schrothovy a lázně Karlova Studánka) a Jeseníky jsou vyhledávaným turistickým místem. Proto si myslím, že si jak lázeňští hosté, tak turisté rádi zakoupí regionální produkt. Buď jako suvenýr nebo dárek pro někoho blízkého.

 

 

Jaká místa v Jeseníkách máte nejraději?

Myslím, že nás nikdy neomrzí výlet přes Křížový vrch na rozhlednu Zlatý chlum a skálu Čertovy kameny. Krásným i turisticky vyhledávaným místem je Rejvíz a Mechové jezírko, samozřejmě Praděd, Šerák… Své kouzlo má jakákoli procházka zdejší přírodou.

 

Kde a jak si mohou zákazníci koupit vaše výrobky?

Naše výrobky jsou k zakoupení v našem e-shopu a postupně je zařazují do své nabídky i různé obchůdky a prodejny zdravé výživy. 

 

Na co ze svého sortimentu jste nejvíc pyšná?

Určitě to jsou přírodní mýdla, protože to je přesně ta alchymie, která mě nejvíc baví. Pod rukama mi postupně vzniká z olejů, vody, hydroxidu sodného, esencí a bylin něco voňavého a zdravého, co potěší nos i pokožku. Co udělá radost mně i zákazníkům. Takřka pořád nosím v hlavě nápady na nové druhy mýdel, kterými bychom naše portfolio chtěli časem obohatit.

 

 

Jak relaxujete?

Bydlíme na krásném místě, ve starém domě, který již šest let opravujeme k obrazu svému, a i když asi nikdy nebudeme mít úplně hotovo, neměnila bych. Jsem domácí typ a největší relax je pro mě, když mohu být se svou rodinou v klidu doma, na zahradě, zvelebovat náš dům a samozřejmě také vyrábět mýdlo…

 

Autorka: Monika Valentová, Foto: archiv Mýdlárny Mlýnky, Zora Veichartová

„Haló, potřebuju pomoc. Naši se rozvádí, pořád se doma hádají a já už to dýl nevydržím. Zkoušela jsem jim říct, ať toho nechají, ale jen se to zhoršilo. Přemýšlím, že uteču. Ale co brácha, ještě nechodí do školy, a samotného ho tam nemůžu nechat. Chtějí po mně, abych řekla, u koho chci po rozvodu být. Ale já nevím. Pomozte mi…“ Tak vypadá jeden modelový případ z pěti stovek hovorů, které každý den „odbaví“ Linka bezpečí, největší a nejdéle fungující celostátní krizová linka pro děti a mladistvé do 26 let.

 

Volajícím z celé České republiky je číslo 116 111 dostupné zdarma, jeho nepřetržitý provoz zajišťuje na sto odborníků. Jen v loňském roce na ní konzultanti přijali 170 tisíc nešťastných volání. Za pětadvacet let, co fungují, si vyslechli deset a půl milionu „ošklivých“ příběhů.

Denně na Lince bezpečí vyslechnou a poradí až pěti stovkám dětí. Téměř tisíc se jich ale z kapacitních důvodů denně nedovolá. I proto Linka bezpečí letos zahájila osvětovou kampaň v šesti krajích. Jejím cílem je získat finanční prostředky na zvýšení kapacity a umožnit tak dovolat se každému, kdo pomoc Linky bezpečí potřebuje. Jen pro ilustraci, každý další psycholog či terapeut u telefonního sluchátka přijde ročně na víc než 600 tisíc korun…

 

Panuje přísná anonymita

Odborníci Linky bezpečí se léta setkávají s trvalými bolestnými tématy, jako jsou trápení v důsledku problémů v rodině, například kvůli rozvodu rodičů. Skoro třetina volajících si neví rady se vztahy ve škole a s vrstevníky, s psychickými potížemi chce poradit také skoro třetina hovorů. Děti se ptají i na věci ohledně sexuálního zrání. Výjimkou ale nejsou ani případy týrání a myšlenky na sebevraždu. S příchodem mobilních telefonů a nových technologií se Linka bezpečí musela vypořádat se vzrůstajícím trendem v oblasti šikany a kyberšikany.

