český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Vila, která spojuje jména Beneš, Fierlinger a Topolánek

Zdánlivě tři nespojitelná jména – Edvard Beneš, bratři Zdeněk a Otokar Fierlingerovi a Mirek Topolánek. Jedno mají společné: zapsali se do historie jedné vily, původně letního sídla druhého československého prezidenta Edvarda Beneše a jeho manželky Hany na břehu Lužnice v Sezimově Ústí.

 

 

Vila Hany a Edvarda Benešových (na snímku) byla postavena v letech 1930 až 1931 podle projektu architekta Petra Kropáčka. Benešovi (na snímku) společně se svými přáteli Fierlingerovými a Strimplovými koupili už na sklonku dvacátých let veliký pozemek v Sezimově Ústí u soutoku Lužnice a Kozského potoka. Na něm postavili tři vily, pro každou rodinu jednu. Benešovi koupili větší část parcely, jejich přátelé měli menší pozemky. A dlouho mezi nimi nebyly žádné ploty, všechny tři rodiny se navzájem navštěvovaly. Muži společně řešili státní záležitosti, když se přidaly manželky, sportovalo se, diskutovalo nebo zahradničilo…

 

 

Přátelé si postavili domy vedle sebe

Pojďme si nejprve představit ony rodiny Fierlingerových a Strimplových.

Zdeněk Fierlinger se mohl stát jednou z nejuznávanějších osobností českých dějin. Byl vysokým sociálně-demokratickým a později komunistickým funkcionářem, československým premiérem v letech 1945–1946. Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948. S Benešem úzce spolupracoval od konce první světové války až do roku 1939. Za první republiky byl Fierlinger postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance a později velvyslance v SSSR. V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem. Po návratu do Prahy v roce 1945 už si s prezidentem moc nerozuměli a tehdy nechal Beneš mezi parcelami postavit plot. „Rozdupat ho jako hada! Ten musí viset na nejbližším stromě!“ řekl prý Edvard Beneš v březnu 1948 na adresu svého někdejšího přítele.

Ludvík Strimpl byl český malíř, grafik, ilustrátor, legionář a diplomat. Jeden z nejbližších spolupracovníků Beneše už v exilu za první světové války. Ve dvacátých letech působil jako vyslanec v Belgii a pak se stal přednostou diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí. V této funkci působil až do své smrti. Zemřel předčasně roku 1937 na následky komplikací po operaci slepého střeva. Roku 1907 se v Praze oženil se studentkou malířství Jiřinou Matějíčkovou a později se jim narodila dcera Eva. Jiřina, nyní již Strimplová, se ve třicátých letech stala důvěrnicí Hany Benešové.

 

 

Chtěli venkovské stavení ve francouzském stylu

Ale vraťme se k samotné vile. Projektant neměl jednoduchou práci, Benešovi jak do projektu a pak i do stavby dost zasahovali. Podle jejich představ měl dům připomínat venkovská stavení z jihu Francie, přáli si hladké zdi a nízké střechy a hlavně místnosti s velkými okny, aby bylo všude hodně světla. Nastěhovali se v roce 1931 a byli v novém domě spokojeni. 

„Obytné a užitkové prostory byly v dvoupodlažním domě rozloženy do dvou členitých křídel. Společenské a obytné místnosti byly umístěny na jihozápadní stranu, v křídle situovaném k Lužnici. Prostorné světlé místnosti měly hladké stěny, pouze v obytné hale a v pracovnách obsahovaly niky s poličkami. Strop obytné haly dekorovaly dřevěné trámy a strop Benešovy pracovny měl celodřevěné obložení. Neokázalé, účelné schodiště vedoucí z vestibulu zdobil v patře dřevěný sloupek,“ stojí v popisu. Dům měl pískově žlutou omítku se zeleným nátěrem okenic. To přirozeně kontrastovalo s travnatou plochou i listnatými a jehličnatými dřevinami v okolní zahradě.

V roce 1935 se Beneš stal prezidentem a úředníci z Hradu mu naznačili, že jako hlava státu by měl mít důstojnější sídlo. Prezident totiž v domě často přijímal i zahraniční návštěvy. Na naléhání okolí se Benešovi o dva roky později rozhodli vilu dostavět. Podle projektu architekta Otokara Fierlingera byl přistavěn na severozápadní fasádu nový trakt se sallou terrenou a terasu před jihozápadním průčelím zastínila obloučkovitá lodžie.

Opět se objevuje jméno Fierlinger, tentokrát Otokar, bratr Zdeňka. I on patřil do diskusního „kroužku“ v Sezimově Ústí.

 

 

Čapkova studánka

V okolí hlavního vstupu do vily je jednoduchá zahradní úprava podle Otokarova návrhu. „Studna zde tvořila okrasný a funkční doplněk travnaté plochy. Obdélným zahradním parterem začínala soukromá část. Součástí parteru, založeného v prostoru mezi vilou a tenisovým kurtem, byla menší vodní nádrž,“ čteme v popisu zveřejněném na webových stránkách Úřadu vlády ČR.

