Partneři:

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

FLORA

Kartografie

Šumavské lázně

Dvojka - Český rozhlas

Má vlast cestami proměn

Výstaviště Lysá nad Labem


číslo 18
2012 - ročník 44

Tip na výlet

K obrovským mísám a Čertovu hrádku

Oblast Českomoravské vrchoviny je známá kromě jiného i zajímavými skalními útvary, které tu nalezneme rozesety doslova všude možně. My jsme se vypravili do přírodní rezervace Čeřínek, kterou najdeme mezi městečky Dolní Cerekev a Nový Rychnov, jen kousíček od oblíbeného poutního místa Křemešníku.

                                      

Ať už se vydáme na výlet vlakem, autobusem nebo autem, vystoupíme v Dolní Cerekvi. Tenhle městys se chlubí tím, že se rozkládá po obou stranách česko-moravské zemské hranice – část obyvatel se tedy může cítit Moravany, část zase Čechy, a odstěhovat se z Čech na Moravu tady může znamenat jen přesunout se o pár metrů dál…
A podobně jako blízká, známější a větší Horní Cerekev odvozuje obec svůj název od starého slova pro kostel – „cerekev“, které nás snadno dovede i k dnešnímu slovu náležícímu společnosti, k níž kostely patří – k církvi. Městys založil v roce 1224 biskup Pelhřim a původně se mu pro jazykovou příslušnost většiny obyvatel říkalo Německá Cerekev. V 15. století ji dostal do držení místní důležitý rod Léskovců a měl ji po dvě staletí, než se v roce 1623 vrátila do vlastnictví pražského arcibiskupství, které ji pak spravovalo až do konce 1. světové války. V pohnuté historii se obci nevyhnuly ani požáry nebo epidemie cholery. Mezi poslední mimořádné události patří ta z února roku 1945, kdy nedaleko obce zaútočily americké stíhačky na německý nákladní vlak a vyřadily jej z provozu.

Kostel krásné Magdalény
Od nádraží nás vedou bílé šipky s nápisem „K naučné stezce Čeřínek“. Trochu nad tím kroutíme hlavou, proč nemohly dostat také nějakou barvu, když už jsou součástí turistických tras, ale na druhou stranu jsou přehledné a snadno nás vedou po okraji Cerekve. Po levé straně vidíme pěkný kostel Maří Magdaleny – stojí přesně na tom místě, kde při založení obce bývala první dřevěná „cerekev“. Jeho současná podoba pochází převážně z roku 1723, pak byl ještě upravován po požárech. Zatím naposledy získal před dvanácti lety nový oltář a výmalbu interiéru.
Potom nás šipky navádějí „K hostinci U Mayerů“. Před Koloniálem u svatého Jána se podíváme na sochu oblíbeného zdejšího světce Jana Nepomuckého na sloupku, a pak se řídíme pokyny. U hostince se tedy pouštíme po modré značce řídnoucím osídlením, mineme kamenný kříž s Kristem a modlitbou, který věnovali obci Martin a Jana Mezerovi v roce 1929, a za chvíli vycházíme na polní cestu lemovanou stromy.
Před sebou vidíme mírně zvlněnou lesnatou krajinu s probleskujícími vodními hladinami. V oblasti totiž najdeme hodně rybníků, jejichž voda je tak čistá, že se tu dodnes občas dají chytit raci! A někteří z místních dokonce tyhle chráněné tvory odnášejí domů a pak si je prý připravují k jídlu…