„Problémy šikany tvoří jedenáct procent ze všech témat, která děti s Linkou bezpečí probírají, ať už telefonicky, nebo prostřednictvím e-mailu či chatu,“ uvádí vedoucí Linky bezpečí Kateřina Lišková.

Nejčastějším volajícím je dívka ve věku 13 až 15 let. O trochu méně je hochů, nejvíc kolem patnácti roků. Děvčata řeší nejčastěji rodinné a partnerské vztahy, chlapci šikanu, vrstevnické vztahy a vztahy s kamarády. „Srovnáme-li současnou situaci s obdobím před deseti lety, jsou dnešní děti mnohem zranitelnější. Míra flustrační tolerance je znatelně nižší než u předchozí generace. Děti hůř zvládají stresové a méně závažné situace a jsou více podrážděné. A co je alarmující, ještě před deseti lety bylo i pro nás celkem neznámým pojmem sebepoškozování, které je – bohužel – doslova fenoménem posledních let,“ říká Kateřina Lišková.

Za rok 2018 Linka bezpečí na základě volání přímo na určené místo třiasedmdesátkrát posílala policii, záchranku či úředníka orgánu sociálněprávní ochrany dětí. To už ale šlo o ohrožení života. Jinak se zachovává přísná anonymita. Kdokoli na krizovou linku zavolá, nemusí se představit jménem ani říkat žádné další osobní údaje. Kde bydlí nebo kam chodí do školy, řekne volající, jen když to sám bude chtít.

 

Pomoc často potřebují i rodiče

Linka bezpečí nepomáhá jen dětem, ale zajišťuje komplexní péči o rodinu a dítě. Už osmnáct let provozuje také Rodičovskou linku (606 021 021). Ta nabízí krizovou pomoc a rodinné poradenství pro dospělé, kteří jednají v zájmu dítěte. „Také rodiče čím dál častěji potřebují bezpečný prostor pro sdílení svých starostí a obav nebo potřebu konzultovat s odborníkem své výchovné postupy či rodinnou situaci. Je to dáno poměrně vysokou mírou rozvodovosti. Velké množství dětí vyrůstá jen s jedním rodičem nebo se v průběhu svého života musí adaptovat na mnoho změn ve svém rodinném zázemí. Všechny tyto faktory mají výrazný vliv na pohodu a vztahy v rodině, které se ve výchově bezprostředně odrážejí,“ vysvětluje vedoucí Rodičovské linky Kateřina Schmidová.

Mezi hlavní témata Rodičovské linky patří výchovné obtíže u dětí, rozvody, předrozvodové a porozvodové uspořádání péče o dítě, týraní a zneužívání dětí, psychické či školní obtíže u dětí a šikana. Za rok 2018 linka odbavila 1456 volajících.

 

O pomoc volá i Linka bezpečí

Pomoc potřebuje ale i Linka bezpečí. Je nestátní neziskovou organizací, kterou podporují ministerstva práce a vnitra. Loni jí přispěly do výše šedesáti procent nákladů. Zbytek pokryly nadace a finanční dary lidí. Průměrný pravidelný měsíční dar v roce 2018 činil 341 Kč. „Bohužel to ale stále nestačí. Volajících je mnohem víc, než jsme schopni z kapacitních důvodů odbavit. Nedovolatelnost na Linku bezpečí je alarmující,“ stýská si ředitelka Linky bezpečí Soňa Petrášková. Proto oslovila kraje a města s prosbou o pomoc. „Našimi klienty jsou děti z celého území České republiky a je nutné tuto skutečnost více připomenout v regionech. Kampaň letos povedeme v šesti krajích. Teď na jaře jsme ji zahájili v Moravskoslezském, Plzeňském a Olomouckém kraji, na podzim nás čeká Jihomoravský, Liberecký a Ústecký kraj. A v příštím roce bychom rádi na kampaň navázali i v dalších,“ říká Soňa Petrášková.

