český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Radujte se a jásejte

Prostá a přitom důležitá výzva je titulem nového církevního dokumentu, takzvané exhortace papeže Františka. Hovoří v něm o našem povolání ke svatosti a o životě víry v současném světě, každodenním životě, a našich konkrétních životních okolnostech. Je to dokument mimořádné síly a důležitosti.

 

Nový dokument papeže Františka byl provázen velkým očekáváním. Jeho forma, tedy apoštolská exhortace, je hned po encyklice považována za jeden z nejvyšších typů papežských dokumentů. František dosud napsal dvě: Evangelii gaudium v roce 2013 a Amoris laetitia v roce 2016. Obě způsobily v dobrém slova smyslu poprask a nejinak tomu je i v novém případě. Současná exhortace nese latinský titul Gaudete et exsultate.

 

Buďte svatí

Hned z počátku papež upozorňuje, co ho vedlo k sepsání textu, který se mnohem více než komplikovanými detailními otázkami teologie zabývá křesťanským životem a jeho každodenností: „Touto exhortací bych především rád připomněl povolání ke svatosti dané Pánem každému z nás, také tobě: ‚Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘ Druhý vatikánský koncil na to položil mocný důraz: ‚Všechny věřící křesťany, v každém povolání a stavu, volá Pán – každého jeho vlastní cestou – k dokonalé svatosti, jako je dokonalý sám Otec.‘“

Obrací se tedy skutečně na každého, nejen na kněze, řeholníky nebo takzvaně „dobré“ věřící, ale dává si nárok oslovit skutečně každého a ukázat, že ke svatosti může vést mnoho různých cest, co člověk, to originál, a každý musí ve své konkrétní situaci hledat způsoby uskutečnění opravdového křesťanského života.

 

Není to nedostižný cíl

V dějinách církve se o svatosti mluví poměrně často a hodně – nejvíce asi v připomínkách dávných nebo i ne až tak dávných svatých jako lidských příkladů křesťanské dokonalosti tady na zemi. Když člověk svůj vlastní, takzvaně obyčejný, život poměřuje s příběhy ze života kanonizovaných světců, mohl by snadno upadnout do iluze, že něco takového nemůže dokázat a že cesta svatosti pro něj není otevřená. S tím ale papež velmi silnými slovy polemizuje: „‚Každého jeho vlastní cestou‘, říká koncil. Není tedy třeba klesat na mysli při pohledu na vzory svatosti, které se jeví nedostižné. Existují svědectví, která jsou užitečná, povzbuzují nás a motivují, ale nikoli proto, abychom je kopírovali, což by nás dokonce mohlo vzdalovat od té jediné a specifické cesty, kterou Pán vyhradil nám. Záleží na tom, aby každý věřící rozpoznal svou vlastní cestu a dal vzejít tomu nejlepšímu ze sebe, co do něho zcela osobně vložil Bůh, a nevyčerpával se ve snaze napodobovat něco, co není zamýšleno pro něho. Všichni jsme povoláni být svědky, ale ‚existuje mnoho forem svědectví‘. Božský život se totiž sdílí ‚jedněm tímto a druhým oním způsobem‘.“

 

Svatost v každodennosti

Právě naopak, pro papeže je v tomto dokumentu možná mnohem důležitější ne svatost mimořádných velkých činů a hrdinských skutků víry, ale spíš trpělivý každodenní život s Bohem, který znamená, že se člověk křesťanským obsahem a křesťanskou zvěstí pokouší naplňovat svou každodennost, jakkoli by byla třeba banální. Protože pokud jde o svatost, není malých životů. Papež k tomu říká: „Častokrát jsme pokoušeni myslet si, že svatost je vyhrazena těm, kdo mají možnost zachovávat odstup od běžného zaměstnání, aby se věnovali modlitbě. Tak to není. Všichni jsme povoláni být svatými tím, že budeme žít lásku a nabízet každému svědectví v každodenním zaměstnání tam, kde jsme. Jsi zasvěcená nebo zasvěcený? Buď svatý či svatá tím, že budeš radostně prožívat svoje zasvěcení. Jsi ženatý či vdaná? Buď svatý v lásce a oddanosti vůči své manželce či manželovi, jako Kristus a církev. Jsi pracující? Buď svatý poctivou a kompetentní prací ve službě bratřím. Jsi matka či babička? Buď svatá trpělivým vyučováním dětí, aby následovali Ježíše. Máš pravomoc? Buď svatý zápasem o obecné dobro a zříkáním se svých osobních zájmů.“

 

