český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Ředitel školy, který vyhrál sázku z kategorie sci-fi

V Dobřanech, malé obci v kraji pod Orlickými horami, kde žije kolem sto třiceti obyvatel, navštěvuje základní školu sto osmdesát žáků. Jak je to možné? V čem je škola Trivium Plus jiná a s čím teď „bojuje“, hovoří její ředitel Jan Grulich (na snímku). Kdysi tady sedával v lavici coby žák. Nyní vládne celé soukromé škole.

 

 

Můžete se podělit o nejstarší vzpomínku spojenou se školou v Dobřanech?

Nastoupil jsem do dobřanské školy až v páté třídě, protože v Sedloňově, kde bydlím, fungoval ještě první stupeň. Těšil jsem se, až budu do třídy chodit se svým nejlepším kamarádem z dětství, se kterým jsem chodil i do hudebky a do kostela. Právě zkušenost z kostela zřejmě zapříčinila jednu z prvních vzpomínek, kdy ten kamarád vedl nástup na tělocvik: „Soudruhu učiteli, chlapci z páté a šesté třídy jsou nastoupeni k tělesné výchově v počtu dvaceti žáků, ámen.“ Soudruh byl naštěstí tolerantní i k jiným ideologiím.

 

Navštěvují ji taky vaše děti?

Mám tři děti, všechny do Dobřan chodily, dvě už jsou na střední škole.

 

Studoval jste doma i v zahraničí. Jste patriot, že jste se vrátil tzv. domů?

Tehdy jsem to zřejmě ještě tak nevnímal. Měl jsem to štěstí, že jsem se uživil, kdekoli jsem byl. V Dobřanech pracuji neplánovaně už dvacet let a myslím, že jsem se už patriotem stal. Baví mě ta výzva dokázat, že dobré školství není jen doménou velkých měst a velkých financí, ale dá se vybudovat i v malinké vesnické škole v Orlických horách.

 

Po několika letech role pedagoga jste převzal otěže vedení školy. Bylo to těžké rozhodnutí nebo jste vůdčí typ?

Myslím, že jsem spíš trochu vizionář a snílek. O svých vůdčích vlastnostech jsem vůbec neuvažoval. Spíše jsem měl jistou vizi, kam bych chtěl školu po několika letech dovést, a kolegové začali postupně mé vizi věřit. Přibývající počet žáků a jejich úspěchy nám každý rok potvrzují, že jdeme správným směrem. Když měla škola dvaasedmdesát žáků, se starostou jsem se vsadil, že bude mít jednou více žáků, než má obec obyvatel. Že tuto sázku opravdu vyhraju, bylo tehdy spíš sci-fi.

 

 

Za dobu vašeho ředitelování se zvýšil počet žáků o sto padesát procent, takže v obci se sto třiceti obyvateli chodí do základní školy sto osmdesát dětí. Kde je podstata zájmu?

Bohužel, toto nelze jednoduše popsat. Řízení a budování školy se skládá ze stovky dílků, ze kterých sestavujete obraz. Nesmíme však zapomenout na opravdovou podstatu školy, a tou je dítě, žák. Někdy mám totiž pocit, že se ve školách upřednostnily papíry, legislativa, plány a že zapomínáme, že hlavním bodem jsou děti. A co víc, často nabývám pocitu, že v mnohých školách jsou učitelům a vedení děti trochu na obtíž a že děti učitele zbytečně od papírování vyrušují. A úplně nejvíc jsou na obtíž ty, které neseřadíte do zástupu hodných „šprtů“. Takže si myslím, že rodiče i děti vycítili, že nám o ně jde. Že vše děláme pro děti a máme opravdu velkou radost z každého vzdělaného žáka, který opustí naši školu připraven do dalšího života.

 

V čem je vaše výuka jiná?

Neřekl bych, že je naše výuka v něčem podstatném odlišná. Jde spíše o to, že se opravdu zamýšlíme nad tím, aby byla efektivní. Před několika lety jsme si dali například za cíl, zlepšit výuku angličtiny. Začali jsme tedy angličtinu používat i v jiných hodinách, snažíme se motivovat děti k učení, povzbuzujeme je ke sledování filmů s titulky, píšeme jídelníček v angličtině, zavedli jsme hodiny konverzace, kdy děti jen mluví, našli jsme v Belgii partnerskou školu, se kterou pořádáme výměnné pobyty. Minulý rok jsme přijali rodilého mluvčího, který učí anebo jen tráví čas v družině a povídá si s dětmi anglicky, cestujeme po Evropě atd. Výsledky této snahy jsou opravdu znát a mnoho žáků se již na základce naučí dobře anglicky. Ale záleží hlavně na jejich píli a samozřejmě i trochu na drilu. Takto můžeme pokračovat v každém předmětu, čeká nás ještě spoustu práce, abychom se zlepšili.

 

Děti bývají během vyučování i o přestávkách hodně venku. Vyznáváte heslo: Ve zdravém těle, zdravý duch?

Byl by hřích nevyužít nádhernou přírodu Orlických hor, kterou máme okolo. Městské školy nakupují softwary a modely rostlin za statisíce, my máme přírodovědnou laboratoř všude, kam oko dohlédne. A zcela vážně jsem přesvědčen, že přestávka je velmi důležitou součástí výuky. Pokud nabídnete žákům dobré aktivity o přestávce – proběhnou se, protáhnou, zahrají si na piano nebo venku ping-pong, změní činnost, odlehčí hlavu, rozproudí krev – další hodinu podají daleko lepší výsledky, než kdyby seděli ve třídě s mobilem v ruce.

