český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Rysi jsou nádherné kočky

Návštěvnická centra na Šumavě se v každém ročním období těší velkému zájmu turistů. Lidé tu mohou pozorovat život vlků, jelenů i rysů v jejich přirozeném prostředí a dozvědět se mnoho zajímavostí z jejich života. Ing. Oldřich Vojtěch, Ph.D. má na starosti jak vlčí výběh v Srní, tak jeleny a rysy v Návštěvnickém centru Kvilda. „Každý, kdo žije na Šumavě, má přírodu rád,“ říká.

 

Jaký je rozdíl mezi životem rysů v návštěvnickém centru a ve volné přírodě?

Rozhodně v tom, že zvířata u nás nemají takový prostor, ale ani přirozené nepřátele. Nemusejí se starat o potravu, takže jejich denní rituály jsou jiné – chybí jim lov i obcházení a hájení teritoria. Naším úkolem je ukazovat přírodu „pod lupou“, zájemce zblízka seznámit s tím, jak zvířata žijí, jaké jsou jejich přirozené reakce. Výběhy jsou mnohem větší než v ZOO, nejsou to žádné vysekané trávníčky, ale pravá šumavská příroda: skalky, houští, lesní terén.

 

 

Oldřich Vojtěch se narodil v roce 1970 v Písku, žije v Prášilech na Šumavě. Na Mendelově univerzitě v Brně vystudoval Fakultu lesního inženýrství a od roku 1994 pracuje v Národním parku Šumava. Je lesníkem – zoologem, na starosti má svůj lesní úsek a zároveň je zoologem v Návštěvnických centrech na Kvildě a v Srní. Svůj volný čas nejraději tráví v lese, nebo se věnuje včelaření. Je otcem dvou synů, kteří jdou „v jeho stopách“.

 

Máte zvířata ochočená?

Jsou to divoká zvířata a chceme, aby taková i zůstala. V žádném případě se nepokoušíme je ochočovat, ani nijak cvičit. Snažíme se, aby náš přímý kontakt s nimi byl minimální, rozhodně se s nimi nijak nemazlíme a udržujeme oboustranný odstup. I když plachost našim rysům zůstává, je o něco menší než ve volné přírodě, protože jsou na přítomnost návštěvníků zvyklí.

 

Mohli by rysi ve volné přírodě na člověka zaútočit?

Jen ve smrtelném nebezpečí. Strach z lidí, kteří jsou díky různým technickým vymoženostem vrcholovými predátory, mají zvířata v sobě zakódovaný. Respektují nás a snaží se nám vyhýbat – utéct nebo se „zneviditelnit“. Jdete třeba deset metrů od nich a nevšimnete si jich. Pokud mají sebemenší možnost úniku, utečou.

 

Návštěvnické centrum na Kvildě mělo být původně určené pouze jelenům. Proč se tu objevili i rysi?

Plánovalo se, že se zde budou chovat jeleni a černá zvěř. Výběh pro jeleny byl už postavený, a pak se stalo, že rys, později pojmenovaný jako David, byl u Filipovy Hutě jako čtyřměsíční kotě sražen automobilem. Našel ho jeden z místních obyvatel s poměrně těžkým zraněním, z něhož se zotavoval v naší záchranné stanici. Po dlouhém léčení už nebylo možné vypustit ho do volné přírody, proto jsme pro něj hledali umístění. Nakonec došlo k rozhodnutí, že místo výběhu pro divočáky se na Kvildě vybuduje výběh pro rysy.

 

 

Co speciálního bylo třeba udělat?

Zabezpečení se muselo přizpůsobit tomu, že rys je šelma, kočka, a umí výborně šplhat. Proto je plot vyšší, zalomený dovnitř, máme natažené ohradníky. Návštěvníci sledují zvířata z vyvýšené zastřešené pozorovatelny. Rys David tu už nežije sám, jeho družkou se stala rysice, přivezená z přírodního parku v německém Lohbergu.

