český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Konec filosofie v Čechách?

Název dnešního češtinářského okénka je sice aluzí na slavný film z roku 1993, který je součástí tzv. básnické série, oblíbené snad u všech generací českých diváků, ovšem namísto poety se tu budeme zabývat filozofy a filozofií.

 

Hned na úvod musím zažehnat možné obavy, jež by mohl námi zvolený titulek vzbudit, totiž že bychom snad v našich končinách přicházeli o učence, kteří svůj život zasvětili bohulibému humanitnímu oboru jménem filozofie, nebo že by u nás filozofie jako taková přestala být pěstována. Pod naším drobnohledem se totiž ocitl jeden pravopisný jev, jenž je spjat se slovy filozof, filozofie, filozofický, a to psaní s/z v cizích slovech.

 

Pravidla českého pravopisu dříve a nyní

Podle současných Pravidel českého pravopisu jde o slova v češtině již zcela zdomácnělá, v nichž se původní, etymologicky náležité s přepisuje jako z, a to ve shodě s českou výslovností. Kromě výše zmíněných slov se daná poučka týká řady dalších výpůjček, jež byla převzata zejména z řečtiny a latiny, např. azyl, epizoda, fantazie, próza. V rámci těchto výrazů byl – zjednodušeně řečeno – aplikován tzv. výslovnostní princip, kdy se grafická podoba slova snaží co nejvěrněji zachytit jeho výslovnostní podobu. Daná zásada je pro uživatele češtiny výhodná – poučka „piš, jak vyslovuješ“ je jednoduchá a dobře zapamatovatelná, navíc tak došlo ke kýženému sjednocení zápisů u výrazů téhož typu.

V dřívějších dobách se vedly sáhodlouhé debaty o pravopisu slov jako filosofie/filozofie, gymnasium/gymnázium, museum/muzeum aj., přičemž na straně staršího úzu, tj. zápisů s písmenem s, stály mnohdy výrazné osobnosti našich dějin. Například Pavel Josef Šafařík chtěl uchránit spisovný jazyk před novátorstvím, v případě jmenovaných výrazů se odvolával na jejich zápis v klasických jazycích, v nichž měly své kořeny. Také Josef Jungmann ve svém monumentálním Česko-německém slovníku u slov filozof, filozofie upřednostnil starší pravopis, tedy filosof, filosofie, nicméně v rámci příkladů na daná slova, byť řídce, cituje též podoby novější.

Písmeno v rámci cizojazyčných výpůjček tak do spisovné češtiny pronikalo ve větší míře až v průběhu 20. století, a to pozvolna a nesystematicky. Například Pravidla z roku 1957 zavedla psaní se z u slov jako analýza, fyzika, organizace aj., úprava se však netýkala slov filosofie, gymnasium, president, universita. Důvod pro vyčlenění daných výrazů se nám zdá dnes úsměvný – šlo o snahu vládních kruhů zabránit tomu, aby se hlava státu psala „plebejsky“, tj. prezident, ovšem danou jednotlivinu bylo nutno opřít o další výjimky, jež by uchovaly starší s (a jež by svým významem – viděno tehdejší politickou ideologií – vyčnívaly nad ostatní „obyčejná“ slova). K nápravě došlo v 70. letech, kdy se i tato slova dočkala novějšího z.

 

Kde je zakopán pes?

V případě filozofie a filozofů se dodnes ozývají hlasy, které volají po návratu k původnímu způsobu psaní. Důvodem je zastření pravého významu těchto složenin. Jejich základem jsou řecká slova filein ‚milovat‘ a sofía ‚moudrost‘, řecké podstatné jméno filosofía je tak možno přeložit jako ‚láska k moudrosti/vědění‘. V řečtině však existuje také slovo zofos, jemuž odpovídá český ekvivalent temnota. Zápis filozofie by tak bylo možno mylně interpretovat jako ‚láska k temnotě‘, což je de facto opakem pravého významu.

Z toho důvodu nebyla výše popsaná pravopisná úprava přijata vstřícně zvláště v odborném prostředí. To můžeme vysledovat nejen v množství diskuzí, jež jsou dohledatelné třeba na internetu, ale také v názvech kateder nebo odborných časopisů zaměřených na daný humanitní obor, které se někdy drží staršího úzu, popřípadě v nich obě podoby, tj. se s a z, kolidují.

Tvůrci Pravidel však mysleli i na tyto případy. V dané příručce se píše, že slova úzce odborná lze „při odborném a vědeckém užití“ psát původním pravopisem.

Pokud tedy někdy uvidíte napsané filosof, filosofie, mějte na paměti, že nemusí jít nutně o chybu, ale že možná jde o záměr pisatele usouvztažnit tato slova s původní ‚moudrostí‘. V textech nevědeckých však doporučujeme volit novější, tj. počeštěný pravopis se z.

Jak bylo ukázáno, některá slova, respektive jejich pravopisná podoba, prošla zvláštními peripetiemi. Bez zajímavosti nejsou osudy řady dalších slov, která běžně užíváme, aniž bychom tušili, jak pozoruhodný byl jejich vývoj. A co teprve proměny pravopisných systémů jako takových! Tyto výpravy do minulosti našeho jazyka a pravopisu mohou být dobrodružnější než slavné broučkiády…

 

Autor: Marta Šimečková, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test