 

Stále běháte s Emilem?

Stále, za každého počasí (na snímku) a doufám, že nám to dlouho vydrží. A nejvíc doufám, že začnu s Emilem běhat i já. I když je to celkem frustrující, když vás o parník předběhne prvňák.

 

 

Jiná škola se neobejde bez „jiných“ pedagogů. Nemáte nouzi o takové učitele?

Nouze o schopné lidi je vždy. Ale zatím se nám daří nacházet dobré kolegy. A většina z nich v pozitivním smyslu podlehne atmosféře dobřanské školy a vydají se stejným směrem.

 

Škola prochází zásadní přestavbou, kterou jste připravovali deset let. Přibližte nejdůležitější body finančně náročného projektu…

Budova školy, kterou jsem kdysi navštěvoval, měla jen šest tříd. Hodně velkými kompromisy jsme ve škole vytvořili tříd devět a dokonce učebnu informatiky. Šatny, třídy, jídelna byly však malé a praskaly ve švech. Kvůli malé budově jsme v posledních letech odmítli spoustu žáků. Rozhodli jsme se tedy pro stavbu celého patra. Díky této přestavbě vzniknou čtyři nové kmenové učebny, které již svou velikostí budou odpovídat standardu, tři odborné učebny, výtah pro vozíčkáře, učebna pro integrované žáky, kreativní učebna, odpovídající školní jídelna a zároveň školní aula, větší šatna, prostory pro družinu, atd.

 

Jedna věc je rozšíření kapacity školy, druhá současné zabezpečení výuky. Kde všude probíhá?

Tak toto byl celkem oříšek. Sehnat během dvou měsíců „ubytování“ pro sto osmdesát žáků, zajistit teplo, světlo, prostory a dokonce i školní kuchyň a jídelnu ve dvou malinkých obcích, to byla skutečně pořádná výzva. Naštěstí díky obrovské vstřícnosti obce Bystré, Církve bratrské v Bystrém a rodině Švorcových a autoklubu v Dobřanech se tento malý zázrak podařil. Takže výuka probíhala v kostele, ve staré škole, v baru i na autokrosovém závodišti. Ředitelnu jsem měl v časoměřické věži a sborovna byla v bývalé vrátnici.

 

Neočekávané komplikace způsobila na stavbě letošní zima. Co se stalo?

Chumelilo. Nad školou se postavila provizorní střecha, aby do ní nezatékalo a práce mohly pokračovat i v zimě. Bohužel se pod tíhou sněhu střecha zbortila, takže škola protekla a práce se zdržely.

 

 

V médiích je možné zaznamenat různé druhy pomoci, které se vám dostalo a dostává. Jak to bylo s klavírem Republika?

Klavír Republika je jeden ze série zázraků, které vám dodávají motivaci a sílu v náročném období. Měl jsem schůzku s tatínkem jednoho našeho žáka a probírali jsme možnosti, kde hledat sponzory pro stavbu školy. Tento tatínek navštívil paní Zuzanu Ceralovou Petrofovou a vyprávěl jí o škole a našem projektu. Zrovna v tu samou dobu firma Petrof dokončovala výrobu unikátního a nádherného piana Republika ke stoletému výročí republiky a paní Petrofová se rozhodla, že piano vydraží ve prospěch naší školy. Firma WLC Park s. r. o. uhradila náklady na výrobu nástroje a piano se vydražilo na charitativním galavečeru časopisu Forbes v Rudolfinu za jeden milion korun. Některé příběhy opravdu znějí jako pohádka aneb Jak si vesnický ředitel koupil smoking a s několika dětmi ze školy vystoupil na pódium v Rudolfinu před nejbohatší Čechy…

 

Kdo další vám v tomto směru pomohl?

Pomáhá opravdu velké množství lidí, kterým vzdělávání není lhostejné. Sami rodiče přispěli na transparentní účet více než milionem korun, výrazně a velkoryse pomohla nadace Zeměkvět, přispívají firmy v okolí, krajský úřad, obce, pořádáme benefiční koncerty, divadelní představení, dražby atd. Úžasné jsou příběhy, kdy někdo zavolá, že o nás četl a že nám chce darovat prostředky nebo pomoci shánět sponzory. Díky tomuto velkému úsilí se nám podařilo za deset měsíců nashromáždit šest milionů korun.

 

Nikdy jste nezapochyboval o konečném úspěchu projektu?

Nebyl den, ve kterém bych nepochyboval. Mám školu rozesetou po okolí, snažíme se, aby vše bylo zabezpečeno, skoro každý den chodím na stavbu, řešíme komplikace náročné přestavby, učím, žebrám, papíruju. To už ráno začíná tím, že pochybujete, zda bylo vůbec rozumné vstát z postele. Na druhou stranu, mám skvělé kolegy, kteří moc nereptají na polní podmínky a nízké platy, podporu rodiny, rodičů žáků, obce Dobřany a starosty, poctivou stavební firmu.

 

Nebudete se nudit, když stavba skončí a žáci začnou využívat nové prostory?

Hrozně se těším na dobu, kdy se budu nudit. Už aby to bylo! Nicméně, moje práce je předurčena k tomu, že se asi nebudu nudit nikdy. Když jsem školu přebíral jako ředitel, řekl jsem si, až nebudu už mít škole co dát, tak odejdu. Teď se trochu obávám, abych vůbec stihl do důchodu splnit všechny plány, které se mi honí hlavou.

 

Autorka: Dana Ehlová, Foto: archiv Jana Grulicha

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test