český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Život jako na houpačce

Jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů byl Václav Hugo Talich, jehož 135. výročí narození si připomínáme. Byl spjatý s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, kterou přivedl na světovou úroveň a nahrával s ní i pro gramofonový průmysl. Jako dirigent působil také ve Švédsku, Skotsku a na Slovensku. V roce 1957 byl jmenován národním umělcem.

Václav Hugo Talich se narodil 28. května 1883 v Kroměříži jako třetí dítě učitele hudby Jana Talicha a Antonie, rozené Moudré. V Klatovech, kam se přestěhovali, navštěvoval až do kvarty gymnázium. Jako malý se začal věnovat nejdřív hře na buben na kostelním kůru, v pěti letech přidal housle. Na gymnáziu působil ve třech studentských kapelách.

 

Nadání vyneslo stipendium
V roce 1897 přešel do houslové třídy Jana Mařáka na Pražské konzervatoři. Byl výjimečně nadaný, ale pocházel z chudé rodiny. Mařák mu chtěl pomoci a domluvil mu setkání s Antonínem Dvořákem. Ten se po rozhovoru se studentem přimluvil u mecenáše Josefa Hlávky pro přidělení stipendia až do konce konzervatorních studií. Po dokončení čtvrtého ročníku přešel Talich na vlastní žádost k profesoru Otakaru Ševčíkovi.
Školu absolvoval v roce 1903 a na Ševčíkovo doporučení se stal hráčem Berlínské filharmonie. Po dvou měsících se vypracoval na koncertního mistra. Ovlivněn dirigentem Arturem Nikischem se rozhodl stát také dirigentem. Z důvodu plicní choroby, patrně tuberkulózy, Berlín v roce 1904 opustil a stal se koncertním mistrem městské opery v Oděse. Od podzimu 1905 působil jako profesor na carském učilišti v Tbilisi. Učil hru na housle a řídil školní orchestr.

 

Zpátky domů
Když vypukly v Rusu nepokoje, vrátil se do vlasti. Soukromě učil, řídil amatérské Orchestrální sdružení v Praze a korepetoval v pěvecké škole Maruše Langové, od října 1907 do května 1908 vedl Podskalskou filharmonii. Po odchodu koncertního mistra a druhého kapelníka Milana Zuny z České filharmonie usiloval o jeho místo, ale neuspěl. Kde však uspěl, byl šestatřicetičlenný Lublaňský koncertní orchestr, tady získal post dirigenta. Ten ho přestal umělecky uspokojovat poté, kdy musel často dirigovat druhořadé operety ve Slovinském zemském divadle.
V Lublani se zamiloval do klavíristky Vidy Prelesnikové a v červenci 1910 se s ní oženil. V roce 1912 se jim narodil syn Václav a o devět let později dcera Víta.

 

Válka přinesla změnu
Na doporučení Josefa Suka byl přijat jako šéf a první kapelník opery v Plzni. Chtěl mít kvalitní orchestr, a tak vyměnil čtrnáct hudebníků a polovinu zpěváků z dvaatřicetičlenného sboru. Jeho prvním představením byla Smetanova Prodaná nevěsta, která získala příznivé ohlasy hudebních kritiků.
V roce 1914 zasáhly válečné události. Talich už nemohl ovlivňovat dramaturgii divadla. České opery se nehrály a on se rozhodl ukončit činnost. Divadelní provoz však skončil předčasně tak jako tak. Členové a zaměstnanci divadla byli pozváni k lékařskému vyšetření, zda jsou schopni vojenské služby. Talich vzhledem k prodělané plicní chorobě schopen nebyl.
Od června 1915 byl bez stálého příjmu. Jeho žena měla několik žáků na klavír a on sám začal vyučovat doma hru na housle a hudební teorii.

 

Česká filharmonie
V prosinci 1917 řídil poprvé Českou filharmonii, o dva roky později byl již jejím samostatným šéfem a tady setrval až do roku 1941. Výsledky umělecké práce s orchestrem se projevily doma i v zahraničí. Kritiky psaly o krásném, sytém zvuku a mimořádném nasazení smyčců, zvukové ušlechtilosti, měkkosti a lesku dechových nástrojů a ukázněné výraznosti bicích. Vrcholem Talichových zájezdů bylo turné v listopadu 1935 do Velké Británie, Francie a Belgie, které sledovala většina domácích novin.
Po smrti Otakara Ostrčila byl pověřen správcovstvím Opery Národního divadla (1935). Jako první své představení uvedl Dvořákovu Rusalku v červnu 1936. Profesorem dirigování ho jmenovali v roce 1932. Řádným členem České akademie věd a umění se stal 24. listopadu 1936.

 

Křivda za dobrý úmysl
Za války svým působením posiloval národní vědomí. Nevyhnul se spolupráci s vedoucími činiteli Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) a kolaborantskými projevy. Jeho činnost vedení strany vítalo, předpokládalo totiž, že se české obyvatelstvo neškodně odreaguje a bude pokojně pracovat pro „Velkoněmeckou říši“.
Po skončení druhé světové války strávil přes měsíc ve vězení. Byl označen za údajného kolaboranta s nacisty. V květnu 1945 byl na příkaz ministra Nejedlého zatčen. Z pankrácké věznice byl propuštěn 27. června. Trestní komise ho zprostila obvinění z provinění proti národní cti a uznala, že nejednou bylo jeho jména zneužito, nezradil a neúnavnou pílí a propagací české hudby dodával odvahu jiným. Obvinění mu silně zkomplikovala život a vzala mu na dlouho chuť do práce.

 

Návrat k taktovce
Poprvé dirigoval až koncem září 1946, kdy uvedl s orchestrem Národního divadla Smetanovu Mou vlast. Poválečný návrat považoval za nejdůležitější okamžik své umělecké dráhy. Nebyl to ale návrat definitivní. Po komunistickém převratu neměl asi rok zaměstnání, v roce 1948 byl vyžádán do Bratislavy, kde pomáhal založit Slovenskou filharmonii. Později zde i vyučoval, což mu pomohlo zotavit se z krutého trestu a ponížení. Před Českou filharmonií se objevil až 5. března 1954. Poslední léta svého života strávil se svou rodinou ve vile u Berouna, kde také 16. března 1961 zemřel.

Renáta Šťastná, Foto: archiv

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test