Virtuální kompasy ve světě regionální gastronomie

Vytisknout

Sociální sítě a mobilní aplikace přinesly do světa gastronomie nový trend – zákazníci restaurací, hospod a fastfoodů mohou online hodnotit kvalitu jídla i služeb. Každá stránka má svého správce, který pod hlavičkou facebookového profilu uveřejňuje recenze zákazníků. Anonymně. Kolem stránek tak postupně vznikají tisícové komunity fanoušků kvalitní gastronomie.

 

Zároveň jde o platformu, která sdružuje jak poskytovatele gastronomických služeb, tak zákazníky. Ti všichni mají možnost vést společný online dialog. Správci profilů se jim věnují dobrovolně a ve svém volném čase. Vyzpovídali jsme ty, kteří se starají o města Zlín, Kroměříž, Vsetín, Uherské Hradiště, Šumperk, Valašské Meziříčí a Olomouc. Je jim plus mínus třicet a mají jedno společné – zájem o regionální gastrokulturu.

 

Něco jako internetový deníček

„Stránku jsem založil v červnu 2015. Byl to nápad mé tehdejší přítelkyně, která pochází z Opavy, kde podobný projekt už fungoval. V Olomouci nic podobného nebylo, tak jsme si řekli, že stránku založíme i pro hanáckou metropoli,“ říká šestadvacetiletý Radek, správce Kde ne/jíst v Olomouci. Civilním povoláním je bankovní úředník.

Před dvěma lety vznikl také zlínský profil. Důvodem byly především neupřímné odpovědi strávníků. „Hosté často odpovídají na otázku obsluhy, zda jim chutnalo, že ano, když pak ale mají možnost probrat to za jejími zády, mluví jinak,“ říká správce profilu Dalibor, který ve Zlíně v oboru gastronomie podniká: „Zákazníci zpravidla nepřiznají, že jim nechutnalo, protože by následovaly konfrontační otázky proč, co přesně… V dnešní uspěchané době, kdy mají na oběd v průměru 30 až 40 minut, to nemají čas ani chuť řešit.“ Projekty jako Kde Jíst/Nejíst Zlín nabízí možnost svobodně a objektivně popsat pocity z návštěv restaurací. „Oproti profilům v jiných městech jsme zvolili název, kde je pozitivum, tedy kde jíst, na prvním místě,“ dodává s tím, že smyslem projektu je zvednout úroveň tuzemské gastronomie.

 

Více kritizujeme, než chválíme

Frekvence, s jakou posílají zákazníci svá hodnocení, je různá. „V počátcích nám přicházelo opravdu velké množství recenzí, týdně i několik desítek. Postupně však zájem opadal a v současnosti jsou to jednotky. Olomoučané už zřejmě vědí, kde se dobře vaří,“ vysvětluje bankéř Radek.

Na otázku, zda jsou Hanáci v hodnocení spíše pozitivní, nebo negativní, odpovídá: „Hanáci jsou pěkní brblové. Řekl bych, že převažují negativní recenze. Kvalitní recenze k dobrému jídlu nikdy nevzbudí takový ohlas jako hodnocení smaženého sýru z fastfoodů v supermarketu nebo hamburger ze známého globálního řetězce.“ Podle jeho slov spadá kritika do všech možných oblastí: od pomalé a nepříjemné obsluhy přes samotné jídlo (a všechny myslitelné výtky k němu) až po rozčarování nad tím, že lze z protějšího domu vidět na dámské toalety. Naopak chvála se nejčastěji týká samotných pokrmů.

A jak na negativní recenze reagují provozní a majitelé hospod? „Solidnější podniky, které se o dění na Facebooku zajímají, odpovídají prostřednictvím komentářů pod recenzemi. Myslím, že je jedině dobře, když se k tématu vyjádří zainteresované osoby. Přinejmenším je to signál, že se restaurace k problémům umí postavit čelem.“ Jako administrátor profilu má zkušenost i se zastrašováním: „V prvním roce fungování stránky mi došla zpráva od majitele jednoho podniku, že pokud mu nesmažu negativní recenzi, udá mě k soudu.“ Soudní obsílka mu překvapivě dodnes nepřišla.