Studánka nejen pro ptáky a laně
Za chvíli se ponoříme do lesa a na stromě se objevuje první typický zelený pruh v bílém poli, neklamné znamení toho, že jsme vstoupili na naučnou stezku Čeřínek. Jednou z prvních zastávek je zdejší Pískovna na Nové silnici, místo, které kdysi sloužilo cerekevským jako zdroj písku pro stavbu domů. Zatímco nás tabule informují o tom, že Čeřínek odvodňuje řeka Jihlava, díky které se pak voda dostává do Moravy a potom dál do Černého moře, stoupáme stále výše a zanedlouho na nás čeká Formanská studánka. Říká se jí tak proto, že v minulosti sloužila napájení formanů i tažných zvířat, když tudy převáželi náklady. Nedaleko stávala dřevěná kůlna pro lesní dělníky a jejich zvířata.
I dnes tu najdeme dřevěnou boudu pro odpočinek unavených poutníků. A u studánky, kterou před třiceti lety místní nadšenci vyčistili a znovu „otevřeli“, je trochu omšelý nápis na dřevě, který začíná slovy „Měj mě rád a neubližuj mi“ a končí slibem studánky „Pokud budu živa, uchovám pro tebe pramen, abych tě mohla skromně pohostit“. Vidíme u ní i hrneček, napít se ovšem dost dobře nemůžeme, voda je v současnosti příliš hluboko…

                                      

Mísy, ze kterých se nejedlo
Docházíme k přírodní památce Přední skála a zvedneme zrak, abychom se podívali na jedle a buky nad našimi hlavami, které na tomto místě zůstaly jako připomínka dřívějších časů – odjinud už je většinou vytlačily smrky a borovice. Okolo skály se má rozkládat „kamenné moře“ – a brzy si všimneme, že balvany obrostlými zeleným mechem tady les doslova překypuje! Abychom si je dobře prohlédli, odvádí nás stezka z pohodlné a široké cesty na strmou a hůře schůdnou stezičku, která nás nahoře odmění největší zdejší zajímavostí – obrovskými skalními mísami.
Vznik těchhle kamenů neobvyklého tvaru nám objasní informační tabule – v balvanu se nejdříve udělá malá prohlubeň, ve které se vlivem okolních podmínek dlouho shromažďuje voda a nečistoty, a ty v ní postupně vymelou otvor. Po delší době nakonec dojde k tomu, že se kámen rozpadne. Veliké mísy jsou tedy přírodním dílem – ovšem jejich do očí bijící podobnost s nádobami vytvořenými lidskýma rukama vedla v minulosti ke vzniku pověstí o tom, že se jedná o mísy rituální, ve kterých snad dávní obyvatelé přinášeli oběti svým bohům…
Pouštíme se doleva, kde je pro nás přichystána další zajímavost, takzvaný „mrazový srub“. Jedná se opět o skalní útvar, který bychom mohli přirovnat k jakémusi kamennému iglú, jehož pozoruhodný proces vzniku je zde podrobně popsán. Kolem dřevěného altánku se pak vydáme na malou odbočku z trasy, abychom si ze skalního výstupku prohlédli okolní pahorky, zorientovat se v nich nám pomůžou ukazatele. Poté se vrátíme na stezku, kde nás čeká ještě další pozoruhodný skalní útvar zvaný „pseudokar“. Poslední zajímavostí pak budou zbytky starého stříbrného dolu – tenhle vzácný kov se v místních lesích dobýval především za Přemysla Otakara II. ve 13. století, i když těžba byla od té doby ještě několikrát obnovena.

INFO NA CESTU:
SPOJENÍ: Autem – z Jihlavy po silnici č. 602, odbočit nejdříve na č. 406 a pak na č. 639.
Vlakem a autobusem – do Dolní Cerekve je pravidelné spojení z Pelhřimova a Jihlavy.
UBYTOVÁNÍ: Nový Rychnov – Farma Chaloupky (tel.: 565 395 335), Poutní hotel Křemešník (565 303 430), Horní Cerekev – Hotel Rustikal (595 396 130).
ZAJÍMAVOSTI V OKOLÍ: Křemešník – poutní místo, Horní Cerekev – městečko obklopené rybníky, Třešť – město betlémů.

