český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Flétna mě provází celým životem

Flétnistka Žofie Vokálková-Šrámková patří ke stálicím české hudební scény. Jako první Evropanka získala ocenění v soutěži Web Concert Hall v New Yorku a v roce 2013 titul „Žena regionu Středočeského kraje“ za dlouhodobý přínos v oblasti kultury. Jejího pětiletého syna Felixe nyní vídáme na televizní obrazovce v seriálu Ulice v roli malého Vojty.

 

Jak to bylo s hudbou u vás v rodině? Zdědila jste po někom muzikantské geny a lásku ke kumštu?

Moji rodiče byli zapálení amatérští hudebníci. Maminka byla sekretářka ve Vojenské nemocnici a vášnivě hrála na klavír, táta byl sochař a miloval dřevěné dechové nástroje. Řadu let vedli amatérský hudební soubor. Každý týden u nás probíhala zkouška souboru, takže se připravovalo občerstvení, a pak se celý večer hrálo. Většinou barokní skladby, tria, kvartety, větší ansámbly, podle toho, kdo přišel. Mezi známými byli například lékaři, právníci, ale i třeba specialista na vývoj motorových vozidel. Vždycky jsem se moc těšila. Mezi jinými jsem se u nás doma seznámila s houslistkou Gabrielou Demeterovou. Bylo nám okolo osmi a po letech jsme spolu dál koncertovaly. Navíc moje teta byla profesionální zpěvačkou Pražského filharmonického sboru, takže o umělecké geny nebyla nouze.

 

 

Kdy a proč jste se rozhodla pro flétnu? Byl to váš první nástroj, nebo jste vyzkoušela i jiné?

Ve čtyřech letech mne tatínek naučil noty, dokonce dříve než písmenka. Nevím, jak si to dokázal zařídit, ale jako dospělý chodil do hudební školy na flétnu. A mě bral s sebou. Sedávala jsem na hodinách hudební nauky, i když jsem tam ještě nepatřila, a pan učitel Cerha mne začal učit na zobcovou flétnu. V deseti letech jsem přešla na příčnou flétnu a poprvé se setkala s naším nejlepším učitelem flétny profesorem Františkem Malotínem. A to už v podstatě začala doba „závodní“, neboli soutěžní.

 

Kdy jste se rozhodla pro profesionální dráhu flétnistky?

Od nějaké šesté třídy základní školy bylo celkem jasné, že se budu připravovat na Konzervatoř. Musím říci, že si nepamatuji, že bych někdy chtěla dělat něco jiného. Flétna mě provází celým životem. Měla jsem štěstí na úžasného profesora, i když naše flétnová třída fungovala spíše jako závodní stáj. Ve druhém ročníku jsem získala nominaci na soutěž v Holandsku. Jeli jsme tam s tátou Wartburgem, byl to neuvěřitelný zážitek. Pan profesor nás stále přihlašoval do soutěží, bylo to náročné na přípravu i psychiku, ale já jsem od povahy soutěživá. A soutěže mi také pomohly k velkému množství koncertních příležitostí. Dnes se často pohybuji i na druhé straně barikády – v porotách. Účast v nejrůznějších soutěžích mě poznamenala i v dospělosti. Soutěžila jsem například v televizní soutěži ve vaření „Kolotoč v kuchyni“, kde jsme několik dílů vítězily s dámským kuchařským i hudebním triem Musica dolce vita. Nebo jsem získala v roce 2013 ocenění Žena regionu Středočeského kraje pod záštitou Senátu.

 

 

Po absolvování Pražské konzervatoře jste studovala ve Francii. Co vám dalo zahraniční studium? Zaznamenala jste nějaké rozdíly mezi studiem doma a v zahraničí?

