český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Bělostná krása karpatských Dolomitů

Dolomity, jedno z nejkrásnějších evropských pohoří, jsou součástí italských Alp a patří k častým cílům vysokohorských turistů a vyznavačů zimních sportů. Pohoří dostalo pojmenování podle převažující horniny dolomit a vyznačuje se divokou krásou rozeklaných skalnatých vrcholků, věží a hřebenů, jejichž bělostný třpyt ostře kontrastuje s azurovou modří oblohy a sytou zelení okolních lesů.

 

Dolomity jsou sice jedinečné, ale v Evropě několik srovnatelných obdob přece jenom mají. Za jejich působivými miniaturami to od nás nemáme daleko, třeba k východním sousedům do slovenských Karpat. Také tam můžeme navštívit pohoří, na jejichž kamenné skladbě se dolomit podílí. Tato hornina značně připomíná mnohem běžnější vápenec, od kterého se kromě složení liší především velkou členitostí skalních tvarů. Nejhezčí z „karpatských Dolomitů“ jsou součástí nejen hojně navštěvovaných Tater, Malé a Velké Fatry, ale i řady dalších pohoří.

 

 

Na prahu nejmenších velehor

Za nejmenší velehory na světě jsou často označovány Vysoké Tatry. Sice nedosahují rozlohy ani závratných výšek Himálaje nebo Pamíru, těžko se mohou srovnávat i s Alpami, ale i na nevelkém prostoru tam najdeme téměř vše, co z hor dělá velehory – skalnaté štíty, hluboká údolí, strže se stříbrnými stuhami vodopádů i zákoutí se zčeřenou hladinou horských ples. Krásné partie tam nevytvářejí jen nejvyšší tatranské vrcholky Gerlachovský štít, Lomnický štít, Rysy nebo Kriváň, ale neméně působivé je i jejich sněhově bílé dolomitové a vápencové předpolí, v mnohém připomínající scenérie alpských Dolomitů.

Doslova to platí pro nejzápadnější výspu Tatranského národního parku, tvořenou jedním z méně vyhledávaných, přesto však nádherných slovenských vrcholků, 1805 metrů vysokým Sivým vrchem. Nejblíže je k němu od sedla Húty na frekventované silnici z Liptovského Mikuláše do rázovité oravské obce Zuberec. Výstupová trasa se vine přes skalnaté „balkony“, čnící nad lesní porosty a nabízející daleké výhledy přes údolí Oravy a Váhu. Už blíže k vrcholu vytváří nejčlenitější partii asi půl kilometru dlouhý hřeben Radových skal, tvořený seskupením dolomitových věží, připomínajících bizarní postavy či ruiny pohádkových hradů, vzácností nejsou ani skály proděravělé přírodními okny nebo jeskyněmi. A zrak mnohde přechází i nad zdejším „skalničkářským rájem“. 

 

Za paletou květů a říší krápníků

Bohatá květena je však typická i pro další dolomitové a vápencové partie Tatranského národního parku, včetně nejvýchodnější části, zvané Belianské Tatry. Její bělostná kulisa je nepřehlédnutelná jak z okolních tatranských štítů, tak i z dalekého podhůří. Z důvodu přísné ochrany zdejší hodnotné přírody je značná část horského hřbetu pro veřejnost uzavřena, ale turisté zde přece jenom tak úplně zkrátka nepřijdou. Jediná značená, navíc informačními tabulkami naučné stezky provázená trasa vychází z rázovité podtatranské obce Ždiar. Vine se úzce sevřenou Monkovou dolinou a posléze vystoupí do horského sedla, kde se rázem ocitneme uprostřed tatranské scenérie, obklopeni pestrobarevnou paletou květů.

Součástí Belianských Tater je i jediná turisticky přístupná jeskyně na území Tatranského národního parku. Nazývá se Belianská a otevírá se na lesním svahu nad osadou Tatranská Kotlina.

Zdejší tajemné podzemí má za sebou docela pestrou minulost. Už počátkem 18. století se v něm o štěstí pokoušeli zlatokopové, příliš však neuspěli a jeskyně tak postupně upadla v zapomnění. Znovu objevena byla v roce 1881, brzy na to částečně zpřístupněna a už na sklonku 19. století do ní bylo – jako do jedné z prvních jeskyní na světě – instalováno elektrické osvětlení. Nitro jeskyně nadchne jak mohutností domů a podzemních propastí, tak i nádhernou krápníkovou výzdobou, kde vedle pestré škály stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů, upoutá i „studená krása“ kamenných baldachýnů, vodopádů a mnoha dalších útvarů.

