český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Tajemná vůně kadidla

Znáte staré slovo olibánum? Právě tak se kdysi říkalo kadidlu. Jeho vůně patří pevně ke křesťanským bohoslužbám, ale jeho původ je mnohem starší. Naplňovalo vůní už jeruzalémský Chrám a bylo ve své době považováno za drahý luxusní obchodní artikl. Nakonec i Tři králové přinesli nově narozenému Ježíši právě kadidlo.

 

Užívání kadidla a dalších forem vonných vykuřovadel je snad stejně staré jako lidstvo samo – a od počátku má úzký vztah k náboženství. Začalo být užíváno zřejmě kdesi na Arabském poloostrově a v severní Africe se s ním obchodovalo už dobře před pěti tisíci lety. Nástěnná malba znázorňující obchodování s kadidly z bájné země bohů Punt zdobí stěny staroegyptského chrámu královny Hatšepsut od druhé poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem.

 

Posvěcující kouř

Kadidlo hrálo roli v kulturách mnoha zemí, a tak není divu, že má i mnoho jmen. Hebrejsky se mu říká levona a v příbuzné arabštině lubbán. Právě odtud pochází ono tajuplně znějící slovo „olibánum“. V němčině se mu říká Weihrauch, tedy doslova „posvěcující kouř“, a to velmi dobře odkazuje na použití kadidla od nejstarších časů. V nejrůznějších kulturách a náboženstvích se vonné kadidlo užívalo, aby se prostor – nejčastěji chrám – kouřem a vůní vymezil jako posvátný, aby bylo zřejmé, že právě zde se děje něco svatého, něco neobyčejného.

 

Kde roste kadidlovník?

Není samozřejmě kadidlo jako kadidlo. Respektive existuje mnoho různých vonných látek nejrůznějšího původu, které se používaly a používají k vykuřování, ale pravé kadidlo je jenom jedno. Tím se totiž rozumí výhradně vonná pryskyřice z kůry stromů boswellia sacra, kterým se česky říká kadidlovník pravý. Této dřeviny je známých asi patnáct různých druhů, většina ale roste na jihu Arabského poloostrova, na ostrově Sokotra a v severním Somálsku. Právě odsud přicházelo už ve starověku nejlepší a nejvíce ceněné kadidlo. Tento strom produkuje vonnou klejopryskyřici, která se průběžně sbírá. Získává se nařezáváním kůry kmenů. Zaschlé výrony mají tvar kulovitých hrudek, zrn nebo krápníčků. Odtud také různé tvary zrnek kadidla, které se k nám dostávají.

 

Kadidlo hygienické

Ve starověku se kadidlo i jiná vykuřovadla kromě náboženské funkce běžně užívalo i z důvodů hygienických. Jeho vůně snadno překryla různé nedobré pachy a vykouření místa zmenšovalo nebezpečí infekce. V této tradici používání pokračovali též křesťané v prvotní církvi. Přitom ale pro bohoslužebné užití bylo podstatné, že kadidlo byla jedna ze základních obětin v jeruzalémském Chrámu.

Kadidla se navíc užívalo i jako projevu důstojnosti a důležitosti – bylo totiž cenným zbožím. Podle Plinia stála římská libra (327 g) nejlepšího kadidla šest denárů, což odpovídá na naši měnu zhruba sedmi nebo osmi tisícům korun. Člověk, který si jej mohl dovolit, si při chůzi páchnoucí ulicí nechal před sebou nést nádobu s příjemně vonícím kadidlem, aby mu čistilo vzduch. Tento zvyk přešel do byzantské císařské ceremonie, kde se kadidlo nosilo před císařem, vysokými úředníky a také biskupy. A odtud byl už jen krůček k liturgii papežské a k slavnostním liturgiím, jak je můžeme dodnes zažívat.

 

Pozor na podkuřování

Docela jistě jste někdy slyšeli výraz, že někdo někomu podkuřuje, ve smyslu, že si různými lichotkami nebo službičkami snaží získat jeho přízeň, zvláště pokud je dotyčný pracovně, služebně nebo společensky výše postavený. Málokdo to ví, ale i tento výraz má původ v bohoslužbě a konkrétně v užívání kadidla při ní. Poté, co je okouřen oltář, na kterém má být slavena mše svatá, odchází jáhen nebo ministrant s kadidelnicí a okuřuje jednak shromážděné duchovenstvo a jednak shromážděný Boží lid. A protože v prvních řadách kostelních lavic sedávali kdysi konšelé a další honorace, takový dobře poučený jáhen dbal, aby se právě jim dostalo notné dávky vonného kadidla jako výraz úcty a požehnání. Jinak řečeno, je tak moc okuřoval, až jim podkuřoval.

 

Kadidlo je dobrovolné

V bohoslužbě se kadidlo užívalo především jako symbol božské úcty a zbožnosti – okuřuje se jím oltář i dary chleba a vína, připravené k mešnímu slavení. Tento symbol svatosti označované kadidlem známe jak ze Starého zákona z knihy Exodus, tak i z dějin římského impéria.

