český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Z oken pražské radnice létali konšelé

Nové Město pražské, za jehož střed můžeme považovat Karlovo náměstí, se na jediný den vrátilo do středověku. 30. července, přesně šest set let od původní defenestrace, zde vyrostly stany pro husitské bojovníky i stánky pro prodejce různých laskomin a upomínkových předmětů. Po cestičkách rozlehlého náměstí se projížděl na koni samotný král Václav IV. se svou manželkou Žofií, o které je známo, že byla velkou příznivkyní učení Jana Husa. A v podvečer došlo k očekávané události – z okna ve druhém patře Novoměstské radnice za přihlížení četného davu diváků vyházeli radikální husité v čele s knězem Janem Želivským několik konšelů.

 

 

Z historie víme, že pražských defenestrací, tedy případů, kdy z oken létaly politicky činné osoby, bylo vícero. Občas po podobné akci s nadsázkou volají i dnešní političtí kritici…

 

Praha rájem defenestrací?

Ta první se odehrála 30. července 1419, kdy konšelé padali z oken Novoměstské radnice na rohu Karlova náměstí. Je smutnou pravdou, že dole se vyhození protihusitští katoličtí konšelé napíchli na nastražené píky, kopí a sudlice.

Méně známá druhá defenestrace někdy ani nebývá historiky započítávána. Došlo k ní 24. září 1483 při bouřích Pražanů za vlády krále Vladislava Jagellonského. Důvodem bylo opět napětí mezi katolíky a kališníky, strana podobojí provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken místních radnic byl vyhozen staroměstský purkmistr, který však přežil, a sedm již zabitých novoměstských konšelů.

A konečně k té třetí, nejznámější defenestraci došlo na Pražském hradě 23. května 1618, kdy královští místodržící Slavata, Martinic a písař Fabricius byli vyhozeni z výšky 18 metrů, ale spadli do měkkého a přežili. Akce však měla dalekosáhlý význam, když byla roznětkou pro rozpoutání Třicetileté války…

Všechny defenestrace spojuje radikální násilí, i když jeho příčiny lze chápat různě. Pozoruhodný výsledek dostaneme, když si trochu zakouzlíme s čísly. Sečteme-li číslice prvního letopočtu (1+4+1+9), dostaneme číslo 15, rok druhé defenestrace, která se často ani neuvádí, pak dává číslo 16, stejně tak jako součet číslic u třetí pražské defenestrace! Lze v tom spatřovat náhodnou shodu, někde v tom ale může vidět určitou posloupnost, osudovost… Máme se připravit na další defenestraci, která by mohla být nejdřív v roce 2069?

 

 

Jak se žilo ke konci středověku?

Středověký mumraj v parku na Karlově náměstí provázelo všeobecné veselí, jako by se ani nechystala vražda – jak to musíme popravdě přiznat – pražských zastupitelů. Návštěvníci se procházeli středověkým tržištěm, na několika místech probíhala ukázka dávných řemesel. U mincmistra jste si například mohli sami vyrazit svůj vlastní parvus, nejnižší minci té doby. Na malém pódiu hrála kapela dobové písně, prohlédli jsme si historické hudební nástroje, potom i píšťalu jiného druhu – husitskou zbraň. A na plácku před pódiem se střídala středověká představení.

Do krve se zde pobili pánové vládnoucí meči či sekyrami, při rytířských soubojích hekali velmi realisticky, ale občas bylo zřejmé, že důraznost protivníkových ran a následně své pády jenom předstírají… Historičtí šermíři samozřejmě umějí padat tak, aby se nezranili.

Další panoš divákům demonstroval střelbu z historických kanonů různého kalibru – tu jeho baterii naštěstí tvořily jen drobné makety. „Krásná sbírka,“ říkal si jistě nejeden dospělý chlap s klukovským srdcem. Přesto byly kanony funkční a vydávaly ohlušující rány, kouře si diváci také užili dost. Na středověké akci nemohl samozřejmě chybět ani kejklíř. A nakonec došlo na středověké tance. Vznešení pánové při nich drželi v ruce růži, zatímco žen v dlouhých a širokých sukních, které tančily v páru s nimi, se prakticky nedotkli. Inu, jiná doba, jiný mrav.

