český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Československá televize v odboji

Výročí srpnové okupace 1968 si letos připomněli skoro všichni. Zvláště pak ale ti, kteří se dění aktivně účastnili. Česká televize zorganizovala tradiční setkání pracovníků, kteří se v roce 1968 podíleli na téměř partyzánském vysílání proti okupantům. Naše rodina byla při tom.

 

Je málo období v historii našeho veřejnoprávního média, na které může být Česká (dříve Československá) televize tak hrdá, jako na pokrytí srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Několik dní se s obrovským nasazením a navzdory všemožným rizikům udržovalo vysílání, které informovalo obyvatele o skutečném dění v zemi. A okupanti se samozřejmě náležitě vztekali, ale proti vynalézavosti televizního personálu byli mnohdy bezradní. To všechno si připomínalo setkání dosud žijících pamětníků, které u příležitosti výročí televize na Kavčích horách zorganizovala.

 

Světlá období

Setkání zahájil generální ředitel Petr Dvořák, který pozdravil shromážděné techniky, redaktory a hlasatele, z nichž mnohým už táhlo na osmdesát nebo devadesát let, a jednoznačně se přihlásil k dědictví oněch pohnutých událostí. „Československá televize má ve své historii dvě světlá období, říkám s ostychem v hlase, vážení kolegové,“ začal svůj úvodní projev. Těmi dvěma světlými obdobími myslel právě dobu kolem invaze v roce 1968 a pak roli, kterou Československá televize sehrála během sametové revoluce v roce 1989. V těchto dobách se televize chovala skutečně veřejnoprávně – tedy stála na straně veřejnosti a vymanila se z ideologického područí. Na tato období může být televize plným právem hrda a na nich poměřovat svou současnou práci, pokud jde o věrnost pravdě a veřejné službě.

 

Nalezené dokumenty

Jedním z nejváženějších hostů setkání byla hlasatelka a moderátorka Kamila Moučková, již devadesátiletá, která se v roce 1968 stala bezmála tváří televizního protiokupačního vysílání. Jedna z částí vysílání probíhala v té době z Malostranské besedy a na setkání byl připomenut jeden mimořádný objev poslední doby – na denní světlo vypluly originální materiály, podklady pro moderování i s rukopisnými poznámkami.

Sama Kamila Moučková je měla dávno za ztracené, ale ukázalo se, že byly v roce 1968 určeny ke skartaci. Pracovník papíren, který je dostal ke zpracování, ovšem rychle pochopil, o co se jedná, a dokumenty ukryl. Česká televize je dostala do rukou teprve nyní, po padesáti letech. Paní Moučková to komentovala: „Byla jsem úplně omámená, když mi je ukázali. Skutečně tam byly moje rukou psané vsuvky, to je neuvěřitelné, že se něčeho takového dožiju po padesáti letech. Chci poděkovat České televizi, že jsem mohla vystoupit i ve vysílání a oslovit lidi. Když vidím, co se tady dnes děje, říkám si, že bychom si měli dávat majzla, abychom nebyli zase před těmi padesáti lety.“

 

Improvizace a odpor

Během setkání zaznělo mnoho vzpomínek na pohnuté události, ale také na různé technické problémy, s kterými se pracovníci televize museli vypořádávat. A vypořádávali se s mimořádnou kreativitou a improvizací, osobním nasazením a neokázalým hrdinstvím. Paní Moučková vzpomínala, že když za ní přišel Jiří Pelikán už s vojáky za zády, že musí ukončit vysílání, prohlásila bojovně, že dokud je nevypnou, jedou dál. I když se hlavní studio okupantům podařilo vypnout, okamžitě vyrostla po Praze i mimo Prahu alternativní studia, která pokračovala ve vysílání.

Bylo to například studio v Malostranské besedě, Studio Skaut v divadle Minor nebo vysílač na Cukráku. Mnohdy se podařilo udržet vysílání i za cenu lsti. Když okupanti objevili jedno z „partyzánských“ studií, rozkázali vojáci „vsjo vyklučiť“, tedy všechno vypnout. Vynalézaví televizní technici ale povypínali jenom obrazovky monitorů a přelepili kontrolky, takže neznalý laik si mohl myslet, že je technika vypnutá, ale ve skutečnosti se vysílání udržovalo dál. „To, co jsme se naučili v roce 1968, jsme plně zužitkovali v roce 1989,“ řekl velmi trefně jeden z pamětníků.

 

První vysílání z Kavčích hor

Zavzpomínali i tehdejší kameramani. Jak bylo tenkrát relativně obvyklé, měli svoji televizní techniku u sebe doma, takže jakmile se dozvěděli o okupaci, mohli vyrazit do ulic natáčet. Rychle se vytvořila síť kontaktů a míst, kde si přebírali filmový materiál a kde zase odevzdávali natočené pásky filmu.

Byly to tisíce a tisíce metrů filmu, které se vyvolávaly a mnohdy rovnou odevzdávaly zahraničním tiskovým agenturám, aby i mimo hranice Československa lidé věděli, co se u nás děje. Mnoho z tohoto materiálu ještě asi čeká na objevení v různých zahraničních archivech, nebo i v držení soukromníků. Sami kameramani některé materiály léta skrývali, protože podle vlastních slov jednoho z nich: „Nemyslel jsem si, že se ještě dožiju doby, kdy se tohle bude moci ukázat.“ A jedna perlička zazněla nakonec: v historii České a Československé televize se udává, že první vysílání z areálu na Kavčích horách začalo ze dvou dokončených studií v roce 1970. Není to tak úplně pravda. První vysílání z tohoto místa probíhalo právě v roce 1968. I zde, v tehdy rozestavěné budově, bylo totiž jedno z konspiračních center televizních pracovníků, kteří zůstali věrni svému poslání.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: Michaela Bartošová

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test