český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Čas od času si udělá holčičí den

Evu Borskou známe jako reportérku a moderátorku zpravodajské relace, mnoho z nás si ji pamatuje také coby zpěvačku, kdy používala příjmení Skalická. Stále se usmívá a dobrou náladu rozdává na potkání. Je velmi pracovně vytížená, ale rodina je pro ni posvátná.

 

 

Eva se narodila 19. října 1975 v Praze. Přestože je Váha, dokáže být rozhodná a rázná. Ráda vzpomíná na dětství a říká, že byla asi hodná holka. Čas v její společnosti velmi rychle utíká, protože umí poutavě vyprávět a má hromadu zážitků a úsměvných příběhů. Zastavila jsem ji na chvilku a vyptala se, jak jde život.

 

Jaká jste byla jako dítě? Hodná holčička nebo neposedná střela, co pořád někde lítá?

Na tuhle otázku by asi lépe odpověděli moji rodiče, ale nikdy si nestěžovali, tak jsem asi byla hodná holka. K tomu hodně zodpovědná a spolehlivá. V sedmi letech mi pověsili na krk klíč a s lístečkem v ruce jsem chodila pro mladší sestru do školky. Nikdy jsem nebyla obzvlášť soutěživá, zato ale ctižádostivá, tvrdohlavá a trpělivá. Od mala jsem pořádkumilovná a tím trápím své okolí dodnes. Naštěstí mám partnera, který je na pořádek stejný puntičkář. Jako holčička jsem byla dobrosrdečná, trošku lítostivá ale i urážlivá. Dodnes se to učím potlačit a snad jsem na dobré cestě. Celkově prý se mnou naši neměli žádné starosti a i pubertu jsme všichni přežili bez větších kotrmelců. I když jsme se ségrou samozřejmě taky uměly zazlobit, ale tak nějak v rámci normy a adekvátně věku.

 

Jaké jste měla dětství?

Krásné a mám na něj plno vzpomínek. S rodiči a ségrou jsme bydleli v panelákovém bytě 3+1, a to byste koukala, co všechno se dá zažít na pražském sídlišti. Principiálně ale všechno vycházelo z toho, že jsme flákly s taškou do kouta a prchaly ven vstříc dobrodružstvím. Jako malá jsem měla taky spoustu kroužků. Intenzivně jsem se věnovala hudbě i sportu a myslím, že i díky tomu jsem dodnes hodně společenská. Byl problém nás dostat domů, dneska je to naopak. Ale je jiná doba. Naše děti budou na své dětství také vzpomínat hezky a úplně stejně jako my. Tvrdit takové to „já bych dnes nechtěla být mladá, my měli lepší dětství…“ je hloupost. Všechno je poplatné době a ta jde holt dopředu. Oni vlastně taky chodí na hřiště, jen častěji na to virtuální než na to před domem.

Na co ráda vzpomínáte v souvislosti s dětstvím?

Na všechno. Jediné, co nás omezovalo, bylo, že jsme nemohli za hranice. S našima jsme jeli maximálně k Balatonu, do Bulharska nebo bývalé NDR. Snažili se nám to ale vynahrazovat jinak. Prázdniny jsme trávili na venkově, odkud pocházeli prarodiče a bylo tam krásně. Od první třídy jsme jezdily na tábory a ráda vzpomínám i na Orlík, kam jsme s rodiči jezdili kempovat. Večer se všichni sešli u ohně, hrálo se a zpívalo, prostě super. V zimě nás zas máma tahala na běžky, pěkně autobusem. S krosnou na zádech a s lyžemi jsme se rvaly několik kilometrů pěšky do kopce na chatu, kde jsme si samy vařily. Byla to taková dámská jízda a z dnešního pohledu pěkná řehole. Často se tomu smějeme a obdivujeme mámu, jak to bez všech těch dnešních vymožeností a možností mohla zvládat. Také jsme hodně dodržovali různé tradice, hlavně vánoční a velikonoční a to se dnes snažím předávat i svým dětem.