 

Uvidí je lidé pokaždé?

Úplně jisté to není. Divoká zvířata jsou aktivní především brzo ráno a navečer. Doporučoval bych naplánovat si vycházku k rysům ráno kolem osmé nebo odpoledne po patnácté hodině. Kolem poledne se může stát, že je nezahlédnete. Zalezou a odpočívají. V současné době mají ve výběhu dvě skalky, plánujeme vybudovat ještě jednu vyšší – kočky, tedy i rysi, mají rádi vyvýšená místa, kde se vyhřívají a pozorují okolí. Kdo je bystrý pozorovatel, zahlédne alespoň špičky uší, které odněkud vykukují. Rysí výběh je přístupný bez omezení, i když je budova centra a cesta k jelenům uzavřena, vede k němu naučná stezka.

 

Takže můžeme mít smůlu…

Zvířata mají několikanásobně citlivější sluch, než lidé, hluk jim vadí. Vyplatí se opravdu pohybovat se tiše. Když někdo křičí a pobíhá, neuvidí nic a zkazí to i ostatním. Pro zájemce tu máme naučné panely a videa, v rysím výběhu je nainstalovaná kamera. Také pořádáme různé přednášky, těší nás, že zájem o ně je čím dál vyšší. Lidé si stále více začínají uvědomovat význam přírody, mají radost z možnosti setkat se se zvířaty v jejich přirozeném prostředí.

 

 

Je běžné potkat na Šumavě rysa?

Běžné to bývalo před dvěma sty lety, naštěstí dnes už je to při troše štěstí také možné. Pokaždé je to úžasný zážitek, to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V loňském roce bohužel dva rysi skončili pod koly aut. Pokud někdo vjíždí do Národního parku, musí si uvědomit, že je v divoké přírodě a měl by se pohybovat se zvýšenou opatrností. Rysi na konci 19. století vlivem civilizace ze Šumavy úplně zmizeli. S jejich opětným vypouštěním do volné přírody začali v roce 1975 Němci na bavorské straně, my jsme se přidali v roce 1982 vypuštěním prvních čtyř zvířat, dovezených z divočiny ve Slovenských Beskydech. Dnes se ve volné přírodě podle posledních sčítání pohybuje v pohraniční oblasti jihozápadních Čech, Bavorska a Rakouska zhruba sto deset rysů.

 

Jsou rysi nebezpečnými predátory nebo užitečnými regulátory?

Rozhodně jsou prospěšní a do přírody patří. Jakmile zmizí přirození predátoři, změní se celý ráz krajiny. Přemnoží se spárkatá zvěř, která způsobuje škody v lesním porostu. Návrat k přirozené rovnováze a obnově přírody stojí pak spoustu peněz a úsilí a ne vždy se povede. Výzkumy ukázaly, že největšími zabijáky zvěře nejsou predátoři, ale auta. Pod jejich koly zahyne během roku v naší zemi více než jeden a půl milionu různých zvířat.

 

Čím jsou tato zvířata zajímavá, co se o nich běžně neví?

Jsou to kočky. Jako všechny kočkovité šelmy chodí v přírodě raději po cestách, než by se prodíraly roštím. Když pozoruju doma chůzi našeho kocoura po zahradě, je to velmi podobné. Rysi nežijí v rodinných skupinách, jsou to samotáři. O mláďata se stará rysice, samec odchází. Možná se úplně neví, že shluky jejich skvrn jsou jedinečné, něco jako otisky prstů. Neexistují dva rysi, jejichž skvrny by byly stejné. Pokud se tedy podaří prostřednictvím fotopasti zachytit rysí kotě, je možné sledovat je po celý život. Díky tomu mají kolegové databázi rysů s jejich fotografiemi.

 

 

Existují i nějaké mezinárodní projekty ochrany a monitorování rysů?

