český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

ČLÁNKY

Opravdová první dáma

Od manželek prezidentů se očekává, že budou usměvavě reprezentovat manžela i stát, nebudou veřejně projevovat případný nesouhlas a k tomu všemu budou půvabné. Ne, že by Olga Havlová nebyla půvabná, ale celý život měla svou hlavu a nemínila to měnit ani v době, kdy se dostala do září reflektorů jako první polistopadová první dáma naší republiky.

 

Pocházela z velmi skromných poměrů. Narodila se 11. července 1933 jako Olga Šplíchalová a až do dospělosti žila v pražské dělnické čtvrti Žižkov. Dělnické prostředí ji silně determinovalo, stejně jako nutnost se (v celkem dětském věku) starat postupně o pět dětí své starší sestry Jaroslavy. U Šplíchalových bývalo obvyklé, že partneři nedostávali svým slibům a od manželek odcházeli.

Získala tím nutnost být praktická, umět rychle reagovat na nastalou situaci a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Pocit, že se postará o všechny a o všechno si v sobě nesla Olga až do konce života.

 

Politicky uvědomělá

Přestože v prostředí, ve kterém žila, politicky skoro absolutně převládal komunistický světonázor (její matka vstoupila do strany v roce 1945), prokoukla falešnost slibů a vedla s matkou i okolím dynamické spory. Svou neústupností proti totalitní zvůli často uváděla do rozpaků i budoucího manžela. Byla jedna z mála, která dokázala během pozdějších policejních výslechů absolutně ignorovat vyšetřující a odmítla s nimi jakkoli komunikovat.

 

Osudový úraz

I když měla veškeré kádrové předpoklady ke studiu (a hloupá také nebyla), nechtěla získat od totalitního státu jakoukoli výhodu a nastoupila do učení do žižkovské pobočky Baťových závodů.

Zde utrpěla těžký pracovní úraz, když jí lis usekl čtyři prsty na levé ruce. Svůj handicap dokázala celý život natolik mistrně maskovat, že ani někteří známí o něm neměli tušení. Odmítla ho vzít na vědomí a dělala veškeré práce stejně, jako zdravý jedinec. Vzhledem ke svému zranění však dostala invalidní důchod, byť i nadále pracovala, ale musela změnit prostředí. Až po svatbě ji manžel materiálně zajistil, takže zůstala v domácnosti.

 

Touha po divadle

Už jako malá holka navštěvovala s matkou různá představení. Dokonce sama účinkovala jako ochotnice. Když jí bylo dvacet let, rozhodla se pro soukromé studium herectví u Ludmily Wagenerové, divadelní a filmové herečky z období němého filmu.

Byla to mimo jiné láska k divadlu, díky které se v roce 1953 seznámila s o tři roky mladším Václavem Havlem. Po jedenáctileté známosti se vzali. Uvedl ji do světa umělců a intelektuálů a Olga vstřebávala informace všemi smysly. Přesto však zůstala i nadále „holkou ze Žižkova“, přímou a otevřenou. Svému muži byla oporou za všech okolností a vlastně mu částečně, ve smyslu životní autority a ochránkyně, suplovala matku.

V osmdesátých letech dala dohromady recesistické společenství Hrobka. Původně šlo o založení knihovny tzv. brakové literatury, kterou Havlová ráda četla. Přátelé ji půjčovali, následně o ní diskutovali a také přemýšleli o vhodných knihách z tohoto žánru k rozepsání v samizdatu. Postupně se spolek společensky zaktivnil a pořádal různé akce, plesy, divadelní představení. Jejich hlavním účelem bylo pobavit sebe i diváky. Dokonce natočili několik amatérských filmů. Pro Hrobku napsala Olga i divadelní hru Má vlast.

 

Paní domu

Krátce po svatbě zakoupili manželé Havlovi chalupu na Hrádečku, ze které se postupem času stalo jejich trvalé sídlo. Byl tu cítit duch svobody, podporovaný různými společenskými aktivitami – koncerty, divadelními představeními, výstavami a rozličnými oslavami.

Během osmdesátých let, nejspíše i v důsledku uvěznění manžela, došlo k její výraznější emancipaci, a to nejen v osobní rovině. Například založila a koordinovala televizní zpravodajský a kulturní pořad Originální videojournal, což bylo nezávislé zpravodajství a publicistika, jediná svého druhu na území našeho tehdejšího státu.

 

Polistopadový vývoj

Přestože byla zprvu k manželově kandidatuře na prezidenta silně skeptická, podporovala ho a až do své smrti hrála roli první dámy na výbornou. Nebyla pouze usmívajícím se a kývajícím panáčkem na šachovnici. Aktivně se zajímala o politické směřování země a její potřeba pomáhat slabším a znevýhodněným vedla v roce 1990 k založení organizace Výbor dobré vůle, později Výbor dobré vůle – nadace Olgy Havlové. Ta si dodnes klade za cíl pomáhat lidem se zdravotním postižením, opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. 

Také se zapojila do rekonstrukce Pražského hradu, zanedbaného z doby komunistických prezidentů. Dávala pozor nejen na estetickou stránku věci, ale také, aby se neplýtvalo státními penězi.

 

Závěr života

Celý život se starala o druhé, až přehlédla symptomy vážné nemoci. Když si na podzim 1994 uvědomila, že se něco děje, bylo už pozdě. Rakovina postoupila do stadia, kdy nebylo pomoci. Pracovala až do posledních chvil a i během nich vystupovala s noblesou, byť věděla, že přijde konec. Olga Havlová skonala 27. ledna 1996 ve věku třiašedesáti let.

 

Autorka: Jitka Neureuterová, Foto: Wikimedia Commons (Ondřej Němec)

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test