 

Kam jste se vrtla po základní škole? Jaká je vaše původní profese?

Po základní škole jsem začala studovat Obchodní akademii, i když mě to spíš táhlo k umění a humanitním oborům. Být to po revoluci, asi bych měla v rodičích větší podporu, ale tehdy nebylo moc možností a naši chtěli, abych měla jistotu a širší záběr při výběru povolání. Takže cesta k moderátorce vedla přes sekretářku, účetní, profesionální zpěvačku a televizní reportérku.

 

V televizi jste nakonec zakotvila. Proč zrovna zpravodajství?

Do zpravodajství, kde jsem působila dlouho jako reportérka a nedávno i jako moderátorka Našich zpráv, jsem se dostala z pořadu Prominenti, do kterého jsem nastoupila před sedmi lety. Díky skvělým kolegům jsem se v novinařině brzy zorientovala a tu práci si zamilovala. Získáte přehled napříč obory a o zajímavá setkání není nouze. Ať už jde o slavné osobnosti, politiky nebo odborníky, zkrátka lidi, kteří něco dokázali nebo mají z pohledu zpravodajství zajímavý příběh. Často se díky reportáži podaří vyřešit nějaké bezpráví, poradit lidem či zprostředkovat pomoc. Některé děkovné dopisy mám dodnes schované a stále mě hřejí u srdce.

 

Jako moderátorka musíte být pohotová, reagovat na přímou otázku, musíte umět improvizovat. Jak moc těžké to pro vás bylo? Nebo nebylo?

Člověk by měl mít určitě k takové práci povahové předpoklady. Myslím, že třeba nemůže být příliš velký introvert. Ale spousta věcí se dá natrénovat. Hodně jsem se otrkala v době, kdy jsem se živila jako zpěvačka. Na pódiu bylo potřeba často improvizovat a někdy program i odmoderovat. Ale učím se stále. Vždycky se najde něco, co vás může překvapit. Přiznám se, že příliš pohotová nejsem dodnes. Jsem raději, když si můžu rozmyslet, co řeknu. V tomto smyslu je moderování zpráv snadné, protože všechno je dopředu připravené a pak už se „jen“ čte. Nedá se to srovnat s moderováním pořadů založených na diskusi. Třeba prezidentská debata, to už je skutečně vyšší dívčí. Nedávno jsem uváděla Rumburské slavnosti a moc jsem si to užila. Navíc si při takové příležitosti občas i zazpívám a rázem se všechny profese pěkně propojí. To mě baví. A teď přišla další výzva – pořad Bez cenzury, který bude, stejně jako zprávy, vysílaný živě. Diváci do něj budou moci volat a ptát se hostů na to, co je zajímá. 

 

Máte za sebou hudební minulost, zpívala jste s kapelou. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Hudbu jsem samozřejmě neopustila, jen už se jí nevěnuji profesionálně. Bylo to krásné období. Zpěvačkou jsem chtěla být už odmalička. K hudbě nás vedl táta. Už ve školce jsem zpívala ve sboru a později jsem navštěvovala dva další. Doma jsem si hrála na Madonnu s vařečkou v ruce místo mikrofonu. Už tehdy jsem měla náhradní plán. Říkala jsem si, že když to nevyjde, budu pracovat v televizi. Jsem živým důkazem, že když si člověk něco hodně přeje, splní se mu to. Vydali jsme tři alba, byli párkrát v televizi, ale pak už nebylo moc kam pokračovat. Všechno má své limity. Zlom nastal asi i proto, že jsem chtěla založit rodinu. Dala jsem si pauzu a pak přišla nabídka pracovat v televizi. S nadšením jsem ji přijala a nechtěla sedět jedním zadkem na dvou židlích. Když chce člověk dělat práci dobře, musí se jí věnovat. Zvládnout časově práci reportérky a věnovat se pěvecké dráze i dětem zkrátka nešlo.

