český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Japonská zahrada, to je klid a harmonie

Japonské zahrady – téma exotické, z daleké Asie. Umění japonských zahrad, které symbolizuje souznění přírody a člověka, pochází překvapivě z Číny, je staré více než dva tisíce let a je úzce svázané s buddhismem a taoistickou filozofií. A bonsaje? Aby císař nemusel za přírodou, zmenšená příroda byla přenesena do paláce.

 

My se můžeme japonskou zahradou projít, i když je to spíše „zahrada s asijskými prvky“, jak říká kurátor Miroslav Horský, který ji má druhým rokem na starosti společně se sbírkou bonsají v Botanické zahradě v Praze–Troji. Sám jako velký milovník bonsají jich má doma více než tři stovky.

 

 

Kdy japonská zahrada v Troji vznikla?

Podle návrhu ing. Kamily Skálové se začala budovat v roce 1995 a veřejnosti byla otevřena v roce 1997. Tenkrát nebyla téměř žádná literatura, informace byly neucelené, spíše kresby než fakta. Přesto se podařilo vytvořit kolorit japonských zahrad, i když já raději říkávám, že je to zahrada s asijskými prvky. Po více než čtvrt století od jejího založení získává patinu, narostly mechy, rostliny dostávají správný tvar. Na prostoru původně ovocného sadu byly ponechány některé švestky, třešně, které do takové zahrady nepatří, ale vytvářejí potřebný stín a zapadají mezi ostatní.

 

Co typického vaše zahrada má a co naopak chybí?

Můžeme se pochlubit např. rituální studánkou, která slouží k očistě při čajovém obřadu, čajovou chýší, i když ta naše není úplně typická. Je tu potok s vodopádem, který končí v jezírku, kde je tzv. ostrov želvy, symbol dlouhověkosti, voda padá na kámen, představující kapra, skákajícího z vody, symbol lásky a přátelství. Důležitým prvkem jsou i cesty. Tvoří je kameny, poskládané do různých designů, vystupující nad povrch, to proto, aby si v deštivém počasí dámy neumazaly svá kimona. Chybí větší množství kamenných luceren, třeba ve známých zahradách v japonském Kjótu či Naře jsou jich tisíce. Tady jsme limitováni velikostí prostoru. Naše zahrada je rozdělena cestou na dvě části, v té spodní, mířící z kopce dolů, je sortiment asijských dřevin, mezi nimi i čtrnáct druhů sakur nebo japonské meruňky, které nádherně voní a kvetou už v únoru.

 

Má vlastní zahradu každé japonské město?

Navštívil jsem mnoho japonských měst a v každém z nich zahrada byla. Bývají vybudované většinou u chrámů, jedna z nejznámějších je v Kjótu u chrámu Kiomizu, krásné jsou v Tokiu. V Naře vám z kapsy tahají sušenky jelínci sika, jímž se říká poslové bohů, netypická a nádherná je zahrada Adači, která je zároveň uměleckou galerií a vy si ji prohlížíte prosklenými okny v podobě obrazových rámů.

 

Tvarování stromů asi není jednoduché…

V Japonsku je to hodně ceněné umění. V japonských zahradách ale rostliny nepatří mezi nejzákladnější prvky, těmi jsou voda a kámen. Harmonie a zklidnění totiž přichází nejen pohledem, ale i poslechem, zvuk vody, padající na kámen, zvuk šumění větru…

 

 

Zasáhne atmosféra každého, kde ji hledat?

V Japonsku je hodně pravděpodobné, že téměř každého, tady, když vidím děti na rodinné vycházce, které pobíhají a překřikují se, či mladé se sluchátky na uších, o tom dost pochybuji. Přicházejí ale i pravidelní návštěvníci, kteří tu hledají odpočinek. Usedají v altánku, jen tak tiše sledují stromy a kvetoucí rododendrony, nebo si čtou. Radil bych sednout si do stínu poblíž vody, vstřebávat klid a vnímat sepjetí s přírodou…

 

Jak jste se k tématu japonských zahrad dostal vy?