Před revolucí jsem se dostala na zkušenou do Francie, k báječnému Christianu Lardé. Konkrétně v oboru flétna byla Francie nejlepší. V 90. letech jsme na flétnu hráli v Čechách vlastně zastaralým způsobem a moderní škola k nám pomalinku teprve pronikala, takže podívat se zrovna tam bylo něco neuvěřitelného. Později jsem sbírala zkušenosti ještě v Rakousku u prvního flétnisty Vídeňské filharmonie Meinhardta Niedermayera a flétnové legendy Jamese Galwaye.

 

Jak často a při jakých příležitostech vystupujete? A samozřejmě s jakými umělci a hudebními tělesy spolupracujete?

To by bylo na dlouhé povídání. Základem jsou sólové recitály s harfou nebo s klavírem, mnoho komorních koncertů se stálým triem Musica dolce vita nebo hostování jako sólistka s orchestrem. Pravidelně se objevuji v přímých přenosech Adventních koncertů České televize a pak na nejrůznějších festivalech nejčastěji s Lubomírem Brabcem, Jaroslavem Svěceným nebo Kateřinou Englichovou. Společně se těšíme na letošní červnový Mozartův dvojkoncert pro flétnu, harfu a orchestr na festivalu Janáčkův máj. Letos v létě mne také čeká vedení flétnových mistrovských kurzů v Lucembursku.

 

Trio Musica dolce vita je dámské trio, které funguje patnáct let na hudební scéně. Mohou se tři dámy snést bezkonfliktně?

Nevěřili byste tomu, ale ano. My si s kolegyní Danielou Demuthovou a harfistkou Zbyňkou Šolcovou velmi dobře od začátku rozumíme. Já se starám o dramaturgii a projektové nápady, Daniela je potom prodává a Zbyňka s námi všechno odřídí za volantem. Samozřejmě máme každá svoje problémy, ale ty se dají právě krásně probírat při dlouhých cestách na koncerty. Myslím, že naše trio je již taková rodinná formace, která k našim životům neodmyslitelně patří.

 

 

Vedle kariéry flétnistky se věnujete ještě dramaturgické činnosti. Co to obnáší?

Dramaturgie a vymýšlení projektů klasické hudby je moje velké hobby od začátku mé hudební kariéry. Vždy jsem se snažila přinášet nehrané, znovuobjevené skladby, vytvořit programy tematické nejen pro sluch, ale i pro oko. To je něco, bez čeho nemůžu být… Na koncertech pro děti vždy vyprávím, že klasická hudba je taková procházka hudebním muzeem. A dnes je většina muzeí „interaktivní“, takže je potřeba nezůstat u „tučňáků ve fraku“ a nalákat na hudbu i jiným způsobem. Klasika tvoří podkres pro filmy, počítačové hry, mobilní zvonění, reklamy atd.

 

Zastáváte vlastně docela náročnou manažerskou práci, která je trochu v kontrastu s hrou na flétnu. Jde to dohromady?

V současné době jsem dramaturgem Divadla Karla Hackera Prahy 8. Působím zde třetím rokem a je pravda, že zaměstnaná jsem předtím byla např. v orchestru FOK nebo na Konzervatoři. Tohle je trochu něco jiného – profilovat malé divadlo, přilákat diváky tam, kam dříve nechodili, připravit top výběr pohádek pro děti, za určitý rozpočet přivést na pódium nejatraktivnější herecké hvězdy… To všechno je pro mne výzva. A jestli to jde dohromady s koncertní činností? Určitě ano, je velmi přínosné znát důvěrně problémy obou stran – umělce i pořadatele.

 

Jste velmi vytížená žena. Pokud vím, máte rodinu, dokonce dvě malé děti. Jak to všechno zvládáte? Máte na to nějaký recept?

Jasné cíle, dobrá logistika a nenechat se uštvat – ale i tak je to někdy dřina.

 

Vedete děti k hudbě a k umění vůbec?

