český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Tomáš  Talián

ČLÁNKY

Jak objevit Moravské Toskánsko

Z Kyjova do Toskánska jsme vyráželi už za tmy. Není to ostatně tak daleko, takže jsme za nějaké dvě hodiny byli na místě. Fotografové totiž půvabné okolí Kyjova táhnoucí se až někam k Hodonínu objevili dávno a nazývají je skutečně Moravské Toskánsko…

 

Vyrážíme ze zastávky v Kyjově jen s čelovkou až na Kuklu, domorodci říkají Na Kuklách – jak se nazývá kopec nad Strážovicemi. Chce to totiž být na místě brzy ráno, kdy nízké světlo zdejší krajinu doslova hladí. Je konec října. Už jsou brzké tmy, ale stále ještě teplo. Po ránu tak mlhy stoupají z údolí, pásem vinic vidíte až do údolí a hájky či řady stromů dělí krajinu na útvary milé oku. Zdobí ji kapličky i křížky, které jsou velmi krajinotvorným prvkem. Zvláště v poslední době, kdy se znovu opravují.

Uznávaný časopis Condé Nast Traveller dokonce ocenil genia loci této krajiny zařazením mezi padesát nejkrásnějších míst na zeměkouli. Možná tak zvlněné vrchy jižní Moravy skutečně připomínají pravé italské toskánské kopečky, samoty, v řadě stojící topoly. I Američané podobnou krajinu našli v okolí svého města Palouse ve státě Washington.

Svého času přitahovalo malíře třeba okolí hradu Okoře u Prahy, vzpomeňme profesora Julia Mařáka i jeho žáky, Otakara Lebedu a Antonína Slavíčka. Když kouzlo vyprchalo, malíři objevili Železné hory, Slavíček pak proslavil Kameničky. Okolí Kyjovska láká fotografy už aspoň deset let a mnozí z nich to tady umí skutečně hodně…

Ale lze sem přijít bez palety i fotografického nádobí. Krajina přitom není jen výsledkem přírodní činnosti, podepsala se na ní i práce lidí, jak třeba napovídají dlouhé řady vinic. Pásy stromů nesou znaky plánovaného vysazování. A dokonce se leckde těžilo, a právě následky důlních prací doprovodily malebné přírodní terénní vlny těmi umělými po propadech půdy. Výsledek je velmi zajímavý i přitažlivý.

 

 

Po tmě přijde svítání

Ve tmě zatím nic moc vidět není, přejdeme Kyjovku a pojednou skončíme v poli, pak znovu se objeví cesta, vlevo je okraj Svatobořic. Stoupáme okrajem lesa až na polní cestu s asfaltem, která by už měla dojít do cíle. Na zádech stan, spacáky, ale i stativ, foťák, objektiv. Odmyslím si úlek, když po tmě najednou kopnu do něčeho měkkého, co namíchnutě zafuní – ejhle ježek, promiň, kamaráde, to jsem nechtěl. Asi ho přilákal podvečerní teplý asfalt…

Jsme na místě, na Kukle, ve výši dvě stě třicet tři metry nad mořem. Je tma, nikam vidět není. Honem si pod ořešákem postavit stan. Budíček je ještě za tmy.

Pomalu začíná svítat a do východu slunce zbývá pár minut. Otevřeme stan a vydechneme: Ano, stálo to za to! Přestože nejsme v žádné velké nadmořské výšce, dole se válí mlhy, obzor začíná rudnout a – už tady chodí dívka a muž s pořádně dlouhými objektivy. Ruština prozrazuje, že jsou zdaleka. Záhy se polní cestou s asfaltem řítí auto. Zastaví a hned vyndá své stroje. Zdravíme se ovšem polsky. „Zapomněl jsem stativ,“ lká, když prohledává kufr auta.

Obzor rudne čím dál tím víc. Vinicemi je úžasný průhled na rudnoucí obzor. První paprsky začínají omývat bělostnou kapličku svaté Barbory v remízku (na snímku). V dálce pod horou Babí lom jsou vidět světla auta na silnice z Kyjova do Strážovic, ale je to tak daleko, že to nevadí.

Další kaplička svaté Anny běží na kraji pole v cestě k Strážovicím.

Za zatáčkou v poli stojí strážovické mirabelky přesně tak, aby zdůraznily zvlněnou krajinu i větrolam opodál…

 

 

Hop a je tu – Moravské Toskánsko

Napříč Čechami projdete z České Kanady do Českého Švýcarska, minete Českou Sibiř, Český Merán – o Balkánu na Rakovnicku nemluvě. Jak tyto názvy vznikaly? Český Merán použil Kamil Harmach v roce 1890 v Časopise českých turistů ve svém průvodci Sedleckem. Byl prý na gymnasijním výletě s prvním ředitelem táborského gymnázia Václavem Křížkem, kterému Sedlecko připomínalo krajinu z italské dovolené.

Tady jsme svědky vzniku podobného názvu. Zeptali jsme se proto na název v agentuře Kyjovské Slovácko v pohybu Místní akční skupiny. Ředitelka Bc. Hana Horňáková nám napsala v e-mailu: „Jde o uměle vytvořený název zvlněné krajiny na Kyjovsku, která se fotografuje už desítky let. Před několika roky projely snímky jednoho fotografa světové časopisy a vzhledem k podobnosti s krajinou italského Toskánska, je fotograf pojmenoval Moravské Toskánsko“.