Kolem dění v parku kroužil na svém koni samotný král Václav IV., syn našeho nejslavnějšího panovníka Karla IV., který se ovšem moc nepotatil a otcovy velikosti nedosáhl. Spolu s ním se tu projížděla jeho druhá žena, královna Žofie zvaná Eufemia, původně zvaná Bavorská, neboť byla dcerou bavorského vévody Jana II. Krásná dáma svého muže přežila o devět let – jemu totiž v onen den, kdy došlo k defenestraci, zbývaly sotva dva týdny života! Třetí Lucemburk na českém trůně zemřel v osmapadesáti letech. Jeho žena, ačkoli původem Němka, byla velkou obdivovatelkou Jana Husa a vyznavačkou jeho učení. V zahraničí ji dokonce považovali za patronku českého „kacířství“.

 

 

Jak šikovně spadnout a nezranit se

Na pódiu se objevil i tehdejší purkmistr Jan Podivínský, dosazený do funkce samotným králem. Jeho konšelům v tu chvíli zbývalo jen pár desítek minut života… Do historického křesla na chvíli usedla i současná starostka Prahy 2, Jana Černochová.

V šest večer nespokojení husité v čele se Želivským a dokonce i s Janem Žižkou vtrhli do radnice, když prorazili zavřenou bránu. Z velkého sněmovního sálu, kam rozvášněný dav pronikl, pak začali létat pánové konšelé, tak jako v roce 1419. Tentokrát je zastoupili zkušení kaskadéři – a dole na chodníku je místo nastražených ostří čekala velká modrá a hlavně měkká poduška. Někteří konšelé padali dolů po hlavě a v letu ještě udělali parádní přemet, jiní se křečovitě drželi okna a husité je museli násilím odtrhnout. Během dvaceti minut bylo po všem. Tedy v roce 2019. V roce 1419 defenestrace vlastně znamenala začátek občanské války, započala éra husitství, která i díky spanilým jízdám převrátila střední Evropu vzhůru nohama. Čechy se z toho ještě dlouho vzpamatovávaly.

Defenestrace šesti konšelů proběhla bez zranění díky specialistům ze souboru Plzeňský Landfrýd. Purkmistr, který měl být podle historických pramenů také vyhozen z okna radnice, se díky svému břichu tentokrát oknem neprotáhl…

 

 

Chvilka se Žižkou a knězem Želivským

Když se po emotivním vystoupení vrací Jan Želivský ke své družině do polního ležení na Karlově náměstí, jdeme v jeho stopách, abychom mu položili několik osobních otázek. Skutečný Jan ze Želivu (příjmení v 15. století ještě nebyla ustálena, jejich dědičnost pro všechny občany zavedl až císař Josef II. v roce 1780) získal své přízvisko podle kláštera premonstrátů v jihočeské Želivi, kde působil.

Muž, který dnes velmi přesvědčivě zahrál roli radikálního kněze, je Jakub Jukl řečený Chomi. Vystudoval pravoslaví na Husitské teologické fakultě UK, poté absolvoval postgraduální studium na Evangelické teologické fakultě a nyní působí u pravoslavné církve. Píše také odborné knihy. Na otázku, co si myslí o Janu Želivském, který v té době působil jako kněz v chrámu Panny Marie Sněžné, vtipně řekl: „Kdo nebyl na začátku husitství pro Jana Želivského, neměl srdce. Kdo byl v době defenestrace na jeho straně, neměl rozum. A kdo byl příznivcem Želivského na konci jeho života, neměl hlavu!“ Radikál Jan Želivský byl totiž pár let nato vlákán do pasti a 9. března roku 1422 na Staroměstské radnici i se svými věrnými popraven.

Zastavili jsme se na kus řeči také s Janem Žižkou alias Petrem Schleissem. Holohlavý muž při akcích nosí přílbu, takže byl skoro k nepoznání. „Žižka je mi sympatický a poslední dobou to na mě spadne dost často, abych ho zahrál. Nevím, asi si mě vybrali kvůli postavě,“ říká Petr, člen Plzeňského Landfrýdu. Defenestrace se mi líbila, stejně jako početnému davu návštěvníků – ale jen jako „divadlo“, které tu dnes aktéři předvedli.

 

Autor: Lubor Falteisek, Foto: Miroslav Martinovský

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test