český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

České sklo žije!

Malá severočeská obec Lindava má dvě stovky obyvatel. Návštěvníků, kteří se přijedou podívat do sklárny Ajeto, kde vznikají nádherné sklářské objekty, je několikanásobně více – vloni jich prošlo branami závodu na třicet tisíc. Lindavští skláři vyvážejí své výrobky do celého světa a vznikají tu i takové prestižní trofeje, jako jsou Ceny Thálie či ceny Tour de France.

     

Ing. Jaroslav Turnhöfer je ředitelem lindavské sklárny Ajeto od roku 2000. Spolu se svými pětapadesáti zaměstnanci tvoří takovou „sklářskou rodinu“. „Naším největším úspěchem bylo, když jsem na Žofíně přebíral ocenění Firma roku 2014. Byl jsem na naši sklárnu nesmírně hrdý – vyslali jsme nepřehlédnutelný signál, že české sklo žije, má tradici i budoucnost,“ říká pan ředitel.

Proč jste se rozhodl zasvětit svůj profesní život sklu?

Ve škole mě bavila chemie, které jsem se chtěl věnovat, a zároveň jsem hledal obor, který bych mohl studovat blízko bydliště, protože jsem byl aktivní sportovec a nechtěl svůj fotbalový a basketbalový klub opustit. Střední sklářská škola v Novém Boru pro mě představovala skvělé řešení. Lákalo mě sklo vyrábět i prodávat, v mé nynější pozici se obě přání vyplnila. Během svého působení v Ajetu jsem se podílel na prodeji skla v částce téměř jedné miliardy korun. To číslo je neuvěřitelně vysoké.

 

Historie sklárny Ajeto Lindava není dlouhá. Jaký je příběh jejího vzniku?

Je spjatý se jménem Bořka Šípka. Ten v roce 1982 přijel z Holandska, kde žil, na návštěvu Československa. Navštívil sklářskou huť v Novém Boru a seznámil se s mladým, velmi talentovaným sklářem Petrem Novotným. Z dvojice designer – řemeslník se stali přátelé, kteří v roce 1989 založili vlastní sklárnu. Unikátní projekt s osmi skláři, v němž vznikaly slavné Šípkovy objekty, realizovali v pronajatých prostorách a snažili se vybudovat vlastní sklárnu. Oheň v lindavské sklářské peci byl zapálen poprvé v roce 1994, provoz byl slavnostně zahájen 28. října. Bořek Šípek se v roce 2009 vydal na sólovou cestu, ale sklárna Ajeto zůstává díky vysoké kvalitě zdejších mistrů vyhledávaným místem sklářských výtvarníků, designérů i dalších tvůrčích osobností z celého světa.

 

Kdy jste se k Ajetu přidal vy?

Několikrát, když jsem pracoval v jiných sklárnách jako technolog, vedoucí hutního provozu či ředitel výroby ručního skla, jsem měl možnost s nimi spolupracovat. Po několika letech přišla nabídka, abych přijal ve firmě funkci ředitele. Ajeto je v našich kruzích něco jako Real Madrid či FC Barcelona ve fotbale, něco takového se neodmítá. Vlastně si myslím, že jsem na podobnou šanci čekal.

 

Vzpomínáte na počátky spolupráce Ajeta s Hereckou asociací na Cenách Thálie?

S Thálií jsem se setkal ještě jako pracovník Crystalexu Nový Bor, kde původně cena vznikala, design vázy vytvořil Josef Sekyra. Protože se ale ruční výroba v Crystalexu v průběhu let utlumovala, přebrala firma Ajeto závazky spojené se sponzorováním Cen Thálie. U příležitosti desátého ročníku jejich udělování v roce 2002 došlo ke změně designu podle návrhu Bořka Šípka, který použil symbol benátské masky a masky divadelní a vtiskl ji do skla. Úkolu se zhostil naprosto geniálně, vznikla jedna z nejkrásnějších cen, které jsou na světě udělovány.

 

Vzpomenete si na nějaký kuriózní zážitek, spojený s Cenou Thálie?

V roce 2012 jsme vyráběli jejich zmenšené kopie, takové miniatury. Pro zvláštní Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkové divadlo si k překvapení diváků přišli Spejbl a Hurvínek. Byla to zajímavá, veselá práce, která nás moc bavila. S výrobou začínáme vždy v lednu, práce trvají do začátku března. Podílí se na ní osm lidí, pro zajímavost: brusič vybrušuje každou z trofejí přibližně čtyři dny.

V čem je vaše sklárna odlišná od ostatních, čím je tak výjimečná?

Od samých začátků se zaměřuje na zakázkovou malovýrobu náročnějších skleněných výrobků a na úzkou spolupráci s různými designery z celého světa, kteří u nás realizují své nápady. Jedná se v mnoha případech o objekty téměř nevyrobitelné, řemeslně nebo technologicky velmi složité, a to nám umožňuje stále se vyvíjet, hledat nové možnosti, posouvat se dál.  Svým zákazníkům garantujeme, že jejich zakázku nebudeme vyrábět nikomu jinému, co věc, to originál. A samozřejmě naši firmu proslavilo i jméno Petra Novotného, jednoho ze tří nejlepších sklářů na světě, a v počátcích i jméno Bořka Šípka.

 

Přinesl jste jako ředitel nějakou změnu?

