Partneři:

FORTUNA

Nakladatelství SPN

Ucitelské noviny

FLORA

Kartografie

Šumavské lázně

Dvojka - Český rozhlas

Má vlast cestami proměn

Výstaviště Lysá nad Labem


číslo 18
2012 - ročník 44

Rozhovor

„Stabilní rodina je pro dítě to nejlepší!“ říká světoznámá modelka Tereza Maxová

„Krása je relativní pojem. Může se pod ním skrývat nádherná mladá žena ladných tvarů nebo také stařičká paní, která celý svůj život zasvětila pomoci druhým. Právě tuto relativnost si uvědomuje i jedna z nejúspěšnějších českých modelek Tereza Maxová. Využila pozornosti, jež se jí v médiích dostává, ve prospěch druhých a před několika lety založila vlastní nadaci pomáhající opuštěným dětem. V rozhovoru se nám svěřila s tím, jakých úspěchů své nadace si nejvíce váží i jak tráví volný čas s vlastní rodinou.

                                 

 Jste zakladatelkou známé nadace, která pomáhá zejména opuštěným dětem v celé České republice. Proč to děláte – a čím vás tato práce obohacuje?
Věnovat se práci v nadaci mi dává hluboký smysl a pocit realizace. V relativně krátké době totiž člověk vidí výsledky. Vše, co do toho vložíte, se promítá do dětských příběhů, které zde řešíme. A někdy i malá pomoc dokáže velké věci. Je skvělé být při tom. Jsem ráda, že jsem těch uplynulých patnáct let jen tak nepromarnila a s partou fajn lidí v nadaci pomohla někomu, kdo to potřeboval.

 Čeho se vám za dobu existence nadace již podařilo docílit?
Za ta léta se podařilo nejen získat velkou, mnohamilionovou finanční částku na pomoc dobré věci, ale i důvěru veřejnosti v to, že naše pomoc přináší konkrétní efekt a změnu. Když jsem před patnácti lety poprvé přišla do ústavu, tak to, co jsem tam viděla, tam už nenajdete. Dnes je to jiné. A ten posun je velký. Materiálně se ústavy nesmírně zlepšily, stále je tam však mnoho dětí zcela zbytečně, a tak věřím, že i s tím postupně něco uděláme. Nyní je velká šance nefunkční systém změnit a zmodernizovat. Není pochyb o tom, že dítěti je ve zdravém rodinném prostředí nejlépe. Když ne u svých biologických rodičů, pak alespoň u náhradních.

 A čeho si nejvíc ceníte vy osobně?
Znám mnoho příběhů, ale jeden je mi dost blízký a váže se k počátkům nadace. Tenkrát jsem v kojeňáčku navštěvovala čtyřletá romská dvojčata. Vzpomínám si, že byla hrozně divoká, plná života a energie. Kluci měli velké štěstí, že se pro ně našla úžasná náhradní rodina. Maminka byla Angličanka, tatínek Čech. Když se na ně přijeli podívat, sestřičky, které neuměly anglicky, říkaly: „Hlavně jim neříkejte, že jsou to raubíři, nebo si je nevezmou.“ S kluky jsem v kontaktu dodnes, viděli jsme se loni. Dnes jsou to inteligentní mladí hoši se smyslem pro humor a velkými sny. Jeden chce studovat práva v Cambridge a druhý zase být módním návrhářem. Příběhy, jako je tento, mě těší a dávají mi chuť jít dál.

 Řada modelek se věnuje různým charitativním projektům. Proč je jich vlastně tolik? Mají snad pocit, že musí něco společnosti vrátit?
Myslím, že kdyby měly různé osobnosti jediný cíl, a to zviditelnit se – pak jsou časově a finančně mnohem méně náročné způsoby, jak toho dosáhnout. Velmi záhy se pozná, kdo dělá charitu jen pro svou vlastní popularitu. Práce ztratí opravdovost. Co se týče modelek, možná je to kombinace různých faktorů, které vedou k jejich zapojení do charity. Mohou mít pocit, že by se měly či přímo musí věnovat charitě, protože mají dar – krásnou tvář, kterou si nijak samy nezasloužily, ale zajišťuje jim pohodlný život a přemíru pozornosti. A proto mohou všeho, co mají – včetně té pozornosti, využít pro někoho, kdo by ji jinak nikdy nezískal, protože společnost mu ji dostatečně nevěnuje. Já osobně to beru jako svou morální povinnost.