U terasy vily byl zahradní bazén. A u toho se musíme zastavit. Bazén měl vyústěný přepad ve svahu pod parkovou cestou. Tam bylo věčně bahno a Benešovi ani jejich zahradník si s tím nevěděli rady. Jednou, když byl na návštěvě Karel Čapek, mu to paní Hana ukazovala. Čapek chvíli koukal, několikrát zmíněné místo prošel a pak řekl, že by to mohla vyřešit zídka se sokly. Tam že by se voda shromažďovala a hromadila se jen v jednom místě. Majitelé poslechli a nechali to tak udělat. A fungovalo to. Benešovi pak místo pojmenovali Čapkova studánka (nahoře na snímku).

Ve svahu nedaleko studánky bylo založeno rozsáhlé alpínum (dole na snímku). To bylo chloubou paní prezidentové, která dokázala denně kolem skalky pracovat několik hodin. Občas jí pomáhal i manžel. Vždy ale hezky oblečený. Potrpěl si na bílou košili i bílé nebo světlounce šedé kalhoty. A v tom prý se klidně pustil i do rytí záhonů. Zahradničení se pro manželský pár stalo jednou z hlavních relaxačních činností.

 

 

V rozmanitých zahradních zákoutích vznikly drobné architektonické stavby: altány, pergola. Cestičky, citlivě vedené rozlehlým areálem, propojovaly jednotlivé objekty s prostory pro meditaci a sport. Na pozemku byl tenisový kurt, na Kozském potoce malé přístaviště pro loďky. Jeden z altánů, blíž k řece, sloužil jako převlékárna před koupáním. To vše využívali jak domácí, tak i jejich sousedé návštěvy.

 

Prezident si vybral místo věčného spánku

Edvard Beneš byl po boku Tomáše Garrigue Masaryka jedním z vůdců prvního československého odboje a zakladatelů první Československé republiky. V letech 1918–1935  stál vedle Masaryka v roli ministra zahraničí. Jako prezident dvakrát abdikoval, poprvé v roce 1938 pod tlakem po uzavření Mnichovské smlouvy, podruhé 1948 v reakci na ovládnutí státu komunistickou stranou.

 

 

Ve své vile 3. září 1948 zemřel. Už rok předtím se před rodinou a spolupracovníky netajil přáním, aby byl pohřben ve své milované zahradě. Místu, které si vybral (na snímku), se odpradávna říkalo Kazatelna, neboť z pahorku podle lidové pověsti promlouval k věřícím Jan Hus.

Rakev s ostatky druhého československého prezidenta byla do hrobu uložena 10. října 1948. V hrobě je od roku 1975 uložena také urna s popelem Hany Benešové.

Prezidentova hrobka byla během života Hany Benešové přístupná veřejnosti. Nový vlastník nemovitosti – Úřad předsednictva vlády ČSSR – v roce 1975 přístup k hrobu uzavřel. Tento stav trval až do 24. března 1990, kdy se veřejnosti brána do zahrady opět otevřela.

 

Mirek Topolánek dal pokyn: Dejte Vilu do původního stavu

Úřad předsednictva vlády ČSSR, do jehož vlastnictví byl objekt převeden v roce 1975, nechal vilu značně přestavět na vládní rezidenci. Dům dostal světle hnědou omítku a okenice hnědou barvu. Radikální úpravou prošly i společenské prostory vily. „Z původního zařízení zůstala zachována kachlová kamna v prezidentově pracovně, některé vestavěné skříně a prostor schodiště z vestibulu do patra. Vila získala nové rozvody elektřiny, vody a kotelnu. Na zahradě, naproti tenisovému kurtu, byl vybudován vyhřívaný bazén se šatnami,“ čteme na vládním webu. Z knihovny a prezidentské pracovny se stala velká zasedačka, stěny dostaly lesklou emailovou barvu. Politici a úředníci tam jezdili i na rekreaci.

Záchrana vily přišla v roce 2000. Ministerstvo kultury prohlásilo někdejší sídlo Edvarda Beneše za kulturní památku. A teď se dostáváme ke třetímu jménu – Mirek Topolánek. Právě on jako předseda české vlády nechal vilu přestavět zpátky do původní podoby z třicátých let. Posloužily k tomu dobové fotografie a projekty. Fasáda dostala opět žlutou barvu a okenice znovu zelenou. Podle projektového týmu architekta Orlina Ilinčeva se i společenské místnosti v přízemí domu vrátily do stavu, ve kterém je Benešovi opustili.

Vila dnes slouží jako reprezentační prostory předsedy vlády. Často tam na víkendy jezdíval do apartmánu Bohuslav Sobotka. Vládní byt je nepřístupný a není bez zajímavosti, že jej často užíval Jan Masaryk. Ten měl jako jediná návštěva privilegium mít vždy stejný pokoj zařízený podle vlastního přání.

Jako památník Hany a Edvarda Benešových je vila otevřena i pro veřejnost. Letos je přístupná každou sobotu a neděli až do konce října s výjimkou července a srpna. Prohlídka je možná jen s průvodcem a je nutné se předem objednat na webu české vlády. Uvnitř vily se nesmí fotit, zato v parku se dají zaznamenat krásná zákoutí, barevná skalka nebo třeba Čapkova studánka.

 

Autor: Alois Žižka, Foto: autor a Úřad vlády ČR

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test