Ideálním výsledkem kampaně byla možnost posílit provoz Linky bezpečí během dne o sedm konzultantů. To by zajistilo navýšení dovolání na Linku bezpečí o 58 procent, tj. zhruba o 86 tisíc hovorů ročně. „Dovolím si proto požádat všechny o pomoc ve formě trvalé podpory, aby se mohlo dovolat ideálně každé dítě, které potřebuje naši pomoc. I malá částka posílaná pravidelně pomáhá!“ konstatuje ředitelka Linky bezpečí.

 

Jak lze přispět? Nejjednodušší možností pro individuální dárce je zadání trvalého nebo jednorázového příkazu na účet Linky bezpečí 3856680/0300. Veškeré informace i on-line platbu lze učinit přes stránku www.linkabezpeci.cz. Další variantou pomoci jsou DMS. Pro pravidelnou podporu stačí odeslat SMS ve tvaru DMS TRV LINKABEZPECI 90 (60 nebo 30) na číslo 87777. Pro jednorázovou DMS LINKABEZPECI 90 (60 nebo 30). Cena jedné DMS je 90/60/30 Kč.

 

Autor: Alois Žižka, Foto: Pixabay

Povinnou školní docházku jistě není třeba představovat, absolvoval ji každý. Je pro nás něčím naprosto samozřejmým a jen málokdo si uvědomí, že to není tak dlouho, kdy žádné povinné vzdělávání neexistovalo. Právě před sto padesáti lety v květnu 1869 byl přijat říšský školní zákon, který osmiletou školní povinnost zavedl také v českých zemích.

 

Po většinu kulturních dějin lidstva bylo vzdělání vyhrazeno pouze pro velmi úzkou skupinu lidí, kteří patřili k elitě společnosti. Vedle těch, co se rozhodli pro duchovní kariéru, to byli synové a často i dcery panovníků a nejvyšších šlechticů. Tehdejší vzdělávání se však od toho současného značně lišilo, probíhalo v soukromí a zaměřeno bylo prakticky – zvládnutí čtení a psaní, základů historie a zeměpisu a náboženství, pokud šlo o více národnostní stát, velká pozornost se věnovala jazykům.

 

Vzdělání jen pro někoho

Vzdělávání nebylo nijak časově ohraničeno a neprováděli je učitelé, ale kněží a ti, kteří se danou oblastí zabývali a měli v ní zkušenosti. Šlo také výhradně o muže, ženy se uplatňovaly pouze při „ženských předmětech“, jako bylo například vyšívání. S jistým zjednodušením lze říct, že každý byl připravován na to, čím měl být – panovníkem, majitelem panství, zemským úředníkem, duchovním. Vzpomeňme na legendy o sv. Václavovi, který se na Budči učil číst z latinských knih, především z Bible. Dlouho do středověku však zůstávala většina panovníků i šlechticů analfabety.

Později s rozvojem státu a jeho institucí vyvstala potřeba vzdělaných úředníků, kteří by pořizovali listinné zápisy, vedli různé úřední knihy či soudní jednání. Významným krokem v českých zemích bylo zřízení pražské univerzity v roce 1348, která měla čtyři fakulty – teologickou, lékařskou, právnickou a artistickou (filozofickou). Lidí ovládajících alespoň tzv. trivium neboli umění číst, psát a počítat, bylo třeba stále víc a pro mnohé vrstvy představovalo vzdělání – hlavně studium teologie – jednu z mála možností, jak se vymanit ze svého nelehkého postavení a chudoby. Jako příklad si uveďme Jana z Husince, který snil, že až bude knězem, nebude mít už hlad a stane se váženým. Dodejme ještě, že do škol chodili výhradně chlapci, pro dívky bylo vzdělání považováno za zbytečné.

