český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Vánočka, štědrovka, calta aneb hodování našich předků v nářečích

V Erbenově baladě Štědrý den, která je součástí sbírky Kytice (1853), čteme: „Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku? Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce; kohoutovi česneku, hrachu jeho družce.“ Věděli byste, co se skrývá pod slovem štědrovka?

 

Pokud pocházíte ze severovýchodních Čech, pak dozajista uhodnete, že jde o nářeční pojmenování vánočky. Ta se pekla na Štědrý den (popř. den předem), kdy se také podávala u slavnostní večeře. Odtud pak vzešly názvy štědrovka, štědrovnice, popř. štědrák.

 

 

Od housky k vánočce

Na období, kdy se toto pečivo připravuje, odkazuje i samotné pojmenování vánočka. Slovo vzniklo ze spojení vánoční houska; ostatně houskou bylo dané jídlo dříve nazýváno na většině území historických Čech, ustupuje však ve prospěch vánočky, mj. z důvodu, že se dnes houska významově pojí především s běžným slaným pečivem, nikoli se sladkou vánočkou určenou pro sváteční konzumaci. A jak vlastně vzniklo slovo houska? Ze staročeského húska, což je zdrobnělina od husa. Jen si představte hotovou vánočku a vedle upečenou husu s křupavou kůrčičkou. Vidíte tu podobnost?

Zajímavé je slovo calta. V nářečích se jím označuje celá řada druhů pečiva – pletená houska, koláč, velká kynutá buchta, podlouhlý chléb, různé druhy placek… A také vánočka, zvláště v jižních Čechách a na Domažlicku. Slovo bylo snad zpočátku vyhrazeno pro pečivo trojúhelníkového tvaru, jak by ostatně napovídal zápis v Klaretově slovníku ze 14. století, ve kterém je calta překládána latinským ekvivalentem cuneus ‚klín‘. Do češtiny bylo toto slovo přejato z němčiny, a jak to bývá, jeho hlásková podoba byla porůznu obměňována (srov. calta, celta, certle, cetla). Calta dokonce vystupuje v názvu jedné z pražských ulic, upomínajícím na caltnéře, tj. pekaře housek. Ano, je to Celetná ulice, původně Caletná.

 

 

Devět jako symbol

Vánočka bývá zpravidla pletená z devíti pramenů, přičemž daný počet má symbolický význam (srov. tradiční devatero pokrmů na štědrovečerní tabuli nebo devatero druhů cukroví symbolizující bohatství). Způsob její přípravy, tj. pletení, se odráží v názvu pletenice, jenž byl dříve typický pro Litomyšlsko, popř. pletenka, pletenica. Týmž způsobem bylo motivováno označení ceplík, známé ze Žďárska, jež původně znamenalo ‚cop, pletenec vlasů‘.

Přípravu vánočky si lze zjednodušit díky speciální pečicí formě, do které se vloží těsto k nakynutí a následnému pečení bez nutnosti pletení; málokdo však tuší, že tento postup znaly i naše prababičky. Vánočka samotná přitom neměla vždy onen typický tvar copu, jenž má připomínat malé Jezulátko v peřinkách. Zvláště v dřívějších dobách vypadala jako podlouhlý chléb, z toho důvodu se někdy překrývají názvy pro vánočku a pro tzv. šišku chleba, jako je tomu třeba u výše zmíněného slova calta (menší chléb na části Plzeňska) nebo houska, jež bylo pro chléb evidováno na východě Čech, anebo štrycla (popř. štrucla, strucla), jež označuje oba druhy pečiva v moravském a slezském areálu.

Slovem houska bylo samozřejmě kromě zmíněné vánočky a podlouhlého chleba nazýváno také drobné pletené pečivo ze slaného těsta v souladu se spisovným jazykem, jak bylo zmíněno výše. I v rámci této reálie nacházíme množství paralel se sledovanou vánočkou – např. slovo bělka, poukazující na barvu těsta, znamenalo ve Slezsku a na části Valašska klasickou housku, na Frenštátsku pak i vánočku. Obdobně se pro vánočku i housku užívalo slov calta, pletenka (též pletenica, pletenec), žemle.

 

 

Kulatá „vánočka“

Výjimkou dříve nebyly vánočky okrouhlého tvaru, podobné velikonočním mazancům.  Svědectvím toho je nářeční pojmenování křehtík, které je v části Podkrkonoší užíváno jak pro velikonoční bochníček, tak pro kulatou „vánočku“. Název vznikl na podkladu vlastnosti těsta, které je křehké. V jižních Čechách bylo v minulosti zvykem, že dívky toto pečivo – křehtíky – darovaly svým milým na svátek Tří králů. Z vánočkového těsta se mj. pekly kutelky – malé vdolky, které se podávaly posypané perníkem a skořicí, zpravidla omaštěné rozpuštěným máslem. Na Nymbursku byly i ony tradičním vánočním pečivem.

Při štědrovečerní večeři se dříve myslelo nejen na rodinu, která se sešla u stolu, ale také na zemřelé, z toho důvodu se v některých krajích nesklízelo nedojedené jídlo ze stolu, ale nechalo se stát ještě nějakou dobu, aby si z něj mohly nabídnout duše zemřelých. S tím souvisí mj. zvyk s volnou židlí u stolu, která má být jednak připomínkou členů rodiny, kteří již nejsou mezi námi, jednak na ni mohl usednout případný nezvaný host. Tuto tradici odráží slovo vandrovnice, které bylo v osmdesátých letech minulého století zaznamenáno ve Všejanech na Mladoboleslavsku a v Semicích na Nymbursku. Poukazuje na skutečnost, že vánočka byla určena mj. pro vandrovníky, tj. tovaryše na vandru. Pro zajímavost dodejme, že se dříve pekly také vandrovníky, což byl speciální druh koláče, buď určený děvečkám vystupujícím ze služby (takto v jižních Čechách), nebo svatební, bohatě zdobený, jejž nevěsta připravovala pro svého ženicha a jeho družbu (zvyk na Chodsku).

Na závěr mi dovolte poznámku, že z tematických okruhů, které jsou zpracovávány v rámci Slovníku nářečí českého jazyka, patří k nejkomplikovanějším právě názvosloví pokrmů. Ukázkou toho je spletenec lidových názvů pro vánočku, housku, chléb či mazanec. Zájemce o danou problematiku odkazuji na Český jazykový atlas, kde mohou na detailních mapách zkoumat další souvislosti.

 

Autorka: Marta Šimečková, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test