český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

AKTUALITY Z REDAKCE

Tak máme za sebou červen, což vůbec není špatný měsíc. Měl sice jenom třicet dní, ale to nevadilo, klidně jich mohl mít i méně, protože tím dříve by nastal červenec, a přece nastávají prázdniny! Takhle jsem vnímal šestý měsíc v roce jako školák a myslím, že jsem nebyl jediný.

S celkem milým překvapením však pozoruji, že stejně vnímám červen i dnes, kdy už dávno do žádné školy nechodím. Asi tedy v člověku něco z dětství zůstává, což je milé zjištění. Na své dětství by neměl nikdo zapomenout a neměl by se spokojit jen s pouhou vzpomínkou na něj, byť by byla sebehezčí.

A co by tedy měl? Měl by být stále dítětem, samozřejmě v dobrém slova smyslu. A má velkou příležitost právě v tomto ročním období. Třeba si i hrát, číst, vyjít ven na malou procházku či za někým na návštěvu, to přece není nic těžkého a složitého. To dokáže každý, i osmdesátiletý člověk. Pokud by to nedokázal třeba kvůli bolavým nohám, pak si to vynahradí tím, že pozve druhé na návštěvu k němu.

Zkrátka a dobře, prázdniny a léto jsou pro všechny. Nikde není napsáno: Do tohoto času je povolen vstup pouze mladším osmnácti let! Vzpomněl jsem si na jednu starší písničku (ostatní věci zapomínám) o dětství. Jmenovala se „Léta prázdnin“ a zpíval ji Karel Gott. Je sice hezká, ale bylo mi poněkud smutno, když v ní náš známý zpěvák zpíval:

Tak sbohem brácho, musím jít,

vždyť malí můžeme jen chvíli být

a pak už končí léta her,

končí všem a to je fér,

tak to chápej, tak to ber.

Ne, nesouhlasím, já to rozhodně neberu! Léta her nekončí, ba naopak, opětovně nastávají, a to už teď v červnu a pak o prázdninách, a bylo by nefér, kdyby končila.

Pokud by vám někdo tvrdil, že to tak není, řekněte mu: „Člověče, nezlob se, já to vidím jinak,“ a pozvěte ho na výlet nebo si s ním něco zahrajte. Třeba právě „Člověče…“

 

Jiří Barhoň, kněz

Foto: Pixabay

Roky utíkají každému. Co se dá dělat, povzdechne někdo. Zejména my, chlapi, nad tím často jen mávneme rukou. Ale něco se přece jen dělat dá. Rada zní: Nikdy to nevzdávat, pánové. Stačí se podívat na internet a člověk najde spoustu návodů, jak si udržet mládí. Určitě je důležitý mladistvý vzhled, štíhlá postava, ale také hezká pleť a upravené vlasy.

Naše polovičky o péči vlastního těla vědí své. Ale jak se rozhlížím, začínáme se v tomto směru víc snažit i my, muži, i ti dříve narození. Neplatí to už jen o mladých hipsterech, kteří si pravidelně chodí do holičství nechat zastřihnout svůj vous. A vězte, že je to docela příjemné, když o vás někdo pečuje. Pokud jste něco podobného nezkusili, doporučuji.

Dnes to v pánských kadeřnictvích vypadá úplně jinak než v dobách našeho dětství, kdy nás ostříhali buď „do ztracena“ anebo „na havla“, výsledek byl odstrašující. Vůbec důležitá rada zní: Vyhraďte si nějaký čas pro sebe, pro péči o tělo a duši. Věnujte se koníčkům a zálibám. Není nic smutnějšího než lidé, kteří nemají žádné hobby. Baví je pouze vysedávat u televize.

Abyste se udrželi štíhlí a fit, je důležité se pravidelně hýbat. Báječný je sport. Ve vyšším věku různé aerobní aktivity jako plavání, cyklistika, běh na lyžích nebo třeba tanec. Chodili jsme s manželkou do tanečních pro starší a pokročilé a moc jsme si je užívali. Jak pobyt v příjemné společnosti, tak elegantní pohyb. A navíc, když jsme šli z hodiny, měl jsem pocit, jako bych za sebou měl opravdový sportovní trénink.

