český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Barevné deníky a tragický osud Jiřího Ortena

V české literatuře zaznamenala poezie Jiřího Ortena neobyčejný ohlas. Pozornost však nepřitahuje jen Ortenovo dílo, ale i básníkova předčasná smrt, od které uplyne 1. září 78 let. Zemřel jako dvaadvacetiletý.

 

Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein, pocházel z asimilované židovské rodiny. Narodil se 30. srpna 1919 v Kutné Hoře. Jeho otec Eduard byl obchodníkem s galanterním zbožím, matka Berta hrávala v ochotnickém divadle. Umělecký talent nechyběl ani jeho bratrům. Jak starší Ota, tak mladší Zdeněk byli herci, prvně jmenovaný navíc režisér. Veřejnost je zná pod jmény Ota Ornest a Zdeněk Ornest.

 

 

Zájem o poezii a divadlo u Jiřího brzy převážil nad vším ostatním, a aniž by dokončil poslední ročník gymnázia, následoval v roce 1936 bratra Otu do Prahy. Rok na to začal studovat na dramatické konzervatoři, ve školním roce 39/40 byl však jako Žid vyloučen, a to nejen z konzervatoře, ale i z veřejného života. Navíc se jen velmi omezeně mohl stýkat s přáteli. Publikoval pod pseudonymy Karel Jílek, Václav Jílek a Jiří Jakub, časem pro něj ale bylo riskantní publikovat i pod těmito krycími jmény.

 

S nálepkou „Žid“

„K ničemu jinému jsem nebyl zrozen na tuto zemi, než abych svědčil, jsa přichycen svou vahou, svou tíhou i svou lehkostí," zapsal si Jiří Orten 19. března 1939 do deníku, tedy tři dny poté, co vznikl Protektorát Čechy a Morava a německá vojska obsadila české země. Šest let německé okupace bylo nejtěžším obdobím v novodobých dějinách. Po vypuknutí války v září 1939 bylo zatčeno asi 10 tisíc osob, které byly odsunuty do koncentračních táborů (mezi nimi například Josef Čapek nebo Ferdinand Peroutka). V lágrech, věznicích a na frontách zahynulo na 300 tisíc československých občanů. V Čechách a na Moravě přežilo ze 130 tisíc Židů necelých 20 tisíc.

 

Dvaadvacet let básníkem

Jiří Orten vydal tři sbírky veršů: Čítanka jaro (1939), Cesta k mrazu (1940), Ohnice (1941) a litanickou skladbu Jeremiášův pláč. Ohnici Orten věnoval památce svého otce Eduarda Ohrensteina, který zemřel na rakovinu v době, kdy Jiří navštěvoval gymnázium. A podle této jeho sbírky si také v roce 1945 začala říkat skupina literátů.

Po válce pak ještě připravil sbírku Scestí a pod titulem Elegie devět žalozpěvů. Výbory z Ortenova díla vyšly pod názvem Osud a Hrob nezavřel se. Jeho poezie je založená na melodičnosti, poetickém nádechu, sugestivním opakování a v neposlední řadě na umění rýmů a point.

Už více než pětadvacet let se na jeho počest koná festival Ortenova Kutná Hora a s ním spojená stejnojmenná literární soutěž a velmi zvučné jméno má i Cena Jiřího Ortena, která se každoročně uděluje českým autorům do třiceti let.

 

Z generace pozorných svědků

Orten byl představitelem tzv. válečné generace. On a jeho vrstevníci zanechali na konci 30. let v české literatuře zřetelnou stopu, možná i proto že se jejich tvorba diametrálně lišila od toho, na co byli čtenáři zvyklí od Nezvala, Seiferta, Biebla… Zatímco avantgardisté obdivovali komunistickou revoluci a ve svých verších nešetřili obrazy krásné budoucnosti, Orten a jeho vrstevníci, například Josef Kainar nebo Jiří Kolář, na proklamativní ideje a obecné pravdy pohlíželi s nedůvěrou. Obzor budoucnosti pro ně nebyl zdaleka tak zářivý a tak se soustředili především na prožívání přítomnosti a konkrétní lidské osudy. Básníci z Ortenovy generace byli vnímaví a pozorní svědci.

 

Ortenovy barevné deníky

Sám Orten svou tvorbu uznává až od okamžiku, kdy si 10. ledna 1938 založil Modrou knihu (ta končí v prosinci 1939). Po ní následovala Žíhaná (od prosince 1939 do prosince 1940), poslední je Červená (od prosince 1940 do konce Ortenova života). Jde o díla napsaná deníkovou formou. Dohromady mají 1641 stran a jsou jeho nejrozsáhlejším dílem. V denících jsou obsaženy všechny Ortenovy básně, které kdy vyšly, a dále výpisky z četby, záznamy snů, rozhovorů, dopisů a různých setkání. Byly publikovány v 60. letech a jsou svědectvím o autorově vnitřním životě.

 

Rozhodnutí neemigrovat 

Za hranice vlasti se podíval jen jednou – léto roku 1938 strávil s přáteli v Paříži. Po okupaci už nesměl jako Žid cestovat. Jeho starší bratr emigroval, mladší byl umístěn v pražském židovském sirotčinci. Na jaře 1939 si s myšlenkou emigrace pohrával i Jiří, nakonec v něm však převládla touha být básníkem a obava o vlastní literární budoucnost. Orten vnímal emigraci jako jakousi dobrovolnou smrt, horší o to, že by nešlo o smrt fyzickou, ale o postupné umírání duše básníka. Přestože tušil, co ho čeká, zůstal ve vlasti: měl tu domov, lásku i matku. Jeho bratr Ota a přátelé tak odjeli do Londýna bez něj.

 

Předtucha vlastního konce

V červnu 1940, tedy čtyři dny po invazi hitlerovských vojsk do Paříže, si Orten v Žíhané knize zapsal vzpomínku na svůj pobyt ve Francii: „Pomatení biřici tam v tom městě, které mám rád a které umělo proměnit jeden měsíc mého života v jediný den. Pomalu se přibližuje okamžik, který srovná naše bránící se těla se zemí. Bude to hodně bolet, nebo usneme, abychom již neprocitli?“ Předtucha smrti nabyla konkrétní podobu v sobotu 30. srpna 1941 před polednem, v den Ortenových 22. narozenin. Na Rašínově nábřeží v Praze ho srazila zběsile jedoucí německá sanitka. Dva dny poté, v pondělí 1. září 1941, zemřel. Týž den dopoledne bylo říšským nařízením uzákoněno, že mají být Židé označeni Davidovou hvězdou.

 

Autorka: Monika Valentová, Foto: Wikimedia Commons

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test