Partneři:

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

FLORA

Kartografie

Šumavské lázně

Dvojka - Český rozhlas

Má vlast cestami proměn

Výstaviště Lysá nad Labem


číslo 18
2012 - ročník 44

Záhady české historie

Nejasnosti kolem Boženy Němcové (2)

Hellichova podobizna Boženy Němcové z roku 1845 se stala jakousi celonárodní ikonou, symbolem národního obrození. Byla podrobně zkoumána a posuzována. Klasický portrét zralé ženy má však jednoho velmi vážného konkurenta, který s ním soupeří v oblíbenosti. Je jím velmi často na obálkách knih o spisovatelce uváděný portrét nazvaný Sedmnáctiletá Barunka.

Zatímco první obraz – Hellichův portrét – je od roku 1929 majetkem Pražského hradu, druhý se dostal v roce 1926 do sbírek Národního muzea a nyní je možné jej spatřit ve stálé expozici na zámku ve Vrchotových Janovicích. Mladší věrnou kopii obrazu Sedmnáctileté Barunky najdeme v Muzeu Boženy Němcové v České Skalici.

                               Mladá Barunka představovala ideál dívčí podoby spisovatelky

Barunka jako sedmnáctiletá
Ve známost obraz vešel už na přelomu 19. a 20. století. S jistotou se to ale dá doložit až od roku 1914, kdy jeho černobílá reprodukce zdobila druhé vydání monografie o Boženě Němcové, kterou napsal profesor Václav Tille. Pod její podobiznou bylo uvedeno: „Božena Němcová. 17letá. Dle malby.“ Téhož roku se objevila v prodeji i barevná pohlednice s tímto portrétem. V obou případech se o zveřejnění dosud neznámé podobizny zasloužila vnučka Boženy Němcové, dcera Karla Němce, Marie Záhořová. Od té doby se tento obraz objevoval při každé příležitosti. V roce 1920 dokonce vydal pražský nakladatel Bedřich Kočí jeho velkou barevnou reprodukci s popisem „Dle originálu neznámého umělce“ a nabízel ji školám i vlasteneckým domácnostem za 10 Kč.
Vlastník obrazu, pardubický architekt a malíř Boža Dvořák, se objevil na veřejnosti až v roce 1926. Tehdy zapůjčil podobiznu k prostudování Národnímu muzeu a jednal také o jeho prodeji za 2000 Kč (byla to pouhá byla pětina ceny, za kterou Hrad koupil Hellichův portrét). Ale muzeum si obraz zřejmě na tolik necenilo a vyplatilo mu za něj pouhých 1500 Kč.

                          Portrét sedmnáctileté Betty se objevil na obálkách mnoha knih

Utajovaný autor obrazu
Na dotaz Dvořák dosvědčil, že obraz koupil ještě jako student z pozůstalosti svého učitele, sochaře Tomáše Seidana, který jej měl však vypůjčený od někdejšího rektora pražské Akademie Antonína Lhoty. A ten jej namaloval.
Je však podivné, že portrét byl několikrát reprodukován bez uvedení autora, přestože majitel obrazu jej znal. Možná Dvořák ani Záhořová nechtěli autora zveřejňovat, protože pro ně podstatnější bylo, že je to portrét Boženy Němcové, a nechtěli vzbuzovat nějaké zpochybňující úvahy – třeba proč byla tehdy neznámá venkovská dívka namalována začínajícím malířem Antonínem Lhotou…
Přestože v muzejní evidenci byl Lhota uveden jako autor obrazu, dílo bylo označováno za anonymní i předními znalci života a díla Boženy Němcové, včetně Zdeňka Nejedlého. Že jde o neznámého autora se uvádělo až do konce 20. století. Přes všechny nejasnosti ohledně autorství byl portrét stále často reprodukován jako podoba Boženy Němcové za svobodna.
Je možné, že se jím nechal inspirovat i František Halas ve své sbírce Naše paní Božena Němcová z roku 1940, kde ji popisuje jako dívku zrající v ženu… Byla krásná až to k víře není/ Prameny nocí z vlasů tryskaly/ a ty oči uhrančivé/ zeleň moří ve dva křišťály/ Trochu posmutnělá Touha za úsměvem /Písnička ne ještě a už za předzpěvem…
Podle tradovaného roku narození Němcové v roce 1820 se věřilo, že obraz byl namalován v roce 1837. Kritici dokonce hovořili o tom, jak věrně zachycuje dívčí krásu budoucí spisovatelky a někteří vyjádřili přesvědčení, že Barunku onen neznámý malíř portrétoval během jejího pobytu ve Chvalkovicích a zmiňovali se o obraze „slečny Betty“.

                        Mladou Boženu Němcovou na jiřinkovém plese v České Skalici namaloval Adolf Kašpar

Barunka, Jitka, nebo někdo jiný?
Pochybnosti se vyskytly jen výjimečně. Když například historik umění Karel Herein poznamenal o velké reprodukci tohoto obrazu vydané Kočím, že „nemá podoby Němcové“ a že došlo k podobnému omylu jako u kdysi nově objeveného portrétu Máchy, nikdo na to nereagoval.
Obraz se naopak stával stále známějším a začal sloužit i dalším výtvarníkům za předlohu Barunky v dívčím věku. Zřejmě jím byl ovlivněn počátkem devadesátých let 19. století také Adolf Kašpar, když ilustroval Jiráskovu kroniky U nás. Volně jej přetvořil při zachycení podoby čerstvě provdané Němcové na jiřinkovém plese ve Skalici, i když modelem ke štíhlé novomanželce mu prý stála – podle dochované rodinné tradice – jeho patnáctiletá dcera Jitka, jež byla Němcové podobná a měla obdobné rysy, jaké dal svému portrétu Lhota.
Kolem obrazu vyvstalo mnoho záhadných otázek, které ostatně provázejí život naší největší spisovatelky dodnes. Údajný portrét mladičké Betty alias Sedmnáctileté Barunky nedal spát ani PhDr. Lubomíru Sršňovi z Národního muzea, který se tajemnými příběhy obrazů ve svém volném čase zabývá. Sršeň, autor studie Nevšední příběhy portrétů, ze které čerpáme, si položil kolem záhadného obrazu zásadní otázky. Je na obraze opravdu Božena Němcová? Namaloval ho skutečně Antonín Lhota? A pochází vůbec z doby, kdy jí bylo sedmnáct let?
S jeho hypotézami o záhadném obrazu Sedmnáctileté Barunky se seznámíme příště.

Dana Vlčková
Foto archiv