český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Tomáš  Talián

ČLÁNKY

Začínal jsem v Mikrofóru

Michael Prostějovský je autorem českých libret světových muzikálů jako jsou Evita či Jesus Christ Superstar, napsal texty písní našim předním zpěvákům. Český rozhlas už třicet let každý pátek a neděli vysílá jeho pořad Muzikál expres a stejný název má i jeho kniha, která je první českou muzikálovou encyklopedií. S historií muzikálu seznamoval studenty Filosofické fakulty university Karlovy, je novinářem a producentem. Která práce mu dala nejvíc zabrat? Přiznává, že to byl muzikál Kočky.

 

Co vás jako dítě nejvíc bavilo a jak na své dětství vzpomínáte?

Jako malého kluka mě děda vodil do pražského divadla Říše loutek na Kašpárka a jiné taškařice. Později jsem býval pravidelným návštěvníkem Divadla Jiřího Wolkra, které hrálo pro mládež. Maminka vedla školní dramatický kroužek, bylo fajn v něm vystupovat. Na několik let mě neminula ani hudebka, ale brzy jsem aktivní hudbu přenechal schopnějším. Teorie se mi pak hodila při textování a produkování nahrávek. Bavilo mě i psaní. Od druhého ročníku SVVŠ jsem publikoval reportáže a rozhovory v Mladém světě, Signálu a dalších. Na novinařinu mě nevzali, naštěstí jsem byl přijat jako elév do rozhlasu. Stal jsem se tělem i duší rozhlasákem.

 

 

Štěstí přeje připraveným a váš první písničkový hit vznikl právě tak…

Měl jsem štěstí, že jsem na začátku v roce 1966 zakotvil v Československém rozhlase v redakci Mikrofóra. Měl jsem na starost hlavně vyhledávání nových zpěváků a skupin a realizaci jejich nahrávek. Kapela Juventus mě tehdy požádala o spolupráci, protože neměla textaře. A já sedl a napsal text dodnes populárního hitu Nářek převozníka.

 

Napsat čtyři stovky písňových textů, to není legrace. Který vám dal nejvíc „zabrat“?

Na svém kontě mám i přibližně patnáct českých verzí světových muzikálů a několik původních. Jako český textař jsem sluha tří pánů: vlastní hudby, původního textu a češtiny. Ta je velmi náročná, má přesná pravidla pokud jde o přízvuk a délku slabiky. Dnešní textaři si s tím tolik hlavu nelámou, ale jde o „stavovskou čest“. Pro mě byla důležitá spolupráce s Karlem Gottem, textovat kantilény je ta nejtěžší disciplína.

 

Jaká s ním byla spolupráce a který jeho hit nese vaši stopu?

Nebyla úplně jednoduchá. Karel byl kritický nejen k sobě, ale i k spolupracovníkům. Když se nahrávala deska, vybíral až do poslední chvíle nejlepší variantu a ostatní nemilosrdně odkládal. Největší radost mám ze skladby Hvězda k cíli má tě vést, kterou zpíval i na Adventním koncertu pro televizi. Rozuměli jsme si v tom, že jsme oba vedli paralelní životy. Doma v Česku a v Německu.

 

Michael Prostějovský se narodil v roce 1948 v Praze. Na FF UK studoval filmovou a divadelní vědu. Byl redaktorem Československého rozhlasu, po svém odchodu do Německa pracoval v tamních rozhlasových stanicích. Nyní žije střídavě u nás a v Německu. Jeho celoživotní láskou je muzikál, kterému se profesně věnuje jako autor libret i producent.

 

Studoval jste divadelní a filmovou vědu na Karlově univerzitě. Co vám škola dala do života?

Za mých časů tam učili skvělí a zkušení odborníci. Například profesor Milan Lukeš, největší odborník na britské a americké divadlo, skvělý překladatel Shakespeara. Byl později ředitelem Národního divadla a prvním ministrem kultury po sametové revoluci. V roce 1968 pobýval na Broadwayi, a tak jsem od něj získával první informace o amerických muzikálech. To mi hodně pomohlo.

 

Který muzikál vás oslovil jako první?

