český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Rodinná vášeň ve znamení hub

O Češích se hovoří jako o národu houbařů. Snad každá rodina má ve svém středu někoho, kdo rád a často vyráží do luhů a hájů lovit děti vlhka, jak se jim říkává. Ale v ostatních (nejen) evropských zemích to není běžné.

 

Ne všechny národy houby sbírají, natož tak vášnivě jako Češi. Za jejich oddémonizování můžeme vděčit několika lidem. Na špici lze bezesporu posadit Františka Smotlachu. Jeho život však nebyly jen houby. Naopak. Zasáhl do historie řady sportovních oborů.

 

 

Narodil se 30. ledna 1884 v osadě Kopec svatého Jana jako prvorozený syn rolníka a sadaře Jana a jeho ženy Anny. S houbami ho seznamovala babička, poprvé na ně vyrazil jako pětiletý. Houby nahrazovaly nemajetné rodině část jídelníčku. Zamiloval si je tak vášnivě, že už jako dvanáctiletý student reálného gymnázia denně navštěvoval hubný trh v Hradci Králové. Vedle toho velmi pilně chodil do Sokola a zdokonaloval své tělo.

 

Ve zdravém těle, zdravý duch

Po maturitě studoval na pražské Karlově univerzitě přírodní vědy. Jeho přednášející, profesor Josef Velenovský, v něm rozpoznal talent a ambice a udělal z něj nejprve asistenta a později i blízkého spolupracovníka v botanickém ústavu. Vedle přednášek z přírodních věd navštěvoval také kurz pro učitele tělocviku na středních školách. Fyzičku si i po příchodu do Prahy nadále zlepšoval v místním Sokole. Po absolutoriu krátce učil na žižkovském reálném gymnáziu tělocvik a tělesná výchova byla hlavní náplní jeho aktivního pracovního života. V roce 1910 byl jmenován lektorem tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově, kde se o dvě desetiletí později stal prvním docentem téhož v Československu.

Ve dvacátých letech vybudoval na škole Tělovýchovný ústav, předchůdce pozdější Katedry tělesné výchovy. Spojením lektorátu tělesné výchovy při Českém vysokém učení technickém, který také zakládal, vznikl Ústav pro tělesnou výchovu a sport, jehož se stal ředitelem. Nedlouho po jmenování lektorem na UK založil ještě jeden prospěšný spolek, Vysokoškolský sport, známý pod dnešním názvem Univerzitní sportovní klub. Šlo o samosprávnou studentskou organizaci vysokých škol, kde její členové (studenti VŠ) sportovali zdarma. Jejich povinností ale bylo pomáhat při údržbě cvičišť. Zájemci z řad dětí platili za vstup na sportoviště jednu korunu, dospělí dvě. V roce 1939 byl v návaznosti na uzavření vysokých škol předčasně penzionovaný a vrhl se na svou další lásku, houby.

 

Houbařská vášeň

V roce 1909 otevřel ve svém vinohradském bytě bezplatnou mykologickou poradnu, aby o deset let později stál u zrodu Časopisu československých houbařů a jeho snahy na poli houbařství vyvrcholily spoluzaložením Československé mykologické společnosti, jejíž byl celoživotním předsedou a jíž vymyslel i heslo: „Chraňte naše krásné lesy a houby v nich“.

Ve svých aktivitách měla pořádání osvětových besed, přednášek, kurzů či společných vycházek nebo výstav. Houbám věnoval i svou první vědeckou práci, monografii České houby hřibovité. O houbách dokázal vyprávět poutavě a přitom poučeně. Svou mimořádnou pílí a nadšením pro věc se mu podařilo učinit několik objevů, které vyvrátily některé lidové pověry. Šlo především o jedovatost některých hub. Vydal i několik publikací, ze kterých jsou zásadní dvě – Houby v kuchyni z roku 1935 a především Atlas hub jedlých a nejedlých z roku 1947 s barevnými fotografiemi. Podklady pro ni získával i od čtenářů mykologického časopisu a neopomněl jim jmenovitě – každému zvlášť – v knize poděkovat. Perokresbami knihu doplnil jeho syn Miroslav.

Veškerou svou činnost by nemohl provádět, kdyby po svém boku neměl oddanou manželku, která ho všemožně podporovala, pomáhala mu s administrativou a přepisovala všechny rukopisy na stroji. S paní Růženou Růžičkovou se oženil v roce 1912 a měli čtyři děti. Děvčata Jarmilu, Růženu a Evu a syna Miroslava, který šel v otcových stopách. František Smotlacha zemřel 18. června 1956.

 

Pokračovatel rodu

Syn Miroslav pokládal pokračování v otcově započatém díle za svou povinnost a samozřejmost.

Narodil se 22. září 1920 na Vinohradech a po studiu na gymnáziu v Křemencově ulici vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Jeho oborem bylo potravinářství. Po promoci nastoupil na dva měsíce na vojnu a pak byl až do svého penzionování technolog-vedoucí technického rozvoje a výzkumu na generálním ředitelství o. p. Mrazírny. Od mládí byl velký sportovec a samozřejmě skaut. Jeho vedoucím byl legendární Jestřáb – Jaroslav Foglar.