 Ve světě módy se pohybujete mnoho let. Co vás na této oblasti fascinuje?
Vždy mě fascinovala její kreativita a různorodost. Potkáte spoustu lidí, procestujete svět, díky návrhářům či fotografům potkáte mnoho zajímavých „tváří“ a získáte i řadu přátel. Ve špičkové módě platí: co kolekce, to styl a jedinečnost. Někdy je to mimořádné, jindy byste to na sebe nikdy neoblékla, ale ten mix a prostor pro fantazii mě baví. Potom se však vrátíte zpět na zem a doma jste sama za sebe. Tam jde styl stranou a vede teplákové pohodlí. (Smích)

                                                    

TEREZA MAXOVÁ
Narodila se 31. srpna 1971 v Pardubicích. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem, kde absolvovala základní školu se sportovně-atletickým zaměřením. Po maturitě na Gymnáziu Budějovická v Praze v roce 1989 byla přijata ke studiu na Právnické fakultě UK, po dvou letech individuálního studia však ze školy odešla. Toužila po cestování a nových zkušenostech, a tak se ve svých sedmnácti letech s kamarádkou Evou Herzigovou zúčastnila konkursu francouzské modelingové agentury Madison. V roce 1989 odjela do Paříže, a tak začala její dráha profesionální modelky. Během své kariéry spolupracovala s téměř všemi velkými fotografy. Ve světovém modelingu aktivně působí již téměř dvě desetiletí, propůjčila svou tvář například značkám typu Karl Lagerfeld, La Perla, Donna Karan, Oriflame, L´Oréal. či Hermes. Objevuje se pravidelně na titulních stranách předních módních časopisů (např. britské Vogue, dále Elle, Marie-Claire či Glamour).
V roce 2000 se v Dánsku provdala za tamního předního tenistu Frederika Fetterleina. Půl roku poté (9. září 2000 ) se jim narodil syn Tobias Joshua Maxa Fetterlein. Manželství se však rozpadlo. V současnosti žije v Monaku s partnerem Burakem Oymenem, tureckým podnikatelem, s nímž má dceru Mínu (nar. v květnu 2009) a syna Aidena (nar. v září 2011).

 Jak vnímáte současné změny v systému péče o dítě, zejména pokud jde o rušení kojeneckých ústavů a jejich nahrazení pěstouny?
Podle mě je dobře, že i u nás je vůle systém změnit a modernizovat. Všichni se shodnou na tom, že stabilní rodina je pro dítě lepší než ústav, speciálně ve věku od narození do tří let. Je už připravená novela, která je nyní v Poslanecké sněmovně. Pokud projde, dojde k určitým změnám. Do popředí by se místo ústavu měla dát rodina – a to jak biologická, které by se mělo pomoci, aby se o dítě mohla postarat, tak náhradní. V tuto chvíli je třeba dobře připravit přibližně 300 až 500 pěstounských rodin, do kterých by se děti měly umístit, aby nemusely do ústavu. Osobně si myslím, že to bude nějakou dobu trvat…

 Co pro to udělá vaše nadace?
Jako neziskovka systém změnit nemůžeme a transformaci neřídíme, to musí politici, ale snažíme se podpořit pěstounskou péči. Jde o to, aby se ukázaly i dobré příklady z praxe, a ne jen ty špatné, o kterých se u nás píše.

 Jak se díváte na situaci romských rodin, kterým jsou často odebírány děti z důvodu špatné finanční situace?
Jestli je jediným důvodem odebrání dítěte z rodiny špatná finanční situace, je to pro mě nepřijatelné. Pokud se to děje, což z práce nadace potvrzuji, pak je to nelegitimní a společnost by to neměla tolerovat!

