český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Jednou by o tom Janek Ledecký mohl napsat muzikál! Řeč je samozřejmě o famózním olympijském úspěchu jeho dcery Ester, která na OH získala zlato ve dvou různých sportovních disciplínách. Na lyžích vyhrála super-G, na snowboardu zase paralelní obří slalom. Tento úvodník píšu pár hodin po zisku jejího druhého zlata, vy ho ale čtete s několikadenním zpožděním a možná je to dobře. Příběh zlaté olympijské medailistky bude společností rezonovat o to déle.

Zpět ale k tomu muzikálu. Vidím tu jasnou návaznost na jiné domácí hudební projekty. Co byste řekli na muzikál s názvem: „Ester z Pchjongčchangu“? Nebo údernější „Ester Rozparovač“ či „Ester Mydlář“? Trošku mystické „Tajemství Ester Ledecké“? Nebo poetickou „Ester s kaméliemi“? A co takhle „Obraz Ester Ledecké“, hudební projekt z dílny otce a syna Ledeckých?

V hlavní roli by Ledeckou mohla alternovat Monika Absolonová s Míšou Noskovou. Otázkou je, jestli by mohly mít lyže seřízené na stejnou váhu a zda se dokážou domluvit, kdo bude mít kdy snowboard. Na konkurz do role bratra Jonáše by autoři muzikálu mohli pozvat třeba Tomáše Ortela nebo rappera Řezníka. Prostě někoho, kdo není v branži českých vulgarit úplným nováčkem.

Zkoušky by probíhaly o zimních prázdninách ve Špindlu. Možná by tam mohla být i premiéra s tím, že reprízy muzikálu by se následně přesunuly na další místa v ČR. Hrálo by se na Letních Shakespearovských slavnostech nebo na otočném jevišti v Českém Krumlově – v dnešní době, kdy je v lednu teplo a v červenci zima, by nebyl až takový problém uvést „Ester z Pchjongčchangu“ třeba 4. července kousek od místa, kde právě vodáci sjíždí Vltavu. Hlavním mediálním partnerem projektu by byla samozřejmě Česká televize. Co myslíte? Janek Ledecký by to mohl přinejmenším zvážit! A my ostatní si zatím můžeme broukat jeho píseň „Září hvězda září“ a držet Ester Ledecké palce, aby se její sbírka medailí i nadále rozrůstala…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay 

Když si občas zalistuji v kalendáři, říkám si, jak máme krásná jména měsíců. A vůbec, myslím si, že celý koloběh roku bereme nejvíc právě podle nich. Víc, než třeba podle dnů nebo týdnů. Vždyť spíš řekneme: už je tady duben, ten březen tak utekl. Než abychom si povzdychli, to uteklo těch jedenatřicet dnů. Prostě měsíce jsou pro nás důležité. A ta jména: leden, květen nebo listopad. Je dobře, že jsme si ony názvy ponechali. Každý z nich něco říká.

Představte si, jak by to vypadalo v pohádce O dvanácti měsíčkách. Vedle Septembra by seděl Oktobr a vedle něho Novembr nebo jak by se v češtině říkalo a psalo.

My Češi nejsme jediní, kteří si ponechali své původní názvy měsíců. Třeba polsky se některé jejich měsíce jmenují podobně jako naše. Jen duben je květen (kwiecień) a v květnu mají máj. Chorvatská jména měsíců prozrazují společný slovanský původ. Ale pozor v létě u moře, neboť červenec je u Chorvatů srpanj. Na podzim pak říjen je listopad a našemu listopadu říkají studeni, docela výstižné, ne?

Nejde však jenom o názvy. Také se mi líbí, že měsíce jsou různě dlouhé. A zdá se mi roztomilé, když zjistím, že i mnohý dospělý hned neví, kolik dnů má ten či onen. Přitom jsou na to různé pomůcky. Jako dětem nám říkali, že máme dát obě ruce vedle sebe. Malíček levé ruky označuje první měsíc, leden. Mezera mezi prsty je únor, pak prsteníček představuje březen a mezera duben. Dál to vychází tak, že dva ukazováčky vedle sebe znamenají červenec a srpen, oba měsíce dlouhé. Což je dobře, jako školáci jsme si libovali. Každý den prázdnin je dobrý!

Anebo nejkratší měsíc, únor. Zlobí nás asi nejvíc, protože jednou za čtyři roky je přestupný rok, a to má únor devětadvacet dnů. Vzpomínám si, jak jsem se kdysi v tanečních seznámil s  dívkou právě 29. února. Smáli jsme se, že výročí seznámení budeme slavit jenom jednou za čtyři roky. Jenže neuplynuly ani čtyři měsíce a ona už chodila s jiným. S ním to mohla slavit každoročně, jen do dneška nevím, kolikrát se jim to podařilo. Ani to vědět nechci, protože já mám výročí se svou ženou v dubnu, a letos už devětatřicáté.