Občas jsou hodnocení nejen užitečným kompasem, ale i svébytným literárním útvarem. Jedno z nejvtipnějších v historii olomoucké stránky zaujalo jedenáct tisíc fanoušků a zde je úryvek: „Pozdě večer (20. 4.) jsem si objednal pizzu z pizzerie XY. Jídlo mi bylo doručeno asi do třiceti minut, z čehož usuzuji, že za volantem seděla reinkarnace Paula Walkera nebo mladý tuner, který byl zrovna v kině na filmu Rychle a zběsile 8. Samotná pizza se topila v oleji tak, že jsem měl chuť dát jí umělé dýchání. Bylo v ní tolik oleje, že prosakoval krabicí jako krev vetřelce palubou vesmírné lodi. Bohužel mám pouze fotku krabice z rána, protože kdybych fotil večer, při použití blesku by se olej vznítil. Pizzu jsem snědl a nevrátil. Želvy ninja by se z tohoto zážitku obracely v krunýřích…“

 

Není to hra na Pohlreicha

Zkušenost z Valašska se malinko liší. „Jednou jsou to desítky příspěvků týdně, jindy je to jeden,“ popisuje svou zkušenost Dalibor. Péče o stránky a profily související s gastronomií je časově náročná: „S kolegou máme jako správci na starost šest facebookových kde jíst/nejíst profilů: Zlín, Kroměříž, Vsetín, Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí a Šumperk.“ Před pár měsíci na tuto činnost navázali novým projektem GASTRO ZLÍN. Jeho smyslem je sjednotit restaurace pod jednou hlavičkou a nabízet tak komplexní regionální informace z oblasti gastronomie. „Za ty tři roky šla konkrétně ve Zlíně úroveň pohostinství a služeb dost nahoru. Naše poslední zkušenosti z návštěv místních podniků jsou všechny pozitivní. Malé výtky by se našly, ale právě o tom jsou gastronomické profily. Majitel ani provozní nemá možnost dohlížet na podnik 24 hodiny denně 7 dní v týdnu, a takto získává online zpětnou vazbu nejen ke kuchyni, ale i ke svému personálu,“ říká zlínský podnikatel.

Kuriózní zážitek si přivezl z Kroměříže. „Objednali jsme si jídlo, servírka nám ho přinesla a zmizela v kuchyni. Při focení pokrmů jsme si všimli, jak vykukuje. Představila se zároveň jako majitelka a ptala se nás, co to má znamenat. Proč si fotíme jídlo a jestli jsme z týmu Zdeňka Pohlreicha, na což jsme jí odpověděli, že nejsme. Tak jsme si povykládali a šli,“ vzpomíná Dalibor a dodává: „Chtěl bych zdůraznit, že si na žádného Zdeňka nehrajeme a není to ani záměr. Jídlo hodnotíme jako řadoví hosté.“

I na Valašsku podniky na negativní kritiku reagují. „Majitelé a provozní se nám ozývali hlavně ze začátku s tím, že jejich podnikání ubližujeme. Brzy ale pochopili, že díky této službě získají užitečnou zpětnou vazbu a reklamu, a je jen na nich, jestli své podniky někam posunou, nebo ne. Vždy navíc mají možnost na recenzi reagovat, i já kritiku slýchávám dnes a denně a snažím se na ni reagovat, ovšem ne vždy jde všechno lusknutím prstů.“ Nejčastěji si podle správce valašských profilů hosté stěžují na jídlo z rozvozu: „Kvalitu restaurací bohužel nelze hodnotit podle pokrmů z termoboxů. Pokud si objednám jídlo domů, nemůžu čekat stejnou kvalitu jako v restauraci. Nezáleží totiž jen na tom, jak je jídlo připravené, ale i na rychlosti rozvozu, tedy jak řidič řídí a obecně jak s boxem zachází.“

Kritérií, která určují spokojenost či nespokojenost hostů, je celá řada, závěrem tedy nezbývá, než vám popřát dobrou chuť a správnou intuici při výběru restaurace!

Autorka: mv, Foto: archiv