Partneři:

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

FLORA

Kartografie

Šumavské lázně

Dvojka - Český rozhlas

Má vlast cestami proměn

Výstaviště Lysá nad Labem


číslo 17
2013 - ročník 45

Záhady české historie

Příběh rychtáře ze Zbudova aneb Kubata dal hlavu za blata (5)

Došlo někdy ke sporu o Zbudovská blata? Dokumenty potvrzují, že ano: nešlo sice přímo o Blata, ale o právo jejich bezplatného užívání, především pastvy na nich. A byl to hodně dlouhý spor, začal v roce 1719 při pořizování soupisu pozemků hlubockého panství a táhl se s přestávkami téměř sto padesát let.

                                      Statek čp. 1 ve Zbudově s pamětní deskou Jakuba Kubaty

Spor o právo užívat bezplatně Blata se znovu rozhořel vždy, když se sepisovaly nebo obnovovaly berní role: znovu se o něm píše v letech 1749, 1754 až 1757 a 1759, nejvyhrocenější podoby pak nabyl v roce 1785, kdy majitelé panství – byli jimi od roku 1661 Schwarzenbergové – poukazovali na to, že oni platí z Blat daně a sedláci si na nich zdarma pasou svůj dobytek. Právo bezplatného užívání bylo zrušeno, což se nelíbilo sedlákům – a spor pokračoval. S konečnou platností měl být uzavřen po vypracování nového katastru.
Znovu se ale otázka řešila v letech 1806, 1819 a 1825, kdy byla Blata částečně rozdělena mezi vrchnost a sedláky. Skončil až v roce 1865, kdy soud dal za pravdu sedlákům a Blata byla vlastnicky přivtělena k devíti blatským obcím s tím, že je sedláci vykoupí, což se o dva roky později také stalo. Přišlo je to na necelých 900 zlatých, protože bylo vzato do úvahy takzvané vydržení neboli to, že byli dlouhodobými uživateli Blat.
Letitý spor se jim tedy nakonec vyplatil.

     
      Práce v sadě v kalendáři z 16. století

Josef Kubata zvaný Janeček
V rámci sporů o bezplatné užívání Zbudovských blat byl v roce 1750 vyhnán ze svého statku ve Zbudově Josef Kubata zvaný Janeček, a to spolu se svou ženou Rosinou a třemi nedospělými dětmi. Proč k tomu došlo, nevíme. Ve staré gruntovní knize uložené dnes v archivu v Třeboni kdosi vytrhnul několik následujících listů, z nichž bychom se patrně dozvěděli více. Snad bylo ono vytržení náhodné, ale třeba i úmyslné, protože vyhnání Kubaty možná nebylo tak docela podle práva a ten, kdo gruntovnici zrovna a jen na tomto místě poškodil, se snažil zamést stopy.
Josef Kubata mohl být mluvčím zbudovských sedláků ve sporu o právo na užívání Blat a třeba i místním rychtářem, který byl za trest vyhnán. Kam odešel, to nevíme, jeho jméno se objevuje pouze k roku 1750, pak mizí.
K roku 1750 je také poprvé doloženo použití úsloví, že „Kubata dal hlavu za Blata“. Zanechal ho neznámý písař na deskách urbariálního soupisu. Asi nebudeme daleko od pravdy, když jeho vznik vztáhneme k onomu Josefu Kubatovi řečenému Janeček, který ve stejném roce přišel o své hospodářství, podle všeho opravdu pro obranu práv sedláků na Blata. Ona „hlava“ byla patrně myšlena obrazně, protože muže, který přišel o veškerý majetek a měl na krku ženu a tři malé děti, čekal nejspíš hodně krutý osud.
Kdosi s úslovím spojil odpor proti Adamovi z Hradce v roce 1581, v němž šlo o správu sirotčích peněz – ale to už si nikdo nepamatoval, jen lidová tradice zachovala povědomí o jeho existenci a hrozné nespravedlnosti, která tehdy jejich předky potkala. Tak nejspíš vznikla pověst o statečném zbudovském rychtáři, který neváhal dát život za právo a spravedlnost pro chudé. Jméno Jakub neboli Kuba možná „přišlo samo“, vždyť se tak hezky hodilo k příjmení Kubata.
Kubata tedy opravdu žil, jen se jmenoval jinak, patřil do jiné doby a nikdy nepoklekl na Pokutní loutce u Soudního potoka ke katovu špalku a nepoložil na něj svou hrdou a vzdornou hlavu. Ale tak už to často u pověstí bývá a rozhodně jim to nic neubírá na kouzlu a dojímavosti.

O JMÉNU KUBATA
Podoba jména sice zdánlivě nasvědčuje tomu, že Kubata je rodové příjmení, ale např. v 16. století se ještě příjmení neužívala. Pro rozlišení více osob stejného jména se používaly přezdívky a přízviska, uvozené frází „tak řečený“. Správnější by mohlo tedy být – Jakub, řečený Kubata píše například František Krejča ve své práci Zbudovský rychtář Jakub Kubata.
Kubata je samozřejmě domácí varianta jména Jakub. V každodenním shonu běžného života mu asi málokdy říkali Jakube, stejně jako dnes na něj volali Kubo, Kubíku anebo – Kubato. Možná, že v jejich rodině se jméno Jakub udržovalo po celé generace a že tento tvar jména volně přecházel na každého dalšího mužského potomka.

    
     Sklizeň vinné révy a její zpracování

Život nebývá pohádka
Zbývá už jediné: říci si, jak dopadli Jiřík Vratislav z Mitrovic a Adam z Hradce, kteří vyhnali devět sedláků z Olešníka a zmocnili se sirotčích peněz. Přesně tak, jak to ve skutečném životě na rozdíl od pohádek, legend a pověstí bývá: většinou se radují lumpové.
První se stal v roce 1593 purkrabím Pražského hradu a dožil se poměrně vysokého věku, druhému osud přece jen připravil alespoň částečné potrestání. Od roku 1585 byl nejvyšším kancléřem Českého království, ale přes mladý věk – bylo mu šestatřicet – už nebyl schopný se samostatně pohybovat, protože syfilis u něj vstoupila do dalšího stadia. Měl ochrnuté nohy a musel být přenášen ve zvláštní židli. Přesto byl o sedm let později jmenován nejvyšším purkrabím pražským, ale to už z něj byla opravdu jen troska. Když ve svých 47 letech zemřel, byl prý tak vyhublý a seschlý, že ho i s jeho židlí unesl jeden muž…

Jiří Bílek
                   
KONEC