Miroslav Dittrich, člen Rady Českého rozhlasu

Foto: Pixabay

Aspoň jsem to zkusil, říká ve slavném snímku Miloše Formana postava Randla McMurphyho, kterou fenomenálně zahrál tehdy mladý americký herec Jack Nicholson ve chvíli, kdy se mu nepodaří uzvednout těžké břemeno a kolegové z psychiatrického oddělení se mu chtějí smát.

Nedávno film Přelet nad kukaččím hnízdem reprízovali a já si znovu uvědomila, jak moudrá je to věta, jíž bychom se měli v životě držet.

Zajímavé je, že repríza běžela v ten samý den, kdy získala Ester Ledecká zlatou olympijskou medaili v superobřím slalomu žen. Stalo se to v disciplíně, která není její hlavní a zatím v ní nemá tolik zkušeností jako ve snowboardingu. Prostě to zkusila a svět pouze nevěřícně zíral, jak si dvaadvacetiletá blondýnka dojíždí pro výhru. Nejen svět. I samotná sportovkyně. Pro mě je její nevěřícný pohled na výsledkovou tabuli v cíli  nejhezčím ze záběrů z letošních olympijských her. Ester soutěž vnímala jako možnost získat cenné zkušenosti, které v budoucnu zužitkuje, postavila se na svah a stála „na bedně“.

Samozřejmě mluvím pouze o zkouškách, ke kterým máme alespoň trochu lidsky nebo pracovně blízko. Pokud jsme se tvrdě připravovali a v tréninku nešvindlovali, měl by se dobrý výsledek dostavit. A pokud se to nepodaří, nesmí nás nic odradit od dalších pokusů. Jen nejspíše třeba maličko víc zabrat a příště bude lépe.

V aktuálním čísle přinášíme na několika stranách příběhy lidí, kteří by jistě předešlá slova potvrdili svou vlastní zkušeností. Nevzdali se a přes prvotní obavu z možného neúspěchu dosáhli ve svém oboru na mety nejvyšší. Můžeme si přečíst portrét českého divadelního a filmového herce Svatopluka Beneše a rovněž se představuje v rozhovoru atletka Ludmila Formanová. Prozrazuje, jaké byly její atletické začátky i vítězství, ale hovoří též o období, kdy se rozhodovala ukončit kariéru.

Mgr. Jitka Neureuterová, tajemnice redakce

Naše babičky s oblibou říkávaly, že únor bílý pole sílí. Poslouchali jsme tuto větu každý rok, jakmile jsme procitli z oslav konce roku starého a začali vnímat, že nastal rok nový. Pole a lány nás víceméně nezajímaly, ale prostě se to tak říkalo. Nanejvýš jsme vyhlíželi sněhovou nadílku a přáli si, aby v našich končinách vydržela co nejdéle, protože jsme chtěli co nejdéle lyžovat. V únoru zkrátka nebylo nic trudnějšího nežli pohled na Špindlerův Mlýn bez bílé pokrývky. Přímý vztah mezi konkrétními klimatickými podmínkami a naší existencí si uvědomovala v nejlepším případě hrstka dospělých, kteří to měli v popisu práce. Ustaraný pohled na oblohu, ze které se v únoru snáší déšť, byl u většiny lidí zapříčiněn pouze individuálními zájmy či preferencemi. A pokud únor zaznamenal nečekanou oblevu, našel se – s výjimkou vlekařů a provozovatelů zimních středisek – jen málokdo, jenž se začal strachovat o nadcházející časy.

Skutková podstata většiny úsloví, pořekadel, pranostik a přísloví je nepopiratelná, a přesto přehlížená. Půvabná ponaučení a tradiční návody, jak naložit se životem, se usadily v našem povědomí jako ustálené fráze, nad kterými netřeba úporně hloubat a které netřeba brát vážně. Někdy snad přijdou vhod v rámci konverzační causerie, leč niternějšího vlivu na náš život se bohužel nedočkají. Každý je zná, ale málokdo jim rozumí, natož aby mu byly vodítkem při práci či ukazatelem v životě. Čím dál častěji stojí na vedlejší koleji, odkud už žádný vlak nevyjíždí. A přitom by možná nebylo od věci občas přihlédnout k poselství těchto rad a zbystřit pozornost, pokud nechytíme den za rohy, protože za ocas ho neudržíme. Možná že v situaci, kdy nemáme zrovna co na práci, bychom mohli zbourat pec a postavit novou. Kletby bychom měli brát s klidem, neboť myši vyhrožují kočkám pouze z hloubi děr. Nemluvě o tom, že než začneme straku chválit, jak létá, měli bychom si počkat, kam dosedne.

Magdalena Wagnerová, spisovatelka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test