Ve starozákonní bohoslužbě mělo kadidlo velký význam. V chrámě stával zlatý oltář, na kterém se přinášela kadidlová oběť ráno a večer. Stalo se symbolem oběti a modlitby, která míří k Bohu „jako vůně kadidlová,“ tedy přímo vzhůru. I novozákonní Zjevení svatého Jana mluví o „uctívání Beránka zlatou nádobou naplněnou vůní kadidla“, což jsou modlitby Božího lidu.

Při křesťanských bohoslužbách se začalo používat kadidla k osvěžení vzduchu v bazilikách při velkých liturgických shromážděních a k vytvoření slavnostní, radostné atmosféry. Od karolinské doby se v liturgii objevuje v širokém rozsahu. Tridentská liturgie pak kadidlo předepsala pouze na určité příležitosti.

Pokoncilní liturgie od druhé poloviny 20. století použití kadidla ponechala dobrovolnosti. Přesto se s ním v mnoha chrámech setkáváme i dnes.

 

Tajemství tří králů

Kadidlo je zmíněno v Bibli jako jeden ze tří darů, které mudrci přinesli narozenému Ježíšovi, což ukazuje, jak cenné v té době bylo. Je to také symbolické vyjádření toho, že v Ježíši vidí Boha, protože kadidlo se užívalo k uctění Boha v Chrámu.

Římský spisovatel Plinius starší v 1. století uvedl, že obchodování s kadidlem udělalo z obyvatel Ománu jedny z nejbohatších lidí světa. Kadidlo bylo ceněno více než zlato. Ve 2. století se už vyvážely přibližně tři tisíce tun kadidla za rok do Řecka, Říma a zemí kolem Středozemního moře a byla to křesťanská církev, která o něco později, když směla vyjít z katakomb, je začala ve velké míře používat a odebírat.

Se třemi králi se pojí ještě jedna zajímavost, která je velmi málo známá. Každý ví, že tři králové přivezli Ježíšovi zlato, kadidlo a myrhu. U kadidla je význam jasný, u myrhy vlastně také, protože se používala ve směsi s kadidlem k přípravě vykuřovacích směsí, ale jak to bylo s oním zlatem? Víme přece, že Svatá rodina byla velmi chudá, kam zlato zmizelo? Odpověď se překvapivě skrývá v jižní arabštině, tedy v jazyku těch zemí, kde se kadidlo produkovalo. Zde totiž slovo „zlato“ neznamenalo jenom žlutý blýskavý kov, ale také mimořádně kvalitní kadidlo. Jeví se tedy dost pravděpodobné, že naši tři králově z východu k Ježíšovým jesličkám přinesli vlastně… kadidlo, kadidlo a kadidlo.

 

Starozákonní příkazy o kadidle

V knize Exodus ve Starém zákoně nalezneme jedny z prvních přikázání k užívání kadidla v bohoslužbě. Starý Izrael z těchto textů vycházel v jeruzalémském Chrámu. V Bibli tak o kadidle stojí psáno toto:

„Zhotovíš také oltář k pálení kadidla. Z akáciového dřeva jej zhotovíš. Bude čtyřhranný: loket dlouhý, loket široký a dva lokte vysoký. Jeho rohy budou z jednoho kusu s ním. Potáhneš jej čistým zlatem, jeho vršek i jeho stěny dokola a jeho rohy, a opatříš jej dokola zlatou obrubou. Zhotovíš pro něj rovněž dva zlaté kruhy, a to pod obrubou na obou jeho bocích; k oběma bočnicím je zhotovíš, aby držely tyče, na nichž bude nošen. Tyče zhotovíš z akáciového dřeva a potáhneš je zlatem. Oltář postavíš před oponu, která je před schránou svědectví, před příkrov, přikrývající schránu svědectví, kde se s tebou budu setkávat. Na něm bude Áron pálit kadidlo z vonných látek. Bude je pálit každého rána, když bude ošetřovat kahany. Bude je pálit i navečer, když bude kahany rozsvěcovat. Každodenně bude před Hospodinem pálit kadidlo po všechna vaše pokolení. Nebudete na něm obětovat jiné kadidlo ani oběť zápalnou nebo přídavnou ani na něm nebudete přinášet úlitbu.“

A o něco dále pak dává Bible instrukce i na přesné složení vykuřovací směsi pro Chrám, která v zásadě platí až do dnešních dní:

„Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi si vonné látky, totiž čerstvou pryskyřici, vonné lastury, klovatinu galbanum a čisté kadidlo, od všeho stejný díl. Z toho připravíš kadidlovou směs, odborně smísenou, posolenou, čistou a svatou. Část jemně rozetři a přines před svědectví ve stanu setkávání, kde se s tebou budu setkávat. To vám bude velesvaté. Kadidlo, které uděláš – ve stejném složení si podobné neuděláte – bude ti svaté, je jen pro Hospodina. Kdokoli by zhotovil podobné, aby vdechoval jeho vůni, bude vyobcován ze svého lidu.“

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test