český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Milan  Horák

AKTUALITY Z REDAKCE

Po dlouhé době jsem viděla IksYpsilona. S IksYpsilonem jeho korejská firma odjakživa pracovala jako s někým, kdo jednou zachrání svět. Konsilium personalistů si ho zakroužkovalo jako osobu, ze které stojí za to vyšlechtit Šéfa s velkým Š, protože tam je ten POTENCIÁL.

Jeden rok talentovaný zaměstnanec, druhý rok zaměstnanec roku, třetí rok ten, co maká na sto čtyřicet procent a za prémie může letět přes Silvestra na Maledivy, čtvrtý rok dostává kouče, pátý rok dva kouče, šestý rok je VIP talent na úrovni Evropa, sedmý rok nepsaný inovátor roku, osmý rok někdo, kdo si může potřást rukou s viceprezidentem firmy, devátý rok se svým unikátním know-how objíždí všechny konference na téma „záchrana světa“, desátý rok má vlastního portýra, který ho doprovází na cestách výtahem… Ne, přeháním. Moc daleko od pravdy ale nejsem.

Jeho firma ho detekovala jako cosi výjimečného, a tak nechala plejádu koučů a mentorů, aby se na něm, který kdysi nastoupil do zaměstnání jako normální a relativně sympatický kluk, pořádně vyřádila. To vše pod hlavičkou populárního sloganu „nabízíme rozvoj“.

O deset let později přichází rozvinutý IksYpsilon na pivo. Oči má prázdné, tvář unavenou. Má se samozřejmě dobře, jen je toho „teď“, myšleno posledních pár let, na něj trošku moc. Zatímco vymýšlel plány na spásu světa, děti mu nějak vyrostly. Kamarádi nejsou, jen kamarádi z práce, co jim říkáte kamarádi, protože máte společné záliby jako Excel, inovace a normování. Sedí jako hromádka neštěstí a vy máte strach na něj promluvit, aby se pod nečekaným přívalem slov nezhroutil. Jeden by řekl, že dopije a půjde si to hodit.

Tak se ptám sama sebe, jestli to celé není vlastně dost šílené. Tohle je opravdu to štěstí na konci kariérního žebříčku? To, kam vás dostanou, když kývnete, že do toho jdete? Meta, která by měla být zároveň výzvou i lákadlem? Jestli jo, pak mám hned druhou otázku. Dá se takový rozvoj s díky odmítnout?

 

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Už nějaký čas pravidelně přeji rozhlasovým posluchačům Dobré nedělní ráno, a díky tomu člověk získá nejrůznější specifické znalosti a stane se odborníkem na různé zvláštní dovednosti. Třeba si pořídí vše nezbytné, aby nezaspal ve čtyři ráno, tedy čtyři budíky a dva mobily k tomu. Naučí se, jak být už po páté ranní vtipný, bystrý a plný optimismu, což jsem cvičil už před lety v ranním televizním vysílání ze Studia 6, anebo se soustředí na to, jak se správně protahovat. A to je, přátelé, věda. Nesmějte se. Protože při probouzení a vstávání je dobré vzpomenout na radu našich babiček: nic se nesmí uspěchat. Ani probouzení a vstávání ne.

Jak na to? Nabízím podrobný návod: Pěkně otevřete jedno očičko, pak druhé. Pomalinku se protáhnete, nejprve jemně, téměř neznatelně, ale potom důkladně, až zavrzá postel. A možná i vaše kostra. Krk, záda, ruce, nohy… Poté je třeba pootočit hlavou ze strany na stranu, pak nahoru a dolů.

Jak to tak dobře vím? Kterak se správně protahovat, už roky okoukávám u našeho psíka. Ten vám to báječně umí. Nikdy na protažení nezapomene. Je totiž specialista na strečink. My ho při tom vždycky pohladíme. To má rád. No, možná, že i vás po ránu někdo pohladí. A když se tak slastně protáhnete, klidně zůstaňte s otevřenýma očima ještě chvíli ležet. Aspoň tak to říkávám svým posluchačům. Vysílám totiž pravidelně v neděli, jak už jsem prozradil, a to není kam spěchat. Rádio se dá poslouchat i v posteli.

A propos, mně můžete věřit, k protahování jsem přistoupil opravdu z gruntu. Jsem na ně odborník nejen díky našemu psíkovi. Protahujeme se i na lekcích Pilates, což je cvičební systém, dílem posilovací, dílem protahovací, jehož jsem už nějaký čas cvičitelem. Tím glejtem jsem si udělal takovou malou radost. Radosti si má člověk nadělovat, jak známo, v každém věku, anebo někdy, přátelé, navzdory věku. Co říkáte? Být specialistou na protahování, ať už v posteli nebo v tělocvičně, není zase tak špatná profese. No ne?

