český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Do nebíčka, nebo do peklíčka?

Slyšíte? Na okna ťuká jaro. Sluníčko svítí, stromy jsou obsypány listím, ptáci šveholí a ze svých úkrytů vylézá hmyz. Také se vám už poštěstilo letos vidět nějakého pěkného broučka? Tím nejoblíbenějším je bezesporu slunéčko sedmitečné, které se pyšní červenými krovkami posetými černými tečkami. Je vyhledávané zvláště dětmi, které ho rády nechávají lézt po ruce a s výskotem přivítají broučkovo vzlétnutí. Kam poletí tentokrát, do nebíčka, nebo do peklíčka?

 

Slunéčko sedmitečné v nářečích a říkadlech

Slunéčko sedmitečné je populární také u jazykovědců, konkrétně u dialektologů, kteří se zabývají studiem nářečí napříč českým jazykovým územím. Tento brouček má totiž jedno prvenství – je u něj evidováno nejvíce nářečních pojmenování v rámci zástupců hmyzí říše, jedno roztodivnější než druhé! Posuďte sami: kromě všeobecně známých výrazů jako sluníčko, berunka nebo beruška jsou to dále půvabné zdrobněliny utvořené z vlastních jmen jako helenka, majdalenka, marunka nebo verunka. Silně citově zabarvené jsou odvozeniny se zakončením -linka, např. bábrlinka, halinka, pinkalinka, popelinka. A co teprve víceslovné názvy, které vznikly patrně díky představě, že je beruška jakýmsi prostředníkem mezi tímto světem a nebem! Slyšeli jste třebas někdy sousloví bóži kravička, pámbíčkova ovečka nebo pámbíčkova slepička? Územní rozšíření těchto výrazů si můžete ověřit v Českém jazykovém atlasu, konkrétně ve druhém svazku; kromě komentářů osvětlujících motivaci vzniku jednotlivých názvů naleznete v tomto monumentálním díle i podrobnou mapu s areály pro jednotlivé dialektismy.

Není divu, že tyto nářeční názvy vystupují v řadě lidových říkadel, které si můžete vyhledat ve Slovníku nářečí českého jazyka. Říkadla souvisí se zvykem nechat slunéčko sedmitečné lézt po prstu, nechat ho otevřít krovky a volně vzlétnout. Pokud letí nahoru, je to předzvěst pěkného, slunečného počasí. Na Luhačovicku se dříve říkávalo: berunko korunko, pověz ně, či bude svítit słunko?, podobně na Vsetínsku: berunko runko, ukaž nám slunko. Z Klatovska se dochovalo rčení: babulinka letěla Pánu Bohu do okýnka. A ze Semilska pochází rýmovánka: vítej, lítej, bedruňko, děti ti pláčou, přes potok skáčou.

 

 

Brouk Bramborouk

Při výzkumu nářečních pojmenování brouků (ale též ptáků, rostlin aj.) se mnohdy stává, že mluvčí názvy pro různé zástupce z dané třídy zaměňují. Slunéčko sedmitečné je tak na části území – konkrétně na Příbramsku, Táborsku, Českobudějovicku a Jindřichohradecku – nazýváno jako mandelinka, popř. mandalinka, mandolinka, zkráceně též majka. Přitom mandelinka je název podčeledě mandelinkovitých, z níž je v našich končinách rozšířena mandelinka bramborová. Tu spojuje se slunéčkem podobný tvar těla, ovšem zbarvení je odlišné. Paradoxem je skutečnost, že všemi milované slunéčko je pro mandelinku, obávaného škůdce, predátorem – živí se vajíčky, která mandelinky kladou.

Zoologický termín mandelinka vymyslel J. S. Presl, základem mu snad bylo slovo mandel ‚patnáct kusů (zvláště snopů)‘, jak se dočteme v Českém etymologickém slovníku. Souvislost tu však není zcela jasná. Mandelinka bramborová se v Československu rozšířila až v padesátých letech minulého století, tehdejší propagandou byla označována za amerického či imperialistického brouka. Pro zajímavost dodejme, že o „vpádu“ tohoto brouka do našich luhů a hájů, tedy vlastně do brambořišť (a brambořisek), napsal O. Sekora agitační pohádku O zlém brouku Bramborouku. Název mandelinka přešel též do slovenštiny, časem se tu však ujal jiný termín, a to pásavka zemiaková.

 

A do třetice ruměnice

Jiným zástupcem hmyzí říše s nápadnou černočervenou kresbou na těle je ruměnice pospolná. I nad tímto broukem plesá srdce dialektologa! Z množství lidových názvů pro ruměnici, jež podrobně popsal významný bohemista a slavista S. Utěšený, jmenujme třebas kněžík, kněžíček, farář, farářík, kaplan, biskup. Anebo hrnčíř, švec, kovář, hrobař, z jiného soudku je pak křínkobabka nebo knězobabka. Podle zápachu, typického pro všechny ploštice, je ruměnice místy označována jako pochcaná nebo smradlavá anka, popř. smradlák. Jindy si mluvčí vystačili s rodovým označením ploštice, ploščka nebo ploštec. A ejhle – zaznamenána jsou také pojmenování sluníčko a pámbíčkova kravička, tedy názvy pro slunéčko sedmitečné, jež se přenesly na ruměnici na základě shodné barevné kombinace na těle.

Kruh je uzavřen; slunéčko sedmitečné odletělo do nebíčka, ruměnice pospolná se schovala do stínu lípy. A mandelinka? Ta se snad letos nepřemnoží a nebude tolik škodit českým zemědělcům jako v jinou sezonu. Byla by to škoda, vždyť brambory jsou jednou z hlavních složek české regionální kuchyně. Nebo spíše bandory, či dokonce zemáky, herteple, kobzoly nebo grumbíry? Označení pro tuto reálii, tj. hlízu rostliny jménem lilek brambor, je zase dalším zajímavým tématem, o kterém bude řeč později, třebas v některém podzimním čísle Naší rodiny. Nyní se ještě budeme nějaký čas radovat z jara.

 

Autorka: Marta Šimečková (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test