Řekl bych, že změnu téměř zásadní, otevřeli jsme se veřejnosti. V dřívější době byla Ajeto vnímána téměř jako „alchymistická dílna“, uzavřená, záhadná, zahalená tajemstvím. Já jsem chtěl lidem sklárnu ukázat, aby viděli šikovné ruce sklářů, jejich výjimečnou řemeslnou zručnost, cit pro sklo. Začali jsme organizovat Dny otevřených dveří. Hned napoprvé byl zájem návštěvníků obrovský a dodnes neopadá. Když jsme v roce 2014 jako první z Libereckého kraje a vůbec jako první sklárna získali titul Firma roku, naše popularita ještě vzrostla.

 

Lindava se díky sklárně Ajeto stala asi známější…

To docela určitě. Jednou za tři roky se u nás setkávají skláři z celého světa na Sklářském sympoziu, pořádáme několik dnes již tradičních akcí, na které lidé, a nejen ti z blízkého okolí, čekají, dokonce si zamlouvají účast dlouho dopředu. V prosinci to bývá např. Sklářské peklo, v srpnu Ajeto – fest, festival kapel našeho regionu, kombinovaný s kulinářskými zážitky. S tištěným průvodcem si můžete sklárnu prohlédnout kdykoli, pravidelně pořádáme i prohlídky s výkladem. K uspokojení našich návštěvníků jsme vybudovali sklářskou krčmu.

 

Liší se nějak od běžné hospody?

Je nedílnou součástí naší sklárny, takovým kulturním centrem. Lidé mohou posedět v netradičním prostředí, vstřebat své zážitky, a třeba i ochutnat typické jídlo sklářů – buřty na pivu či pikantní fazole. Kdo chce, může si vyzkoušet v rámci projektu Na vlastní dech vyrobit vlastní skleněný výrobek. Hned za krčmou je umístěna sklářská zahrada, kde se návštěvníci mohou volně procházet a prohlížet netradiční sklářské artefakty vystavené pod širým nebem.

Z čeho máte, jako ředitel, největší radost a jaké jsou naopak vaše největší starosti?

Začnu těmi radostmi. Povede-li se splnit přání zákazníka, které se zdálo, že technicky splnit ani nepůjde, je to naše „vítězství“. Radost mi dělají i pochvalné kritiky návštěvníků, kteří obdivují precizní práci našich sklářů, originálnost naší sklářské krčmy a krásu prostředí.

Naší největší starostí je sehnat kvalifikované a šikovné pracovníky, především brusičů je nedostatek. A máme i běžné, každodenní starosti, když se nemůžeme dopátrat příčiny nějakého nezdaru, protože sklářství je i dnes takovou alchymií, kdy se musí složitě hledat, který z celé řady vlivů problém působí.

 

Prozradíte nějakou mimořádnou zakázku?

Třeba sklo pro stanici dubajského metra, nebo pro hotel v nejvyšší věži na světě, Buržd Chálifa. Našimi věrnými zákazníky jsou země jako Holandsko, Belgie, Itálie, USA, země Dálného východu a v posledních letech zejména Švédsko. Dlouho jsme „bojovali“ o přízeň Angličanů, ale i tuto baštu se nám podařilo dobýt. Pořídil jsem si nástěnnou mapu a zapichoval špendlíky do míst, kam jsme naše výrobky vyvezli. Měl jsem ji plnou, a když před třemi měsíci přišel e-mail z Islandu, že by s námi jedna z designérek chtěla spolupracovat, máme to snad úplně kompletní. Jsem pyšný, že naše výrobky mají velký ohlas a pomáhají udržovat mínění o světové kvalitě českého sklářského umění.

 

Thálie a Tour de France, obě prestižní ceny vznikají právě u vás. Máte vy sám blíže ke kultuře, nebo ke sportu?

Jsem spíše sportovec, sport patří k mému životu odmalička. V poslední době se věnuji hlavně běhu na dlouhé tratě, už jsem si vyzkoušel i maraton. Občas běhám do práce, mám to jedenáct kilometrů, zdolávám to během hodiny. Ale ke kultuře mám taky docela blízko, hraju na klarinet a saxofon, skládám písničky, hudební texty i poezii. Kdybych měl více volného času, věděl bych, jak s ním naložit.

 

Jaká je podle vás budoucnost českého skla?

V nedávné době se šířily zvěsti, že sklářství u nás zaniká, že to není perspektivní obor. Není to pravda. Svou účastí v soutěži Firma roku jsme dokázali, že být sklářem je povolání, v němž se dá uspět, šikovným sklářům je svět otevřen. Myslím, že směr, který zvolila naše sklárna Ajeto, je správný – zakázková výroba ojedinělých, technicky i řemeslně náročných výrobků a designů, po kterých bude stále ze strany designérů a designových studií zájem a poptávka. Našim sklářům dáváme možnost, aby se mohli stále zdokonalovat, snažíme se být ve světové špičce i v oblasti technologií. Stavovská hrdost, profese předávaná z otce na syna, to je podle mě ta nejsprávnější cesta.

 

Jaroslav Turnhöfer se narodil v roce 1963 v České Lípě. Vystudoval Střední sklářskou školu v Novém Boru a dálkově Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor sklo. Pracoval v několika sklářských firmách, od roku 2000 je ředitelem sklárny AJETO Lindava, která úspěšně propaguje české sklo po celém světě. K jeho koníčkům patří sport, četba, hra na hudební nástroje.

Autorka: Eva Procházková, Foto: Petr Klapper + archiv sklárny

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test