Existují. V současnosti se účastníme projektu v programu Interreg Central Europe s názvem 3Lynx, ale vzhledem k poloze nejvíce spolupracujeme s bavorskými kolegy, česká a německá část Šumavy je v kontextu ochrany přírody brána jako jeden celek. Za spolupráci s německými zoology jsme dokonce získali evropské ocenění. Různé výzkumné úkoly řešíme dohromady, zvířata hranice nerespektují…

 

Mohl byste nám blíže představit obyvatele rysího výběhu na Kvildě?

Kocour se jmenuje David a je mu sedm let, rysí kočka pochází z Německa a dostala jméno Kate. Abych byl upřímný, já ta jména nepoužívám. Nejsou to domácí mazlíčci, jsou to divoká zvířata a přál bych si, aby to tak zůstalo. Není naším úkolem, abychom tu měli nějaký „cirkus“, ale opravdovou přírodu. Velmi dobře si na sebe zvykli, žijí tu spolu už třetím rokem. Rysice má antikoncepci, nechceme rysy chovat, protože podle veterinárního zákona se zvířata, chovaná „za plotem“, kromě velmi specifických výjimek nesmí vypustit do volné přírody, ale pouze do nějakého podobného zařízení.

 

Jaké jsou výhody a nevýhody života „vašich“ rysů?

Jejich život je jednodušší v tom, že mají pravidelnou stravu, veterinární péči. Daň za to je menší území, ale vzhledem k tomu, že ani jeden z nich ve volné přírodě nevyrůstal, nemyslím, že by jim to vadilo. Žijí si svůj spokojený život, jsou aktivní, loví myši či ptáky, kteří vstoupí do jejich teritoria. Jsou v dobré kondici, mají lesklou srst, pokud by nebyli v pohodě, určitě bychom to poznali. Očkujeme je, jejich zdravotní stav pečlivě hlídáme. Prostřednictvím kamer máme o nich dokonalý přehled. Ve volné přírodě se rys dožívá přibližně dvanáct let, v zajetí je to o něco déle.

 

 

Čím je krmíte?

Zvěřinou, odřezky, občas dostanou i celé zvíře, což je pro jejich stravu důležité. Spořádají každý kilo masa denně, v neděli mají půst. Všechno maso, které se k nim dostane, musí být veterinárně překontrolováno. Ve volné přírodě loví myši, veverky, srnčí zvěř atd. Srnčí zvěř v Národním parku nelovíme, „necháváme“ ji rysům.

 

Jak vy sám jste se k této práci dostal?

Jsem lesník – zoolog. Původně jsem v Národním parku pracoval jako lesnický entomolog a věnoval se kůrovci, protože orkán Kyril v roce 2007 tuto problematiku nastolil. Zároveň jsem jako zoolog pomáhal kolegům s monitoringem tetřevů a dalších zvířat. Když jsem se později stal zoologem v návštěvnických centrech, tyto zkušenosti se mi hodily. Rysi, které jsem dostal na starost, mě ničím nezaskočili. Spolupracujeme se zoologickými zahradami v Plzni a Ústí nad Labem, s veterináři, případné problémy s nimi mohu konzultovat, ale zatím to nebylo potřeba. Zvířata jsou v pořádku, a to mi dělá radost.

 

Kdo vás přivedl k lásce k přírodě?

V naší rodině je několik generací lesáků. Vyučil jsem se dřevorubcem ve Vimperku, dodělal si maturitu a vystudoval lesnickou fakultu. Po studiu jsem se vrátil na Šumavu, kde jsem našel svůj domov, je to už dvacet pět let. Rád fotografuji přírodu – zvířata, hmyz, dnes se věnuju včelaření. Oba mí synové plánují studia i práci spojit s přírodou a lesem. Manželka, přestože má uměleckou školu, pracuje jako strážkyně v Národním parku. Lásku k přírodě máme „pod kůží“, jako každý, kdo na Šumavě žije.

 

Autorka: Eva Procházková, Foto: Oldřich Vojtěch a autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test