Před několika lety. Od malička se zabývám květinami, rostlinami, botanikou. Po gymnáziu jsem se nedostal na vysokou školu, a tak jsem se vyučil zahradníkem. Jako malý kluk jsem stále něco pěstoval a od dvanácti jsem se začal „věnovat“ bonsajím. Uvozovky jsou tam záměrně, byla to spíš taková velmi amatérská snaha, nebyla literatura, nebyly misky, vše jsem si dělal tak nějak po svém. Jakmile vznikl první bonsai klub, stal jsem se členem.

 

Co vás ve vašem úsilí nejvíc „nakoplo“?

Když se začaly pořádat zájezdy na výstavy do zahraničí. K japonským zahradám mě přivedla má první cesta do Japonska v roce 2008. Dostali jsme se ke špičkovým pěstitelům, projížděli zahradami, nafotili tisíce snímků. Viděl jsem na vlastní oči krásu, kterou jsem znal jen z literatury, a zatoužil mít také něco takového. A v koutku duše jsem si přál, abych se svému koníčku mohl věnovat profesionálně.

 

 

To se vám povedlo…

Zatím částečně. Po návratu z Japonska jsem se začal pravidelně a docela úspěšně věnovat vystavování, pořádání přednášek a seminářů. Přišla nabídka, zda bych nechtěl pečovat o zdejší japonskou zahradu a sbírku bonsají a já ji s radostí přijal. Mám svou firmu, která je zaměřena na realizaci zahrad, parků a golfových hřišť, a zároveň pracuji dva dny v týdnu tady. Organizuju výstavy, prostříhávám stromy. Rýsuje se i další spolupráce, v ZOO v Ostravě mají sbírku bonsají a nemají nikoho, kdo by se o ně staral. Těším se.

 

Nemáte z některých úkolů respekt?

Jsem zvyklý pracovat sám za sebe a věřím si. Mám letité zkušenosti s řezem stromů, dělám to téměř denně. Pomáhají mi dva velmi šikovní zahradníci, na mě zbývají odbornější věci, přihnojování, tvarování dřevin, drátování.

 

Došlo s vaším nástupem do zdejší japonské zahrady k nějaké zásadní změně?

Zatím nic neměníme, protože existuje projekt na přebudování spodní části zahrady, který ještě nebyl spuštěn, takže čekáme… Možná se běžně neví, že do pravé japonské zahrady bonsaje vlastně nepatří, ale zatím tu nemáme vhodné prostory na jejich prezentaci. V prostředí naší japonské zahrady se krásně vyjímají, ale stromky, to vidíte i na fotografiích, splývají s pozadím. V budoucnu bych rád vybudoval tzv. bonsárium. V Japonsku bonsaje v zahradách neuvidíte, vystavují se spíše v oddělených prostorách. U bonsají jsem při svém nástupu do Botanické zahrady začal.

 

Čím?

Jsem z domova zvyklý na určité postupy, které se mi osvědčily a kterým věřím. Takovým „prubířským kamenem“ se tu stal stromek, který byl ve velmi špatném stavu a vzkřísil se natolik, že letos na Floře Olomouc na výstavě bonsají získal nominaci na „strom roku“. Všechny bonsaje jsem vyňal z misek a přesadil do tzv. inertních substrátů. Neobsahují žádné živiny, k rostlinám se dodávají prostřednictvím hnojiva. Stromky krásně zakoření, lze je velmi rychle čistit, zastřihnout kořeny. Zpočátku na mě všichni s nedůvěrou hleděli jako na „kytičkového vraha“, ale díky této osvědčené metodě ožily i bonsaje, které měly tzv. na kahánku.

 

 

Jakou roli hraje u japonských zahrad barevnost?