 

První vlaštovka z Falcka

Nový impulz do otázky vzdělání přišel s protestanstvím. Již v roce 1592 zavedlo povinnou školní docházku jako první na světě kalvinistické Falcko-Zweibrückenské vévodství. Revoluční bylo i v tom, že povinnost se vztahovala nejen na chlapce, ale i na dívky. O šest let později zavedlo povinnou docházku město Štrasburk a v 17. století ji následovala další říšská knížectví a vévodství. Roku 1717 se připojilo také Prusko, jehož panovník Fridrich Vilém I. seznal, že nutné reformy snáz uskuteční s pomocí vzdělaných lidí. A postaví také lepší armádu. Systém škol a vzdělávání zavedený v Prusku se stal vzorem pro řadu dalších států, kde byla zavedena povinná školní docházka – Norsko (1739), Sasko (1835), Velkou Británii (1870 – 1880) i Francii v roce 1882. Na počátku minulého století už bylo povinné školní vzdělávání uzákoněno ve většině evropských zemí.

 

Za pytlík zrní a pár vajec

V rámci Rakouska i zemí Koruny české byla sice povinná školní docházka zavedena už v roce 1683 ve slezském protestantském Olešnickém knížectví a byla pouze tříletá (6–9 let věku), ale školství habsburské monarchie patřilo k nejhorším v tehdejší Evropě. Učitelé byli většinou málo schopní a především chudí – nízký plat dostávali jen občas, jinak byli odkázáni na naturální plnění: pytlík zrní, bochník chleba, pár vajec, k Vánocům výjimečně slepice nebo králík. Mnoho z nich se rekrutovalo z řad vojenských vysloužilců, zběhlých studentů nebo místních písmáků. Nechyběli ani faráři, kteří však vyučovali hlavně náboženství.

Za školní budovu sloužila na vesnicích obvykle obecní pastouška a nezřídka se škola stále stěhovala tam, kde ji byl sedlák ochotný po nějaký čas tolerovat. Výuka probíhala hlavně v zimě, od jara do podzimu musely děti pomáhat v hospodářství, ve městech také v dílničkách. Pro většinu sedláků ale i řemeslníků byla škola zbytečná a své syny do ní neposílali.

 

Reforma Marie Terezie

Změnit školský systém se odhodlala až Marie Terezie. Byla k tomu přinucena v rámci snah o modernizaci habsburské monarchie a její posílení po prohraných válkách s Pruskem a také nastupující průmyslovou revolucí, především rozvojem manufakturní a později i strojové výroby, která vyžadovala pracovníky s alespoň základním vzděláním. Povolala z Pruska protestantského opata Johanna Ignaze Felbingera, který reformu připravil opravdu důkladně. Vyhlášena byla vydáním Všeobecného školního řádu pro německé normální, hlavní a triviální školy 6. prosince roku 1774. Základem se stalo vybudování škol ve všech farních obcích. V menších městech a vesnicích byly zřizovány jedno až dvoutřídní školy triviální (učily tzv. triviu), ve větších městech školy hlavní (měšťanské) a v Praze a Brně (ale i dalších velkých městech monarchie) školy normální, dovršující obecné vzdělání.

Vzdělání bylo určeno pro chlapce i dívky ve věku od 6 do 12 let, z počátku ve zvláštních dívčích třídách, ale později ve smíšených – vedle náboženství se nejprve v rodném jazyce vyučovalo psaní, čtení a počítání, v měšťankách (i na všech dalších vyšších školkách) už pouze německy základy latiny, geometrie, dějepisu a zeměpisu, chlapci měli též předmět základy zemědělství a dívky ruční práce. Reformou prošla také gymnázia, existující již dříve. Pro přípravu učitelů vznikly učitelské ústavy, což souviselo se zrušením jezuitského řádu v roce 1773, který se zabýval právě školstvím. Většinu učitelů začali tvořit světští kantoři.

 

Autor: Jiří Bílek, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test