Už jako kluk jsem chodil na operety do Hudebního divadla v Karlíně. Moje tetička tam dělala uvaděčku a občas mě propašovala do lóže, takže jsem třeba viděl Oldřicha Nového v Mamzelle Nitouche. Samozřejmě mi učarovalo filmové Zpívání v dešti a pochopitelně filmová West Side Story.

 

Po roce 1983 jste odešel do Německa a působil v Deutschlandfunk a Deutsche Welle. Byl nějaký zásadní rozdíl mezi prací v českém a německém rozhlase?

Zpočátku mě šokovalo technické vybavení, ale i to, že každý redaktor nesl odpovědnost za odvysílaný text a nikdo jej necenzuroval. Skvělá byla devadesátá léta. Byl jsem jedním ze dvou redaktorů, kteří jezdili na většinu setkání českých a německých politiků, kde jsme se potkávali i s našimi kolegy z Prahy. Vzpomínám na tlumočení novoročního projevu tehdejšího německého prezidenta Richarda von Weizsäckera. To byly přímo filosofické traktáty. Dnes už takové politiky Evropa nemá.

 

 

Váš muzikál Jesus Christ Superstar je s více než tisícovkou repríz naším nejúspěšnějším. Proč myslíte, že tomu tak je?

Podle mě je Ježíš nejkultovnějším zahraničním muzikálem u nás. Po čtyřech letech ve Spirále se uskutečnila řada koncertů ve sportovních halách, hrál se v Brně, deset let se hraje v Karlíně a několik sezon v Ostravě. Ježíš je věčný. Atypický prostor Spirály dal dílu neuvěřitelnou magii. Při premiéře bylo narváno k prasknutí, každý chtěl představení vidět. Na Ježíšovi jsme snad všichni zpychli, mysleli si, že takovýto úspěch se musí opakovat pokaždé. A také jsme se mnozí rozhádali.

 

Vnímáte nějaký zásadní rozdíl mezi původními českými a světovými muzikály?

Měl jsem štěstí, že jsem přišel do úzkého kontaktu s naprosto špičkovými tvůrci světového muzikálu. Autoři si dobře hlídají i kvalitu českých premiér. Často osobně, jindy prostřednictvím supervizorů. Nechtějí dopustit, aby někdo na jejich díle pracoval systémem pokus, omyl. I my máme kvalitní autory. Ale původní muzikály se často šíjí horkou jehlou. Někdy už se zkouší a autoři teprve dopisují druhou polovinu. A když občas v Česku spolupracujeme se zahraničními režiséry, jsou zděšeni, že při zkouškách nejsou všichni alternující herci plně k dispozici. Všichni pracují na více místech najednou. Kvůli častým krachům muzikálových produkcí je to pro ně bohužel nutnost.

 

Co je nejdůležitější pro to, aby se muzikál „povedl“?

Představení vždy stojí na třech sloupech. Tím prvním je vlastní dílo, skvělý text, příběh, hudba. Druhým je realizace. Režie, choreografie, scéna, kostýmy, světelný a zvukový design. A tím třetím je interpretace. Obsazení správných herců do správných rolí, jejich výkony, sehraný živý orchestr. Pokud některá složka správně nefunguje, je to jako stavět Karlštejn v bažinách. Zřítí se…

 

Které období v historii muzikálů máte nejraději?

Jsem odchován především posledními dvaceti lety minulého století, kde se sešlo několik šťastných okolností. Úžasní skladatelé, kteří měli štěstí na skvělé textaře a scenáristy. Neuvěřitelný pokrok divadelní techniky umožnil rychlé střídání prostředí a situací. Andrew Lloyd Webber a producent Cameron Mackintosh přišli s myšlenkou, že divák na celém světě má právo vidět muzikál v té podobě, jako ten premiérový v Londýně či New Yorku. Tak se začaly u jejich titulů licencovat takzvané repliky, lokální produkce musely převzít nejen text a hudbu, ale i režii, choreografii, scénu a kostýmy. Dlouho bylo těžké přemlouvat vlastníky práv, aby prvotřídní tituly svěřili k inscenování ve vlastní podobě divadla.

 

 

Musíte dokonale znát jazyk, v němž je muzikál zpíván v originále, nebo využíváte při práci doslovný překlad tlumočníka?