Do práce v Československé mykologické společnosti se zařadil na plno až po smrti svého otce a jeho odkaz bohatě rozšířil. Vedle psaní článků (občas i pod pseudonymem L. M. Růžička) se věnoval také praktickému využití hub. Nejpopulárnější jeho knihou z této oblasti jsou Houby v kuchyni (spolu s Milošem Josefem Pulcem), jejíž první vydání vyšlo v roce 1964. A v roce 1983 spatřil světlo světa slavný Atlas tržních a jedovatých hub. Tajemství úspěšného houbaře vedle chodecké výdrže a ostřížího zraku podle něj tkví v tom, že „musí vědět KAM, KDY a NA CO vyrazit“. Sám důrazně říkával: „Riskování do houbaření nepatří. Sbírejte jen to, co dokonale znáte.“

Byl dlouholetým jednatelem Československé, později České mykologické společnosti, stal se soudním znalcem v oboru mykologie a věnoval se i posudkům a doporučením v řešení dřevokazných hub v objektech. Přivedl k této práci i svou dceru Zuzanu.

V roce 1950 se oženil s paní Miluškou Křivánkovou a narodily se jim dvě děti – syn Tomáš, který tragicky zahynul krátce před dokončením vysoké školy, a dcera Zuzana (1951). Zemřel 6. června 2007.

 

Paní architektka Zuzana Lukešová nezapře rodinné geny. Vystudovala architekturu na Českém vysokém učení technickém, ale rodovému „prokletí“ nakonec neunikla. Proto jsme neodolali a zeptali se jí na pár otázek.

 

 

Čím vás architektura tak okouzlila, že jste si ji vybrala jako povolání?

Všichni předpokládali, že budu studovat přírodní vědy. Ale já jsem nechtěla zapadnout do rodinné tradice hub, protože byly všude kolem mě. Zajímalo mě umění a ráda jsem kreslila, takže volba padla na architekturu.

 

Měla jste ve svém rozhodnutí podporu rodičů?

Tatínek byl asi trochu zklamaný, maminka mě podporovala velmi.

 

Ale obloukem jste se k oboru vrátila, že?

Máte pravdu. Věnuji se teď především problematice dřevokazných škůdců zejména dřevokazných hub v objektech. A přitom velmi využívám své stavební a architektonické vzdělání. Vím, kde by mohl škůdce zlobit hodně, kde méně či kde je jeho působení v rámci možností neškodné.

 

Mohou se na vás obrátit s prosbou o radu i laici?

Díky svému profesnímu zaměření mám hodně známých mezi projektanty, takže se na mě obrací s prosbou o konzultaci hlavně oni. Ale přicházejí i dotazy zvenčí. Buď na mě dostanou zájemci kontakt přes známé, nebo přes Českou mykologickou společnost.

 

Podařilo se vám zachránit nějakou stavbu, na kterou jste vysloveně hrdá?

Jestli přímo hrdá, to nevím, ale takových roubených chalup nebo památkově chráněných objektů bylo za mou kariéru hodně. Z poslední doby třeba Pálffyovský palác na Malé Straně. Mám radost, když jdu po Praze a mohu říct, že tady jsme opravovali půdu, tady stropy, nebo jinde sklepy. A často si říkám, co by asi řekli současní nájemníci nebo uživatelé domu, kdyby viděli původní stav.

 

Jste spíše pro modernizaci nebo pro zachování starých prvků?

Spíše pro zachování starých prvků. Pokud se modernizuje, tak aby moderní prvek byl navržen v souladu se stávajícím.

 

Se kterou dřevokaznou houbou se setkáváte nejčastěji?

To se takto nedá jednoduše říci.  Největším „strašákem“ všech majitelů nemovitostí je dřevomorka domácí, ale taková outkovka řadová či zprohýbaná dokážou také hodně potrápit a s jejich působením se setkávám také často. Mezi další časté nálezy patří příkladně trámovky.

 

Jaký je postup při průzkumech?

Každý průzkum má v podstatě základní scénář. Prohlídka na místě, odběr a následná analýza vzorků a na základě zjištěných skutečností vypracování stávajícího stavu poškození a z toho plynoucí návrh sanačních a preventivních opatření. Specifikace každého průzkumu pak záleží nejen na typu stavby, ale i na tom, za jakým účelem je průzkum prováděn. Zda v rámci stavebnětechnického průzkumu v rámci přípravy projektu stavebních úprav, nebo zda se jedná o konkrétní napadení dřevěných konstrukcí dřevokaznou houbou, tam pak se klade důraz na konkrétní návrh sanačních opatření. Před koupí nemovitosti je také dobré znát její stav z hlediska dřevokazných škůdců.

 

Podle nadšení v hlase vidím, že vás práce baví, že?

Jak se dnes moderně říká, je pro mě každý průzkum výzva. I z toho důvodu, že každý dům či stavba je jedinečná a musíte k ní tak i přistupovat. U starších staveb můžete sledovat stavební vývoj daného domu. Vidíte stropy, které už jednou byly opravované kdysi dávno a opravy jsou třeba špatně provedené. Nebo naopak se odhalí malované stropy. Případně se ukážou chyby, které před námi naši předci dělali. Anebo samozřejmě naopak, objeví se věci, které bychom od nich měli převzít. Děti se mému pracovnímu zápalu často smějí a říkají, že dědu, mého otce, jsem často kritizovala pro houbařskou „posedlost“ a přitom jsem stejná.

 

Děti se houbám věnují?

U dcery, resp. její dcery, mé vnučky Lucinky, se kruh uzavřel, protože se narodila a vyrůstá v královéhradeckém kraji, nedaleko rodiště mého dědy a velmi ráda cvičí, takže možná bude pokračovat tímto směrem, zatím jí ale nejsou ani dva roky.

 

Autorka: Jitka Neureuterová, Foto: archiv Zuzany Lukešové, Miroslav Martinovský a autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test