český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Klášterní tajemství při Vltavě

Řeč není o známém českém bylinném likéru, připravovaném podle tradiční receptury, ale o jednom konkrétním klášteře v Jižních Čechách – Zlaté Koruně. Stejnojmenná obec leží při řece Vltavě severně od Českého Krumlova, a tak je klášter vítaným bodem na mapě historických památek této turisticky oblíbené a hojně navštěvované oblasti.

 

Místo se kdysi jmenovalo trochu jinak – podle relikvie trnu z Kristovy koruny; německy Heiligenkron, latinsky Sancta Corona, neboť původně se klášter jmenoval Svatá (trnová) Koruna. Ale ať už se s ním v minulosti dělo cokoli a říkalo se tady jakkoli, dnes je to Zlatá Koruna a název zahrnuje jak obec, tak klášter, který leží v katastru obce a lze k němu pohodlně dojet osobním vozem, dojít pěšky anebo třeba připlout na lodi po řece. Každá cesta má svoje nesporné přednosti a na jejím konci vždycky nalezneme jedno a totéž – středověký klášterní areál, který překvapí tichou soustředěností, klášterní střídmostí, ale i určitou velkorysostí, s jakou byl na tomto vcelku nenápadném místě vybudovaný. Jakmile člověk vkročí dovnitř, pohltí ho středověk a už ho nepustí. Kostel, ambit, kapitulní síň, kaple Andělů Strážných... Všechny ty působivé klášterní budovy jsou totiž ze značné části středověké, a nic na tom nezměnily ani dodatečné dobové barokní či rokokové úpravy.

 

 

Bylo, nebylo...

Psal se rok 1263 a na trůnu právě seděl český král Přemysl Otakar II. A byl to on, kdo stál u zrodu zdejšího cisterciáckého kláštera. To bylo tak... Kdysi dávno dostal výše zmíněný trn z Kristovy koruny údajně Přemysl Otakar II. od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého, který tuto vzácnou relikvii dostal zase od konstantinopolského císaře Balduina II. Možná český král nedostal trn od francouzského krále přímo, ale nějak jej prostě získal, a tak bylo třeba relikvii vhodně využít. Již v roce 1259 Přemysl Otakar odeslal žádost na generální kapitulu cesterciáckého řádu, zda by v místech dnešní Zlaté Koruny mohl založit řádový dům, ale vlivem okolností k faktickému založení došlo až o čtyři roky později. Král chtěl tímto krokem bezesporu posílit svoje postavení a vliv v jižních Čechách, jistě bylo přihlédnuto i k posílení česko-rakouských vztahů, nemalou roli zde sehrála i existence a rozpínavost rodu Vítkovců. A tak král věnoval klášteru do vínku i Boleticko a Netolicko a nemalé zalesněné plochy k tomuto přiléhající. A protože se považoval za dědice babenberských práv k rakouským zemím, za mateřský klášter nové fundace určil klášter v Heiligenkreuzu.

 

 

V době rozkvětu

Tak tedy v dubnu roku 1263 do Zlaté Koruny dorazilo několik mnichů z kláštera Heiligenkreuz i s bývalým opatem Jindřichem a začala se psát první kapitola místa. O samých počátcích toho příliš nevíme, nejstarší dochovanou stavbou je pravděpodobně kaple Andělů Strážných z roku 1270. Pravděpodobně měla plnit podobnou funkci jako pařížská kaple Sainte Chapelle, která sloužila Ludvíkovi IX. k uchování Kristovy trnové koruny. Některé prameny naopak uvádějí, že byla obdobou Královské kaple v Plasích, existují i názory, že měla sloužit jen jako špitální kaple. Dost možná že plnila hned několik funkcí současně, ale tak jako tak se klášterní život začal rozbíhat až do roku 1276, kdy do areálu vtrhli Vítkovci a zanechali po sobě spoušť. K obnovení kláštera a duchovního života došlo až v roce 1291 za vlády dalšího panovníka, Václava II., a postarali se o to právě mniši z Plas. Konvent dostal od pánů z Bavorova a Michalovic nějaké statky, ale to byl jen začátek. Později se jeho kolonizační aktivity natolik rozvinuly, že v rámci českého cisterciáckého prostoru Zlatá Koruna v podstatě neměla konkurenci.

