český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Mám ráda volný prostor ve výběru

Velkou láskou Ivy Bittové jsou housle. Jako vystudovaná herečka hrála v Divadle Husa na provázku v Brně a zahrála si v několika filmech, přesto její umělecké srdce patří hudbě, protože jak říká, hudba nám přináší radost a pocit štěstí. Její hudba zní nejen v koncertních sálech po celém světě, ale také v řadě našich i zahraničních filmů.

 

Hudba vás provází celý život, jako sestry Idu a Reginu. Talent a lásku k ní jste zdědila po otci známém muzikantovi Kolomanovi Bittovi. Jaké jste měla dětství?

Žili jsme naplno hudbou, hudba zněla každý den v našem domě, bylo to výjimečné radostné dětství, které mě dodnes provází životem.  

 

 

Vystudovala jste hudebně dramatickou konzervatoř v Brně a hrála v brněnském Divadle Husa na provázku, kde vás proslavila role Eržiky v muzikálu Balada pro banditu. Nechybí vám dnes divadlo?

Divadlo a studium herectví byl pro mne únik z vážného drilu hodin cvičení na housle. Herectví mi blízké nebylo, i když okolí mi dávalo najevo značně velkou spokojenost a odezvu. Divadlo mi nechybí, možná i proto, že koncertování je vlastně také umělecké ztvárnění jakési exprese na pódiu/jevišti. Je to ovšem daleko svobodnější, nemusím se řídit instrukcemi dominantního režiséra.

 

Iva Bittová se narodila 22. července 1958 v Bruntálu. Její otec Koloman Bitto hrál v divadelním orchestru v Opavě a později v Rozhlasovém orchestru lidových nástrojů v Brně. Maminka učila v mateřské škole. Vystudovala brněnskou konzervatoř. V letech 1978–1986 byla členkou brněnského divadla Husa na provázku. Působí jako vokalistka, skladatelka a houslistka. Na Univerzitě v Brně vystudovala Teorii a provozovaní praxe staré hudby a Hudební vědu. Koncertuje doma i v zahraničí. Vydala několik CD. Zahrála si v několika filmech: Ostrov stříbrných volavek, Balada pro banditu, Růžové sny, Mikola a Mikolka, Něha, Želary, Tajnosti (nominace na Českého lva). V roce 2018 založila privátní hlasovou školu Žingora. Od 3. března 2020 má americké občanství. Má syny Matouše a Antonína.

 

Ještě během studia jste debutovala ve filmu Ostrov stříbrných volavek. Následovaly další tituly a za roli v dramatu Tajnosti jste byla nominována na Českého lva. Byl některý z filmů, které jste natočila pro vás výjimečný, na nějž ráda vzpomínáte?

Mému srdci nejbližší jsou Růžové sny. Je to výjimečný film, vytvořený v neuvěřitelném tlaku z nejistot, zda-li vůbec dílo spatři světlo světa. Filmy režiséra Dušana Hanáka v té době byly na „indexu“! Nedávno jsem dostala pozvání do Francie, kde zařadili tento snímek do dramaturgie, jako nejlepší ze slovenské klasiky.

 

Vaší velkou láskou jsou housle, hru na ně jste studovala nejen na LŠU ale také soukromě u profesora Rudolfa Šťastného. Proč právě housle?

Naplnila jsem sen mého tatínka, který si velmi přál mít syna houslistu. Moje sestra cvičila velmi pilně na violoncello a piano a já, druhorozená dcera, jsem chodila do baletu a hodin houslí k paní učitelce Kuvíkové na LŠU v Opavě. Mé housle však byly často zvlhčené slzami.

 

 

Hudba ve vašem podání zní nejen v koncertních sálech po celém světě, na CD nosičích, ale i na operních scénách, v dokumentech a hraných filmech našich i zahraničních. Jaký žánr nejraději hrajete?

Mám ráda volný prostor ve výběru, nikdy jsem se nesoustředila jen na jeden žánr, tak jsem vnímala hudbu od počátku. Díky rodičům a jejich nesmírně velké lásce k hudbě jako takové: od lidovky přes klasiku a jazz až k experimentu. Nemyslím si, že by se v hudbě měly stavět mantinely, hlavně ne už při studiu na školách. 

 

Po letech jste se vrátila do školních lavic a na Univerzitě v Brně vystudovala Teorii a provozovaní praxe staré hudby a Hudební vědu. Co vás k tomu vedlo?

Zájem o prohloubení znalostí, užitečné naplnění volného času a hledání nových zdrojů k zdokonalení vlastní tvorby.

 

V USA jste založila privátní hlasovou školu Žingora. Co je její náplní?

Je to víkendová škola uprostřed přírody, v lese, studenti mají možnost hledat inspiraci v tichu, poslouchat vítr, zpěv ptáků, šelest listí. Hlasová cvičení, práce s dechem, alikvotní tóny, expresivní vokální etudy, nácvik jednoho i vícehlasů. Škola je mezinárodní a otevřená nejen pro hlas ale i nástrojovou improvizaci. Snažím se předat pozitivní energii každému jednotlivci, umět se také vrátit do dětství, připomenout si naši bezprostřední hravost a smysl pro humor. Hudba nám přináší radost a pocit štěstí! To je to, co opravdu potřebujeme.

 

Máte dva dospělé syny Matouše a Antonína, s oběma spolupracujete a s Antonínem příležitostně koncertujete jako duo Bittová + Fajt ml. Jak vám je spolu na scéně?

Naše „rodinné“ duo je spontánní, na vlně porozumění a vzájemného respektu, vše plyne naprosto přirozené a každým koncertem se posiluje náš vztah.

 

Procestovala jste řadu zemí, ve Francii vám říkají La Bittova a v USA jste také našla druhý domov… 

Ano, jsem stále na cestě poznávání a zdokonalování se. Díky hudbě cestuji v čase a získávám stále nové zkušenosti. Je to má dlouhá cesta, je to má píseň.

 

Autorka: Veronika Pechová, Foto: archiv Ivy Bittové

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test