 

Co máte ráda a jak trávíte volný čas?

Miluju módu a také dobré jídlo a pití. Jsem tak trošku požitkář. Než abych snědla něco nekvalitního, raději jsem o hladu. Neznamená to ale, že si nedám třeba párek v rohlíku nebo hamburger. Musí být ale takzvaně poctivý. No vidíte, máme tady další moji vlastnost. Asi budu i trošku vybírává. Volný čas ráda trávím aktivně s přítelem nebo rodinou, ale občas potřebuji i takový ten holčičí den, jen pro sebe. Ráno si třeba zajdu na kosmetiku, pak na dobrý oběd, klidně i sama, a odpoledne se obklopím horou časopisů, naliju sklenku vína a čtu si, než přijde zbytek rodiny domů. Takových dní je ale málo. Rodina totiž vyžaduje akčnější program. Ani na cestách se ale neobejdu bez časopisů nebo knížky.

Máte děti a partnera, povíte něco o nich? Jak trávíte čas společně?

Mám celkem velkou rodinu. Vlastní děti mám dvě, dceru Moniku (8) a syna Petra (11). Otec mých dětí má ještě dceru z prvního manželství a můj současný partner Jiří má z předchozích vztahů celkem tři děti. Takže mám vlastně šest dětí. Kromě těch mých jsou už všichni dospělí a takzvaně vyletěly z hnízda. Máme ale hezké vztahy a stýkáme při různých událostech. Rádi si vyrazíme do divadla, kina nebo třeba na box a také hodně cestujeme a poznáváme nové věci. Každý měsíc vyrážíme v různém složení na výlet, ať už po Čechách nebo do zahraničí. Třeba začátek letošního roku jsme trávili hodně netradičně – na ostrově Mauricius. Být na Silvestra na party na pláži bylo opravdu velkolepé. Natolik jsme se tam naladili na teplé počasí, že už se nám pak ani nechtělo na hory. Tak jsme je letos posunuli až na březen. V dubnu jsme byli s partou na španělské řece Ebro a v květnu jsme si ve dvou udělali poznávací cestu do Španělska. Navštívili jsme Lichtenštejnsko, francouzské Saint-Tropez, Itálii a Andoru. Nemyslete si ale, že jsou to nějaké dlouhé výlety. Máme děti, práci a tak každý měsíc zmizíme maximálně na pět dní nebo prodloužený víkend. Jen Mauricius měl parametry klasické dovolené, je to hodně daleko.

 

Jak jste strávila letošní nádherné léto?

V červenci byly děti na táboře a jezdilo se víceméně po Čechách. Navštívili jsme pár přátel, na které přes rok marně hledáme čas. Třeba jsme dopluli lodí na chatu zpěvačky Zuzany Stirské. Naší oblíbenou destinací je Španělsko, kam jezdíme každé léto. V srpnu jsme zde strávili dvacet dní. Když jsme tam s dětmi, neobejde se dovolená bez návštěv famózních zábavních parků. Kromě desítek atrakcí tam mají i pestré doprovodné programy, v létě jsou tu super vodní atrakce a různá vystoupení se zvířaty – delfíny, kosatkami nebo papoušky. Letos jsme měli extrémně teplé počasí, takže jsme byli prakticky celý den ve vodě. Rádi navštěvujeme různé památky nebo města. V Barceloně jsme prozkoumali snad už úplně všechno. Od památek přes trhy po restaurace a obchody. V tamním přístavu je nádherné Aquarium, kde jsou k vidění všemožné druhy mořských živočichů. Z toho byly děti úplně paf.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? 

Jakékoli, které s láskou uvaří můj drahý muž. Je výborný kuchař, ale i kdyby jen namazal chleba máslem, k nezaplacení je ten pocit, že na vás někdo myslel, než přijdete domů, chtěl vám ulehčit práci nebo prostě udělat radost.

Autorka: Renáta Šťastná, Foto: archiv Evy Borské

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test