Zkusili jsme tedy napsat jednomu z těch, kteří to tady fotit umí – vinaři a fotografovi Radku Severovi. V okolí vlastní vinohrad a jako jednomu z prvních mu Moravské Toskánsko učarovalo a jeho fotografie začali vystavovat i v zahraničí: „Název používám, ale nevymyslel jsem jej,“ říká. „Už v letech 2010–2011, kdy jsme dávali snímky krajin z okolí Šardic a Svatobořic–Mistřína na již zaniklý Photoserver.eu, se pojmenování používalo. Údajně ho jako první vyslovil kolega pan Cyril Gajdík z Ratíškovic v Itálii v Toskánsku. A místní novinář měl tento název hned zveřejnit v novinách. Ale jak se novinář jmenoval, si prý pan Gajdík nevzpomíná a nezná ani ty noviny. Jestli je to ale opravdu tak, to nevím,“ dodává Radek Severa.

Pátrání po původu názvu pokračuje. Zkusili jsme se zeptat i zdroje informací. Fotograf Cyril Gajdík napsal: „Dobrý den, na vaši otázku nelze jednoznačně odpovědět. Když se po roce 1989 dalo cestovat za hranice a spatřili jsme podobu krajiny italského Toskánska a krajiny u nás za humny, hned se to srovnání nabízelo. Však jsem sám název Moravské Toskánsko použil. Ale znali je už polští fotografové, a to ještě před rokem 1989. Dokonce se domnívám, že termín znával i rodák z nedalekých Svatobořic–Mistřína – akademický malíř Vladimír Vašíček…“

Nezbývalo, než napsat do Polska. Na odpověď krajinářského fotografa Marcina Sobase jsme chvíli čekali. „Jako první Polák byl na Moravě kolega Marcin Sacha, já tam počal jezdit až po něm v roce 2008. Je těžké říct, kdo první použil frázi Moravské Toskánsko. S určitostí vím jen, že já jsem to nebyl."

A Marcin Sacha? Zatím se nám neozval…

 

 

Slivovice meruňkovicí

Na internetových stránkách Moravského Toskánska najdeme přehled několika míst, která jsou k fotografování jako stvořená. Právě jedno z nich tady na Kukle nedaleko Strážovic bylo naším cílem. Z druhé strany svahu jsou vinice.

Fotografové, stejně jako myslivci, milují rána i večery. V nízkém slunci stíny zdůrazňují tvary krajiny. Mají pro to i zvláštní pojmenování. Pár chvil před východem slunce, kdy je kolem klid, jen v dáli dohasíná pár světel ze vsi, tvoří Modrou hodinku, pak slunce vyjde, rozeběhnou se stíny a je tu Zlatá hodinka.

Je čas na snídani. Když světlo pomine, krajina zevšední. Večer je to podobné. Když světlo pomine, krajina zevšední.

V jednom z viničních domků žije osaměle Jaroslav. Teď právě oře na svém traktůrku malé políčko. Na omluvy, že jsme si stan postavili vlastně pod jeho ořešákem, nic nedá.

„Pojďte na slivovičku.“

„Jsem abstinent,“ omlouvám se. Ze slivovice je ovšem meruňkovice. „Letos byla bohatá úroda,“ tvrdí Jaroslav.

Kamarádka se ujme funkce službukonajícího pijana ochutnávače, ale záhy pak skončíme u čaje.

„Žiju tady desítky let, do vesnice bych nikdy nešel,“ říká Jaroslav. „Je tu krásně v létě i v zimě. Teď sem chodí tolik lidí fotografovat. Už tady byly davy. Ale mě ta krajina nijak zvláštní nepřipadá.“

 

 

Z oparu mlhu neuděláš

Scházíme k malebné Barborce v remízku a pak přes pole zelí, jsme v zelinářském kraji. Před námi stojí i opravená svatá Anna. Je slunečný den s modrou oblohou, po které občas přeběhnou průsvitné mraky. Chtěli jsme dorazit k remízkům u Šardic, ale chybí morálka.

Ve Strážovicích mají už připravenou májku. Bělostný kmen leží na trávníku a zbývá jej jen vztyčit. U Hrušky si koupíme sýr a chleba a velkým obloukem se vydáme zpět – na Kuklu. Polní cesty jsou plné ořešáků a ořechů. Běží po zvlněné louce. Slunce pálí. Na vinohradech dozrává pozdní víno. Z vinic plaší ptáky v pravidelných intervalech střelba z děla, na dlouhé tyči nehybně hlídá dravec. Ale nezdá se, že by se ptáci nechávali příliš buzerovat. A nezmění to ani nad loukou zakrouživší káně, byť pro změnu živá. Zorané hnědé řádky končí u zelené zvlněné louky. Přichází večer.

Polák si přivezl kamarádku i s chrtem, ta začne cvičit a pes nostalgicky chodí kolem, což nevypadá špatně, ale světlo, to už není, jako bylo ráno.

Jarda nás vítá zdálky. „Věděl jsem, že se vrátíte, ohřál jsem vodu, vykoupejte se v sudu na dvoře.“

Čekáme s napětím na jitro. Jaké bude? Přijedou dokonce čtyři ženy s bezmála půlmetrovými objektivy a asijskými rysy. „Where are you from?“ „South Korea,“ odpoví nejmladší. Zvědavě se rozhlížejí, v očích zklamání. O Moravském Toskánsku tolik slyšely, jenomže krajina neslouží. Dnes už se tady neválejí mlhy, dnes je tu jen obyčejný opar.

Vracíme se zpátky. Takovouhle krajinu lze „kontrolovat“ stále znovu. Pokaždé bude jiná…

 

Text a foto: Richard Grégr

Partneři

Diamant Expo

Tomáš Talián

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test