český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Starožitník & Magdino křeslo

Téma, o kterém v čísle 49 hovoří starožitník Miloslav Burdátš, určil následující dotaz Marie K. ze Zlína-Kudlova: „Sousedé se zbavovali starého nábytku a chtěli jej vyhodit. Můj syn však jejich nábytek natahal domů a říkal, že jednou bude mít hodnotu. Jedná se o konferenční stůl a dvě žlutozelená křesílka. Ráda bych se ujistila, zda je můžu vyhodit, máme totiž malý byt."

 

Magdino křeslo

Počátkem padesátých let minulého století většina čerstvě znárodněného nábytkářského průmyslu stále produkovala bytové zařízení podle předválečných vzorů. Zároveň se však rozšiřovala skupina progresivních průmyslových výtvarníků, kterým toto ustrnutí vadilo.

 

Vývojové centrum

Tak se v roce 1954 v jedné kanceláři v brněnské Jeřábkově ulici sešli mladí návrháři s nestorem československého nábytkářského průmyslu prof. Jindřichem Halabalou a dali podnět pro vznik ateliéru s budovatelským názvem Vývoj nábytkářského průmyslu. Tato iniciativa nezapadla a tento vývojový ústav záhy připravoval nové výrobní programy pro dřevozpracující závody v celé republice.

Návrháři si nechali dovézt z kapitalistické ciziny všechny možné publikace o moderním nábytku a začali tvořit. Samozřejmě museli taky prověřit technologii a ekonomii výroby, a tak dostali k dispozici i vývojové dílny v Brně a okolí. Že jejich práce nebyla zbytečná, potvrdilo i naše veleúspěšné vystoupení na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Po skončení výstavy se zaměstnanci ústavu ještě s větší vervou pustili do další práce.

A přišla žena

Právě v té chvíli se do kolektivu ostřílených návrhářů přihlásila mladá absolventka bratislavské fakulty architektury inženýrka Magda Sépová (*1933). Zprvu koukala pod ruce svým starším kolegům Jiřímu Petřivému a Miroslavu Navrátilovi. Později jim pomáhala v rozkreslování a vytváření dalších variant až nakonec ji pustili k samostatné práci. V té době již výroba nábytku nebyla jen záležitostí dřevozpracujících závodů. Kolegové Magdy Sépové začali zapojovat i jiné podniky, chemičky či kovozávody.

Na půdě tohoto atelieru vzniklo nové sedadlo do tramvaje Tatra T3. Bylo krásně ergonomicky tvarované, pohodlné, hygienické a v mnoha barevných variacích. Dnes je toto sedadlo, které vyráběla textilka Vertex v Litomyšli, kultovním kouskem. Proč textilka? Vertex totiž vyráběl nový druh vlákna, skleněné vlákno, a z něj novou hmotu zvanou sklolaminát. Sklolaminátová skořepina se stala tím nejužívanějším materiálem. Magda Sépová z něj vytvořila i užitkovou židli do závodních jídelen, která byla v podstatě nezničitelná. Později ji napadlo tvarovaný sklolaminát potáhnout polyuretanovou pěnou zvanou molitan a pokrýt barevnými bytovými textiliemi. Navrhla taky tenké kovové jakoby muší nohy, které podtrhávaly onu lehkost nového kusu nábytku.

 

Do galerie

V roce 1962 spatřilo světlo světa  křeslo s typovým označením 24-VN-467, kterému se dnes říká Magdino křeslo. Svou subtilní konstrukcí bylo ideální do panelových bytů, ale často se objevovalo i v hotelových halách či foyerech kulturních domů. Bohužel většina těchto křesílek, přes svou nezničitelnost, skončila dávno na skládkách. Ten zbytek, který se dožil dnešních dnů, vykupují zahraničí obchodníci s retro artefakty a nabízejí je v cenách přesahujících sto eur.  Takže rada na závěr, nevyhazovat, nabídnout galeriím. 

 

Autor: Miloslav Burdátš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test