 Za svůj život a také zejména díky své práci pro nadaci jste se setkala s mnoha lidskými příběhy, osudy. Můžete vzpomenout nějaké setkání, které vás opravdu hluboce dojalo, oslovilo?
Každý příběh dítěte vyrůstajícího bez rodičů je tragický a něco ve vás zanechá. Těch příběhů je za ta léta mnoho. Člověk si uvědomí, jaké měl štěstí, že mohl vyrůstat s mámou a tátou, na Vánoce být doma, a když měl problém, tak věděl, že se vždy může obrátit na své rodiče.

 Kdo vás ve vaší charitativní činnosti kromě rodiny a přátel podporuje? Máte nějaké duchovní vzory v této oblasti? Postavy třeba z historie, které vás ve vaší činnosti stále inspirují?
Nepěstuji si na piedestalu nějaké velké či známé vzory. Inspiruji se lidmi kolem sebe – ať už lidmi z nadace, dobrovolníky, nebo cizími příběhy obyčejných lidí. Nedávno jsem viděla úžasný dokument, který se zabýval pocity štěstí a jak jich docílit. Mluvil v něm německý bankéř, který se vzdal pohodlného života, protože ho nenaplňoval, a odjel do Kalkaty pomáhat v hospicu Matky Terezy. Jeho projev byl velmi autentický a upřímný. Čistá inspirace.

 A co v tom filmu říkal?
Především říkal, že slovy ani nejde popsat ten pocit, který zažívá, když vidí úlevu na tváři nemocných trpících lidí, když jim podává sklenici vody. V tom se našel, to mu dává sílu a smysl.

 Považujete se za věřícího člověka?
To je složitá a velmi osobní otázka. Rozhodně nejsem ateista, ale ani vyznavač konkrétního náboženství. Jdu svou vlastní cestou.

CHARITATIVNÍ ČINNOST
Před patnácti lety, po návštěvě Pražského kojeneckého ústavu v roce 1996, zahájila Tereza Maxová cílenou charitativní práci pro české opuštěné a znevýhodněné děti. Její Nadace Terezy Maxové dětem si klade za cíl umožnit každému dítěti, které je odkázáno na ústavní výchovu, žít v harmonickém a láskyplném rodinném prostředí. Nyní má její nadace pod patronátem více než 24 000 tisíc dětí vyrůstajících v ústavní a náhradní rodinné péči, stejně jako v sociálně slabých rodinách v ČR.
Nadaci můžete přispět i vy.
NADACE TEREZA MAXOVÁ DĚTEM
Plzeňská 5, 150 00 Praha 5
www.terezamaxovadetem.cz, www.adopce.com
mail: info@terezamaxovadetem.cz
tel.: 257 474 529
DMS TEREZADETEM (87777)
DMS ROK TEREZADETEM (87777)
Číslo účtu: 2323232323/2700

                               

 Váš manžel Burack Oymen je původem z Turecka a společně žijete v Monaku. V zahraničí celkově trávíte velkou část svého života. Kde nyní cítíte svůj domov? Učíte své děti poznávat českou kulturu?
Kde je má rodina, tam je i můj domov. Takže určitě i v Čechách. Děti mluví česky, a pokud jde o českou kulturu, rozhodně chceme, aby o ní měly přehled a aby znaly své kořeny.

 Proč jste si zvolili za trvalé bydlení právě Monako?
Jsme kosmopolitní rodina. U nás je důležité najít neutrální místo. Jih Francie nám byl oběma blízký, není to rodná země ani jednoho z nás, ani se zde nemluví jedním z našich rodných jazyků, takže nikdo není ve výhodě. Možná proto jsme ho vybrali jako vhodnou alternativu. Monako je hodně národnostně namíchané, je to taková mezinárodní vesnička má středisková se vším, co k ní patří.

 Partnerský vztah dvou lidí z odlišné kultury je dnes poměrně častý. Co byste poradila ostatním dvojicím, aby jim takový vztah vydržel co nejdéle?
Recept tohoto typu podle mě neexistuje. Je to individuální. Ale určitě je zapotřebí respekt, tolerance a otevřenost.

