český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Pravoslaví nám není cizí

Pravoslaví máme většinou spojené se zeměmi na východ od nás, není to ale zcela správné. České země skrze cyrilometodějskou tradici mají k východu duchovní vazbu a na našem území působí samostatná česká pravoslavná církev. Právě do dějin českého pravoslaví dnes nahlédneme.

 

Název pravoslavný neboli ortodoxní se obvykle používá pro církve pocházející z křesťanského východu. Pravoslavní dnes ale působí doslova po celém světě. Význam tohoto označení – tedy odkaz k „pravému slavení (Boha)“ zahrnuje do svého obsahu jak označení původnosti neporušené jednoty a apoštolské posloupnosti od doby Kristovy do doby ekumenických sněmů, tak odkaz k tradici nerozděleného křesťanství prvého tisíciletí. Samozřejmě i vyznání, že jedinou hlavou těla církve je Ježíš Kristus.

 

Cyril a Metoděj

Nejranější dějiny pravoslavné církve u nás jsou spojeny s misií sv. Cyrila a Metoděje, kteří k nám přišli z Cařihradu a přinesli bohoslužebný a kanonický řád východní církve. Po smrti Metoděje roku 885 byl tento řád papežem Štěpánem V. zakázán. Žáci slovanských apoštolů byli nuceni odejít ze země, a kam přišli, zavedli řád východní církve.

Naše domácí pravoslaví navazuje na cyrilometodějské dílo a považuje se za jeho pokračování. Podle samotných pravoslavných: „Ryze křesťanský postoj věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje k misijní práci před tisíci lety se stal uznávaným a nepřekonaným modelem křesťanské misie, silným pramenem ovlivňujícím utváření lidového modelu národní a státní svébytnosti, národních ideálů našich vzdělanců. Odkaz jejich díla se nesmazatelně vtiskl hluboko do vědomí našeho lidu, neboť duchovní hodnoty jsou nehynoucí.“

 

 

Duchovní proud národního obrození

Ve východní části dnešní Slovenské republiky trvala pravoslavná církev díky vlivu Kyjevské Rusi až do 17. století, kdy byla roku 1649 vídeňským dvorem, jezuity a feudály zavedena unie s Římem. Pravoslavní tuto událost vnímají dodnes jako velkou křivdu. V Čechách duchovní tradice pravoslaví zanikla, ale i v nejtěžších chvílích si český národ dovedl uchovat národní jazyk, a ten se stal základním předpokladem vzniku národního obrození, které se – alespoň v chápání českých pravoslavných – odrazilo i v opětovném zájmu o pravoslavnou víru, opírajícího se o domácí slovanskou tradici. S národním obrozením ožívaly totiž potlačované ryze lidové a národní tradice.

Existence staroslovanské písemnosti ve světě, a též dříve u nás, láska k národu a jeho dějinám vedly například římskokatolického kněze Josefa Dobrovského k vědeckému zájmu o staroslovanštinu a zároveň o nejstarší literární památky u nás – legendy o svatém Cyrilovi, svatém Metodějovi, svaté Ludmile, svatém Václavovi, svatém Prokopovi a dalších. A tak se na samém počátku 19. století formuje vedle protestantských vyznání též z řad římskokatolické církve široké národní hnutí, které se na všech frontách – kulturní, náboženské, vědecké, politické snaží pozvednout český národ. Dochází též k obrození pravoslaví. V revolučním roce 1848 sloužil srbský pravoslavný kněz na nynějším Václavském náměstí v Praze manifestačně za velké účasti lidu pravoslavnou svatou liturgii. V roce 1869 někteří přední čeští politici a kulturní představitelé při příležitosti národopisné výstavy v Moskvě navazují styky s představiteli ruského pravoslaví. V té době se již stále zřetelněji objevují snahy po obnovení slovanského křesťanství pravoslavného v českém národě.