 

Václav Žmolík, publicista a moderátor

Foto: Pixabay

Sotva člověk otevře noviny, pustí si televizi či brouzdá po internetu, objeví se mu před očima slovo škola. Jakpak by ne, když děti s mládeží byli tak dlouho doma. Teď se mohou postupně vracet do lavic. Ovšem účast je nepovinná.

Z ohlasů je zřejmé, že se na školu většinou těší. Doma u počítače a s mámou či tátou za zády to asi nebylo ono. Dalo se lenošit, to nikdo nepopírá, ale taky se občas muselo máknout. Všichni si uvědomili, jak důležité je naučit se samostatně pracovat. Je to rozhodně jiné, než když má malý človíček (ale i ten starší) nad hlavou přísný pohled učitelův.

Rodiče rovněž vítají, když jejich ratolesti alespoň na chvíli opustí obydlí a dohlíží na ně někdo jiný. Nicméně všem doba bezškolní a dálková přinesla řadu zkušeností i znalostí. Vzdělávání muselo pokračovat a také pokračovalo v podstatě bez přestávky. Ze dne na den si všichni museli osvojit vyučování na dálku, různé programy a konference. Učitelé si ověřili sílu interaktivních hodin, možnosti techniky a programů, které nabízejí různá nakladatelství. Rovněž zjistili, že se jim po těch zlobilech vlastně stýská. Přímý kontakt je přímý kontakt.

Do finále dorazili maturanti. Měli mnohem delší svatý týden, než jaký jsem měla já. Ovšem nevím, zda by se mi chtělo čekat na den D tak dlouho. Každého maturita prověří, ukáže mu limity, poposune ho správným směrem a snad i k správnému cíli. A termín je důležitý, člověk musí být správně motivovaný, aby před maturitní komisí docela nevybouchl. Proto si myslím, že letošní studenti budou posléze v pracovních týmech velkými oporami. Čekat celý měsíc, připravovat se a přitom nic nezapomenout? Klobouk dolů!

Všechno, co se studenti a žáci a jejich vychovatelé a učitelé naučili, nepřijde nazmar. Však se zdá, že celý pracovní svět se změní a mnozí budou pracovat z domova. To však znamená velkou, že člověk musí v sobě mít velkou sílu a nezůstat celý den v pyžamu. A to nás taky naučila karanténa.

PhDr. Jana Semelková, šéfredaktorka

Foto: Pixabay

Ve škole jsme se při nástupu v tělocviku vždycky museli řadit podle velikosti. Celou školní docházku jsem pravidelně stávala mezi nejmenšími. Přesně si pamatuju, jak jsem se vždycky při měření napínala jako luk s vidinou toho, že třeba nový školní rok zahájím ne jako nejmenší ze třídy, ale jako druhá nejmenší. Třeba jako ta, co je o úctyhodných osm milimetrů vyšší než nejmenší holka ze třídy. Každý takový úspěšný pokus, kterých teda moc nebylo, s sebou přinesl zvláštní úlevu.

Být nejmenší nebo největší ze třídy totiž nikdo nechce. Stejně tak nikdo nechce být nejtlustší nebo nejhloupější. Nejhůř oblečený. Ruku v ruce s cejchem nejmenšího, nejtlustšího, nejhloupějšího, nejchudšího… obyčejně přicházejí i pocity méněcennosti. Konkrétně kritérium lidské výšky je přitom v dospělosti naprosto zanedbatelným parametrem, který snad nikoho s výjimkou praktického lékaře a švadleny nezajímá. Samozřejmě pokud nejste modelka, letuška nebo elitní basketbalistka.

Tohle potupné řazení dětí podle velikosti mi před časem připomenula návštěva dětského lékaře, kde se, jak jinak než měřilo a vážilo. Náš syn je drobek. Svou tělesnou drobnost, o které se dá říct, že tak úplně nekoresponduje s pediatrickými tabulkami, samozřejmě zdědil po rodičích. Pravděpodobně i on bude jednou stát v tělocviku na konci řady. Mezi nejmenšími. Jako ten domněle „slabší“ kus. Možná z toho bude mít mindrák, možná ne.

Jako mámě mi z toho vyplývá jedna důležitá povinnost. Musím svému synovi zavčas říct, že tahle hloupá řada o ničem nevypovídá. A že je mnohem důležitější, než kde bude stát, jestli si ho kamarádi vyberou do týmu na vybíjenou. Jestli se s ním děti rozdělí o svačinu, když ji zapomene doma na botníku, a zda ho spolužáci pozvou na oslavu narozenin, protože je fajn kluk. Prostě všechno to, díky čemu by mohl stát na začátku řady v případě, kdy by se jednou děti v tělocviku začaly řadit ne podle výšky, ale podle charakteru…

MgA. Monika Valentová, redaktorka a webmaster

Foto: Pixabay

Strana 1 z 31

Partneři

Diamant Expo

Milan Horák

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test