 Co vás inspiruje na odlišných kulturách?
Každá země, kultura i společnost má své. Nemůžu říct, že jedna je lepší než druhá. Je jiná, a v tom je její půvab. Čím více cestuji, tím raději se vracím domů do Čech, kde jsem se narodila a vyrůstala.

 Jaké hry nejraději hrajete se svými dětmi?
Určitě na schovku. Kdo vydrží nejdéle schovaný, je vítěz. (Smích)

 Jak relaxujete ve svém volném čase? Máte nějaký recept na to, jak si udržet štíhlou postavu?
Ráda si čtu, chodím do kina, na výstavy moderního umění, někdy na balet, ale nejvíc si odpočinu, když si můžu déle pospat. Recept na štíhlou postavu asi každý zná, ale není lehké ho dodržovat. Je to tvrdá dřina, cvičení, hladovění, a k tomu musíte mít štěstí na dobrý genetický základ. Dietami jsem si prošla, ale nikomu je nedoporučuji – zdraví je přednější. Se třemi dětmi si doma nesednu, všude chodím pěšky, před sebou tlačím kočárek, a to mi nahradí několik hodin strávených ve fitness centru. Na jógu, pilates a balet chodím za odměnu, navíc baletem s klasickou hudbou si odpočinete, tělo získá ohebnost, a tak si šetrně udržujete postavu.

 Sama pomáháte opuštěným dětem. Jaká je vaše nejkrásnější vzpomínka na dětství?
Těch mám mnoho. Ráda vzpomínám na prázdniny v Pardubicích a v Suchdole nad Lužnicí u prarodičů. Na vyprávění dědouška, který za války přišel o rodinu, přežil hrůzy koncentračního tábora, a přesto si podržel životní optimismus… A jeho vtipné průpovídky mě dodnes dovedou rozesmát.

 Vyzařuje z vás pozitivní energie. Je možné, že jste optimistickou povahu zdědila právě po svém dědečkovi?
Myslím, že jsem tu svou optimistickou povahu podědila nejen po dědouškovi, ale i po mojí mamince, která nečeká na nějaké osudové zážitky a dovede se radovat z maličkostí.

 Jste maminkou tří dětí. Máte pro ně již vymyšleno nějaké povolání? Rozpoznala jste u nich už nějaké nadání?
Dnes je tlak společnosti a škol na děti obrovský, proto je nechci ještě stresovat svou představou o vysněném povolaní. Každý touží, aby z jeho dětí vyrostli slušní lidé, ale zda budou mít samé jedničky a vystudují dvě vysoké školy, nechám na nich. Moje babička si přála, aby někdo z rodiny byl lékařem, naši mě kdysi viděli jako právničku, ale každý si stejně najde svou cestu sám. Syn Tobiáš třeba chtěl být taxikářem (možná by uplatnil znalost několika cizích jazyků) a dcera Mína doktorkou (možná proto, že jsme poslední dobou trávili hodně času u lékaře, naštěstí se jednalo jen o běžné prohlídky a očkování Aidena).

 Jaká česká jídla své rodině nejraději vaříte?
Jsem bohužel jediný milovník českých „hotovek“ v naší rodině. Burak ani děti je moc nemusí. Takže si jich užívám u maminky a můj vařicí repertoár se točí kolem špaget, ryb a kuchyně běžné spíše v oblasti Středozemního moře.

 Některé modelky občas zatouží oblečení i navrhovat. Napadlo vás někdy, že byste navrhla nějakou módní kolekci?
Napadlo, to ano, ale ještě jsem na to neměla čas a možná ani tu správnou inspiraci.

 Litovala jste někdy něčeho, co jste v životě udělala? Například nějaké nepřijaté nabídky…
Ne, nikdy ničeho nelituji. Spousta šancí a nových možností stále prochází kolem nás… Člověk jim ale musí být otevřený a ve stěžejních rozhodnutích poslouchat svůj instinkt.

Markéta Vrabcová
Foto archiv Terezy Maxové