 

Smrt za protektorátu

Po svatém Cyrilovi a Metodějovi, prvním biskupem a jejich následovníkem po tisíciletí, byl český a moravskoslezský biskup Gorazd (na obrázku), vlastním jménem Matěj Pavlík, nesoucí symbolické jméno jednoho z jejich žáků. Vysvěcen byl 25. září 1921 v srbském Bělehradě. V meziválečném pro pravoslaví nepříznivém ovzduší se mu podařilo položit základy pravoslavné církve v Čechách, na Moravě a částečně i na Slovensku, postavit z vlastních církevních prostředků i nové chrámy. Navázal na bratrské styky se sesterskými východními církvemi a ekumenické styky s protestantskými církvemi, zvláště s episkopální v Americe a anglikánskou církví v Anglii. Pravoslaví považoval biskup Gorazd za plodnou formu křesťanství a byl přesvědčen o jeho významném poslání v ekumenickém hnutí.

 

 

V době okupace a války tato malá církev ukázala, jak pevně je spjata s českým lidem a národem a jak patří k jejím vlastnostem bojovnost, hrdinství a obětavost pro věci spravedlnosti. Poskytnutím úkrytu atentátníkům na Heydricha a jeho odhalením byla zasazena rodící se církvi velká rána. Dne 4. září 1942 byli biskup Gorazd, představený katedrálního chrámu Václav Čikl, duchovní dr. Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonnevend zastřeleni. Jejich rodiny spolu s dalšími zahynuly v koncentračním táboře, pravoslavní kněží byli posláni na nucené práce, církev zakázána, majetek konfiskován.

 

Poválečná obnova

Po válce byla církev bez českého biskupa, byla slabá a vyčerpaná. Pravoslavní duchovní, kteří přežili hrůzy války, měli velké odhodlání pokračovat v započaté cestě. Měli také dobré předpoklady. Bylo zde okolo 20 tisíc pravoslavných věřících v Gorazdově české a moravskoslezské eparchii.

V roce 1947 se vrátilo do Československa z Volyně z tehdejšího Sovětského svazu na 40 tisíc Čechů, většinou pravoslavného vyznání, kteří z ekonomických důvodů emigrovali z Čech do Ruska na konci 19. století.

Dnešní pravoslavná církev, obnovená po druhé světové válce, je samostatná. Po vytvoření českého a slovenského státu roku 1993 působí nadále jednotně v obou nových republikách s řádnou registrací. Právnickou osobou v České republice je však Pravoslavná církev v českých zemích a právnickou osobou ve Slovenské republice je Pravoslavná církev na Slovensku.

 

Organizace a vyhlídky
Pravoslavná církev má čtyři eparchie: Pražskou, Olomoucko-brněnskou, Prešovskou a Michalovskou. V čele každé eparchie je biskup. Nejvyšším představitelem církve je arcibiskup-metropolita, ten je momentálně v Prešově. Budoucí kněží studují na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity v Prešově, na jejím detašovaném pracovišti v Olomouci a v zahraničí. Pravoslavná církev vydává měsíčník Hlas pravoslaví (česky), Odkaz sv. Cyrila a Metoda (slovensky a ukrajinsky) a kalendář – ročenku (česky a slovensky). Je členkou Světové rady církví, Konference evropských církví a mezinárodní organizace pravoslavné mládeže Syndesmos.

 

 

Představitelé církve sami říkají o své církvi následující: „O pravoslavnou církev se lidé začínají více zajímat, vnímají bohatství pravoslavné teologie, náboženské filozofie, umění a spirituality. Vidí, že pravoslavná církev i přes vyčerpanost a oslabené síly se snaží bdít nad neporušeností apoštolské a cyrilometodějské tradice. Chceme si zasloužit trvalé místo po boku všech demokratických sil nové České republiky a podílet se na státnosti, kultuře a duchovnosti našeho národa stejně jako to dělala jedna, svatá obecná, apoštolská církev na úsvitě našich dějin v období svatých Cyrila a Metoděje. Jsme přesvědčeni, že pokáním a láskou vznikající problémy postupně vyřešíme.“

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test