 

 

Nebezpečná krása tatranského Blaníku

Neméně atraktivními dolomitovými a vápencovými partiemi se vyznačuje i polská strana Tater. Dominantu zdejšímu středisku letní i zimní turistiky – městu Zakopane – vytváří hora Giewont, kterou naši severní sousedé považují za vpravdě národní. Váže se k ní řada pověstí, z nichž nejznámější je věrnou obdobou legendy o bájném nitru středočeského Blaníku. Také v útrobách Giewontu prý podřimují udatní rytíři, připraveni bránit svobodu vlasti... Největšího z rytířů lze s patřičnou dávkou obrazotvornosti rozpoznat i v siluetě hory při pohledu z podhůří.

Na Giewont (1895 m n. m.) se chodí především za úchvatným výhledem, ale výstup ze Zakopaného je spojen s takřka kilometrovým převýšením. Nejnáročnější je vrcholový suťový a skalní sráz, kde jsou obtížnější úseky zajištěny řetězy. Vyznačeny tu byly dvě trasy – jedna výstupová, druhá pro sestup – a vzhledem k tomu, že za pěkného počasí tu bývá doslova „přelidněno“, je toto řešení vskutku nezbytné. Těsný vrcholek zvýrazňuje patnáctimetrový kříž, který je už od počátku minulého století neodmyslitelnou součástí tohoto krásného štítu. Za bouřky se však z jeho ocelové konstrukce stává neodolatelný terč pro blesky, čehož smutným důkazem byl i letošní 22. srpen, kdy si zde náhlá letní bouřka vyžádala čtyři lidské životy a desítky zraněných.

 

Stezkami legendárního zbojníka

Věrnou miniaturou severoitalských Dolomitů jsou i některé partie na území národního parku Malá Fatra. Už název jedné z nejpůvabnějších slovenských hor Velký Rozsutec prozrazuje velkou rozeklanost jeho strmého vrcholku s bezpočtem dolomitových věží a útesů, tvořících zde celé skalní město. Jako většina výrazných nebo neobvykle tvarovaných vrcholků je i Rozsutec obestřen řadou pověstí a lidových zkazek. Většina z nich vypráví o tajných skrýších a zakopaných podkladech legendárního zbojníka Juraje Janošíka. Ten se roku 1688 narodil v blízké obci Terchová, která je považována za vstupní bránu Malé Fatry. Do lůna pohoří to je nejblíže přes hojně vyhledávanou Vrátnou dolinu, ale oblíbená túra na Rozsutec vede i přes Jánošíkovy diery (na snímku). Nazývá se tak romantická soustava na sebe navazujících soutěsek a vodopádů, které lze zdolat jen díky nainstalovaným lávkám a žebříkům.

 

 

Za nezbytnou porci námahy se nám strmý vrcholek Velkého Rozsutce (1610 m n. m.) odmění jedinečným výhledem. Nepřehlédnutelné jsou odtud i další dolomitové vrcholky v okolí, mezi kterými vynikají Šíp a Velký Choč, zvedající se vysoko mezi údolími Oravy a Váhu. Také na jejich úbočí se skrývá řada míst, spjatých s legendárním zbojníkem. Například neobvykle tvarovaná dolomitová skalka mezi Ružomberkem a Liskovou byla inspirací k názvu Jánošíkova pěst, Jánošíkovu krčmu zase najdeme v obci Valaská Dubová při silnici z Ružomberka do Dolního Kubína. Podle jedné, zřejmě málo pravděpodobné pověsti právě zde v roce 1713 „nepolapitelného“ zbojníka zajali, když mu zrádná stařena nasypala pod nohy hrách. Ze staré krčmy zůstal jen název a na jejím místě dnes stojí penzion s restaurací, kde se můžeme občerstvit před náročnějším výstupem na vrcholek Velkého Choče (1611 m n. m.). I z jeho skalní hrany se rozevře doslova letecký výhled do všech stran.

 

Na vrcholcích i v hlubokých dolinách

Sněhově bílé dolomitové stěny, útesy či bizarní skalní útvary zdobí vrcholové partie a svahy hluboko zaříznutých údolí také v řadě okolních pohoří, včetně Velké Fatry. Z Martina to není daleko například do podhorské obce Blatnica, kde si k různě náročným výšlapům můžeme volit hned z několika dolin, třeba Gaderské, Blatnické, Vápenné... K vrcholkům samozřejmě směřují jen zdlouhavější túry s nezbytným převýšením, ale na únavu z náročného výstupu dají brzy zapomenout nádherné scenérie. Platí to jak pro „ostře“ členitou horu Ostrá (1247 m n. m.), mnohými turisty považovanou za nejkrásnější v celém pohoří, tak pro jeden ze symbolů národního parku Velká Fatra – Královu skálu. Její z daleka nápadný bělavý útes s železným křížkem tvoří působivou partii nad lučinatou planinou, kde se u Královy studně – jak uprostřed pavučiny – sbíhá síť značených cest.

 

Text a foto: Jan Vítek

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test