 

Zkáza rudého kohouta

A potom přišel rok 1354, kdy klášterní areál vyhořel. Následně vznikla řada sporů – s Vitějovickými o hranice klášterního panství, s vyšebrodským klášterem a vyšehradskou kapitulou o další oblasti, zejména Prachaticko, ale i když většina sporů dopadla ve prospěch cisterciáků ze Zlaté Koruny, zejména zhoršující se hospodářská situace vykonala svoje. Cokoli bylo cenné, putovalo do premonstrátského kláštera v rakouském Schläglu, část pokladu a archiv byly uloženy v Českém Krumlově. V roce 1420 se o zbytek postarala husitská vojska, která Zlatou Korunu několikrát napadla a posléze i vypálila. Majetky Zlaté Koruny jako zástava od krále Zikmunda Lucemburského putovaly do rukou Oldřicha II. z Rožmberka, který Zlatou Korunu připojil ke krumlovskému panství. Jako takovou ji v roce 1601 prodal Petr Vok císaři Rudolfu II. a o dvacet let později se dostala z rukou Ferdinanda II. k Janu Oldřichovi z Eggenberku.

 

 

Nový život

Klášterní osud se začal obracet k lepšímu už ve druhé polovině 16. století, kdy byl vybudovaný malý konvent s refektářem a došlo i na opravu opatství. V následném 17. století se však řada úprav nesla již v barokním duchu, jak je patrné dodnes. Za nebývalým znovurozkvětem stál především poslední opat Bohumír Bylanský, který dbal jak na duchovní, tak i hmotnou stránku klášterního života. Založil zde školu pro děti místních poddaných, kde se vyučovalo podle tehdy moderní názorné metody (o čemž se lze na vlastní oči přesvědčit v rámci prohlídky), nechal vyzdobit interiéry kláštera v rokokovém slohu a zvelebil klášterní zahrady. Bohužel právě tehdy, přesněji roku 1785, byl slibný rozvoj kláštera nečekaně ukončen. Vlády se totiž ujal Josef II. a klášter zrušil. Tím také na dlouhý čas ustaly veškeré další snahy o zvelebování areálu. Do kláštera se například nastěhovala slévárna a strojírna Petra Steffense. Průmyslový amok se držel ve zdejších zdech až do začátku 20. století a pochopitelně za sebou zanechal značné škody. Klášterní objekty se dočkaly prvních oprav až v roce 1909. Během druhé světové války zde působilo gestapo a poté byl klášter zkonfiskován. V roce 1995 byl zlatokorunský klášter prohlášený za národní kulturní památku.

 

 

Ve znamení filiačních změn

Je zajímavé, že filiační řada zlatokorunského kláštera se v dějinách dvakrát změnila. Posloupnost Citeaux (1098) – klášter Morimond (1115) – klášter Heiligenkreuz (1133) –klášter Zlatá Koruna (1263) po ztrátě babenberských držav vypadala následovně: klášter Citeaux (1098) – klášter Morimond (1115) – klášter Ebrach (1127) – klášter Langheim (1133) – klášter Plasy (1144) – klášter Zlatá Koruna (1263). Původní filiace se obnovila až za papeže Bonifáce IX. v roce 1400.

 

Legenda o zbožných pohnutkách

Ke vzniku kláštera se váže legenda, která nemá nikoho nechat na pochybách, že na počátku byla myšlenka ctnostná a nanejvýš zbožná. Přemysl Otakar II. podle ní založil klášter jenom a výhradně ze zbožných pohnutek, neboť ho čekala důležitá bitva u Kressenbrunnu (1260) proti uherskému králi Bélovi IV., a tak učinil zbožný slib, že pokud zvítězí, nechá založit klášter. Bitvu opravdu vyhrál, a tak dané slovo splnil. Legenda však zcela pomíjí politické okolnosti, o kterých bylo již výše zmíněno.

 

Na co se dnes můžeme těšit

Klášterní areál, který je přístupný veřejnosti, leží na mírném ostrohu, jež obtéká Vltava. Zahrnuje hned několik svatostánků a přilehlých objektů: kostel Nanebevzetí Panny Marie a starý konvent, dále gotickou dvoupatrovou kapli Andělů Strážných a nový konvent, a nedaleko vstupní brány ještě byvší farní kostel sv. Markéty, určený obyvatelům vesnice. V případě prvního jmenovaného se jedná o trojlodní baziliku s příčnou lodí, vybudovanou v gotickém slohu. Nejstarší je kněžiště s chórovými kaplemi a příčná loď byly postaveny okolo roku 1300. Trojlodí a západní portál pocházejí z rozmezí let 1340–1370, barokní úpravy jsou pochopitelně z pozdějších dob. Kostel není klasicky orientovaný, ale v souladu s řádovými pravidly směřuje k severovýchodu podle nedalekého vodního toku. Konvent je přibližně stejně starý jako kostel, působivá je zejména křížová chodba se zaklenutou gotickou klenbou, kterou doplňuje rokoková výzdoba. Zajímavá je rovněž kapitulní síň s osmibokými pilíři, které jsou zakončeny ozdobnými hlavicemi. Klášterní dávná minulost v těchto prostorách leží před člověkem jako na dlani, je třeba jen vstoupit.

 

Text a foto: Magdalena Wagnerová

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test