Neklesej na mysli

Základním předpokladem k svatosti v širokém slova smyslu není totiž nějaké mimořádné nadání, které by se dostávalo jenom někomu, ale křest, který jsme přijali všichni. Papež je tady ve svém dokumentu velice důsledný a opakovaně zdůrazňuje, že i slabý a chybující člověk je povolaný k tomu, aby usiloval o takovou míru křesťanské dokonalosti, jaké je schopen. To je veliké povzbuzení. Však také titulek exhortace není zvolen náhodou, celá vyznívá v tom smyslu, že by křesťanská cesta za svatostí měla být v první řadě radostným podnikem. A v tom nám naše lidská slabost nemá a nemůže bránit: „Dovol, aby milost tvého křtu přinášela plody na cestě svatosti. Všechno nech otevřené Bohu a s tímto cílem se rozhodni pro Něho, vol Boha stále znovu. Neklesej na mysli, protože máš sílu Ducha svatého, která to umožňuje, a svatost je v zásadě plodem Ducha svatého v tvém životě. Když jsi pokoušen sednout na lep svojí slabosti, pozvedni oči k Ukřižovanému a řekni: ‚Pane, jsem ubožák, ale ty můžeš učinit zázrak, abych byl trochu lepší.‘ V církvi, svaté i hřešící, se nachází vše, co je potřeba k růstu ve svatosti. Pán ji obdařil mnohotvárnou krásou, plynoucí z Pánovy lásky, ‚jako nevěstu ozdobenou šperky‘.“

 

Svatost roste malými skutky

Jak je pro papeže Františka obvyklé, nebojí se ukázat své myšlenky na příkladech z každodenní praxe, které jsou velmi dobře srozumitelné nejenom učeným teologům, ale skutečně každému člověku, protože stojí na sdílené lidské zkušenosti a na tom, co dnes a denně zažívá člověk, bez ohledu, jestli je v Evropě, Jižní Americe nebo třeba na dalekém východě. Jeden z takových krásných příkladů ukazuje, že svatost lze budovat i drobnými činy: „Svatost, k níž tě volá Pán, roste malými skutky. Například: nějaká paní jde nakupovat na trh, potká sousedku, začnou si povídat a padne nějaká kritika. Paní si však řekne: ‚Ne, nebudu o nikom mluvit špatně.‘ Toto je krok směrem ke svatosti. Potom se doma svého syna zeptá na jeho plány, a přestože je unavena, sedne si k němu a trpělivě a citlivě mu naslouchá. To je další oběť, která posvěcuje. Potom zakusí nějakou úzkost, ale připomene si lásku Panny Marie, vezme růženec a s vírou se modlí. To je další krok ke svatosti. Potom vyjde na ulici, potká chudáka, zastaví se a citlivě s ním rozmlouvá. Také toto je krok vpřed.“

 

Někdy tak, jindy onak

I sám papež František má před očima některé vzory – jak z řad historických světců, tak ale i z řad lidí současnosti, které považuje za příklady konkrétního a hlubokého života každodenní víry. Jedním z nich je i kardinál Văn Thuận, který byl vězněm komunistického režimu ve Vietnamu. Do biskupské hodnosti byl jmenován v roce 1967 a v témže roce přijal i biskupské svěcení. Své diecéze v Ho Či Minově Městě se ale nemohl ujmout, protože ho komunistické úřady okamžitě zatkly a uvěznily. Ve vězení prožil celkem třináct let, z toho devět let v naprosté izolaci. Po propuštění z vězení byl donucen k emigraci a do své vlasti se nesměl vrátit až do roku 2001, kdy vietnamské ministerstvo zahraničí po jeho jmenování kardinálem prohlásilo, že by mu umožnilo turistickou návštěvu za stejných podmínek jako jiným cizím státním příslušníkům. Už v roce 2002 nicméně kardinál Văn Thuận zemřel. Že se rychle stal inspirací, dokládá nejen to, že ho nyní cituje papež František, ale třeba i to, že ho citoval i Benedikt XVI. ve své encyklice Spe salvi z roku 2007. Z hlediska hledání svatosti o něm papež František píše: „Někdy život klade větší výzvy, jejichž prostřednictvím nás Pán vybízí k novým konverzím. Jindy jde jen o to, najít dokonalejší způsob života toho, co již děláme. Když byl kardinál Van Thuan dlouhá léta ve vězení, netrápil se čekáním na svoje osvobození. Ale rozhodl se ‚prožívat přítomný okamžik tím, že jej naplňoval láskou‘, a způsob, kterým to konkretizoval, spočíval ve ‚využívání příležitostí, jež se během dne naskytnou, k mimořádnému provedení obyčejných skutků‘.“

 

Není snadné milovat

Celý dokument exhortace Gaudete et exsultate rozhodně stojí za přečtení. I čtenář, který není zvyklý na náročnou teologickou literaturu, se nemusí obávat, že by se v něm ztrácel. Papež František má obrovské nadání zprostředkovávat složité problémy jednoduchým a přístupným jazykem, aniž by rezignoval jakkoli na hloubku poselství. Český překlad má necelých sto stran a vydalo jej nakladatelství Paulínky. Možná, že právě tento dokument plný naděje by mohl být letní inspirující četbou.

Na závěr ještě slova povzbuzení samotného papeže Františka: „Není snadné naplno milovat, protože jsme často velice slabí. Avšak právě proto, abychom mohli milovat, jako nás miloval On, sdílí Kristus svůj vzkříšený život s námi. Náš život tak dokazuje působení Jeho moci také uprostřed lidské slabosti.“

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test