český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Cestou necestou Prokopským údolím

I v hlavním městě jsou místa, kde si budete připadat jako v ráji. Jedním z nich je přírodní rezervace Prokopské údolí, které najdete v Praze 5. Hluboce zaříznuté skalnaté údolí Dalejského potoka zahrnuje území mezi Jinonicemi a Zlíchovem, včetně vrchu Děvína a kopců zvaných Dívčí hrady. Prokopské údolí bylo pojmenováno po svatém Prokopovi, který poustevničil v jeskyni ve skále a podle legendy měl svádět boj s ďáblem. Kus opodál, na vrcholu vápencových skal, kdysi stával barokní kostel svatého Prokopa z roku 1712.

 

Barokní kostel skrýval zbraně

Interiéru dominoval překrásně zdobený oltář, osazený kopií zázračného obrazu svatého Prokopa. Jednolodní barokní stavba měla i věžičku, ze které se pravidelně ozývaly dva zvony. Dnes už kostel vidět nemůžeme, k jeho pozdějšímu stržení přispělo i odtěžení skalního masivu silurských vápenců. To také zapříčinilo, že na konci 19. století zanikla díky těžbě původní rarita, sto dvacet metrů dlouhá Prokopská jeskyně ve skále, kde byly nalezeny zbytky koster mamuta, medvěda, nosorožce, zubra, soba, koně, lva i mnoha menších savců a také kosti člověka z doby starších čtvrtohor.

Během druhé světové války pak vybudovali Němci ve vytěžených prostorech lomu podzemní objekt. Zajímavostí je, že v tu dobu zde operovala jinonická ilegální protiněmecká odbojová skupina, mezi jejíž členy patřil farář Osvald Novák. V kostelíku svatého Prokopa ukrývala zbraně. Býval totiž po celý rok zavřený, jen při Svatopetrské pouti se v něm sloužila mše.

 

Svatopetrská pouť a kříž na skále

Svatoprokopská pouť byla první pražskou letní poutí, ale s postupující těžbou vápence bylo okolí kostelíku zpustošeno, kácely se zde stromy a byly zničeny cesty. Tradice Svatoprokopských poutí postupně slábla a definitivně skončila po událostech roku 1948. Objekt lomu stejně jako tajné podzemí začala využívat pro vojenské účely československá armáda a kostelík se stal součástí nepřístupného vojenského střeženého prostoru. Nakonec byl kvůli špatně statice v šedesátých letech 20. století stržen.

Zaniklý kostel dnes připomíná jen kříž umístěný na jedné ze skal, který byl postaven při příležitosti 950. výročí úmrtí svatého Prokopa. Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí se ale ve spolupráci s farním společenstvím při kostele svatého Filipa a Jakuba na nedalekém Zlíchově podílí na obnovení zpřetrhané tradice svatoprokopských poutí.

 

 

Joachim Barrand

Zajímavou minulost mají i skalnaté svahy v Prokopském údolí. Horniny, které je tvoří, vznikaly na dně prvohorního moře, kdy se na souši objevovaly jen primitivní rostliny a veškerý živočišný život probíhal pouze pod vodní hladinou. Asi před 415 miliony let začala na území mezi dnešními Butovicemi a Řeporyjemi vulkanická činnost, která vedla ke vzniku podmořské sopky a k celkovému změlčení moře. Dnešní kaňon, který dosahuje místy až sedmdesát metrů hloubky, vznikl během posledního milionu let erozní činností a je ukázkou geologického vývoje hornin od svrchního ordoviku do středního devonu.

Vápencové skály, opuštěné lomy a temné jeskyně tam dodnes skrývají pozůstatky života prehistorických zvířat a lidí. Právě to zaujalo slavného francouzského paleontologa Joachima Barrande, který se pětačtyřicet let věnoval studiu českých silurských skal a zkamenělin, zejména trilobitů v okolí Prahy. Ve svém díle popsal přes 3600 nových druhů vyhynulých živočichů a byl podle něj pojmenována i nedaleká Pražská čtvrť Barrandov.

I dnes najdeme ve velké části Prokopského údolí rostlinstvo blízké původní vegetaci. Skály a skalní stepi na vápenci a diabasu, dubohabrový les, ale také jediný suťový les v Praze. Teplomilnou doubravu a křoviny, suché louky a pastviny, na kterých se pasou ovce. V rezervaci bylo nalezeno více než čtyři sta druhů rostlin, z toho šestadvacet chráněných. Tato jedinečná lokalita, která byla v roce 1978 vyhlášena přírodní rezervací a je od roku 1993 součástí Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí, si i přes otevření vápencových lomů, stavbu silnic a železnice Pražský semering dodnes zachovala svůj půvab, jedinečnost a zvláštní tajemství. Když pasáci ovcí nahání k večeru svá stáda, působí jako zjevení.