Je výhodou, když umíte dobře jazyk, ze kterého překládáte. U mě je to především němčina a angličtina. Nikdo na světě nerozumí absolutně všemu, ale dobrý překladatel pozná, někdy instinktivně, čemu nerozumí. Při překládání divadelních textů je třeba dokonale ovládat jazyk, do kterého překládáte. Nejraději překládám muzikál, s jehož autorem se dobře znám. Když může text mít více významů nebo když nerozumím, pošlu mail nebo zavolám. Občas ale překládáte z jazyka, kterému vůbec nerozumíte. Pak si musíte pořídit tzv. zrcadlo, tedy doslovný překlad, který však pochopení jemných nuancí nezaručí.

 

Procestoval jste celý svět a podíval se „pod pokličku“ světových muzikálových scén, co jste se při tom naučil?

Skoro všechno. Kromě věcí profesních třeba to, jak funguje v divadelním světě nezisková sféra, či jak vedle sebe fungují soukromé produkce a divadla zřizovaná státem či městy. Lety praxe jsem se stal kolečkem v soukolí českého muzikálu. A všichni, kterým třeba dnes nová generace závidí pozici a úspěch, jsme si prošli obdobím krize nebo neúspěchu uměleckého i finančního. Ale chybami se člověk učí. V naší branži to platí dvojnásob.

 

Vaše texty jsou označovány jako vtipné, svěží, výstižné – to autora určitě potěší…

Za překlad Ježíše jsem získal cenu generálního ředitele Českého rozhlasu. To mi tenkrát fakt udělalo radost. Jsem spoluautorem původního českého muzikálu Fantom Londýna na motivy příběhu Jacka Rozparovače. Národní divadlo moravskoslezské se s ním před lety zúčastnilo Mezinárodního festivalu v jihokorejském Tegu, kde muzikál získal Grad Prix jako nejlepší titul festivalu. Na to jsem hodně pyšný. V Praze se pak hrál pod názvem Přízrak Londýna.

 

Zasedáte v muzikálové porotě Ceny Thálie, vídáte různá představení…

Někdy je překvapením, jak skvěle se může realizovat i malý komorní muzikál za málo peněz, ale se zapálenými herci a tvůrci, někdy je naopak zase až s podivem, co vše se může vydávat za muzikál. Během roku naše porota navštíví okolo šedesáti premiér. Tvrdím, že česká Broadway začíná v Plzni, protáhne se Prahou, Brnem a končí v Ostravě. Ale občas se dobrý muzikál zrodí i jinde. Jednou v Uherském Hradišti, podruhé v Pardubicích.

 

Vaše pravidelné pořady Muzikál expres na vlnách Českého rozhlasu se začaly vysílat v roce 1990 a vysílají se dodnes…

V roce 1990 tehdejší vedení Československého rozhlasu umožnilo pořad vysílat, i když v úspěch moc nevěřilo. Nemáme pevné rubriky, reagujeme na aktuální události, zveme muzikálové osobnosti a lidem se to líbí. Posledních deset let se mnou pořad připravuje Pavel Bár, můj bývalý student, dnes úspěšný dramaturg v Plzni a pedagog na DAMU. Jsem rozhlasu vděčný, že můžeme produkovat vlastní nahrávky, vybíráme především talenty nové muzikálové generace. 20. října se má konat v Hudebním divadle Karlín vzpomínkový koncert Muzikál expres třicet let a k jeho příležitosti vyjde i další CD.

 

Co vám dělá v poslední době největší radost?

To, že jsem zakotvil v profesi, kde člověk stále vyzrává s věkem, a že jsem si v řadě kolegů mladší generace vychoval následníky. Těší mě, že mám dobré vztahy i s těmi, kteří jsou dnes na vrcholu ve vedoucích pozicích. Vědí, že kolega po sedmdesátce nemíní usilovat o jejich křeslo a že případné profesní rady či výtky míní upřímně a nezištně.

 

Autorka: Eva Procházková, Foto: Radek Cihlář a archiv Michaela Prostějovského

Partneři

Diamant Expo

Tomáš Talián

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test