Ale ne každému jeho zdravotní stav umožňuje sportovat. Pak jsou prima aspoň procházky. Třeba jen chůze do schodů. Pamatujete, jak jí holdovala báječná paní Ljuba Hermanová? A jak jí to až do vysokého věku slušelo? Víte, co je ještě zajímavé? Dostal jsem od dětí k narozeninám takové ty „fitbin“ hodinky, co počítají kroky a měří tlak a všelicos dalšího. A to byste neřekli, co toho nachodíte po bytě. To je vám zajímavé. I několik kilometrů. I když je pravda, že máme velký vinohradský byt… 

Václav Žmolík, moderátor a publicista

Foto: Pixabay

A máme tady léto. Dlouho očekávané (v srdcích školáků), obávané (v představách zaměstnaných rodičů), většinově však vítané, ale někdy také děsivé (v tělech zarytých odpůrců tepla) či nekonečné (v myslích sezonních pracovníků). Ne každý je v tento čas schopný oslavovat nejteplejší roční období, ale mezi námi je zřejmě daleko více těch, kteří letní čas vítají s otevřenou náručí, ať už má podobu rozžhaveného města, zelené krajiny, zpomaleného času, zavřené školy, bouřkového mraku, prázdninového rozvolnění, štědré přírody, lehkého oblečení, otevřené zahrádky místního pohostinství, nepřeberných možností koupání nebo cest za hranice všedních dnů.

I když se teploměr drží v nižších polohách, v létě nikdy není tak nevlídno, aby bylo zcela nepřijatelně. A tak působí víceméně smířlivě i známý povzdech Antonína Důry: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?“ Poté Antonín Důra, navzdory nepřízni počasí, svlékne svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlí jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, vstoupí do ní. Vladislav Vančura věděl, že může bez obav nechat svoji postavu, aby se smočila a nepřivodila si přinejmenším zápal plic – i když v tom roce bylo léto evidentně rozmarné.

Stejně tak letní přeháňka, která zastihne poutníka uprostřed krajiny, nezanechá za sebou více škody než jen mokré oblečení. Dozrávající ovoce otevírá brány pro následujících dvanáct měsíců. Dny nabízejí čas navíc a noci jsou mírumilovně krátké. Pod hvězdnatou oblohou se tají dech a spánek pod jejím příkrovem nabývá úctyhodných rozměrů zážitku, na který se hned tak nezapomíná. Proto, a z mnoha dalších důvodů je třeba spolu s Valčou Peroutovou, protagonistkou jednoho z dramat Fráni Šrámka, říci: Léto, budiž pozdraveno!

 

Magdalena Wagnerová, spisovatelka

Foto: Pixabay 

Marie, mýdlařka z Jeseníků, se v rozhovoru pro náš časopis zmínila, že doma nemá skoro žádné léky. Veškerá farmaka nahradila přírodními sirupy a tinkturami. K tomuto kroku ji před lety přivedla vážná nemoc. Jak říká, už si ani nedokáže představit, že by si na bolest hlavy vzala prášek. Její přístup k vlastnímu zdraví i přírodě mi připomenul jednu opačnou zkušenost.

Hlavní roli v ní sehrála tuzemská pojišťovna a její snaha poděkovat stávajícím pojištěncům košem plným léků „zdarma“. Stejný koš zároveň sloužil jako udička na nové klienty. Něco jako předvolební koblihy, ale jinak. Bez cukru a marmelády. Dárkový balíček obsahoval prášky na bolení hlavy, zad, krku, na zlepšení střevní mikroflóry a tak dále… Jako poděkování za věrnost prostě dostal každý pojištěnec koš plný chemických sloučenin.

Zatímco manažerům to zřejmě přišlo jako perfektní nápad, mně koš s léky připomínal darovanou kobylu, které je na zuby určitě lepší hledět než nehledět. Vím, že je v zájmu farmaceutických firem, aby lidé každý den až do konce života polykali nějaké pilulky, přesto mě rozhodnutí dát pojištěncům zdarma léky, které nepotřebují, překvapilo. Měla jsem za to, že trend je dnes opačný, a Marie Horáčková ho v rozhovoru, který nám poskytla, velmi trefně pojmenovala: mnohem víc než kdy dříve přemýšlíme, co do sebe a na sebe dáváme. Máte to taky tak?

Tělo máme jen jedno a je potřeba se k němu chovat s úctou. Je to vlastně takový náš jednorázový obal. Nevratný. Nerecyklovatelný. S rodným číslem místo čárového kódu a bez minimálního data trvanlivosti. Člověčí obal je navíc trošku zrádný, nikdo z nás totiž pořádně neví, jestli nám vydrží jen do konce příštího týdne, nebo ještě půl století. I proto s ním musíme zacházet šetrně. Když se totiž tato křehká schránka rozbije, ani to nejlepší pojistné plnění nezahladí napáchané škody. Mysleme na to a chtějme pro sebe jen to nejlepší…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test