 

Naučná stezka

Prokopské údolí je vyhledávaným místem pro turistiku, relaxaci i odpočinek a vede tudy i cyklostezka. Údolím prochází Naučná stezka, která seznamuje návštěvníky s jeho historií, faunou i flórou. Stezka začíná v městské části Praha-Butovice, odkud vystoupá na návrší Butovického hradiště s nádherným výhledem Hemrovy skály, které jsou pozůstatkem podmořské sopky a pak sestupuje do Prokopského údolí, kde se napojí na naučnou stezku Řeporyje – Hlubočepy. Na stezce je šestnáct zastávek s informacemi na tabulích. Patří sem třeba Prokopský lom, pod nímž se nacházel původní Dalejský mlýn, později hostinec, který ale byl v sedmdesátých letech 20. století stržen. Vápencový lom Mušlovka byl zase významný z geologického hlediska, a právě zde prováděl Barrande své geologické a paleontologické výzkumy.

Jednou ze zajímavých zastávek je Červený lom, a když se zaměříte na jeho stěnu, spatříte ojedinělý úkaz. Patrný je zde totiž přechod mezi dvěma geologickými obdobími, silurem a devonem. Právě Červený lom patřil mezi oblíbená místa spisovatele Jaroslava Foglara, autora Rychlých šípů. Další nepřehlédnutelnou zastávkou je Trunečkův mlýn, z původních sedmi mlýnů, které stávaly kolem Dalejského potoka, totiž můžete spatřit pouze tři. Mlýn rodina Trunečkova vlastnila od počátku 19. století až do konce druhé světové války. Kdysi byl poháněn plynovým spalovacím motorem, který byl po válce nahrazen elektrickým. V roce 1951 byl mlýn uzavřen a JZD jej začalo využívat ke šrotování a skladování obilí. Žádné další rekonstrukce se už Turečkův mlýn nedočkal a dodnes je v místech, kde stával, vidět jen jeho torzo.

 

Klukovické koupaliště

Skvělým místem k relaxaci pro děti i dospělé je okolí bývalého Klukovického koupaliště. Až do šedesátých let minulého století se tady opravdu nacházelo koupaliště, prý docela podobné tomu z Vančurova Rozmarného léta. Ve „skalním divadle“ je dnes u protékajícího potoka, na rozlehlém travnatém palouku, několik laviček, stolů, široký výběr atrakcí pro děti i ohniště k opečení buřtů či grilování. Když se odtud vydáte pod železničním mostkem směrem nahoru, asi po dvou stech metrech dojdete do staročeské restaurace U černého kohouta, která je součástí malebného areálu bývalého zemanského dvora vystavěného v Klukovicích. Najdete tam nejen chutné jídlo a pití, ale i nádherný stylový interiér, venkovní posezení, hřiště pro děti a terasy s nádherným výhledem na skály do Prokopského údolí. Pokud budete od bývalého Klukovického koupaliště pokračovat dál údolím podle Dalejského potoka dojdete k nejromantičtějšímu místu přírodní rezervace a tím je bezesporu skalní Prokopské jezírko.

 

 

Prokopské jezírko

Vzniklo někdy kolem roku 1905 nebo 1912 zatopením vápencového lomu, protože při těžbě došlo k naražení napjaté zvodnělé polohy. Voda vystoupala v krátkém čase. Dělníci prý museli vzít nohy na ramena a sotva se jim podařilo utéct, veškeré zařízení museli nechat v lomu. Turisty vyhledávané jezírko ohraničují strmé skály, má celkovou rozlohu 25 arů, je 106 metrů dlouhé, 26 metrů široké a 10 metrů hluboké. Je přístupné pouze ze západní kratší strany v podobě malé pláže s lavičkami. Na informační tabuli se také dočtete, že se ve zdejších stěnách nacházejí zkameněliny velkých mlžů, a že je toto magické místo oblíbeným místem filmařů. Točilo se zde mnoho pohádek, třeba Zvon Lukáš nebo scéna z oblíbených Pelíšků „muž s koženou brašnou“.

 

 

Pražský semmering

Další a vlastně poslední zastávka je poblíž viaduktu, kde se můžete občerstvit v originálním dřevěném stánku. Prokopským údolím vede železniční trať označovaná Pražský semmering. Nad údolím se tak klene několik železničních mostů této náročné trati, přesahující převýšení 150 metrů. Viadukty jsou jedinečnou technickou mostní památkou, kterou nelze přehlédnout. Osmikilometrový úsek byl vystavěn v letech 1868–1872 jako součást železniční trati, která spojovala Smíchovské nádraží a Hostivice.

Název Pražský semmering byl odvozen od rakouské trati, která prochází horským sedlem Semmering. Pokud vás láká prohlídka celé trasy, vydejte se na vyhlídkovou jízdu Českých drah. Kromě Dalejského údolí budete moci z okýnka motoráčku pozorovat jednotlivé zastávky a krásy krajiny, kterou lokálka projíždí. Když projedete zastávkou Praha – Žvahov, rozprostře se před vámi nádherný pohled na celou Prahu, a opravdu stojí za to. Prokopské údolí má svůj půvab za každého ročního období, ale snad nejkrásnější je na přelomu jara a léta a na podzim.

Dostanete se k němu z Nádraží Hlubočepy, ze sídliště Barrandov, kam jede tramvaj, nebo z Nových Butovic či Řeporyjí. A malá rada. Více klidu si tam užijete ve všední den.

 

Text a foto: Šárka Jansová

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test