Mám dva syny – Alfréda (12) a Felixe (5), a oba dva více než k hudbě tíhnou úspěšně k dramatickému umění a herectví. Starší Alfréd má za sebou již několik rolí a roliček ve filmech, oblíbených seriálech a dabingu. Herectví by se chtěl profesionálně věnovat. Malý Felix v současnosti hraje v seriálu Ulice malého Vojtíška, což je jedna z mála dětských seriálových postav s vlastním dějem a vlastní hereckou linkou. Moc ho to baví.

 

 

Někteří umělci se těžko smiřují s představou, že se jejich děti budou věnovat stejné profesi, protože je to často tvrdá řehole. Nakolik se vy snažíte ovlivňovat směřování vašich dětí?

Upřímně, například „vrzání“ na housle jsem všem rozmlouvala hned v začátku. Také si neumím představit, že by moje děti hrály na flétnu nebo dechový nástroj, myslím, že hrát na stejný nástroj jako rodič přináší velká psychická traumata jak dětem, tak rodičům. Felix v současné době začal s harfou, což u kluka není úplně špatná volba. Rozhodně nejvíce je podporujeme v herectví. Je to krásné rozvíjení komunikace, řeči, rétoriky, a to se určitě v budoucnu jako výbava neztratí. Oba jezdí na koni, což je velký relax pro celou rodinu. Ale nejdůležitější je, aby výběr zájmů byl jejich volbou a ne plnění snů rodičů.

 

Působíte dojmem schopné, emancipované ženy, což asi manažerská práce vyžaduje. Na druhou stranu hudební produkce je založena spíš na citech a emocích. Jste emotivní nebo spíše racionální člověk?

Když zvedám telefony a domlouvám pořady, organizuji denní logistiku, tak racionální, když stojím na pódiu, tak emocionální. Když mě něco vytočí, tak v emocionální i v racionální rovině.

 

Někteří muži se těžko vyrovnávají s faktem, že mají vedle sebe schopnou a pracovně vytíženou partnerku, která všechen čas a péči nevěnuje pouze jemu. Jak je tomu u vás? Odráží se nějak vaše profese na vašem partnerském vztahu?

I já bych si mohla stěžovat, že mám schopného a pracovně vytíženého partnera. Umělecké profese nás obou i herecká práce dětí se odráží ve všem. Nejde to oddělit. Samozřejmě, když jsou svátky a víkendy, my často hrajeme koncerty, právě proto, že lidé mají volno a relaxují při hudbě. Prostě koncertovat v pracovní době od osmi do čtyř nelze. U nás je to založené na dobré logistice a na tom, že všichni jsou ochotni v krizových chvílích zastat, co je třeba. Například že si Alfréd uvaří oběd, když není jiná možnost. Někdy se sejdou dva koncerty, natáčení a trénink na koni, a to je potom oříšek.

 

Máte nějaké profesní cíle, kterých byste chtěla dosáhnout?

Po studiu jsem toužila po natáčení CD. Do současnosti jsem jich natočila přes deset – sólových i komorních. Dalším cílem bylo zahrát si koncert na festivalu Pražské Jaro, což se mi v roce 2013 splnilo v sólovém recitálu. Nyní nechávám koncerty a nabídky jen tak přicházet… Mým dlouhodobým cílem je celosvětové pokračování mého velkého projektu Hudba královen, což je téma, které mapuje hudbu žen-skladatelek. Je to taková málo známá etapa v dějinách hudby. Ženy-skladatelky psaly napříč staletími a i jejich životní osudy jsou velmi zajímavé. Počínaje sv. Hildegardou z Bingenu, přes královnu Marii Antoinettu, ženy slavných rodů jako je Clara Schumann až po současnou skladatelskou hvězdu Sylvii Bodorovou.

 

Když shrnete své dosavadní životní zkušenosti, čeho si v životě i v profesi nejvíc vážíte?

Nikdy neztrácet optimismus a ve správnou chvíli umět říci ne.

 

Autor: Pavel Mészáros, Foto: archiv

Tags:

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test