Velmi důležitou. Jsou zahrady, postavené na kvetoucích azalkách a sakurách, to je jarní aspekt, na podzim se barví japonské javory, dokonce v televizním zpravodajství ukazují místa, kam se za nimi v kterou dobu vydat. Japonci si berou dovolenou a jedou… Já mám japonskou zahradu rád v každém období. I zima má své kouzlo. U tvarovaných dřevin, když opadne listí, nádherně vynikne tvar větví, do toho stále zelené bambusy, které šumí do větru.

 

Vraťme se ještě na chvilku k bonsajím. Jak byste je charakterizoval?

Je to zmenšený strom, v doslovném překladu strom v misce. Prezentace má svá přesná pravidla. Důležité je pozadí, aby vynikly kontury tvarů včetně misek. Neměly by být vyšší, než je průměr kmene, u listnáčů se používají glazované s kontrastní barvou, jehličnany se pěstují v opticky těžších miskách ze surové keramiky. Dnes už není problém misku koupit, existuje mnoho bonsai center, kde vám odborníci poradí. Stromky pořídíte od dvou stovek, ale mohou mít cenu i menšího auta.

 

Které stromky jsou mezi pěstiteli nejoblíbenější?

Mezi jehličnany určitě borovice, které jsou velmi dekorativní, z listnáčů javory. Na vyhlídce Máj nad Vltavou u Štěchovické přehrady rostou na skále přírodní bonsaje. Jsou to borovice, určitě už více než sto let staré, nádherné. Pro začátečníky jsou asi nejvhodnější javory–babyky, které sice také potřebují pravidelnou péči, ale je to tvrdý strom, snese hodně zásahů a rychle zaceluje rány. Při dobré péči se dožívá až čtyř set let, což znamená předávání z generace na generaci. Pokud v rodině není žádný následovník, nastává problém.

 

Ve své rodině následovníky máte?

Zatím bohužel ne. Syn ani dcera mé nadšení nesdílejí, tak čekám, co vnoučata…

 

 

Díky svému koníčku jste procestoval mnoho zemí…

Ano, především díky výstavám a různým tematickým zájezdům. Byl jsem v Číně, Japonsku, Vietnamu, Koreji, Thajsku, na Tchaj-wanu. Zaujala mě velmi rozdílná mentalita lidí v různých zemích. Zatímco Číňané jsou trochu „drsnější“, asi si v tom množství lidí musí vydobýt své místo na slunci, v Japonsku jsou lidé velmi uctiví a ohleduplní, prostředí je tam daleko bezpečnější. Ale přírodu mají krásnou všude.

 

Bonsaje jsou u nás stále vyhledávanějšími rostlinami, proč tomu tak je?

Dostávají se do povědomí lidí a jejich krása mnoho z nich přiměje k tomu, aby si je také přinesli domů. Vidím to na našich pravidelných výstavách, jak lidé, zaujati naší přednáškou či ukázkami, spěchají k prodejním stánkům. Mou pýchou doma je stromek bouganvilley, který získal už několik ocenění. Přivezl jsem si ho domů jako „řízek“ ze zájezdu na Mallorcu. Zakořenil, vyrostl. Zkrátil jsem ho na bonsai. Při péči o své rostliny mě vždycky prostoupí klid, pohoda, zbavím se všech starostí. Není nejmenších pochyb o blahodárném působení květin, stromů a přírody vůbec, to věděli lidé už dávno před námi.

 

Miroslav Horský se narodil v roce 1957 v Praze. Vystudoval gymnázium a poté se vyučil zahradníkem. Věnuje se výstavbě zahrad, parků, golfových hřišť, zároveň druhým rokem pracuje jako kurátor sbírky bonsají a japonské zahrady v Botanické zahradě Praha – Troja. Navštívil různé asijské země, které jsou kolébkou tohoto umění, za prezentaci svých bonsají po celé Evropě získal mnohá ocenění. Je dědečkem dvou malých vnoučat.

 

Autorka: Eva Procházková, Foto: autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test