Na lyže až příště
Zanedlouho se odpojujeme z naučné stezky a vydáváme se vzhůru po žluté značce. Procházíme převážně chatovou osadou Horní Hutě a zaznamenáme, že v zimních měsících bývá místo oblíbeným cílem lyžařů – šipky nás totiž posílají k vleku. Tak možná za rok!
Po dvou kilometrech už staneme u našeho nejzazšího cíle, pod vrcholem Čeřínku. Stojí tu mohutná turistická chata, v těchto měsících ještě nepříliš využívaná. Samotný vršek Čeřínku, který se vzápětí vydáváme dobýt po značce s červeným trojúhelníkem, je ovšem malým zklamáním – je hustě zalesněný, proto z něj nevidíme vůbec nic! Přiložíme tedy alespoň kámen na malou pyramidku a těšíme se představou, že jsme vrcholu dosáhli…
Potom se vrátíme k turistické chatě a pustíme se od ní po červené značce směrem na Křemešník. Zaplujeme opět do lesa, abychom se z něj za čas vynořili na rozcestí u Dolní Hutě. Pokud bychom se chtěli vrátit do Dolní Cerekve, můžeme se teď oddělit po modré značce, která nás povede menší oklikou, kdy budeme sledovat tok půvabného potůčku s malými vodopády.
Pokud však máme ještě dost sil a času, pokračujeme dále po červené, která zahýbá doprava a mírně stoupá. Čeká nás tu ještě jedna naučná stezka: tentokrát menší, pouze se čtyřmi zastaveními, a protože je nová, není ani značena klasickým šikmým zeleným pruhem, ale šipkami s nápisy Naučná stezka. Spíše než něco o okolí se z ní tentokrát dozvíme zajímavosti o využití lesa a také o jeho ochraně. Není například pravdou, že nejlepší ochranou lesa by bylo stromy nekácet – naopak je prý rozumně vytěžovaný les lepší než takový, který se nechá ležet „jako dříví v lese“. A také si tu povzdechneme nad tím, jak málo se u nás dřevo využívá ke stavbám domů, i když v mnoha vyspělých státech je tomu zcela naopak.

                                      

Čert se činil
Naučná stezka nás dovede k poslednímu dnešnímu kamennému útvaru, Čertovu hrádku. Jak jinak, vystavěl jej rohatý pekelník! Pověst vypráví, že kdysi dávno dostal jistý čert za úkol, aby v lese se svými pomocníky vybudoval kamenný hrad. Čert se však při hledání vhodného kamene pro svou stavbu zatoulal k nedaleké Skalce, kde žily víly. A jedna z nich ho svou krásou okouzlila natolik, že zapomněl na své stavitelské povinnosti a strávil s ní zbytek noci. Ostatní čerti nebyli bez jeho pokynů schopni v budování hradu pokračovat, a tak zůstal až do dnešního dne nedostavěný. Co řekli neposlušnému ďáblíkovi v pekle, pověst neupřesňuje…
Mohutné skály skutečně působí, jako by byly dílem něčí ruky. Opatrně se po cestičce po pravé straně od skal vypravíme nahoru a s velkou obezřetností se tu pak můžeme posadit a spustit nohy dolů…
Od Čertova hrádku se potom vydáme lesní cestou, ze které vyjdeme do pole. Červená nás bezpečně dovede do Nového Rychnova. Jeho náměstí vévodí kostel s bohatou vnitřní výzdobou z poloviny 14. století, naproti němu vidíme budovu původního zámku, která dnes slouží jako obytný dům. Před ním si všimneme další ze soch Jana Nepomuckého. Město má dlouhou historii: vzniklo nejspíš ve 13. století z iniciativy pražského arcibiskupství, po skončení husitských válek se dostalo do vlastnictví nám již známé rodiny Léskovců.
Za třicetileté války tu bylo krušno − Rychnov vyplenila nejdříve vojska císařská, poté stavovská a nakonec i švédská. Největší tragédií v jeho historii byl ovšem veliký požár v roce 1827, po němž muselo být celé město znovu vystavěno. Od té doby nese přízvisko „Nový“, přestože žádný Starý Rychnov v okolí nenajdeme.
Dobří chodci mohou pokračovat z Rychnova ještě i na Křemešník, my ostatní už tady svůj výlet ukončíme.

Martina Oplatková
Foto autorka